Ukuchtit něco na víně – to jsem chtěla už dáááávno. Už odmala mám zafixované, že na víně se vaří pro krále a královny a jako pouhopouhý bezzemek jsem si nikdy nedovolila nalít cenný mok do hrnce. Taková slušnost a také úcta k vinařům. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že to prostě prubnu. Hmm, co na víně bych mohla udělat? V obchodě mi padl zrak na plecko a bylo jasno. Pěkně v tom červeném víně podusím plec. Co ale za zeleninu? Řešení přišlo záhy – v akci byl řapíkatý celer a tak jsem hned 2 velké trsy hodila do koše a k nim přistálo ještě balení minižampionů.
Tenhle nákup jsem prováděla v Bille a povím vám, děs běs. To je zkrátka můj nejméně oblíbený obchod, ale přálo mi štěstí a v jedné soutěži jsem vyhrála poukázku na nákup potravin – právě v Bille a proto jsem se do ní vydala. Normálně bych tam ani nevkročila, protože Billa prodejny jsou mi nepříjemné vzhledem, uspořádáním regálů, rozmístěním zboží a cenovek i nabídkou a cenami. Ceny jsou zde vždy vyšší než u konkurence a co je nejděsivější – to je stav ovoce a zeleniny. No byla jsem ráda, že jsem 2 kloudné trsy řapíkatého celeru našla, ty ostatní začaly měnit barvu ze zelené na hnědou. Takže Billo, koukej se zlepšit! Tohle je fakt trága.
U regálů s víny se ukázalo, jak jsme my abstinenti neschopní. 😂 Krabičák se mi kupovat nechtělo, tohohle vína bych se bála i ve vařené podobě. Tak nějak mám Hradní svíci a spol. spojené s bezdomovci a největšími ožraly. Vín tam měli mraky v různých cenových relacích a spousta jich byla i v akci. Nechtěla jsem do toho vrážet zase moc, a tak jsem sáhla po láhvi, která byla zrovna v akci za sedmde zlevněná ze 150. Odrůdám ani ničemu jinému nerozumím, líbila se mi kvůli kovové zátce, protože jsem si uvědomila, že vlastně nevlastním vývrtku na víno. 😂😂😂 Ta kovová zátka působila, že se s ní jen otočí a víno bude rozdělané. U pokladny při markování jsem málem omdlela. To víno rozhodně nestálo tolik, co mělo, ale daaaaleko víc. Trapně jsem si ho šla tedy s vedoucím prodejny za zády vyměnit, protože takhle by moje dárková Billa kartička padla jen na tu flašku. 😂 Vedoucí vypadal dost nakrkle a ještě mi arogantně povídal něco o tom, že: „Tohle víno teda rozhodně sedmdesát nestojí, jste spadla z višně, ne?“ Snažila jsem se bránit, že se ve značkách vína nevyznám a že to potřebuju jen na vaření, takže není nutné lít do kastrolu vínového premianta… Odpovědí prodavače byl pohled ve stylu: Joo, to ti tak žeru holka. Prej na vaření… Pche, vožrat ses chtěla a zalevno, to je mi jasný! 😂
Víno jsem si vyměnila za jiné červené, ale s už méně sympatickým špuntem. Ještě jsem si ho v báglu hodila tatar na zakoupené jahody a domů si donesla v podstatě jahodovou dřeň. 😂
Doma jsem začala pátrat, jestli tu vývrtku fakt nemám. No nenašla jsem nic, ale rozhodně jsem nemínila jít kvůli jedný flašce kupovat vývrtku… Prostě to Mišelíno otevřeš a basta! A jak jsem si řekla, tak jsem se pokusila učinit. Láhev měla klasický korkový měkký špunt… zapíchla jsem do něj nůž, ale nic moc to se špuntem neudělalo. Na internetu radili použít šroub, ale ten taky nemám. Špičatý spiralizér na brambory jsem málem zlomila… další radou z netu bylo použít domovní klíč, ale to jsem raději a díkybohu zamítla. 😂 Po 15 minutách snažení „na dámičku“ jsem to vzdala a šla na to „na drsňáka“. 😂
Otevřela jsem kufr s růžovým nářadím, které jsem dostala před lety od taťuldy a které hodnotím jako nejlepší dar od otce dceři, vytasila jsem kladivo a šroubovák a šla jako největší rambič „na věc“. 😄 Nakonec jsem kladivo ani nepotřebovala. Začala jsem šroubovák zavrtávat do špuntu a… pic, špunt byl v láhvi a já měla víno na brejlích. Kdo by to byl řekl, že je láhev neperlivýho vína taky pod tlakem?! 😂😂😂 No dopadlo to dobře, většina vína mi v láhvi zůstala, ale kdyby mě viděl vínový gurmán… ten by asi zešílel. Na prasáka špunt v lahvi a to se ještě rozdrobil, takže jsem kusy korku musela odchytat. 😂 Hurááá, konečně jsem mohla jít vařit!
Jooo, u abstinenta se vývrtka na víno hledá těžko… ale šroubovák mě vysvobodil. Každopádně dobrej bizár otevírat víno šroubovákem. 😂
Jako přílohu jsem zamítla kupované těstoviny nebo rýži… chtěla jsem k tomuhle spešl jídlu něco spešl a tak jsem se pustila do jáhlových noků. Je to strašně moc snadné, přitom na talíři tak roztomilé. Teda aspoň mně tyhle malé knedlíčky roztomilé připadají. Udělala jsem je nicméně zbytečně velké, vám doporučuji dělat menší. Budou uvařené za kratší dobu a vejdou se pěkně do pusy, já ty své musím přefikávat na půlky než si je dám do pusy. 😃
A ještě jeden tip – jáhlová mouka bývá drahá a hůře dostupná, ale jáhly seženete běžně a půl kila stojí do 25 Kč. Já si mouku melu sama – a teď se podržte, melu ji na elektrickém mlýnku na kávu. Do minutky máte vše namleté a bez dřiny. Mlýnek na kávu jsem dostala od bratra už před rokem a od té doby je mi dobrým parťákem – kávu na něm nemelu, melu na něm všechno možné koření, mák, pohanku, jáhly, čočku, ořechy, arašídy… je to borec, za vteřinu je vše rozemleté. Jediná nevýhoda je ta, že nemá vyndavací nádobku a tak se vnitřek může jen lehce vytřít papírovou utěrkou – namočit ho nesmíte. Perfektní je i to, že má pojistku, takže když sundáte víčko a strčíte do něj prst, tak vám ho neufikne. A největší pecka je, že je normálně na elektriku přímo ze zásuvky – žádný baterky nepotřebujete. Tohohle šikulu mohu jen a jen doporučit – já konkrétně vlastním červený model Sencor SCG2050.
Ňamky, co tam nutně musí být (rozpis na 7 porcí):
- 1 kg plecka
- 1 láhev (0,75 l) červeného vína (já měla svatovavřinecké a super)
- 1 velká žlutá cibule
- 2 velké řapíkaté celery
- 500 g žampionů
- voda
- sůl
- olej
- hřebíček mletý
- fenykl mletý
- 260 g jáhel
- 90 g celozrnné špaldové mouky
- 2 vejce vel. M
Bez těchhle pomocníčků se neobejdete:
- velký hrnec
- menší hrnec
- mlýnek na namletí jáhel
- mísa
- nůž, vařečka, naběračka, prkénko
