62. Kolodrandění aneb Kristián je nejlepší bicykl na světě a možná i v celém vesmíru

Za oknem mi létají sněhové vločky, Vánoce jsou doslova za rohem a co dělá Mišelína? Vzpomíná na jaro a na léto a na to, jak proháněla svého Kristiána kolem Prahy přes všemožné vesničky a kochala se krajinou. Teď už je pro mne po bicyklosezóně a Kristiánek spokojeně odpočívá na chodbě, abychom spolu mohli zase na jaře vyrazit a omrknout, co se v našich oblíbených zapražských vesničkách změnilo.

Kristián není žádný můj borec, bouchač, kocour, nabíječ, ale moje kolo kolovaté. Noblesní jméno Kristián dostal před 3 lety, když jsem si ho kupovala a dala za něj půlku vejplaty. Kristián proto, že Kristiánové jsou díky nezapomenutelnému playboyovi (😂) 30. let minulého století Oldřichovi Novému navždy spojeni s čistou elegancí. Oldova role Kristián ve stejnojmenném snímku je zkrátka legendární a nic ji nepřekoná. Ten film prostě miluju, miluju a ještě jednou miluju! Zavřete oči, odchááázííím! 🙈😍

Ta půlka vejplaty narvaná do nákupu retro bicyklu mě vůbec nemrzela a nikdy mrzet ani nebude. Jsou to snad mé nejlépe investované peníze do nějaké věci! Koupila jsem si tím kus svobody a spoustu nezapomenutelných zážitků. Jasně, mám dvě zdravé nohy, když chci, tak dojdu v podstatě kamkoliv… ale když máte kolo, to je úplně o něčem jiném! Ladně na něj naskočíte, šlápnete do pedálů a už si to uháníte! Ceduli označující konec Prahy minete za 10 minut a pak si jen užíváte čerstvý vítr ve vlasech a projíždíte vesničkou za vesničkou. A nutno dodat jeden můj poznatek – Praha je nejkrásnější za Prahou. 😍

Jelikož nejsem původem z Prahy a ani z jejího okolí, tak jsem pochopitelně nic okolo neznala. První vyjížďky byly dosti nesmělé. Ale tady musím trochu odbočit a vrátit se v časové ose ještě před Kristiána – Kristián totiž nebyl mým prvním pražským bicyklem, prvním pražským bicyklem byl Felix.

Felix: Příběh mé oslnivě růžové skládačky

Hned na jaře roku 2017 jsem si uvědomila, že mi hrozně moc chybí vyjížďky na kole. Kolo mám extrémně ráda už od dětství a všemožné bicykly také mé dětství a dospívání provázely. Při stěhování do Prahy jsem si ovšem své stávající kolo vzít nemohla a tak jsem zůstala v Praze bezkolová. Blížily se mi dubnové narozky a já si usmyslela, že si udělám radost dárkem v podobě bicyklu. Byteček byl a je malý, proto jsem nechtěla půl chodby zabrat bicyklem. Dávat kolo do garáže nepřicházelo v úvahu, krade se tu prostě fest a kdo si kolo umístí mimo byt, tak ho asi nemá moc rád, protože se může spolehnout na to, že mu dříve nebo později bicykl přes noc zmizí. Pátrala jsem tedy na internetu a objevila webové stránky s boží nabídkou skládacích kol. Skládací kolo je super v tom, že si z něj za pár sekund uděláte miniaturu a hravě ho naložíte i do MHD, aniž byste za něj museli něco platit navíc. Také v bytě tím pádem nezabírá moc místa – stačí otočit 3 páčkami a z kola je mrňousek. Skládací bicykl má mnohem menší kola, takže se na něm nedá najet za stejný čas tolik km, co na velkém kole. Také si mnohem víc máknete a navíc není jízda na takovém pidi kole moc pohodlná. Všechny mínusy jsem ale byla ochotná akceptovat – zkrátka jsem chtěla kolo a basta. S daným obchodem jsem se domluvila, že bych si přála růžový model skládacího kola s názvem Anexty a poprosila je, zda by mi na něj namontovali ještě růžové pláště. No jo, Mišelína chtěla mít extra růžové kolo. 😂😂😂 Komunikace s obchodem probíhala přes emaily a vše se zdálo být naprosto solidní. Pro kolo jsem si pak následně zajela na malou pobočku v Praze na Vysočanech, kam mi celorůžového jednostopého krasavce dopravili z Českých Budějovic, kde měl obchod sklad a kde měl také hlavní prodejnu. Celá nadšená na své nové kolo jsem tam hned po práci fičela metrem.

Prodejnička to byla malinká, hned u metra ve vedlejší ulici. U počítače, který byl rovnou i pokladnou, seděla mladá holčina, která na mě vyjukaně zamrkala, když jsem řekla, pro co jsem si tam přijela… Pak se ale rozpomněla a zašla za závěs. Když vyšla, vezla moje nádherné celorůžové skládací kolo a já už tehdy věděla, že mu rozhodně nebudu říkat Anexty, ale že to bude jen a jedině Felix! 😍 Slečna se mi omluvila, že tam jen zaskakuje, z čehož jsem pochopila, že asi nemá s koly vůbec žádnou zkušenost. Když jsem po ní chtěla, aby mi ukázala, jak kolo složit a zase rozložit, byla dosti nesvá a evidentně to dělala poprvé v životě. Už tehdá mě zaujala jedna věc – že zatímco středová skládací páčka byla hezky bytelná a ocelová, tak páčky pod sedadlem a pod řídítky byly z kovu, který vyhlížel jako hliník. Jak je známo, hliník není rozhodně nijak pevný kov a rád se ohýbá. Krása kola ovšem zastínila můj rozum a tak jsem kolo zacálovala a pyšně si ho vezla přes půl Prahy do místa svého bydliště metrem a MHD a užívala si, jak lidé koukají a povídají: Hele, ta má krásné kolo! 😌

