Myšlenky na dovolenou jsem neměla žádné. Vyhodili mě z práce a v hlavě mi jelo jen, že bych měla šetřit. Navíc se bojím letadly, který jsem si v o rok zpět užila až až díky naší cestě na Madeiru i na Krétu. No, nakonec jsem se nechala ukecat na Rakousko. Páč na pořádný hory já slyším… 😅 a když už přítel otevřel mapu a uviděl, že z Rakouska to vlastně není daleko do Chorvatska, tak bylo jasný, že ze skromné dovolené k sousedům bude nakonec krasojízda až k moři. 😅
Co je na naší dovolené autem do Chorvatska a do Rakouska nejpikantnější? Jela s námi kočka! 🙈😂😂
Kočka pojede na dovolenou do Chorvatska s námi
„Ses zbláznil, ne? No já na dovolenou s kočkou nepojedu!“ Když mi přítel oznámil svůj crazy plán o tom, že naše sibiřská kočka Vanilka pofrčí skrz Evropu až k moři spolu s námi, málem mě ranila mrtvice. Co když se něco stane?! Kočka je tvor, co má rád svůj rajón a rozhodně netouží cestovat přes půl Evropy do teplých krajů. Navíc sibiřská kočka s brutus kožichem do drsných ruských a ukrajinských zim… Jenže pak jsem vyměkla. 😅 „Vždyť to bude krásný, když pojede s námi!“ opakoval furt přítel. No jo, dala jsem mu nakonec za pravdu. Ale vymínila jsem si jednu podmínku. Pokud bude kočka cestovat s námi, tak jedině s GPS obojkem.
GPS obojek není totiž zrovna levná sranda. Samotný obojek stojí kolem tisky… jenže výrobci to mají fikaně vymyšlené. Aby fungoval, musíte do něho kupovat předplatné map. No takže vysolíte další dva litry za 2leté užívání. Pak musíte členství prodloužit. Každopádně spolu s GPS obojkem si kupujete klid. Páč kdyby vám kočka utekla, tak ji pravděpodobně už nikdy nenajdete. Kočka není přivolatelná jako pes. (čest výjimkám! 😅)
Co je kromě GPS obojku před cestou do zahraničí s kočkou potřeba?
Aby mohla Vanilka odjet spolu s námi, musela se podrobit ještě očkování proti vzteklině. To je povinné pro vstup do Chorvatska. S sebou jsme jí zabalili Pas zvířete v zájmovém chovu a museli jsme pořídit pořádnou přepravku do auta. Přítel taky sehnal speciální tabletky s obsahem kozlíku pro uklidnění zvířat při transportu. Radši… kdyby kočka vyváděla, víte co. 😁 Koupili jsme větší velikost osvědčeného pevného celotělového postroje (kočka nám totiž trochu povyrostla 😁), abychom měli jistotu, že se nám venku nevyvlíkne. Spousta lidí používá na kočku kšírky, ale to je fakt nebezpečná věc. 😔 Kočky se v případě nebezpečí mrštně vyvlíknou a jsou v tahu. Takže na kvalitním postroji fakt nešetřete a pořádně ho kočce stáhněte. Ne, aby ji škrtil, ale aby ji pevněji obejmul.
Kočce musíte s sebou samozřejmě připravit i její toaletu a napočítat porce krmiva. Přeci jen jsme nechtěli kupovat žádné chorvatské granule, ale vzít její oblíbené. Napakovala jsem jí i hromadu kapsiček (ty běžně nedáváme, ale zas kdyby granule odmítala, tak kapsičky nikdy a měla bych jistotu, že něco zblajzne během cestování) a samozřejmě pamlsků. S sebou jsme připravili její nejoblíbenější hračky a připínací škrabadla na nohy stolů. Ta jsou super na cestování, protože jsou skladná. Koupíte je v Ikee za pár korun. Jako opravdu nikdy s kočkou necestujte bez kočičího záchodu, kbelíku kočičí stravy, hraček a škrabadel. Chcete jí to přece udělat hezký i na ubytku. 😁
Den před odjezdem jsem obstarala všechny svoje pokojovky. Tentokrát jsem k většině nakoupila takové zásobníky na vodu v podobě baněk, které květinám nějaký čas dokázaly dávkovat vodu. Nechtěla jsem zas kvůli dovolené o půlku kytek přijít. No a druhý den jsme se vydali na cestu.
