132. Cestovníček: Parádní pěší výlet na vyhlídku Máj 22 km

Tenhle skvělej výlet jsme s přítelem uskutečnili už v květnu, ale můžete ho jít kdykoliv jen chcete – v každém ročním období je jedna z nejznámějších vltavských vyhlídek naprosto kouzelná a dechberoucí. 😍 Když ji člověk vidí, tak si říká, že to snad není ta špinavá Vltava, co protéká Prahou, a že to snad ani není v Česku, protože od zbytku tamní krajiny se tohle místo fakt dost odlišuje. 😊

Začátek výletu začal krapet smolně – stáli jsme na zastávce a čekali na tramvaj, která by nás odvezla na vlakové nádraží, až jsme se málem učekali… 🙈 Když stále nejela, mrknul přítel do jízdního řádu a zjistil, že už dávno jela, ale naproti nám a druhým směrem. 🙈😂 Ou jeee, když se daří, tak se daří! Vlak nám ujel a další jel do Kamenného Přívozu za víc než hodinu. Hledali jsme na mobilu honem provizorně, jak se dostat do Kamenného Přívozu dříve a objevili jsme autobus vyjíždějící z pražské Krče. No tak jsme nakonec jeli s přestupem o chlup komplikovaněji, ale do Kamenného Přívozu jsme se dostali. 🌞

Začínali jsme asi s 45min zpožděním oproti původnímu plánu, ale nakonec to vlastně ničemu nevadilo. Z Kamenného Přívozu (kde mají supráckou knihobudku!) jsme šli po červené Posázavskou stezkou – tedy kolem Sázavy. Na řeku odsud ovšem z první poloviny stezky není vidět – je ukrytá za stromy. Posázavská stezka je mimochodem skvělá pro výletování v teplejším počasí, protože poskytuje příjemný stín a nejdete furt na žhnoucím sluníčku.

Z červené stezky jsme se odpojili a přešli na zelenou směr Třebsín, což je taková malá a milá vesnička. Ještě než do vsi vstoupíte, tak potkáte zeleného frajírka vodníka Třeba, který tam sedí s puntíkatým hrníčkem v packách a je svolný k vyfocení se s vámi. Nebojte, neutopí vás. On tam ani nemá pořádně kde totiž… 😅

Z Třebsína jsme pokračovali po žluté trase. Slunce úžasně šajnilo a my si chválili, jak nám to počasí parádně vyšlo. Na vyhlídku určitě zajeďte, až bude slunečněji – s modrou oblohou vypadá božštěji. Cesta začala strmě klesat až ke Krňanskému potoku a Smetanově studánce a poté zase nabrala prudký směr nahoru. Z lesa jsme záhy vyšli a užívali si cestu mezi políčky a loukami. Jak já miluju tyhle polňačky a výhledy do zelené české krajiny! 😍 Jen škoda, že tam někdo vysypal několik valníků starých červených střešních tašek, po kterých se nám fakt zle šlo.

Ze směru od Teletína už jsme šli napřímo hlavní tepnou k vyhlídce Máj. Ta je tak oblíbená a známá, že tam proudí ve dnech volna davy lidí. Nemusíte se bát, za celou naši trasu jsme skoro nikoho nepotkali, turistické davy jsou opravdu až těsně u vyhlídky.

Samotná vyhlídka je, jak už jsem psala výše, skutečně nádherná a patří i k mým oblíbeným místům. 🥰 Já se vlastně vůbec nedivím, že sem proudí tolik výletníků! Vždyť je to tam fakt tak pěkný a chápu, že tak krásný místo chce každý vidět na vlastní oči a udělat si tam fotku. Vyhlídka Máj je mimochodem opravdu velmi fotogenická a vypadá na každém snímku vskutku perfektně. Je to taková Tereza Maxová mezi českými vyhlídkami ha ha 😂

Kromě vyhlídky Máj můžete v daném místě navštívit i vyhlídku Mařenku a vyhlídku Myšáka – obě nabízí pohled na vltavský oblouček z jiného úhlu a obě jsou už daleko méně navštěvované turisty. 😊

Od vyhlídek jsme pokračovali pěkně z kopce dolů a odbočili jsme se podívat ještě na Krňanský vodopád. Přítele absolutně nenadchl – že prý je moc malý a že to nestálo za to tam ani chodit. 😂 Já jsem jiného názoru, mně se líbí i malé vodopády a jsem ráda, že jsme tam zašli.

No a pak jsme se vraceli po žluté trase zpět do Třebsína. Jelikož už bylo skoro půl čtvrté a my stále nic neobědvali, zašli jsme na obík do tamní jediné restaurace nazvané Zvonička. 🧑‍🍳 Jak už název stravovacího zařízení vypovídá, stojí u malé vzhledné kaple se zvoničkou. Obsluhoval nás takový správňácký pán – pohodář každým coulem a celé to tam na nás působilo jako jedno velké retro ale v tom dobrém slova smyslu. 😇 Přinesl nám čepované pivo a my si objednali i nějaké to jídlo. Když přede mnou přistál obří talíř s kohoutem na víně a bramborovou kaší za nějakých 220 kaček, byla jsem doslova v sedmém nebi. Jééééžišiiikriiisteee, to byla taková dobrotaaaa! 😋 Z retro restaurace se v mých očích rázem stala doslova gastroperla a za kohouta bych dala nejradši kuchařovi medaili. 🏅 Celou dobu, co jsem to jídlo jedla, jsem si jen říkala, aby to nikdy neskončilo! 😄 Přítel si vybral obyčejné noky se sýrem a mám pocit, že mi mýho kohouta opravdu záviděl. 😂

No a potom jsme strašně moc pospíchali do Petrova na vlak. Přítel mě strašně hnal, páč chtěl za každou cenu stihnout dřívější spoj, abychom se do Prahy nevraceli až v devět. Jako mašírovali jsme opravdu ultrarychle, jak nějací závodníci! 🏃 Když jsme dorazili na vlak, vybouchla jsem smíchy… ten zmetek měl půl hodiny sekeru! A tak jsme tam jak buchty seděli zbytečně dalších 45 minut. Hlavně, že jsme na něj tak pospíchali, div utíkali! 🙈😂