Bicykl jsem pak složila a šla ho zkušebně projet. Kolo strašně vrzalo a páčka pod sedlem se mi v ruce doslova ohnula. Vyděšeně jsem volala mamce, že z toho kola nemám dobrý pocit a zda ho raději nemám hned vrátit a vzít si peníze zpět? Krásné bylo, to ano, ale k čemu skládací kolo, kterému nedrží pořádně skládací páčky? Mamka mě uklidnila, že přeháním a zda-li jsem namazala olejem řetěz?! Ha! Nenamazala! Běžela jsem tedy koupit olej na řetěz a vrzání se tím vyřešilo. Já blbá jsem vyjela totiž před tím nasucho a málem to celé hned zadřela. 😂😂😂

Tehdy jsem měla ještě starý mobil, ve kterém nešlo mít stažené mapy. Otevřela jsem si tedy mapu na počítači, nafotila si ji do mobilu a vypsala si na lísteček názvy ulic a názvy vesniček, kterými vedla moje naplánovaná okružní trasa. Aniž bych věděla, jaký terén a prostředí mě čeká, jsem si sbalila svých pět švestek, naskočila na Felixe a fičela pryč. Lidé se otáčeli, páč kolo s růžovými plášti se běžně nevidí. Vlastně jsem takové nikdy neviděla ani já, Felix byl prostě originál. 😅 Nikdy nezapomenu na malou holčičku, která byla na cykloprojížďce s tatínkem… zastavila své malé kolo a pozorovala mě, jak se přibližuju na svém Felixovi. Otočila hlavičku na tatínka a prosebně mu povídala: Tatííínkuuu, nabarvil bys mi moje kolo taky na růžovou barvičku? Já bych chtěla takové jako má ta paní! A tatínek na mě hodil vyděšený pohled a pak holčičce řekl: Nééé, dyť máš pěkný modrý! Zbytek rozmluvy už jsem neslyšela, ale holčička byla neuvěřitelně roztomilá a jo, modré kolo je vopruz, růžový je nejvíc! Naprosto jsem ji chápala! Já celé dětství jezdila na tmavozeleném a tak jsem si přála aspoň červené! 😍 Ale nebylo mi dáno.

Na Felixovi jsem těch kiláčků najezdila dost, ale jednou mě tak vypekl a zklamal, že jsem pak už jezdila na projížďky (a stále jezdím) vybavená sadou gola klíčů a ořechů (odbornou kutilovskou terminologii jsem pochytila od táty, páč jinak by mě nenapadlo říkat nástavci na klíč ořech). 😂😂😂 Šlapu si tak za Prahou… určo to bylo tak 10 km od první značky oznamující, že jste v Práglu… šlapu šlapu a najedou pic a… šlapka se válela na silnici! Vyděšeně jsem zastavila a čuměla na to nadělení… no ty kokos MNĚ UPADLA Z KOLA CELÁ ŠLAPKA! A když píšu, že celá, tak opravdu celá – ne jen to na co se šlape. Držela jsem tu šlapku v ruce a hlavou se mi honilo jen: No to jseš hodně dobře v prdeli holka. V Praze nikoho mobilního s autem nemám, takže se nedalo čekat, že by mě někdo přijel zachránit. Najednou u mě zastavil pán na kole a co se mi prej stalo? Že mně pomůže! Málem jsem mu i se šlapkou padla k nohám a líbala mu je. 😂😂😂 Moje spása! Pán ke mně naběhl s jeho cyklonářadím a tak 15 min se mi pokoušel kolo spravit. Nakonec smutně vstal a řekl, že mi nemůže pomoci, že žádné jeho nářadíčko na to moje kolo nesedí. Skládačka má totiž všechno mnohem menší než běžné kolo. Poradil mi, ať to co nejvíc utáhnu rukou a zkusím prostě dojet do Prahy nebo někoho cestou poprosit, zda by mi šlapku pořádně nepřišrouboval. Naskočila jsem teda na svého Felixe a pomalu šlapala s chabě přimontovanou šlapkou. Jela jsem zrovna po hodně frekventované silnici, kde má cyklista pomalu nasráno v gatích z toho, jak se bojí, aby ho některé z těch čuňat ve čtyřkolových miláčcích nesrazilo do příkopu. Šlapu, šlapu a jednou pic, šlapka ležela zase na silnici. Honem jsem seskočila a tady už jsem byla teda hodně dobře v prdeli úplně. 🙈😂😂 Tentokrát se totiž matka držící šlapku někam zakutálela a nemohla jsem ji za boha najít. Po silnici svištělo šílenou rychlostí auto za autem a já tam prohledávala příkop… Matku jsem nenašla a žádný zachránce se také neobjevil. Co teď? Nasadila jsem šlapku na hřídel a zkusila na kole šlápnout… Zjistila jsem, že šlapka tak 2 šlápnutí drží a pak je nutné ji zase zarazit směrem ke kolu, aby nevypadla. Přátelé, zbytek cesty jsem jela jako retard právě tímhle stylem – 2× šlápnout a 1× nohou narazit šlapku zpět. Do Prahy mi to trvalo pěkně dlouho a nohu jsem měla pořádně obouchanou, ale DOJELA JSEM! Tahle zkušenost stojí i za tím, že od té doby vždy před vyjetím sahám na šlapky a kontroluji, zda jsou pořádně utažené.