Sibiřská kočka s českým občanstvím jede do Chorvatska
Vyrazili jsme navečer. Propočítali jsme to tak, aby většina cesty do chorvatského města Umag probíhala v noci. Báli jsme se totiž, že by bylo jinak přes den moc velké horko, což by kočku stresovalo. Víte co… je důležité hned na začátku říct, že my se do toho Chorvatska vydali s kočkou ve staré Fabii. 😅 Takže v autě bez klimatizace a jakéhokoliv odhlučnění. Cvoci, co? 😂
Hodinu za Prahou začalo lejt jak z konve. A lilo a lilo. Lilo nám celé Německo, lilo nám celé Slovinsko. Bylo to příšerný. Řítili jsme se v noci po dálnicích v totálním nekonečném slejváku a potkávali nehodu za nehodou. Modlila jsem se, aby tahle hororová jízda brzy skončila. Tak my vyjeli v noci, abychom nejeli ve vedru…. a nakonec jsme jeli v totálním chcanci a fandili jsme Fábii, aby to holka dala. 😅
Jak cestu zvládala naše kočka Vanilka? No kupodivu dobře. Občas jsme zastavili na benzínce a pomazlili ji. Na pamlsky chuť neměla a tabletky na uklidnění jsme jí dali jen dvakrát. Působila v klidu, ale nemá ráda hluk motoru auta, takže většinu našich cest pomňoukává. Tabletka s kozlíkem ji uspala a zbytek cesty spíš chrupčila. Ve 3 hodiny ráno jsme zastavili u jedné ze slovinských benzinek a na 3 hodiny usnuli v autě. Bylo příšerné vlhko, že se nedalo ani dýchat a brutální mlha, že jsme z auta neviděli nic kolem. Po sedmé jsme opět nastartovali Fábku a jeli dál.
Pršet přestalo až v samotném Chorvatsku. Umag jsme zvolili proto, že to bylo jedno z nejbližších chorvatských měst od Česka u moře. Nechtěli jsme s kočkou dál sjíždět půlku Chorvatska. Už tak bylo Chorvatsko navíc – však víte, že jsem vejš psala o tom, že původní plán bylo jen Rakousko. 😅
V objednaném ubytku věděli, že přijedeme s kočkou a paní nám už do Česka psala, že se moc těší. Dorazili jsme k domku v jedenáct a paní Štefánia už nás vyhlížela. Ubytovala nás ve skromném pokoji s vlastní koupelnou. Byl maličký, ale na těch 10 dní dostatečný. Vybalili jsme věci a vypustili z přepravky naši šelmu. Vanilka si rychle oběhla náš dočasný domov, zmapovala si prostor a spokojeně usnula v posteli. No a my se vydali na procházku městečkem a hlavně k moři. 🥰
Chorvatský Umag? Samé betonové pláže
Zatímco fotky na netu lákaly na nádherné modré pobřeží Umagu, realita byla taková… že to tam vypadalo jak za komančů. 😂 Asi tak jako když vystoupíte na Praha Háje a přidáte k tomu moře. 😂 No docela trága. Ale co no, byli jsme u moře a na koupačku to stačilo. Umag není rozhodně žádné krasoměsto. Turistů tam byl teda hafec, ale spíš rodiny s dětmi. My jsme byli taková rodina s kočkou ha ha. 😂 Co se mi líbilo? Nejvíc asi náměstíčko s majákem a přilehlá starobylá ulice s hezkými restauracemi. Jinak to je takové všední městečko. Nechci ho úplně hanit, ale prostě… nebyl to žádnej zázrak.
