Letošní vánoční přípravy u mne začaly už v říjnu. Na říjnové túrce s M. a s K. jsem zjistila, že už dozrávají šípky a s K. jsme se hned pustily do debaty o šípkové marmeládě. K. mi povídala, že je to ta nejdelikátnější marmeláda, jaká existuje, ale že je extrémně náročná na výrobu. I přes varování se mi už ovšem zrodil v hlavě plán… letos udělám jako vánoční dárek šípkovou zavařeninu!
Jednoho říjnového víkendu jsem vyrazila na procházku, omrkla stav šípků v okolí a pak se domů vrátila pro kbelík. V červnu jsem z těchto keřů trhala květy do výborných krůtích kousků na víně a na růžích, teď na podzim už jsem česala červené plody podzimu nabušené vitamínem C. Trhala jsem to snad 2 hodiny, ruce rozpíchané od šípkových trnů, celá zmrzlá, protože už venku panovalo ryze podzimní chladné počasí… Natrhala jsem celý kbelík a šípků si domů donesla skoro 3 a půl kila. Ještě jsem si udělala radost kyticí drobných chryzantémek a očesala jablůňku.
Doma jsem se vrhla na zpracování šípků. Jsou dva postupy, jak šípkovou marmeládu vyrobit – buď se každý šípek vezme do ruky, nožíkem rozpůlí a lžičkou se vydloubnou semínka i s chloupky anebo se všechny šípky jen zbaví bubáku a stopky a rozvaří se i se semínky a chloupky, načež se potom musí několikrát pasírovat přes plátýnko. Z internetu jsem se dozvěděla, že je marmeláda lepší, je-li dělána prvním a o dost pracnějším postupem. Když se prý dělá druhým postupem, tak v ní prý často zůstane velké množství chloupků a trochu to kazí chuť. Rozhodla jsem se tedy pro tradiční postup a začala vydlabávat semínka. Šípky jsem si zalila vodou z rychlovarné konvice a ony jakoby lehce povolily. Pak se musel odříznout bubák, šípek celý rozkrojit a lžičkou vyškrábnout semínka a chloupky. Upřímně vám povím… já myslela, že u toho chcípnu!!! 😂😂😂 Neskutečná práce! Z rukou mi pomalu crčela krev, protože neustále děláte ty stejné úkony, takže se vám brzo vytvoří mozoly a oděrky a do nich se vám dostává štiplavá šťáva šípků a také zabodávající se chloupky. Ty šípky jsem vysemínkovávala celý zbytek soboty a také celou neděli. Nezvládla jsem vše, váha mi ukazovala, že mám 1 kg vysemínkovaných šípků a na tomhle kile jsem musela skončit, protože víc bych už nezvládla. Zbylé šípky jsem nasušila na čaj. Vysemínkované půlky šípků jsem několikrát propláchla, protože i tak v nich stále zůstávaly chloupky. Pak jsem je začala vařit – jen chvíli, aby změkly a následně jsem je rozmixovala tyčovým mixérem. Získané šípkové pyré jsem 2krát přepasírovala skrze jemňounké kovové sítko. Do takto připravené šípkové směsi jsem přidala třtinový cukr, pektin a kyselinu citronovou – tady už je postup klasický jako u běžného vaření marmelád. Hotovou marmeládu jsem nalila pomocí trychtýřku do sterilizovaných horkých sklenic a následně je postavila do hrnce, že je zavařím. Vařím, vařím, umývám zaneřáděné nádobí a najednou… PRÁÁÁÁSK! S hrůzou v očích jsem běžela k velkému hrnci, kde jsem zavářela šípkové marmelády a myslela, že mě snad trefí šlak… jedna velká sklenice praskla a veškerý obsah vytekl do hrnce… spolu s ním vytekly i 4 h mé práce, protože tolik přesně jsem investovala do každé velké sklenice. Všechny marmelády jsem tedy z hrnce vytahala, prasklou sklenici vyhodila a pro jistotu si vygůglila, jak zamezit prasknutí sklenice při zavařování. Google mi poradil zavářet pro jistotu na staré utěrce a dozvěděla jsem se, že se nesmí dvě sklenice při zaváření dotknout, protože pak hrozí právě to prasknutí. No tak jsem dala na dno hrnce starou utěrku, zalila to vodou, postavila tam zpět zbylé sklenice šípkové marmošky a zavářela znovu. Tentokrát už úspěšně, ale stejně mě hrozně moc mrzelo, že ta jedna sklenice praskla. Jelikož je šípková marmeláda opravdu neskutečně PRACNÁ, tak jsem se zařekla, že jestli ji budu ještě někdy dělat, tak JEDINĚ JEDNOU PRO SVOJE DĚTI – pro ty bych byla ochotná tohle trýznění podstoupit znovu, ale pro nikoho jinýho! 😂😂😂😂