Páčky na kole začaly zlobit čím dál víc. Ta pod sedlem navíc napraskla! Napsala jsem tedy eshopu, že bych chtěla kolo reklamovat. Odpovědí mi bylo, že OK, ale ať ho dovezu na Vysočanskou. Odvezla jsem tedy Felixe a jelikož se mi zdál obchod takový pochybný, nechala jsem si vytisknout potvrzení, že jsem tam kolo skutečně nechala, abych měla záruku, že ho ještě někdy uvidím. Za měsíc mi přišel email, že je kolo opravené a že si ho mám dojet vyzvednout zase na Vysočanskou. Měli otevřeno i o víkendu, takže jsem se rozhodla obětovat sobotní dopoledne a jela přes celou Prahu zas na Vysočanskou. Přišla jsem k obchodu, vzala za kliku, vešla normálně dovnitř a tam nikde nikdo. Obchod byl zhasnutý, ale otevírací doba na dveřích potvrzovala, že je prodejna otevřená. Čekám, čekám, 20 min čekám a stále nic… nikde nikdo… to už jsem se opravdu naštvala a šla se podívat za závěs, zda neopravují nějaká kola vzadu v prodejně… tam ale také nikdo nebyl! Otevřela jsem tedy vstupní dveře, našla si na nich telefonní číslo a zavolala na něj. Zvedl mi to pán a frajerským takovým lehce arogantním hlasem mi oznámil, že se jako omlouvá, ale že je dnes prodejna zavřená, páč včera bylo brigádníkovi zle, tak tam neměl koho za něj poslat… A kde Vy jste? A já odpověděla: No já jsem přímo na prodejně…. v telefonu bylo na chvilku ticho a pak se arogantní hlas změnil na vyděšený… Jako Vy stojíte fyzicky v prodejně??? Uvnitř??? Povídám, že ano, že jsem uvnitř už půl hodiny a nikde nikdo. Najednou se do mobilu ozvalo: Vydržte, za pár minut jsem u Vás! 😂

Za pár minut skutečně přijel bourákem mladej týpek, vlítl do prodejny a začal lamentovat, že brigádníka zabije, že nechal otevřenou prodejnu! A hned sčítal škody – kasa byla vybraná, počítač a tiskárnu někdo ukradl… Vyděšeně jsem se na něj podívala a rázně řekla, že ať si nemyslí, že jsem to udělala já!!! Načež se mi hned omluvil, že to si nemyslel! A zeptal se mě, co jsem to vlastně chtěla? Řekla jsem, že jsem si přijela pro opravené kolo, které mi ten týpek hned vzápětí vydal. Kolo jsem si odvezla a jela zase metrem domů. Doma jsem zjistila, že mi sice zadní páčku opravili, ale že přestala těsnit páčka přední a že se mi za jízdy skládají řídítka. Chtěla jsem tedy kolo nechat znovu reklamovat, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že tu prodejnu zrušili! Stalo se tak během několika dní. Kolo bych tedy musela odvézt sama do Českých Budějovic! Naštvala jsem se a kolo odvezla do běžného servisu, že si opravu radši zaplatím, než se s tím někam táhnout. Tam mi ale řekli, že je to kolo neopravitelné, že je to nějaký laciný šmuk a že na toto rozhodně nemají součástky. Jediné, co pro mne mohli prý udělat bylo řídítka napevno svařit se zbytkem konstrukce kola. Tím by však skládačka ztratila možnost složení řídítek. S nepořízenou jsem kolo odvezla domů a rozhodla se, že Felixe prodám za polovic, ale hlavně, ať jde z domu a já si radši koupím pořádnější kolo.

Na inzerát se mi ozvala spousta zájemců a tím, že jsem ho dala dost levně a nebylo nijak zvlášť poničené, tak se rychle prodalo. Přijel si pro něj jeden pán, co prý dělá ředitele v pražské základce, že ho koupí dceři a že si ta řídítka sám opraví. Ujednáno, domluveno, prodáno. Félix nadobro zmizel z mého života a věřím, že teď dělá radost někomu jinému, byť zřejmě se svařenými řídítky. Peníze za něj získané jsem následně vložila do koupě nového a opravdu kvalitního bicyklu – do Kristiána.

Archivní foto Felixe ještě ze starého mobilu a s kouskem mého prstu 😂

Energie sbalená na cesty – špagety jsou jako oběd na celodenní drandění na kole prostě nejlepší. 😂😂😂

To je ta mrcha šlapka, co mi upadla!!! Grrr!!! A ještě jsem zapomněla zmínit, že se mi uvolnil i držáček blaťáku tenkrát, takže jsem domů jela navíc za hrozného rachotu, jak mi lítal kovový blaťák na všechny strany a dělal rambajs.

