Ahoj, jsem Hana a napsala mě Alena Mornštajnová – známá česká spisovatelka, která je díky mně ještě známější. Nedávno jí vyšla nová knížka Listopád, ale s tou se tu prý dočkáte rozhovoru někdy jindy. Dnes jsem tu hlavní knihocelebritou já a prý si na mě přichystali pár zajímavých otázek. No, pojďme na ně aaa… a kdo jste mě ještě nestihl přečíst, tak se vám vřele doporučuji. Samorostka Mišelína povídala, že na rozbrečení jsem fakt úžasná knížka. Ehm, samozřejmě, že na rozbrečení v dobrém slova smyslu – nechápejte to tak, že budete brečet z toho, jak zle jsem napsaná. Já si to můžu dovolit tvrdit, protože mě od mého vydání v březnu roku 2017 držela v ruce už spousta čtenářů a zatím jsem nezmerčila žádný pokus mě spálit v ohni nebo mi vytrhat stránky a udělat ze mě kabelku. Mimochodem – tohle kabelkové zvěrstvo, co někteří provádí na nás knížkách, to by mělo být potrestáno vrbovým proutkem na zadnici.
Vážená paní kniho, jak se k Vám samorostka Mišelína dostala?
Nooo, to máte tak. Blížily se Vánoce a kniha pod strom prostě patří, že? No a Mišelína chtěla nějaký pěkný román pro mamku, přičemž narazila na mě. Objednávala mě z Megaknih a povím vám, byly to docela nervy. Stála jsem zabalená v bublinkové fólii v krabici ještě s jednou kuchařkou a s houbařským kalendářem pro rok 2021 a čekala, až mě konečně odešlou. Jenže se furt čekalo na nějaký nedodaný vyprodaný šampon na vlasy, co si Mišelína objednala. Ten blbeček konopnej nakonec nepřišel a tak nás poslali bez něj se snad 3týdenním zpožděním. Ještě s námi šel ricinový olej, co si Mišelína koupila na řasy a to vám povím, trnula jsem hrůzou, kdy se to na mě vyleje a zničí mi to stránky. To je nápad objednávat si s knížkami kosmetiku! Pošťáci mě v autě pěkně naklepali, ti snad projeli každou dírou na silnici a pobyt v balíku s tou nafoukanou kuchařkou a s introvertním houbařským kalendářem byl teda také zážitek. No naštěstí jsem to přežila a dorazila jsem v pohodě k Mišelíně.
No dobrá, vážená paní kniho, ale z toho mi vyplývá, že vás Mišelína číst neměla? Že jste byla objednána pro její maminku?
Ano, ano, správně. Její maminka mne pod stromkem rozbalila, nicméně Mišelína měla postranní úmysly už, když mě kupovala. To víte, sfoukla 2 věci naráz – dala jako dárek knížku, co si chtěla přečíst a také si ji pak přečetla, je to filuta. (smích)
U nás tomu neříkáme filuta, ale vychcánkovost. Co ji na Vás zaujalo jako první?
Ha ha, ona si myslela, že mám na přebalu bábovku! Chápete to?! Objednává mě na netu, kde vidí má selfíčka… pak mě musela určitě vidět spoustukrát za výlohou knihkupectví a… a ona si nevšimla, že je na mně žloutkový věneček?! Tak to bylo asi první, co ji zaujalo. Pak si mě dlouho prohlížela. Ona je přesně ten typ čtenáře, co si nejdřív přečte vzadu i kolik výtisků vyšlo víte a pak až konečně začne číst. Teda aspoň tak to bylo u mě.
A ta její maminka neprotestovala, že jí čte Mišelína novou knížku?
No divila jsem se, páč první čtenář si užívá největší dávku nové vůně knihy, že jo. Ti další už to tak luxusní na počmuchání nemají. Ale neprotestovala, jen furt vykřikovala, že mě teda číst nebude, když jsem tak smutná. Ona Mišelína u mě párkrát bulela, tak proto.
Páni, Mišelínu jste svým příběhem dokázala rozbrečet?
No tak víte, jsem psaná o lidech a o tom, co se opravdu dělo a nebyly to zrovna pěkné věci – co se v historii děly. A také se tak lidsky psaným příběhem dotýkajícím se lidské každodennosti snadno trefíte i do citlivých míst duše čtenáře nebo čtenářky. Prostě je samotné zrovna něco v životě trápí a můj příběh to jejich trápení může zintenzivnit.
O co konkrétně šlo? Můžete nám to prozradit?
