131. Cestovníček: Výlet na poutní místo Maková hora

Já tak miluju mák! A já tak miluju cokoliv makového! 😍 Když jsem jednou uviděla článek s tipy na výlety, kde byla zmíněná Maková hora, věděla jsem, že se na to místo musím zajít podívat! Co je makové, je prostě skvělé – ať se jedná o buchty, závin, nudle, škubánky, loupáky nebo… nebo o poutní místo nedaleko vodní nádrže Orlík. 😊

Měli jsme před sebou celý volný víkend… co s ním? Sedla jsem k počítači a naplánovala nám víkendové vejletění. Jako místo našeho odpichu jsem zvolila vodní nádrž Orlík. Chtěli jsme s přítelem stanovat a dopřát si večerní grilovačku, takže výběr byl jasný. 🏕️

Kde se ubytujeme? Nejdřív jsem našla takový kemp, který byl ale po příjezdu dcl dost retro a jeho majitel nám sdělil, že v kempu nemají ani sprchu. No… jsme přeci jen trošku fajnovky a sprchu jsme si večer dopřát chtěli, takže jsme vyrazili do vzdálenějšího kempu Popelíky. To už byl kemp o poznání lepší – měl dokonce i ty sprchy (aaano, na žetony 😂 ) a celkem slušné záchody (to u českých kempů nebývá standard! 😅 ), akorát ten ceník byl takový nefér. Když tam totiž přespíte jen jednu noc, platíte o dost víc než za 2 noci.

Pláž u tohoto kempu mě moc neoslovila, koupání ve vodní nádrži Orlík by bylo jistě hezčí ze strany od toho retro kempu, který jsme opustili. Popelíky jsou totiž hned u kraje vodní přehrady a navíc tam zrovna něco nového stavili, takže jsme čučeli nikoliv na celou vodní nádrž, ale jen na hráz a na stavební auta a jeřáb. 😅

Noc v kempu byla klidná a my si dokonale zagrilovali na našem malém přenosném grilu. 😍 Nad hlavou nám šajnil snad milion hvězd a ten večer bylo opravdu pořádné vedro. 😊 Vždycky mě strašně mrzí, že to léto tak rychle uteče! Tenhle vejlet sice můžete podniknout kdykoliv, ale to stanování a grilovačka je nejlepší za horkých letních večerů a nocí.

Ráno jsme sbalili stan a vydali se na cestu. Jen jsme opustili kemp, začalo vydatně pršet. To neeee!!! My chceme na vejleeet! 🙈🥹 My chceme na mou vysněnou Makovou horuuu! 🙏 Čekali jsme v autě jak tydýti asi 2 hodiny a hypnotizovali předpověď počasí. Radar nám dával naději – musíme vydržet ještě hodinu a přestane chcandit! No ani po hodině to nevypadalo na lepší počásko, tak jsme prostě vylezli z auta a že ten výlet na Makovou horu podnikneme teda v dešti. 😁

Šli jsme v pořádném slejváku, který ale po 10 minutách náhle přestal! Hurá, radar se sekl jen o 10 minut a konečně k nám dorazila přátelštěji vypadající obloha. Šli jsme kousek po silnici z žulových kostek (nechápu proč, ale kolem Orlíku je velká část silnic nikoliv asfaltová, ale kostkovaná!) a pak se cesta stočila lesem do kopce. Však taky aby to na Makovou horu bylo po rovince, že? 😅

Nebojte, nebyl to žádný krpál a dalo se to zvládnout bez propoceného trička. Vylezli jsme přímo na Makové hoře, kde stojí maličký kostelíček svatého Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské. Maková hora je oblíbeným poutním místem – tedy cílem cest, kam se vydávají věřící ale i ti, co mají rádi místa se zvláštní energií. 😊

Kostelík působil docela unaveně díky oprýskané omítce a výhled od něj zakryly vzrostlejší stromy, ale nevadilo mi to, cítila jsem se na Makové hoře nepopsatelně dobře. 😍 Sedli jsme si u kostelíka na lavičku umístěnou pod velkým Ježíšem připevněným na kříži. Kolem něj bylo lacině vyhlížející stříbrné srdce – připomnělo mi to Džízise v Itálii, kde mají různé sošky a podobizny umístěné skoro na každém kroku a často právě v celkem nevkusných úpravách. 😁 Přítel seděl na lavičce svlečen do půli těla a pojídal tam svačinu, působil docela komicky s tím obřím Ježíšem za zády. 🙈😂 Vytáhla jsem z batohu jablíčko, které jsem uloupila cestou z volně rostoucí jabloně, a začala ho jíst. Kolem kostelíku bylo ticho, občas jen zacvrlikali ptáčci… 🐦