Poslední rozloučení s Felixem. Vykoupala jsem ho, usušila na balkonu a o 2 h později si pro něj přijel pán a Felixe odkoupil. Snad se máš dobře Felixi! 💜

Kristián: Můj milovaný bicyklový elegán aneb Paní sládková vyjíždí

Rozhodla jsem se, že si pořídím velké kolo bez ohledu na volný prostor v bytě, zkrátka bez kola nedokážu žít! Coby milovník retro a vintage stylu jsem zapátrala, zda bych nenašla k prodeji i pořádně retro kolo. Už dřív jsem u rodičů jezdila na takové fialové „plečce“, jak tomu kolu mamka říkala, které bylo typickým městským kolem s širokým sedlem a pouhými 3 převody. No prostě takové to kolo, na kterém jste dřív potkávali důchodkyně, když jely na nákup. Teď už tyhle dámy ovšem potkáte jedině na elektrokole. 😁 To fialové kolo bylo v mých očích krásné právě proto, že působilo trochu jako ze staré doby a mamka nikdy nezapomněla dodat, že jsem taková paní sládková. (Paní sládková jsem teď s Kristiánem ještě víc, ale vlasy si teda nikdy neufiknu ha ha. 😂)

Internet mi vyplivl spoustu nabídek eshopů, které měly retro kola v prodeji. Marně jsem ovšem sháněla růžové, to tehdy prodávala jen Alza a domů by mi přišlo rozmontované. Po špatné zkušenosti s Félixem jsem se rozhodla takto kolo nekupovat. Raději jsem hledala eshop s kamennou pobočkou, kam bych si mohla jít kolo zkusit a ten jsem i našla – mojekolo.cz a prodejnu měl hned v nedaleké čtvrti Zahradní Město. Domluvila jsem se přes email s eshopem na zkoušce kola, abych měla jistotu, že tam kolo reálně bude, jelikož mívají vždy jen omezené množství fyzických kol na prodejně. V sobotu jsem tam nakráčela a pan prodavač mi kolo vynesl před prodejnu, ať se na něm jedu projet. Jezdila jsem si tam po sídlišti a hned se do bicyklu zamilovala! Byl prostě nádherný! Optala jsem se prodavače, co si o tom kolu myslí, zda je slovenská značka CTM kvalitní a nerozsype se mi to. Pán pověděl, že budu fakt dobrá, když tohle kolo zničím – že jeho výhodou je právě absence všech kolo vychytávek, protože nejvíce se kazí vymakané přehazovačky. Obecně by si prý od CTM nekoupil horské kolo, ta prý mají slabiny, ale tohle retro městské klidně. Bohužel, růžový rám se nekonal, ale i lososová oranžová má co do sebe. Kolo jsem zaplatila, pán mi ho ještě celé seřídil a se smíchem mi řekl, že až najedu 100 kiláčků, tak mám přijít na garanční prohlídku, ale že to bude asi trochu trvat, než po náplavce těch 100 kiláků najezdím. V duchu jsem si řekla: Ha ha vtipálku, tohle najedu hned další víkend!

A taky že jo. Bicykl, který už jsem hned po koupi pokřtila na Kristiána dle slavného filmového svůdníka, dostal patřičnou dávku oleje na řetěz a já vyrazila. To byla nádhera! Na tomhle kole si člověk jede opravdu jako pán! Obří pohodlné odpružené sedlo, prohnutá řídítka… sedí se na něm úplně vzpřímeně a je jako stvořené pro krasovyhlídkové jízdy mimo Prahu. Vymetání děr v silnici by ho asi oddělalo, ale naštěstí je všude kolem Prahy hladký asfalt, po kterém jede Kristián jako po másle. Jednou jsem špatně sjela ze silnice na nějakou menší silničku, která se záhy změnila v polňačku a Kristián to zvládl i po méně honosné cestě. Jedinou neplechu dělá občas řetěz, který prostě někdy spadne. Jelikož je přes celý řetěz velký kovový nesundávací kryt, tak je docela složité řetěz zpátky nasadit. Navíc jsem vždy černá od šmíru jako prase. 😂 Naštěstí se mi to stává tak jednou za sezonu, což jde.

Jednou se mi při projížďce stalo, že mi začalo dřít zadní kolo o konstrukci bicyklu. Domů jsem na tom ještě celkem v pohodě dojela, ale následně jsem zjistila, že se mi zadní kolo celé vysadilo a házelo osmičku. Chtěla jsem ho hodit do servisu, ale v Praze se, jak jsem záhy poznala, čeká na servis i měsíc v cyklosezoně, a tak mi s opravou pomáhal taťka coby přítel po telefonu: Noooo a teď povol tamto a teď zas tamto, počkej, cože to tam máš? Tak mi to vyfoť a pošli, to nevím, co je… Teď to kolo pevně stiskni mezi nohy a srovnej, utáhni to pořádně, jooo? 😂 Navigace byla obtížná, ale nakonec jsem si to kolo takto opravila sama a od té doby vím, jak na to a preventivně to každé jaro seřizuju, páč si to kolo stále tak nějak „sedá“ a každá projížďka se na něm nějakým způsobem projeví.

Co je při mém cyklokrasoprojíždění vždycky nejhorší? Uzavřená silnice! To je fakt peklo! Si jedete, jedete a najednou se z ničeho nic na silnici objeví uzavírka. Prekérka pro člověka, co to v okolí nezná a neví, kudy to objet! Většinou si hledám náhradní trasu v mapách v mobilu, ale už jsem to i střelila příkopem a táhla Kristiána po poli vedle čerstvým asfaltem pokryté uzavřené silnice. Nikdy nezapomenu, jak jsem chtěla jet z vesničky Kuří u Říčan na obec Nupaky a tam jsem zjistila, že mi silnici uzavřeli… na mapě jsem našla, že mohu jet jedině směr Modletice, což znamenalo, že pofrčím po frekventované silnici 101 a po trase potkám hned 3 kruháky s tím, že 2 jsou výjezdy/nájezdy z/na E55… No riskla jsem to, protože jsem se potřebovala prostě vrátit na Prahu přes Osnici. Ježišikriste, to bylo šííílenýýý! Jsem vjela na silnici, kde byly 4 pruhy, extrémní provoz, nájezdy a výjezdy na E55… Šlapala jsem si na svém retro Kristiánovi a jela doslova mezi kamiony s obřími přívěsy. Nikdy nezapomenu na ty užaslé výrazy v tvářích řidičů, co mi dávali na kruháčích přednost… 😂😂😂 Kamioňáci na mě mávali, ze srandy troubili, ukazovali palce nahoru… řidiči aut pokřikovali z okýnek a tlemili se… Jako tlemila jsem se taky, ale uvnitř mě byla hodně malá Míšenka a prosila jsem Kristiána, ať už mě z toho dopravního chumlu vodveze hodně daleko. Díkybohu, přežila jsem to! Do tý posraný Osnice jsem fakt dojela a zpátky na Prahu to valila po bezpečné cyklostezce kolem Průhonického parku.