Kromě šípkové marmelády jsem zavářela ještě vánoční pomerančovou marmeládu. Myslela jsem, že to bude lehčí než u šípkové ale ouha, taky to bylo dost pracné. Koupila jsem 3,5 kila pomerančů a na netu se dozvěděla, že je musím kompletně zbavit všech blanek a toho bílého, co je na pomeranči po oloupání. To byla taky neskutečná piplačka!! Každý půlměsíček pomeranče se totiž musí vysvléct z té košilky a že těch půlměsíčků bylo! Pomerančová šťáva je navíc ještě agresivnější než šípková, takže jsem měla ruce opět rozežrané do krve. Pokud byste zavařili pomerančovou marmeládu i s těmi slupkami, tak by byla opravdu hodně hořká. Takhle bez slupek bude hořká také, ale snesitelně. Je to právě přednost pomerančové marmelády – že má zvláštní nahořklou chuť. I do této marmelády jsem dala přírodní pektin i třtinový cukr a k tomu i hřebíček a skořici. Třtinový cukr ovšem marmeládu lehce obarví dohněda, proto není pak tak hezky oranžová jako kupovaná, tak s tím počítejte.
Chtěla jsem, aby marmelády vypadaly dobře, proto jsem zaběhla do galanterie a koupila kus červené látky s bílými puntíčky a bavlněný provázek. Z látky jsem vystříhala kolečka, která jsem přivázala provázkem na víčka marmelád. Také jsem vytiskla srdíčka s popisky, co to vlastně ve sklenicích je a pro koho je to určené. Nezbývá než doufat, že budou marmelády i obdarovaným chutnat. Já je ochutnávala z hrnce při vaření a neskutečná dobrota! Ta šípková marmoška je opravdu neuvěřitelně chutná.
S láskou dělanééé 💛💛💛 Akorát moje nervy málem skončily v kýblu. 😂😂😂
S vánoční výzdobou už jsem začala v listopadu. V Kiku se mi zalíbil takový vánoční stromeček v jutovém pytlíku a k němu jsem koupila dřevěnou hvězdu jako podtácek, na kterém bude stát. Z pomerančů použitých na výrobu marmelády mi zbylo hodně slupek a z nich jsem vykrájela srdíčka a nasušila je jako ozdoby. Krásně po usušení voněla pomerančem. Také jsem si konečně koupila slaměné ozdoby, po kterých jsem tolik let toužila a které jsou dle mě na stromku nejhezčí. Takové ty plastové koule… to se mi moc nelíbí. Kik stromeček jsem dala do kuchyně a ještě si ozdobila druhý stromeček, který se mnou slaví vánoce snad už 10 let. Co nesmělo chybět? No jasně, že adventní kalendáře! Koupila jsem si čajový adventní kalendář Leros, čajový adventní kalendář Sonnentor, adventní kalendář s vonnými vosky a také dorazil poštou Sazka adventní kalendář coby dárek od Mikuláše, čertů a mé drahé mamušky. 💛 Koledy u mě také jely nonstop, takže věřím, že si sousedé s mým prosincovým odjezdem směr rodina náramně oddychli… Štefan Margita, Hanička Zagorová, Karel Gott, Frank Sinatra, Elvis Presley, Johny Cash, Bing Crosby a spousta dalších muzikantů, co vydala vánoční album, dunila barákem už od října. 😂