Každý den jsem chodila běhat svých 7 kiláčků kolem moře a vždy se zastavila u některé z venkovních posiloven. Těch tam měli dost. Nicméně fakt si nepředstavujte, že jsem si běhala romanticky v písku. Všude byl prostě beton. Já to nechápu, kdo kdy vymyslel, moře obehnat šedým betonem. Samozřejmě byl beton místy v žalostném stavu, takže čouhaly občas i zrezlé dráty. Moře krásně šumělo, ale musela jsem vždy přivřít oči a představovat si třeba to nádherné moře, co jsem zažila o 2 roky zpátky na Sicílii nebo ve Španělsku nebo na Krétě.
Moře v Umagu? Na koupačku dobrý, ale bez bot do vody nelezte
V Umagu jsme byli hned zkraje září a moře bylo fakt příjemně teplé. 8 dní z 10 nám svítilo slunce, takže na opalovačku dobrý. Voda byla čistá, ale dno moře samozřejmě plné šutráků, a to i dost velkých a ostrých. Bez bot do vody bych tam vůbec nevlezla. Ještě, že jsem je měla s sebou!
V moři plavala spousta drobných rybiček a občas jsem slyšela jekot, že tam je medúza. Z těch mám panickou hrůzu, páč mě v minulosti jedna žahla. No tyhle prý nežahaly, ale i tak bylo nepříjemné vědět, že tam jsou. Nakonec jsem byla ale za Umag ráda. V rámci jednoho z výletů jsme se totiž vydali do města Rovinj a tam bylo moře medúza na medúze!!! Neskutečný! V životě jsem tolik medúz najednou neviděla. Fuj. Byl to jeden velkej rosol. Nechápu, že lidi do toho moře dobrovolně lezli a koupali se v tom. 😂
Během 10denního pobytu jsme v Umagu navštívili několik pláží, ale o žádné nemůžu říct, že by to byla topka a mega vám ji doporučuju. Všude se vykoupete, voda je příjemná, ale nečekejte překrásné pláže, jak třeba na Krétě. V Umagu to vypadá u moře jako u betonového koupálka za komárů. 😂
Vyrazili jsme i na divoké pláže, tedy mimo město. Slibovala jsem si od toho pokoupáníčko v hezkém prostředí tamní přírody. No… byl to děs a hrůza. Pláže za městem vypadaly tak, že tam byla kupa balvanů a mezi nimi kusy betonů s čouhajícími zrezlými dráty. Taky kopec odpadků typu proražená lehátka. Holt to, co se na městských plážích pokazilo a nikdo to nevylovil, to proud zanesl na břehy divokých pláží mimo město.
Šli jsme tam kolem přístaviště se zrezlými šerednými loděmi… a vedle pláží byly plochy obehnané ploty s varováním, aby se na ně nevstupovalo, protože tam mohou být zakopané zapomenuté miny ještě z válečných let… 🙈😅 no málem jsem si tam kákla strachy do kalhotek z toho, že si tam dupnu na nějakou minu a roztrhá mě to! Přítel byl tím adrenalinem samozřejmě nadšený. Já ty chlapy prostě někdy nechápu. 😅
Městečko Rovinj: Krásné historické jádro a funny příhoda se záchodem
„Heleee, já bych chtěl jet na výlet lodíííí! Podívej na ty západy slunce na moři!“ ukecával mě přítel. Cena byla dcl vysoká, tuším kolem 100 eur za osobu a nabídka široká. Vybrat si západ slunce, nebo radši polední plavbu s obědem? Nakonec jsem to nechala na příteli, ať si vybere, abych pak zas neposlouchala, že jsem vybrala špatně. Znáte to… 🙈😅
Vyrazili jsme autem do hodinku vzdáleného městečka Rovinj a hned nás to navedlo na placený úsek dálnice a vykvajzli jsme další éčka za průjezd. Takhle totiž v Chorvatsku i okolních státech snadno zaplatíte na poplatcích za vjezdy a průjezdy kupu peněz. Vždy příteli říkám, ať to předem prověří a nejedeme zas kvůli úspoře 10 minut placenými úseky, ale taky na to vždy zapomene, takže pak jen cálujeme a cálujeme. 😂 Když je vám to jedno, neřešte to. Pokud ale cestujete lowcost jako my, dejte si na to pozor. To máte totiž i 20 éček za jeden vejlet navíc. A když už do placeného úseku najedete, nejde se před bránou otočit.