Když už jsme u toho vyprávění zážitků, tak těch jsem s Kristiánem už zažila spoustu! Mrzí mě, že s časem vše zapomínám, asi si budu muset vést evidenci vedle v diáři. 😂 No pár si jich ještě celkem zřetelně pamatuju, tak je sem přihodím k dobru. 😊

Vysmátý pán se stejným kolem

Dupu si zrovna do kopce od Vraného n. Vltavou a předjíždí mě jeden postarší pán. Byl horký letní den a zpocené jsem měla snad i řasy. Pán u mě přibržďuje a nadšeně na mě volá: Jéééééééééé, my máme stejné kolo! Odlepuju svůj ksicht od asfaltu, abych se mohla podívat na toho, kdo na mě mluví asi minutu před tím, než dostanu infarkt. Hned na to se ale objevil úsměv od ucha k uchu ve tváři i mně. No jooooooooo, Vy máte stejný kolo! A opravdu, pán měl skoro dvojče mého Kristiána, jen v zelené barvě. Pán hned poznamenal: Ale jede mi to nějak líp, cooo? A já na něj se smíchem: Vy podvádíte, Vy tam máte motor! 🙈😂 A pán už jen zavolal: Tak šťastnou cestu! Přidal otáčky a zmizel na svém retro elektrokole kdesi v dálce. To já ten kopec vyšlapala opravdu poctivě, však Kristián má jen 3 převody.

Borec, co mi chtěl říct, že jsem hezká

To už byl začátek podzimu a krásné teplé babí léto. Šlapala jsem si to na Kristiánovi pryč z Prahy a zrovna jela přes Praha-Háje. Jedu, jedu a najednou vedle mě přibrzdí fáro – nablejskanej kabriolet. Za volantem fešnej týpek, který mi povídá: Viděl jsem Vás, jak jste jela kolem benzínky, tak jsem honem naskočil do auta a jel za Vámi. Chtěl jsem Vám jen říct, že máte krásný kolo a že Vám to hrozně sluší! Stačila jsem říct snad jen Děkuji! a už se za námi ozývalo troubení aut, která týpek svým zpomalením zabrzdil a vytvořil za sebou doslova kolonu. Musel chudák přidat a navíc naše cesty zrovna rozpojovala semaforová křižovatka. Čísla jsme si nevyměnili, ale i tak hezká příhoda, co mi udělala hezčí den! 😊

Starej děda na kole u hřbitova

Jela jsem zrovna kolem hřbitova za obcí Zvole směr Okrouhlo, když tu náhle vidím, že proti mně šlape další cyklista směrem nahoru. Najednou koukám, ten člověk na mne za jízdy mává! Až když jsme byli cca 30 m od sebe jsem poznala, že mi to mává stařičký dědoušek s vizáží Smrťáčka z pohádky Dařbuján a Pandrhola. Pán měl pusu od ucha k uchu, v očích jiskřičky a křičel: Kráááásný kolo, jak za mejch mladejch let! A já si hned všimla, že i on sám jede na podobném – akorát na opravdickém vintage starodávném. Vypadalo jako Kristián ošlehaný lety ježdění. 😊

Starodávné kolo nebo fejk?

Frčím si to přes jednu vesničku a tam zrovna na zastávce postával tatínek s menším synkem. Zaslechla jsem jejich rozmluvu: Hele tati, ta paní má starodávné historické kolo! Jak to, že to ještě jede? V ten moment jsem se začala nahlas smát a tatínek synkovi pobaveně odpověděl: To není historické kolo, to je nové, ale jen vypadá jako staré!

Jablíčko pro krásnou slečnu

Jedu, jedu, teplý podzim, užívám si vánek ve vlasech… rudá rtěnka na rtech, protože ten den si ji prostě žádal… Najednou mě předjíždí jeden rychlocyklista na silničce a když byl těsně u mě slyším jen: Ahooooj! Bylo to nečekané, takže má odpověď byla hodně nesmělé Ahoj, páč mě ten člověk vytrhl z myšlenek. Týpek rychle zmizel v dáli a já zatím seskočila z kola u jedné z jablůněk a začala otrhávat zralá jablíčka, že si je odvezu do Prahy. Když jsem naplnila brašnu, zase jsem vytlačila kolo na silnici a pokračovala. Jedu, jedu a najednou koukám, u jedné z dalších jabloní v aleji stálo kolo toho týpka. Podívala jsem se za něj a uviděla, že je ten chlápek schovaný za větvemi a čučí směr silnice. Udělala jsem, jako že nic nevidím a jakože „hrozně nevšímavá“ jsem jela dál. Uběhlo tak 5 minut a najednou slyším, jak ke mně někdo zezadu přijíždí, lekla jsem se, div jsem nespadla z Kristiána. Týpek ke mně za jízdy najel a do košíku mi hodil červené jablíčko se slovy: Pro krásnou slečnu! A šlápl do pedálů a ujel. Docela mi to bylo líto, že frnkl! Škoda, mohli jsme jet na Prahu spolu. A jestli si náhodou myslel, že ho doženu, tak bohužel, Kristián je kolo bytelné, ale velmi pomalé a nedokážu na něm vyvinout větší rychlost. Každopádně jablko bylo dobrý, sežrala jsem ho, to se ví! 😋😂

Retro kolo jako motivace

Hele kámo, vidíš ji? Vidíš ji?