Pečení perníčků jsem si nenechala ujít ani letos a pustila se do něj hned na konci listopadu, aby stihly perníčky změknout, jak se říká. Zadělala jsem si těsto z kila mouky na žitné celozrnné medové perníčky a druhý den se pustila do díla. Vánoční písničky pulzovaly domem a spolu s nimi i perníčková vůně. Nakonec to bylo tak 5 plechů perníčků. Každý rok mám minimálně jedno nové vykrajovátko, letos jím bylo vykrajovátko ve tvaru medvídka s královskou korunkou. Perníčky jsem o 10 dní později začala také zdobit, což mi zabralo dvě sobotní pozdní odpoledne. Trochu mě zlobila zdobička, nakonec jsem polevu vytlačila zpět do misky a přendala ji do jiného zdobícího sáčku, se kterým se už pracovalo mnohem lépe. Ani letos nechyběli perníkoví slavní pejsci, to už je taková klasika. 💛
Z cukroví jsem dál dělala jen veganské pusinky. Veganské jsou proto, že se nedělají z vaječných bílků, ale z nálevu z vařené cizrny. Buď si cizrnu uvaříte sami a použijete vývar z ní nebo prostě jen slijete konzervu cizrny a použijete ten slitý nálev. Loni jsem je dělala také, ale bohužel se moc nepovedly a měly tvar placek. Letos jsem byla chytřejší a přidala jsem k nálevu z cizrny při šlehání na sníh půl lžičky xantanové gumy, která pomůže s tím, aby pusinky lépe držely tvar (xantanku koupíte ve zdravé výživě, malý pytlíček stojí kolem 15 Kč). Upřímně, tvar nejprve moc nedržely a hned mi na plechu „sedly“, nicméně jakmile jsem je šupla do trouby, tak veganské pusinky hned naběhly a staly se z nich pěkné kopečky. Nahoru jsem je posypala jen třtinovým cukrem. Chuťově jsou prý vynikající – jak zhodnotila má mamka, babička i bratřík. Jen málokdo by odhadl, že jsou z cizrnového nálevu… Jo a pokud chcete, aby vám hezky voněly, tak do nálevu při šlehání na tuhý sníh vsypte také vanilkový cukr nebo aspoň trochu skořice či jiného voňavého koření.
V prosinci mě čekala jedna nemilá záležitost, a sice obávané očkování proti koviďákovi. S mamkou jsme se po dlooouhém rozhodování nakonec rozhoupaly a šly do toho. Já se objednala v Praze do očkovacího centra. Jela jsem tam s tím, že jsem zbytečnej plašoň, že mi to nic neudělá… páč já jinak moc těmhle věcem nevěřím a ani léky v podstatě neužívám, vše léčím bylinkami a snažím se všemu předcházet zdravým životním stylem. Vyčkala jsem tedy frontu a na pobídku šla do ordinace. Byli tam na mě hrozně milí, však už víte, že se injekcí bojím, takže jsem byla neskutečně ráda, že se ke mně chovali moc hezky. Pak jsem dle jejich pokynů měla počkat 15 min v čekárně. Jen jsem došla do čekárny, začalo pořádné peklo. Zřejmě nějaká špatná reakce na tu očkovací látku, protože mi bilo srdce jak šílené, svět se se mnou točil, zmocnily se mě návaly horka až jsem propotila během minuty celé triko. Měla jsem fakt namále, každou chvílí jsem si říkala, že už omdlím a spadnu pod židli na zem. Do ordinace zpět jsem neměla sílu dojít a ani cokoliv vyslovit, jen jsem lapala po dechu skrze respirátor. Tohle celé trvalo dobrých 15 min, kdy jsem sváděla vnitřní boj s tím, abych tam nelehla na podlahu. Je to přesně ta chvíle, kdy máte plné vědomí, ale tělo vás absolutně vůbec neposlouchá. Kolem mne samozřejmě seděli další lidé po očkování a vyděšeně mě celou dobu sledovali a ani se jim nedivím, páč to, že je mi špatně, na mně prostě bylo vidět. V čekárně jsem nakonec strávila půl hodiny, než jsem byla schopná vůbec odejít a to jsem šla pryč skoro v transu a zle mi bylo ještě tak dvě hodiny. Cestou, když jsem šla po tomhle šíleném zážitků domů, jsem u konťáků objevila poklad! Stála tam na zemi vyhozená krásná keramická konvice s růžemi! Dárek seslaný z nebes za to mé trpění po očkování!😍 A co to nevidím! V konťáku ještě vyhozen kousek pokojovky – lopatkovce. Vzala jsem si vše, kytička zatím vypadá, že se vzpamatuje a konvička je neskutečně krásná, klidně půjde využít jako obal na květináč. A jestli vás zajímá, jestli jsem přežila i druhou dávku očkování, tak přežila a světe div se – vůbec nic mi po ní tentokrát nebylo, akorát mě pak zas šíleně bolela 4 dny ruka, až se mi zatmívalo před očima, kdykoliv jsem se ji pokusila zvednout a něco si třeba podat. 😂