Jsem rozdělená na několik částí a každá ta část je vyprávěna jinou ženskou postavou. Jejich osudy se vzájemně prolínají. Hned první část začíná vyprávěním Miry o jejím životě a je tam taková eskapáda s neuposlechnutím zákazu maminky. A Mira si tehdy uvědomila, že dokud je na světě někdo, kdo nám něco zakazuje ze strachu o nás samotné, pak je na světě zároveň někdo, kdo nás i opravdu celým svým srdcem miluje. To je krásná, silná a pravdivá myšlenka. Jakmile o takového člověka přijdete a jakmile si najednou budete moct dělat naprosto vše, aniž by vám to někdo ze strachu o vás zakázal, pak jste na světě opravdu sami. Sami a opuštění. On se někdy najde zase někdo, kdo dá opuštěnému šanci nebýt opuštěný, ale to už je věc osudu.
A která ta část ve vás se Mišelíně líbila nejvíc?
No nejdřív hodně sympatizovala s Mirou, ale tak víte, jak to je… To nejlepší si každý autor schovává nakonec a tím nejlepším byl rozhodně příběh Hany, po které nesu i jméno. To bylo teprve slz, když mě Mišelína četla! Zatímco Mira už žila v období poválečném, Hana okusila všechny strasti židovské dívky za 2. světové války. Čtení je to bolavé, ale důležité. Víte, já jsem byla napsána také proto, aby se nezapomnělo na to, jakou ohromnou bolest s sebou válka nese a jak snadné je všechno ztratit, dostane-li se k moci šílenec a poslouchají-li ho navíc masy lidí.
Můžete přiblížit konkrétně, o co se jednalo?
Dnes už je to 76 let, co oficiálně skončila 2. světová válka a přibývá těch, co o ní ví méně a méně. To je nebezpečné, z historie bychom se měli učit a ne na ni zapomínat nebo vytěsňovat něco, co se nám z nějakého důvodu nelíbí. Takovou záležitostí, na kterou by se určitě nikdy nemělo zapomenout je rozhodně holocaust – tedy cílené vyhlazování Židů, které začalo nenápadným zabíráním majetku a omezováním lidských práv a pokračovalo v podobě vyvražďování a mrzačení lidí. Do detailů zabíhat nebudeme, detaily vám mileráda poskytnu osobně, až se do mě začtete. Takže rovnou vás vybízím – buďte stateční a pojďte si mě přečíst, byť věřte, že to bude místy hodně neveselé čtení. A možná budete brečet stejně jako Mišelína.
Ne ne, neprozrazujte nám více z Vašeho děje, to by byla škoda. Je skvělé, že si paní Alena vybrala zrovna toto téma a upozornila na něj, že?
Ano, Alena udělala moc dobře. Pro někoho jsem sice jen román bez vědeckého aparátu a postavený na kreativnosti myšlení mé knihoživotadárkyně, přesto jsem inspirována tím, co se opravdu dělo a nesmí se nad tím nikdy přivřít oči. Také se dotýkám těžkých poválečných dob, kdy se k moci dostali komunisté a tím se zrodily další problémy. Ani na to by se nemělo zapomínat.
Jste poměrně silná kniha, máte přes 300 stran…
Ha ha, teď jste mě rozesmála. No jsem takový střední knihobuřtík, ale čtu se jedna báseň. Za pár večerů při svíčce mě máte sfouknutou. Samozřejmě si mě přečetla už i Mišelíny mamka a jistě by potvrdila, že se čtu sama. To víte, každý chce hned vědět, jak to bude dál. Jsem zkrátka knížka, co umí chytnout a nepustit až do konce. Klidně bych si troufla i na ty, co běžně moc nečtou. Alena mě napsala tak čtivou formou a tak plnou různých nečekaných situací, že si dokážu každého okamžitě získat.
A co byste vzkázala ostatním?
Že si po mně mají rovnou přečíst i Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou z roku 1964, to je též pěkná a velmi smutná knížka o stejném tématu. A až mě dočtete, zkuste mě předat třeba kamarádce a nenechejte mě stát zaprášenou na polici. Víte, já bych byla fakt ráda, aby si o tom, co je ve mně napsáno, přečetlo co nejvíc lidí. Jsem určená ke čtení ženám i mužům, co mají rádi příběhy z československého prostředí a co mají kuráž číst o osudu Židů za druhé světové války. Děkuju!
Pozn.: Archivní foto z Vánoc 😂 stromek vydržel „jen“ do března 😂