Otočila jsem hlavu po hlase a uviděla, že proti mně jedou dva vysmátí týpci v cyklodresíčkách… Jo to by ta moje začala taky jezdit, kdybych jí koupil takový kolo! Cha cha cha! Na tomhle jo, na tom by jezdila ta moje! Cha cha cha!

A šup a byli pryč, dál už nevím, jak rozhovor pokračoval. A musím říct, že i já jezdím na tom mým Kristiánovi nejraději i proto, že se mi prostě celej moooc líbí! 😁

Velikonoce

Velikonoční pondělí, volno, první rok s covidem v ČR, zakázané velikonoční tradice… Jak s volným pondělím naložit? Naskočila jsem na Kristiána a jela se projet. Frčím si a najednou slyším, jak u mě přibrzďuje auto, pomalu otáčím hlavu doleva a koukám, kára plná mladejch kluků s pomlázkama! Hlavou mi projelo jen: NO TO NÉÉÉÉ! A hned na to sjely dolů okýnka a kluci mě vypráskali za jízdy. 😂😂😂 Začala jsem se hrozně tlemit, oni z toho měli také halóóó, lidé kolem koukali (zrovna jsme jeli přes vesnici)… kluci doříkali koledu, zatáhli pomlázky a se smíchem odjeli. Ach jooooooo, to se může stát fakt jen mně! Ale vlastně jsem se vůbec nezlobila, však pomlázka omlazuje, tak ještě, že jsem ten vejprask dostala! Já už ten lifting začínám taky potřebovat! 😂

Dědoušek kanec

Dupu si zvesela na Kristiánovi, kochám se výhledy do zrajících polí a kvetoucích luk, když tu najednou vedle mě zazní do ticha velmi mužské a smyslné: Aaahoj! Otáčím pomalu hlavu a dle hlasu jsem čekala tak Marka Vašuta, ale ksicht jsem si představovala víc bredpitovskej. Jaké bylo mé překvapení, když jsem vedle sebe uviděla tak 80letého (ne-li staršího 😂) dědouška! Nastala chvilka ticha, páč mi ta vizáž vyrazila dech – pán byl úplně hubeňoučký, staroučký, ale navlečený v tom nejbarevnějším neonovém cyklodresu a posazený na zjevně dosti drahém kole a do toho žvejkal žvejku s otevřenou pusou a pomrkával na mě! 😂😂😂😂😂😂 A teď to přišlo – děda na mě házel ksichty stylem „tak co bejby, jedeš se mnou?“ a já zmagořená z tý situace mu povídám při pohledu na starého člověka slušňácky: Dobrý den. 😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂😂 Dědoušek kanec asi uznal, že se mnou teda nic nebude, šlápl do pedálů a se slovy: Tak pá kočko! zmizel neuvěřitelnou rychlostí v dáli.

Z cest na kole si vozím nejen veselé zážitky a ještě lepší náladu, než se kterou vyjíždím, ale také spoustu dobrot. Nejlepší je na tohle raný podzim, když dozrávají jablíčka a hrušky. Na konci léta se dá nasbírat spousta mirabelek a myrobalánů. Jednou se mi poštěstilo a objevila jsem jabloň odrůdy letní průsvitné – to jsou taková ta drobná světle žlutá jablíčka, která mají vynikající chuť a jsou úžasně šťavnatá. Vozívám si také hodně ostružin a v červnu i spoustu třešní. Z červnových projížděk se obecně vracím přežraná, páč třešně všech možných druhů rostou všude a já jen ochutnávám a ochutnávám a pak mi nejde ani zatáhnout břicho. 😂 Na švestky jsem zatím štěstí neměla, snad jednou pořádnou slivoň objevím. Z bylinek si nejčastěji vozím hlavně na jaře kopřivy, které zužitkovávám obratem při vaření. A co nikdy nesmím zapomenout dovézt? No jasně že trávu pro mou milovanou morčici Brusinku. 💚

Jo a co je přímo megaboží, tak to jsou knihobudky. Skoro každá vesnička kolem Prahy má svou knihobudku, kde se dají ulovit opravdové knižní specialitky! Nejkrásnější knihobudku mají určitě Lipany, tam je totiž celá „zastávka“ plná knížek. Největší radost mám vždy, když najdu něco od Guy De Maupassanta, ale i jiné knížky jsou úžasné – třeba příběh lvice Elsy. Přiznám se, že lvici Elsu jsem si schovala a do žádné knihobudky už nevrátila s tím, že ji schovám jednou pro svoje budoucí děti – to si prostě musí přečíst! 😂 Taky když najdu něco mafiánskýho, tak to už z ruky nedávám. Princip knihobudek je ovšem založen na tom, že si knížku přečtete a zase vrátíte (do kterékoliv knihobudky) nebo za ni pak dovezete jinou knížku. Já se snažím knížky samozřejmě posílat pak dál, ale s některými se holt rozloučit nedokážu, ale zato mohu slíbit, že jsou v dobrých rukou. 😂