Letos jsem se do kouzelného vánočního obchůdku v Toulcově Dvoře bohužel nedostala. Kamarádka B. měla každým dnem porodit miminko, takže jsem jeden víkend frčela za ní, abych ještě stihla vidět monstrózního pupíka a předala jí drobné dárky k svátku, k narozkám i k Vánocům. Tušila jsem, že se už do Vánoc neuvidíme, tak proto i vánoční dárky. 9. prosince se B. narodila dceruška, takže hned v lednu přifrčím na další návštěvu a už teď se neuvěřitelně těším. 😇😍💓
Zabaleno! Už jen dovézt MHD na druhou stranu Prahy! Povedlo se mi to, aniž bych dárky pochroumala, ufff.
Jednu akci jsem ale minout nechtěla, a to byly hrnčířské vánoční trhy v Holešovicích před Výstavištěm Holešovice. Trochu jsem se obávala, že je kvůli epidemii zruší, nakonec měly ale výjimku, páč nešlo o čistě vánoční trhy. Jela jsem tam s kámojdou D., která se na trhy neskutečně těšila, za což jsem byla ráda, páč není nic horšího než jet na akci s někým, koho ten program tam nezajímá. Hrnčířské trhy byly parádní! Celý plac před Výstavištěm byl zaplněný stánky a v každém tom stánku nabízeli keramici a keramičky své výrobky. Miluju rukodělné věci, miluju keramiku = byla jsem jako v ráji. Doufala jsem, že tam objevím ještě nějaký dáreček pro kamarádku M. a taky jsem ho objevila! Šíleně moc mě zaujal stánek paní Evy Šiškové, která vyrábí zajímavé „hlavouny“, což jsou obaly na květináče pokojových květin ve tvaru hlavy a také další originální keramické věcičky. Kamarádce jsem vybrala keramickou kočičku, ze které jakoby rostla tilandsie. Sebe jsem potěšila hlavounem, kterému říkám „vykulený spratek“. 😂😂😂 D. ze mě byla v šoku, že si ten keramický bizár kupuju, ale nakonec mi pověděla, že mi to schvaluje. Já jsem ze svého spratka nadšená ještě teď! Hodila jsem ho do příběhu na FB a přišly mi na něj vyděšené reakce přátel ve stylu: Bych si cvrnkl do gatí, kdybych se v noci probudil, šel na záchod a tam tohle! 😂😂😂 Do spratka jsem si doma vložila svou novou kytičku Epipremnum golden, tak snad dobře poroste, když má takový prďácký obal na květináči. 😂
Po hrnčířských trzích jsme s D. vyrazily ještě na Staromák omrknout hlavní vánoční stromeček. D. je původem ze SK a od března už v ČR nebude, byla tu jen na rok v rámci stáže po VŠ. Přála si vidět aspoň stromeček, protože se do ČR už možná nepodívá a co si budeme povídat, vánoční Praha je opravdu krásná. Ten den byla zrovna dost zima a chumelilo, což je v Praze skoro zázrak, a tak jsme to měly dosti vánoční. Jen škoda, že mi nateklo do bot, tak jsem brzy „klepala kosu“. Vánoční stromeček byl opravdu krásný! Zrušených trhů ani nelituju, však ty na Staromáku nikdy nestály za nic – jen samé smažené jídlo, skoro žádné tradiční vánoční výrobky. I přes to bylo ovšem na náměstí pořáááádně lidí, až jsme si s D. říkaly, že ta opatření teda lidi moc neodradila a i bez trhů vánoční stromeček vábil spoustu vánočních nadšenců. Už ty hrnčířské trhy byly dost risk, protože chytit koviďáka na Vánoce jsme ani jedna nechtěla a D. už vůbec ne vzhledem k tomu, jak dlouho se neviděla s rodinou a Vánoce byly po několika měsících jedinou šancí.