Rovinj na mě působilo lepším dojmem než Umag. Je to o něco větší městečko, které má hlavně historické jádro. Je tam spooousta obchůdků, restaurací i tržišť. 😍 Až jsme zalitovali, že ubytování nemáme právě v Rovinj. Pláže jsou tam teda na stejné úrovni jako v Umagu, nicméně celkový pocit z městečka byl daleko lepší v Rovinj.
Prošli jsme si ho celé až ke kostelu, odkud je krásný výhled. Cestou jsme prolezli zajímavé obchůdky a omrkli nabídku tržiště. Přijeli jsme do městečka s 3hodinovým předstihem naschvál – abychom měli čas ho prozkoumat. Jenže… mně se začalo chtít čůrat a veřejné záchodky byly neznámo kde. Nakonec jsem si řekla, že to tu zbývající hodinku na loď vydržím. Přítel byl ale aktivní a starostlivý a že půjde na loď zavolat, jestli tam vůbec wécko mají. Musím říct, že ho v tomto obdivuju, protože já jsem spíš typ, co na vše spoléhá a teda rozhodně nikam jen tak netelefonuje. A ještě navíc kvůli záchodu, ale co no… už mě zná a ví, že když se nemůžu vyčůrat, jsem nepříjemná. 😅
Proč toto píšu vám dojde za chvíli, on z toho byl totiž dcl vtipný zážitek. 🙈😅 Přítel tedy volal na loď, zda tam mají záchod. Zvedl mu to chorvatský námořník a z telefonu jsem slyšela, že zněl po zaznění dotazu dost pobaveně. Asi mu prostě každý den lidi netelefonují kvůli přítomnosti hajzlu. 😂 (bože, když sem tohle píšu, tak se směju nahlas na celý byt, to prostě nevymyslíte) Potvrdil příteli, že na lodi wécko je a přítel zavěsil. V tu ránu jsem se začala tlemit, že zněl jako největší posránek na světě a že teď s lodí radši odjedou dřív, páč dostanou strach, že jim tam přijdeme znesvětit záchod. 😂😂😂
Přiblížil se čas odjezdu lodí, takže jsme se k ní dostavili. Před lodí stál stánek a v něm chlapík, který si odškrtával účastníky. Na řadu jsem přišla já a přítel, přítel nahlásil své příjmení. Chlapík se zarazil, chvilku se zamyslel a pak s širokým úsměvem zvedl tvář a na přítele: „Vy jste mi před hodinou volal, že jo?“ Povím vám… bouchla jsem smíchy. Byli jsme odhaleni! Ano, to jsme my, Češouni, co je z celý lodi zajímal nejvíc hajzlík. 🙈😅
Vyplouváme: Výlet lodí do Limského kanálu a pozorování delfínů
Konečně jsme se všichni po 20 minutách nalodili a vypluli. Loďka krásně plula a já si to užívala, romantika! 😍 No… jenže to netrvalo dlouho. Kapitán na to šlápl a loď letěla po vlnách jako střela! Křečovitě jsem se držela zábradlí na nadzvedlé přídi a šílela hrůzou. „Vojtooo, jéžišmarjáááá, já se poblijuuuu!“ Přítel se tlemil na celé kolo. Ano, teď mi můj výtlem za záchod vracel naplno. Jestli něco fakt nesnáším, tak houpání. Ta loď by se dala přirovnat k pouťové atrakci. Žaludek mi lítal nahoru a dolů, doprava a doleva. Kristepanešmarjápanno! Tohle nemůžu přežít! Tohle vypadalo na šavli za šavlí! 😂😂😂
Stříkající voda mi nahazovala brejle, mejkap odskakoval do moře… no, tak takhle jsem si romantiku lodí fakt nepředstavovala. 😂 Spolu s námi pluli skoro jen Němci, posádka jim lezla do zadele a hrála německé písničky… Vedle mě seděla XXXXL Němka a spolu s manželem pili jedno víno za druhým, v ksichtech rudí a trošku už připití… a aby toho k mé smůle nebylo málo…. Němka si na mě omylem sedla! Jako fakt! Sedla si mi do klína! 🙈 A až když ucejtila pod zadnicí pohyb, tak se v šoku otočila a omluvila se mi, což doprovázel hurónský opilecký smích.