Na projížďky většinou jezdím sama, páč nemám žádného retrobicyklistu, co by se mnou frčel. Na běžném kole by mi parťák hned ujel, to prostě frčí rychleji. Retro kola jsou takové kamiony – pomalé těžké rozjezdy, pomalé těžké výjezdy kopců, pomalá krasojízda okolím… Navíc většina mých přátel nemá vůbec žádné kolo a do kola by investovat nechtěli, protože je ježdění nebaví nebo neláká. Furt se koukám kolem, zda nějakého retrobicyklomaniaka nepotkám, ale za celé roky ani jednoho. A co je také zajímavé – na svých projížďkách nepotkávám žádné cyklistky, vždycky jsou to jen chlapi nebo chlap a za ním dupe od pohledu naštvaná partnerka. 🙈😂 Ve spojitosti s tím si vždycky vybavím legendární video s nadávající cyklistkou-manželkou, které když si pustím, tak mi tryskají slzy smíchy, dokonalé! 😂 Samotu při kolodrandění jsem vyřešila aspoň tak, že jsem si na kolo pořídila 2 kámoše – jednorožce Rožíka a od mamky jsem k němu dostala i kačenku Dakýho. Obě jsou to dětské houkačky a nejvtipnější na tom je to, že byť mám zvonek i 2 houkačky, tak jsem je nikdy nepoužila. Kdykoliv mi někdo zatarasí cestu, tak na něj zezadu jen slušňáčky zavolám: Prosííím, můžu projet? Děkujůůů! 😂 Jsem totiž extrémně lekavý člověk a kolikrát jsem měla málem infarkt, když na mě zezadu cyklista nečekaně zazvonil, takže radši volím tento jemnější způsob, abych infarkt nezpůsobila já někomu jinému stejně lekavému. 😊

Co dokáže změnit pohodovou cykloprojížďku v akční thriller? Bouřka za prdelí! Je nádherné jet za slunečného počasí, ale blankytně modrá obloha se dokáže během dne změnit v pořádnou černotu. Tohle jsem si na Kristiánovi zažila už tolikrát! Naštěstí jsme spolu zmokli jen jednou a ve vesničce nás zachránila autobusová zastávka, kam jsem se s kolem zašila. Jednou to ovšem vypadalo vskutku hrůzostrašně, jedu jedu, přede mnou ta krásně modrá obloha se sluníčkem a za mnou šílené černo a v dálce už jsem viděla, jak bouřkový vichr ohýbá stromy a k zemi crčí bílé proudy vody. Kristiáne, nesmíš zklamat, jeď sakra! Jeď nebo se tvé paničce rozmaže mejkap a ulítnou brejle! 😂😂😂 Za zadkem nám vzduchem lítaly odpadky, klacky, větve, urvaná tráva, listí a my spolu furt frčeli vstříc lepší polovině oblohy a nakonec jsme bouřce fakt ujeli! Ale nahnáno jsem měla, kdysi v dětství jsem si totiž jízdu na kole v brutální bouřce střihla a od té doby mám z bouřek velký respekt – u každého většího stromu se člověk modlí, aby do něj zrovna nepraštilo a jen ho v klidu objel a pokračoval v cestě. Domů jsem tenkrát přijela totálně zmáčená a takové zmáčené oblečení, to není nic příjemného, protože i to blbé tričko se najednou změní v tvrdý studivý plech. Tehdy jsem si při jízdě říkala, že asi mamka doma šílí hrůzou, kde jsem a že mě doma ještě pořádně sprdne. Blesky metaly celou oblohou, silnice zmizela pod vodou… a já dojela zmoklá, zmrzlá a zesraná strachy domů a… mamka v polospánku čučela na telku, podívala se na mě a povídá: Jo ona je tam bouřka, jo? Já mám venku prádlo! 🙈😂😂 To bylo tak hrozné zjištění, že kvůli mně nikdo neumíral strachy! 😂😂😂

Co říct závěrem? Už aby bylo zase jarooo! Už aby se zas dalo kolodrandit! Už se neskutečně těším na kravičky u vesničky Okrouhlo, na rozkvetlé louky, na obsypané stromy hruškami a jablky, na pole vonící zrající pšenicí, na pusu plnou ostružin, na další dědoušky kance… 😂😂😂 A jestli kolo nemáte, tak to zvažte – jak jsem psala prvně, je to cesta ke svobodě. Sednete na kolo a uháníte si krajinou kam jen chcete!

Kristián v celé své kráse

Jedna z vůbec prvních fotek Kristiánka 😍

To byl ještě fuuungl nový – foto z první projížďky.

Snesen před dům, připraven na nová dobrodružství.😇

V pozadí brdské lesy.

Na jaře u zelenajícího se políčka.

Zmoklej jak slepice, schovanej v zastávce. 😂

Po dešti, v pozadí malá duha = dužička 😂

U vodní elektrárny.

Na podzim s šípkovými keři.

V srpnu 2021 se zlatým políčkem.

U třpytivého rybníka.

Parťáci Daký a Rožík

Parťáci seshora. 😍

S kytičkovými kamarádkami. 💚

V plném provozu.

Rozkošňáci 😍

Údržba Kristiána

S megabožím růžovým nářadím od tatínka. 💜

Táta naviguje po telefonu, Mišelína opravuje. 😂😂😂

Poklady z knihobudek

Občas se dají v knihobudkách najít opravdové lahůdky a povinná četba pro ženy ha ha. 😂

Jak najdu Maupassanta, skáču radostí až do nebes!