Další víkend jsem frčela busem z Prahy do Jihlavy za mou nej nej nej nej a ještě jednou nej kamarádkou M. Moooc jsem se za ní těšila, kvůli vzdálenosti se moc nevídáme a jediným naším spojením je Messenger. Návštěva byla jak jinak než krásná a osmihodinová. 😂 M. má úžasného malinkého synáčka, tak bylo o zábavu postaráno a dokonce jsem si i zajezdila s Tatrovkou. K obíku jsme si pomocí DámeJídlo objednaly jak jinak než vietnamské jídlo – já milovanou polívku PHO s krevetami a M. milovanou kachnu s rýží. Ten den měl kurýr dost zpoždění a jako satisfakci poslali pak z DJ tuším 2 stovky na další objednávku – no to se jim ten náš nákup teda moc nevyplatil ha ha. 😂 Bohužel mi do PHO nalili zřejmě chili omáčku, páč jsem od první minuty doslova hořela. Slzy mi tekly, z nosu mi teklo, tváře rudý, oheň z huby… Musela jsem konstatovat, že se mi z toho žáru v puse a v žaludku roztavil snad i mejkap na tváři. 😂😂😂 Všichni jsme se společně zašli podívat na jihlavský vánoční stromeček. Trhy byly zrušené i tady, ale tradiční kluziště kolem parčíku fungovalo a fungoval i tradiční starodávný kolotoč na ruční pohon. Dělala jsem si srandu, že bych se ráda povozila, ale kámoška konstatovala, že by se pán, co kolotoč ručně poháněl, asi pořádně zapotil, kdybychom mu tam nasedly. 😂 Jelikož nám byla zima, zašly jsme se ohřát do zdejšího nákupáku. Malý z toho ještě nemá rozum, tak neprotestoval jako jiní chlapi a pěkně s námi projel pár obchodů ha ha. 😂😂😂 V Pepco se mi moc líbila roztomilá skřítkovská mistička a M. mě ukecla, že si ji musím koupit, abych jakože měla něco na památku na letošní vánoční Jihlavu. Od M. jsem také dostala tašku dárků k Vánocům s pokynem, že si je mám rozbalit až na Štědrý den. Sama jsem jí tam vyložila tašku dárků ode mě.