Až po půl hodině týhle šílený jízdy, kdy loď lítala ve vlnách a po lodi lítali ožralí Němci, jsme zastavili. Prý budeme pozorovat delfíny. A ejhle! Pár jich tam fakt bylo a ukázali se nám. To byl zas moment, kdy jsem měla slzy v očích ne strachem, ale dojetím. 🥹 Vidět delfína bylo fakt krásný. Já je dosud znala jen z filmů. Pak se loď vydala do Limského kanálu, kde naštěstí plula klidně, takže jsem si to i užívala.
Vysadili nás u jakési pirátské jeskyně a ať si tam zajdeme. Vstup stál 1 euro a my měli méně. Přítel posbíral drobáky, dal to chlápkovi, vzal vstupenky a protáhl mě dovnitř. Povím vám, v životě bych si tohle nelajzla, ale přítel je prostě tak trochu přidrzlý a týpek fakt ani nepoznal, že jsme mu dali na vstupném méně. Byť jako upozorňuju, že jinak bych mu ta eura dala ráda, ale fakt jsme je neměli.
Pirátská jeskyně byl spíš výsměch turistům. Prostě ďoura ve skále a uvnitř 3 figuríny jakože piráti. U jeskyně stál bar s giga cenami za jeden koktejl. Takže… spíš rejžárna peněz než-li zážitek pro turisty. I to 1 euro za vstup bylo moc! Ta jeskyně fakt nestála ani za to vylézt z lodi… celý mi to přišlo jen jako místo, kde vás půl hoďky nechají a doufají, že si tam koupíte předražený drink. 🙈😅
Vyjeli jsme a mělo následovat podávání večeře. Asi vám nemusím říkat, že jsme se zas museli vrátit, páč se ukázalo, že jsme odpluli bez několika lidí. Takže večeře následovala až po tom, co jsme zapomenuté lidi u jeskyně zase vyzvedli. 😅 Co se týče jídla, nemám asi co vytknout. Servírovali nám na papírových táccích grilované kuřecí, vepřové a sardinky. K tomu bílé pečivo… sardinky byly perfektní, jen jsem nevěděla, jak je jíst, páč to bylo malé a mělo to hlavy a doteď tak nějak nevím, zda se to mělo jíst s hlavami, nebo bez hlav. 😅
No a pak následoval návrat do Rovinj a opět hororová plavba. Držela jsem se hrůzou i nohy stolu, myslela jsem, že z té rozjeté lodi snad vylítnu do moře. 😂 Loď skákala ve vlnách jako kosatka, nakláněla se doleva, doprava… děti křičely nadšením, ožralí Němci křičeli nadšením, můj přítel křičel nadšením a já…. já se modlila, abych ty sardinky udržela v žaludku a doufala, že to přežiju… 🙈😂 páč koho by napadlo, že ten romantický zážitek bude test mých nervů. 😂
Když jsem vylezla z lodi, myslela jsem, že budu zem snad líbat. A to jsem prosím dcera námořníka. 😂
Procházky s kočkou v Chorvatsku – jak jsme to dělali a co doporučujeme
Naši sibiřskou kočičku Vanilku jsme brali ven vždy až večer. Přes den bylo fakt vedro a asi by nám za to nepoděkovala. Vždy jsme ji naložili do jejího speciálního kočičího batohu a vyrazili do ulic Umagu. Moc se jí to líbilo a z batohu zvědavě vykukovala. Batoh koččce slouží jako útočiště, proto ho vždy mějte k dispozici, pokud s kočkou cestujete. Tyto upravené batohy mají otevírací víko a boky se síťovinou, takže kočička může hezky koukat ven anebo být v batohu skrytá a přesto pozorovat svoje okolí. My nosíme batoh ne na zádech, ale na břiše – na kočku pak hezky vidíme a máme vše pod kontrolou. ☺️
Upřímně napíšu, že naše kočka Vanilka je posera. Je to holka, takže má přirozeně větší pudy k tomu, se jako samice ukrývat. Kocouři jsou údajně na cestování daleko větší pohodáři. Pokud by byla volba na naší kočce, chtěla by být jen s námi. My se ale snažíme ji zvykat na okolí, takže s námi prostě chodí do společnosti. V Umagu s námi proto prochodila v batohu ulice hned několikrát.