Jak podotkla má kámoška – názvy krásně sedí k současné covid době. 😂

Kouzlo nalezených knih… každá má svoji minulost.
Jarku, kde je ti konec? Proč jsi tu knížku od maminky prdnul do knihoboudy?

Už jen pro ten název jsem si to musela vzít 😂

Stylová knihobouda ve Vraném n. Vltavou. Ukořistila jsem zde krásnou knížečku od Karolíny Světlé.

Bizááár 😂

Roztomilá knihoboudička v jedné menší vísce za Prahou. Taky máte rádi vůni starých knížek? 😍

Knihobudka v moderním pojetí – tuším ve Vestci, snad nekecám.

A tohle už je záběr z knihobudky v Lipanech.

Bože bože bože, ta knížka od S. K. Neumanna je přenádherná! Práskla jsem kolo do louky, sebe do trávy a ještě ten den si všechny básně přečetla. Nádherné! 💚💚💚💚💚💚💚

První báseň, která se mi před očima objevila a zrovna se naprosto shodovala s tím, co jsem cítila. Byl totiž konec léta. Jaká náhoda, že jsem knížku otevřela zrovna tady?

Jablíčka, hrušky a další zdravé úlovky z cest

Třešííínky mé milované 💛

Kopřivy mé milované 💚 Jo a jsou v sáčku, já vím, že se to nemá, ale nic jiného po ruce nebylo, důležité je kopřivy nezavázat, aby vzduch mohl cirkulovat a frrr hned domů a zpracovat – aby se kopřivy nezapařily.

Není to nádhera? Jen tak se houpala na stromku, dosud nikým nepovšimutna…

…a pak si jich všimla Mišelína a už jela jablíčka do Prahy. 😂

Coby vášnivá houbařka beru okamžitě každý jedlý nález – tuhle krásku jsem našla na louce.

Hruštičky a jablíčka dovezené z projížďky.

Bedlááá!

To ještě byla naživu i Meruňka má milovaná 💚 Takhle holky baštily dovezenou travičku.

Doplnění zásob.

Králové vitamínu C. 😍

Zdraví v dlani.

Pár vlašáčků, mňam. 😊

Očesáno, jedemééé!

I kaštany a bukvice a žaludy beru, vše najde doma užitek. 😊

Mňam, další třešííínky.

Travička pro Brusinku. Frrrr domůůů, zas ten blbej igeliťák!

Brusinka už sama, Meruňka odešla na podzim za duhový most.

Hrušky ošklivky, ale jak dobré! 💚

Šup s tím pokladem hruškovým do brašny.

Výhledy, příroda, cesta, retrocyklistka Mišelína, zvířátka…

Pá pá Praho!

Jaro ve vzduchu… první teplý den…

Kamarádka beruška. 💚

Ale no tak beruško, snad nechceš jet s námi? 😊

Praha v řepce. 😂

Stále jaro ve vzduchu… a zase objemutí teplým vánkem.

Bzučelo to všude, vonělo to všude! 😇

Řepka to rozbalila, pole rozzářila!

Mé milované kopřivy. Tolik jste mě popálily, jak jste bojovaly o svůj život, ale stejně jsem si vás všechny odvezla a… sežrala 😂😂😂 Detox je potřeba, sorry holky žahavý.

Tolik radosti, když tohle vidím.

Čtení na louce, ještě málo trávy, vzali ji moc zkrátka a slunko ji taky nešetřilo. Píchala do zadku. 😂

Král pozdního léta – zlatobýl.

Trocha té architektury.

Fííííí z kopce dolů, uháněj Kristiáne!

Když chcete strašně moc na houby a najdete si les pomocí Google map a pak přijedete na místo… takovej zarostlej bordel 😂😂😂 Našla jsem leda tak prd.

Ve Vraném n. Vltavou. Krásný den 😊💗

Obloha v dokonale modré barvě, nabíječka dobrou náladou! Stačí kouknout nahoru a už je zase dobře!

Šlapu si šlapu sama samotinká někde v dáli za Prahou…

Královna kraví! 💙💚💛

Kravičky v obci Okrouhlo, já je miluju!

Snad nevyleze i vodník 😂

Jablíčko od cyklisty. Pro krásnou slečnu. Díky, díky! 😊

Odpočinek na nějaké návsi… u krásného rybníka.

Úžasné to tam bylo.

Za mnou lipová alej, nevešla se… ale hlavně, že tam je Kristián s paničkou. 😂

Už na podzim… kolem poletovaly stříbřité pavučinky.

Pole půjdou brzy spát, přijde sníh.

Podjezd pod dálnicí, bu bu bu!

Někteří cyklisti umí být pořádně nebezpeční – třeba my věčně zamyšlení s očima přivřenýma. Ještě, že Kristián jezdí jako šnek, jinak už bych ležela zdlahovaná v Motole. 😂

Parádní cyklostezka kolem Průhonického parku.

Uzavírky silnic grrr!

No mě snad vomejou!

Kristiánku promiň, teď půjdeme po trochu neelegantním povrchu. 😂

A další nečekaně uzavřená silnice, tady se ke mně přidal ještě jeden pan cyklista a společně jsme se dostali na druhou stranu rozkopané silnice, byť to vyžadovalo přelézt dva hluboké příkopy a brodit se kus hlínou.

Rozmary počasí

To vypadá nebezpečně nevybouřeně!

Tak nás to dohnalo a vybouřilo se to…

Když vaši přátelé ví, že milujete své kolo a dle toho vybírají i dárky… 😊

Od mojí milované B. 😍 Když viděla to kolo, tak prý hned kupovala. 😌