Prosinec utíkal hooodně rychle a jak mizely čajíky a vonné vosky v mých adventních kalendářích, tak zmizely i dny do mého odjezdu z Prahy. Dovolenou jsem si vybrala celou, co mi zbývala, takže mě čekaly krásné dva týdny volna. Většinu dárků jsem si nechala poslat domů přes PPL a bratřík s babi je ochotně převzali, ale i tak mi toho v Praze zůstalo dost a při pohledu na to se mi opotilo čelo – jak jen to dovezu vlakem na dědinu k rodičům?! Bedna cukroví, vánoční piva pro tátu, marmelády, dárky od kamarádek a spousta dalších věcí včetně 6 rolí vánočního balicího papíru… Vylovila jsem z úložného prostoru postele svůj starý kufr a nakonec to dopadlo tak, že byl plný kufr i plná taška na kolečkách. K tomu jsem měla plný batoh na zádech a přes břicho jsem si v tašce zavěsila přepravku s morčicí Brusinkou. Z domu jsem odcházela se značným předstihem, abych takhle ověšená včas dorazila na zastávku a neujelo mi MHD. Takže se opakovala situace z loňska – s tímhle obřím nákladem jsem jela busem k metru, pak metrem, pak vlakem a díkybohu, že mně přišla v Třebové pomoct mamka, páč jinak bych nebyla schopná z toho vlaku ani vystoupit. Když jsem odcházela z domu, pípla mi na mobilu SMS od RegioJetu, že mi změnili místo, čímž mě naprdli, páč jsem si vybrala takové, abych se pohodlně vešla i se zavazadly. Když přijížděl vlak na nádraží, tak jsem si všimla, že na žádných z dveří není číslo 12, což mělo být číslo mého vagonu! Kromě mě tak zmateně pobíhali kolem vlaku další lidé a vůbec jsme nevěděli, do jakého vagonu nastoupit… Stevard zrovna taky nikde… pak jsem zaslechla jednu paní, že 12 je vagon hned za lokomotivou a běžela jsem přes celé nádraží na druhou stranu, páč jsem samozřejmě zrovna stála u posledního vagonu. Do odjezdu zbývaly 4 minuty, takže to byly dost nervy. Vydrápat se do vysokého vagonu s tím vším byl teda hardcore úkol, ale zvládla jsem to. Ukázalo se, že nám dali vagon s úzkou uličkou a klasickými dvousedačkami vedle sebe = hotové neštěstí, pokud máte zavazadla. Sedadlo jsem měla přesně uprostřed vagonu a myslela jsem, že se k němu snad s těmi zavazadly nedostanu. Naštěstí byl zrovna za mým sedadlem prostor pro umístění zavazadel, takže jsem je tam šupla a vyčerpaná si sedla s Brusinkou do sedačky. Fííí, to zas byla ekšn! Jen jsem dosedla, vlak se rozjel…
V Třebové mi mamka udělala velkou radost 2 knížkami, které zatím našla v tamní knihobudce. Jedna byla pravá harlekýnka, tak jsem se smíchem podotkla, zda mám aspoň harlekýnku z řady erotic. 😂😂😂 Jsem dřív totiž nevěděla, že jsou barevně odlišené a že tuším fialové (?) jsou erotické, kdežto ostatní jsou jen ryzí romantika. Byla jsem zvyklá na tu tupou romantiku a jednou se začetla do nové fialové harlekýnky, co jsem našla rovněž v knihobudce, a nestačila se divit, co se v tom příběhu všechno neděje! Pryč byly romantické letmé polibky, v týhle knížce lítaly doslova podprdy, kalhotky a trenky vzduchem. 😂😂😂 Pamatuju si, že jsem tu knížku pak raději diskrétně zabalila do papíru, aby nikdo nevěděl, co to čtu, páč čtu hlavně při cestě metrem. 😂😂😂
A druhá knížka od mamky z knihobudky byl dívčí románek z roku 1947, který má dokonce uvnitř i psané věnování! Jak rozkošné! Ten příběh je také tupounce romantický, potěší u srdce, ale hloubku v tom není možné hledat. Harlekýnku jsem zatím nečetla, tu si asi nadávkuju v depresivním lednu, ale druhou knížku už mám rozečtenou a je to stejné, jako kdybych sledovala starý černobílý prvorepublikový film pro pamětníky s Věrou Ferbasovou v hlavní roli. 😊
S mamčou jsme si pak udělaly nákupní den a jelikož rodina bydlí na vesnici, kde nejsou obchody, nakoupily jsme spoooustu jídla do zásoby na celé dva týdny. Kromě Tesca a Kaufu jsme se zastavily i v obchodě s oblečením a mamka se pořádně rozjela, takže jsme odcházely s kupou oblečení pro ni. Já si udělala radost aspoň praktickou ledvinkou, kterou pak využiju určo při túrkách – ideální na mobil a peníze, prostě na to, co potřebujete mít stále při ruce a ne někde na zádech v batohu. Cestou domů jsem si užívala barevnými světýlky vyzdobené domečky. Já moc autem nejezdím, takže to bylo hezké a hodinka cesty rychle uplynula.