Co se týče venčení, mimo batoh jsme ji měli jen v tamním parku a pak u moře při západech slunce. Vždy hlídám, aby v dosahu nebyl žádný pes a také moc blízko cizí lidé, kteří by nám kočku vyděsili. Ona je totiž veliká, krásná, má modrá kukadla a… strašně láká lidi, takže jsou schopni si ji přijít hladit. Když je v batohu, tak fajne, ale kdyby byla mimo, mohla by se splašit. Absolutně nepoužíváme kšíry, kočka má vždy pevný postroj a GPS obojek. Ono to na fotkách vypadá totiž krásně, jak si cestujeme s kočkou, ale fakt to není jako se psem. S kočkou musíte být ještě opatrnější a opravdu včas předvídat, co by se mohlo stát a mít oči furt na stopkách. V ulicích Umagu se také potuluje spousta běžných, na kost hubených, koček. Takže i kontaktu s nimi je potřeba se vyhnout, přeci jen mohou mít různé nemoci.
Každopádně musím fakt upřímně napsat: Bylo skvělý mít Vanilku s sebou. ❤️ Vždycky jsme se večer hodně mazlili, kočku nový prostor v ubytování hodně bavil, průzkum okolí byl také super (když na ni zrovna nikdo cizí nechtěl sahat) a… prostě to bylo takové celé lepší, než kdybychom ji někam lupli na hlídání. Já bych na ni asi furt myslela, je to takové moje chlupaté díťátko a taková naše součást.
Fail v ubytování aneb Jak naše kočka měla v Chorvatsku málem infarkt (a já taky 😂)
S kočkou jsme si užili nádherné západy slunce i večerní procházky městem, kde budila velký rozruch. Slovo Katze jsme slyšeli ze všech stran, kdykoliv jsme se objevili v ulicích. V Umagu jsou totiž všude Němci, takže spíš než chorvatštinu nebo angličtinu slyšíte němčinu. Přes den jsme nechávali kočičku spát na našem ubytování a právě tam se stal jeden velký fail. 🫢
Mysleli jsme, že je kočka na ubytování v naprostém bezpečí a vůbec nic se nemůže stát. Nedávali jsme jí ani GPS obojek – je přeci doma a i když má obojek rozepínací pojistku, stejně jsem radši, když ho bez našeho dohledu nemá na krku a nemůže se tak na něm někde zaháknout. Naše kočka jako většina jiných koček přes den tvrdě spí a ožívá až navečer. Byla by prostě blbost ji tahat přes den někam do horka na pláž. No takže jsme ji prostě nechávali na tom apartmánu.