Najednou se nad námi ozval šramot… podívali jsme se s přítelem vyplašeně na sebe. Co to bylo?! 😱 Chvilku bylo ticho a poté zase něco zarachotilo. Najednou jsme si všimli, že se nad námi otevřelo horní okno na kostelíku a kdosi z něj na nás zavolal: „Pozdrav Pán Bůh, poutníci! Hned budu u vás! Počkejte chvíli!“ A my se vyděšeně podívali k oknu a tam na nás vykukovala osoba. „Chcete přece vidět kostel, ne? Pojďte ke dveřím a já vás pustím dovnitř!“ Zůstali jsme jako opaření… 🙈🫣

…vůbec jsem neměla totiž potuchy, že někdo v kostelíku žije a že by nás mohl pustit dovnitř! Myslela jsem, že se jen zajdeme na Makovou horu podívat a zase půjdeme domů. Dveře se otevřely a před námi stál mnich v hnědé sutaně, v pase přepásaný provazem a s velkou kápí. 🙈😁 Připadala jsem si, jako bychom se ocitli někde ve středověku. Pán byl moc hodný, velmi zbožný. S očima upřenými k zemi nás odvedl do kostelíka – abychom se prý mohli podívat, jak vypadá uvnitř. No, uvnitř je kostelík opravdu překrásný! Spousta malůvek, spousta obrazů… prohlížela jsem si ho snad čtvrt hodiny. Mnich stál tiše za námi a čekal, až se pokocháme a modlil se. 🙏

Jelikož s přítelem běžně do kostela nechodíme a já jsem navíc protestantka, polilo mě horko, že nebudu znát katolické zvyky a doufala jsem, že po nás mnich nebude nic chtít. 😬 Strčila jsem stokorunu do truhličky na milodary, peníze prý půjdou na opravu oprýskané fasády kostelíku a mnich za to velmi děkoval. Pak se stalo něco, co mi vyrazilo dech. Řekli jsme, že moc děkujeme za umožnění vstoupit do kostelíku a že už zase vyrazíme na cestu. Mnich se otočil k mému příteli a řekl mu: „Ty jsi Vojtěch a svatý Vojtěch slaví 23. dubna…„ řekl mu modlitbičku, kterou by se prý Vojta měl modlit a já jen celou dobu přemýšlela, jaktože mnich věděl, jak se přítel jmenuje?! Že by nás chvíli před kostelíkem poslouchal? 🤔

Pak se mnich přítele zeptal, jak se jmenuju já a ten jen koktal a nemohl se vymáčknout. 😂😂😂 Rychle jsem do toho vstoupila a řekla, že jsem Michaela. Strašně jsem totiž zatoužila, aby mi taky něco pověděl.😁 Mnich se rozzářil a začal povídat o archanděli Michaelovi. Nakonec se s námi rozloučil křížkem na čelo a to samé chtěl, abychom mu prstem na čele udělali také. Nesměle jsem se zasmála a řekla jsem mu, že tyto tradice neznáme. 🙈 Bylo mi to takové hloupé vůči němu, ale on byl možná zvyklý na podobnou neznalost naší ateistické generace a usmál se na nás. 😇

Odcházela jsem z Makové hory s úsměvem na rtech a trošku vyvedená z míry tím nečekaným zážitkem. Ale mile vyvedená z míry! 😊 Kdyby se okno nad námi neotevřelo, návštěva Makové hory by pro nás neměla takovou sílu, jako nyní, po setkání s mnichem. Nechali jsme u kostelíka putovní kamínek a vydali se na zpáteční cestu.

Kromě Makové hory jsme ten den měli v plánu ještě stihnout navštívit slavné vyhlídkové místo Solenická podkova. Na mapě jsem viděla, že je to kousek od místa, kde jsme nechali auto a tak jsme si pěší výlet prodloužili o dalších cca 5 km. Když jsme dorazili na místo, po Solenické podkově nebylo ani památky a stáli jsme dole u řeky… Oba dva jsme se instinktivně podívali směrem nahoru a hned nám to došlo – my stáli na opačné straně Vltavy, než jsme měli být. 🙈😂😂 Do mapy jsem totiž zadala „Solenická podkova“, tak mě k ní stezka také dovedla. Jenže správně jsme měli zadat termín „Solenická podkova vyhlídka“. Takhle jsme stáli přímo na ohybu podkovy, ale vyhlídka byla přes řeku nad námi. Ach joooo, my jsme blbouni! 😅 Vydali jsme se cestou zpět, k vyhlídkovému místu už nezbýval čas dojít.

A tak jsme navštívila vysněnou Makovou horu, ale na vyhlídku Solenická podkova si budu muset ještě nějaký ten pátek počkat. 😇 Výlet jsme zakončili výborným phočkem v asijské restauraci. Miluju fóóóčkooo, však už mě trochu znáte! Škoda, že ho nelze nosit na vejlety… holt vylití do báglu nemůžu riskovat… 😅