Doma u rodičů jsem se pustila do balení dárků. To mi zabralo skoro dva dny, páč jsem balič šnek a bohužel to na těch chatrně zabalených dárkách není vidět – kolik času jsem do nich narvala. 😂 Letos jsem se v obchodě zamilovala do temně modrého papíru posetého hvězdičkami, koupila jsem k němu modrá a stříbrná lýka a také pár bílých čtvrtek, ze kterých jsem vystříhala hvězdičky coby jmenovky. Na každou hvězdičku jsem také nalepila čokobonbón. V Pepco jsem se zaláskovala do krásných dárkových taštiček se souhvězdími, a do těch jsem dala dárky pro babičky, strejdu a jeho přítelkyni. Téhle čtveřici vždy dělávám dárek z části složený z věcí, které jsem sama vyrobila.
Co se týče dárků, tak taťku jsem měla letos vyřešeného rychle – přál si totiž speciální elektrické nůžky na živý plot. K tomu jsem mu dokoupila tradiční houbařský kalendář a dvě superpiva Zichovec Rohlíček a Vánočka. Bratřík mi jako každý rok odpověděl na otázku „Co bys chtěl od Ježíška?“ že nic, takže jsem přemýšlela a přemýšlela, co mu jen nadělit… Spásný nápad přišel při cvičení (já mám při cvičení nejlepší nápady! 😂) – vzpomněla jsem si totiž, že furt jí k snídani müsli. Honem jsem napsala do Mix It, kolik měří jejich slavné Mix It müsli tubusy a s odpovědí, že 27 cm jsem jich osm objednala s plánem udělat bratříkovi z tubusů dlouhého hada, jakože „2 metry müsli“, což se mi povedlo. 7 mixů jsem koupila už hotových a jeden bratříkovi nechala namixovat z ingrediencí, které jsem zadala. K tomu jsem mu dokoupila tradiční kalendář se sexy holkama (ano ano, tátovi Houby 2022, bráchovi Holky 2022 😂) a ještě mu dala pomerančovou handmade marmeládu. Mamka ode mě letos dostala knížku s psím příběhem, úžasný kohoutí retro džbánek, album s fotkami našich zážitků v roce 2021 a stojan na dřevo ke krbu ve tvaru kruhu. A zbylé dárečky pro ostatní můžete vidět na fotce. 😊
Ke džbánku ve tvaru kohouta se pojí samozřejmě další příběh. Mamka po něm roky toužila a furt mi říkala, jak si ho pamatuje z dětství, protože ho měla její babička a nalévala z něj mléko. Ten džbánek už je dnes celkem velkou starožitností a v bazarech většinou nejde pod tisícovku. Byl zrovna listopad a projížděla jsem nabídku retro vánočních ubrusů na sbazaru a bazoši, když mi tam náhle skočila nabídka prodeje tohoto džbánku! Klikla jsem na ni a dozvěděla se jen, že je cena dohodou a paní prodávající z Prahy. Napsala jsem tedy odpověď s dotazem na cenu a zpět mi přišel email, že ho nabízí za 5 stovek! Vau! Super cena! Hned jsem se teda domluvila na setkání s prodávající a odkoupení kohoutka s tím, že ho dám mamce jako spešl dárek pod stromeček. Komunikace s tou paní byla prazvláštní, protože mi odpovídala v podstatě jednoslovně. 😂 Říkala jsem si, co asi bude zač? Protože třeba na otázku kdy a kde by mohlo dojít k předání mi došlo jen přesné datum + parkoviště Penny Praha Modřany a u toho čas. No tak jsem tam tedy jela po práci večer… už se stmívalo a v tom koutu Prahy jsem to vůbec neznala. Cesta tam pro mě znamenala dva přestupy a jela jsem fakt narvaným autobusem přes půl hodiny. Penny Market se mi podařilo hned najít, stoupla jsem si teda na parkoviště a čekala, co se bude dít. 