V druhé polovině pobytu jsme se jednoho večera vrátili na ubytování a koukám… pokoj byl vygruntovaný! 😬 Na posteli nové povlečení, vše dokonale srovnané, naklizené… Stála jsem v pokoji s otevřenou pusou a jekla na přítele:„Tady někdo byl! Tady někdo uklízel!“ Přítel se rozhlédl po místnosti a řekl jen: „Ajooo, tady je uklizeno!“ Pak jsme se podívali vyděšeně na sebe (fakt jak ve filmu, kdy se na sebe dva hlavní herci scény podívají s vykulenýma očima) a zařvali: „Kde je kočkaaaaa???!!!!!“ Srdce mi málem vyskočilo z hrudi, myslela jsem, že omdlím! 🫨 Rozhlédla jsem se ještě jednou po uklizené místnosti a pak jsem padla na všechny čtyři a lehla pod postel….
V koutku, úplně vzadu pod postelí, namáčklá na zdi… tam seděla naše Vanilka… totálně vyděšená, oči na vrch hlavy, strašně se třásla strachy. 🥺 Tak tohle nás fakt nenapadlo. Nenapadlo nás, že nám paní domácí přijde nečekaně uklízet bez dovolení na pokoj. Nikde o tom nebyla ani zmínka, že by tam taková služba byla, nikde nebyla ani taková ta visačka na kliku, že si nepřejeme být rušeni atd. Naštěstí to celé dopadlo dobře a kočka zůstala na pokoji, nicméně ke katastrofě chybělo málo. Naše dveře totiž vedly do chodbičky, kde hned vedle byly východové dveře ven do ulice… a ty byly často plně otevřené… fakt stačilo, aby paní při úklidu kočka tiše proklouzla a utekla pryč a už by byla navždy ztracená v Chorvatsku.
Přítel ještě tentýž den zašel za paní a přes chorvatský translator ji přeložil, že si vážíme toho, že nám chtěla uklidit pokoj, ale že tam máme kočku a nepřejeme si, aby znovu vstupovala na náš byt. Paní pokývala, ale bylo vidět, že jsme ji nasrali. 😅 Kočce jsme na zbylé 3 dny pobytu pak už dávali raději GPS obojek.
Chorvatsko pá pá, jedeme s kočkou do rakouských Alp
10denní pobyt v chorvatském Umagu rychle uplynul. Ale přišlo mi to, jakože to fakt stačilo, už jsem se popravdě těšila na změnu prostředí a na tu pro mě hezčí část dovolené. Já totiž preferuju radši hory než moře a druhá část dovolené byla v rakouských Alpách. 🥰 Sbalili jsme si saky paky a s kočkou vyjeli na bláznivou cestu přes Itálii až do Rakouska. Přítel se rozhodl, že kašle na dálničky a že to prostě celé objedeme po neplacených úsecích. Ona by ta cesta totiž vyšla jinak na majlant.
Se to vždy strašně zdá, jak je to výhodné jet vlastním autem na dovolenou, ale jako úplně není. 🙈😂 Dálniční známky a poplatky za placené úseky vyjdou v součtu na dost peněz. S dražším benzínem se tak nějak počítá, ale ty poplatky přes průjezdy zeměmi jsou občas hardcore. Nejvíc mě štve, že i když si koupíte dálničku, tak stejně platíte za některé úseky navíc a kolikrát nám to ani GPS nenapsala, že se blížíme k místu, kde budeme za průjezd jedním tunelem platit dalších 12 euro. Kdyby to byl jeden, tak dobrý, ale vy toho potkáte za cestu více no. Tak pozor, plánujte cestu chytře a s předstihem. 😁
No a jaké to bylo s naším cestováním s kočkou v Rakousku? To se dočtete v dalším článku! 😁 A fakt si na něj počkejte, páč to bude stát taky za to… i v Rakousku jsme zažili několik failů a o kočku málem přišli. Brrr, polejvá mě pot, jen si na to vzpomenu. Cestovat s kočkou je krásný, ale taky občas o nervy. 🙈😅
Co nesmí chybět? Fotogalerie z naší dovolené autem do Chorvatska a ještě k tomu s kočkou 😁