😂 Čekám, čekám… 18. hodina minula… stále čekám… najednou vidím rychle přijíždět starý bourák jak z devadesátek (taková ta stará velká stříbrná hranatá kára)… bourák odbočil na parkoviště a zastavil těsně u mě. Přes tmavá skla nebylo vidět dovnitř, takže jsem nevěděla, zda je to ta dotyčná prodávající nebo nějaký devadesátkový mafián. 😂 Najednou se otevřely přední dveře a vystoupila stařičká kulaťoučká dáma á la Naďa Konvalinková a 2 dlouhými pohyby rukou na mě mávla, abych šla k autu. Na pozdrav nereagovala, mlčela a šla rovnou k zadním dveřím bouráku. Z auta vyhrávaly české hity 60. let na všechny strany, vizáž paní byla také jak z 60. let a když otevřela ty zadní dveře, tak mě dostala úplně – ta kára byla plná různých starých věcí, hotové pojízdné vetešnictví! Do ruky mi dala smotané noviny, z čehož jsem pochopila, že kohout je zamotaný v nich. Povídám jí: A mohla bych se na něj nejdřív podívat? Pokrčila ramenem a s úšklebkem čekala, až kohouta vybalím. Jééé, je krásný! Ano, beru ho! A paní se pousmála, vzala si ode mě pětistovku, zabouchla zadní dveře, naskočila do svého auťáku, votočila to jak léty zkušenej šofér a frrr, byla pryč. Kohouta jsem si dala do batůžku a s úsměvem na rtech a pobavená tím zvláštním nákupem kohouta jsem frčela domů. Na bytě dostala moje slovenská spolubydla záchvat smíchu, když viděla kohouta… to čo je?! 😂 No to je moje milá dárek pro mamku k Vánocům! To tady bylo v 60. letech minulého století hitem! 😁
Ještě jsem zapomněla zmínit, že jsem do dárkových balíčků vyrobila také kurkumové latté. To je prášek z různého koření, který se zamíchává podobně jako kakaový prášek do horkého mléka, ale lze ho zalít i jen horkou vodou. Koupila jsem na to malé plastové dózičky s pevným víčkem. Pokud byste ho chtěli pro někoho také vyrobit, tak nakupte koření mletá kurkuma, skořice, muškátový oříšek, mletý sušený zázvor, kardamom, černý pepř a také sušenou citronovou kůru. Nejvíce dejte samozřejmě kurkumy, já vyráběla 80g směsi, do kterých padlo 45 g kurkumy, 15 g skořice, 10 g zázvoru, 4 g kurkumy, 2 g citronové kůry a zbytek tvořil pepř (toho fakt jen trošííínku) a muškátový oříšek. Výsledný nápoj je pak hodně aromatický a prohřívací. Kurkuma má spoustu dobrých účinků na zdraví a spolu s ostatním kořením je opravdu lahodná. Nápoj lze dle chuti dosladit, ale víte jak to mám – lepší je se naučit nesladit nic a užívat si co nejpřirozenější chuť daných přísad.
Těsně před Vánoci jsem se ještě dostala do kina ve vedlejším městečku, kde promítali český vánoční film Přání Ježíškovi. Je to filmík natočen po vzoru Lásky nebeské a dle předlohy polského filmu Noc plná zázraků z roku 2011. Coby milovnici Vánoc se mi film moc líbil, jo, bylo to přesně tak vánočně kýčovité a romantické, jak jsem 2 dny před Štědrým dnem potřebovala. 😂 Dostalo mě to do ještě lepší vánoční nálady, než jsem měla a trochu jsem doufala, že až budu vycházet z kina, tak taky dostanu sněhovou koulí do palice od nějakýho švarnýho hocha a bude z toho láska až na věky ha ha ha. 😂😂😂😂
A jak to bylo dál? O vánočním veselí až v dalším článku. 💛💛💛