133. Cestovníček: Tipy na 2 super pěší výlety na Kokořínsku

Kam na další vejlet? Na Kokořínsko s našimi přáteli! Hurááá! 😍

Kokořínsko máme nyní po přestěhování se asi necelou hodinku autem, což je pro nás v rámci úniků do přírody ideální. 😊 Naplánovali jsme tam 2 výlety – jeden delší a druhý kratší, protože v pátek jsme museli odfrčet už na čtvrtou hodinu, otočit se doma kvůli naší kóče a pak zase vyrazit na Seč, kde nás čekalo natáčení a focení nádherné svatby. Kempovat a túrovat jsme tentokrát nebyli sami, vyrazil s námi spřátelený pár. 😍

Do kempíku jsme dorazili s menším zpožděním, přátelé ale také – holt nákup špekáčků a „šumav“ k ohýnku se nám protáhl. 😂 Tábořit jsme měli v autokempu Kokořín, který je menší a zastrčený v údolíčku v lesích. Plácek je tam pro stanování krásný, travnatý, ale bez ohniště – ještě, že jsme si s sebou vzali náš přenosný gril. Postavili jsme stany, nahodili bágly na záda a vyrazili na túrku s 3 hlavními cíli – skalní útvar Pokličky, skalní útvar Jestřebické pokličky a pak hrad Kokořín. ☺️

Začali jsme výšlapem do kopce, což polovina naší čtveřice ohodnotila jako smrtící ránu hned na začátku výletu. 😅 Naštěstí se terén pak srovnal a stoupání nás čekala asi ještě tři, což bylo snesitelné myslím si i pro ty z nás, co kopečky neradi. Pokličky vypadaly stejně pokličkovatě jako před 3 lety, kde jsem je viděla naposled. 😊 Tenhle skalní útvar je z Kokořínska úplně můj nejvíc nejoblíbenější. Sice se mu říká Pokličky, mně ale víc připomíná houbičky. 🍄 Poprosili jsme sympatického chlapíka, aby nás vyblejskl a vyrazili dál.

Prošli jsme kolem skalních útvarů Žába a Obří hlava, které vyžadují krapet představivosti, ale když na ně budete chvíli vejrat, tak tu ropuchu a tu palici z profilu fakt uvidíte. 😁 Dál jsme ťapkali kokořínskou přírodou až k méně známým Jestřebickým pokličkám. Ty jsou schované a musíte k ním vylézt hůře dostupnou cestičkou. Kámoška se tam zaprasila o smůlu na stromu, což byla fakt smůla, ale zas hezky voněla pryskyřicí. 🙈😅 Já se tam držela vyčuhujících kořenů, abych se vyškrábala nahoru. Přítel, který je jinak vždy všude poslední, na nás tentokrát pokřikoval seshora, přičemž měl dokonalý pohled na nás lemříky funící do kopce. Věřím, že to byla místy i vtipná podívaná. 😅

Jestřebické pokličky nejsou tak dominantní jako klasické kokořínské Pokličky a není od nich ani moc výhled. Každopádně tam nepotkáte procesí turistů a můžete si tam dopřát nerušenou sváču a kýžený odpočinek. 😇

Vyjít kopec bylo sice namáhavější, ale slézt ho ještě horší. Je to starý známý fakt, že nahoru se vždy leze snáz než dolů, byť v momentě lezení nahoru si přejete, abyste šli radši dolů… chápete, že jo? 😂 Díkybohu, podrážky mi v kopci nezůstaly a mé řádně prošlapané trekovky to vydržely. 😁

Pak jsme se vydali okouknout hrad Kokořín, který stojí samozřejmě taky na kopečku. Vede tam bohužel asfaltka, ale část cesty je po kořenových schodech. Než jsme na Kokořín došli, tak nám ho zavřeli. 😅 Kdo by to byl čekal, že zavíračka hradu je už v 16 hodin? No tak jsme ho omrkli aspoň zvenku a mašírovali zas dolů pod kopec, kde stál stánek s občerstvením a všichni chtěli zmrzlinu. Je to totiž prapodivné, ale za celý den jsme nepotkali jediný zmrzlinový stánek a to je na Kokořínsku celkem dost restaurací a hospůdek. Stánek ale všechny zklamal, ptž nabízel jen nanuky Míša za 40 Kč, takže jsme se nakonec vydali už směr náš kemp. 😄

V kempu jsme se pustili do rozdělávání ohně v našem grilíku. Ještě, že jsme si gril přivezli, protože na nás hned naběhl majitel kempu a prosil nás, že oheň jedině v grilu a ať se snažíme nevypalovat v trávě kolečko. Postavili jsme tedy gril na místo, kde bylo vidět, že už před námi někdo gril měl a začali snášet k ohni z tamního lesejku dřevo. 🌲 Kluci dřevo nasekali na menší kousky a pak už jsme jen grilovali, povídali si, užívali si krásný večer. 🥰 Přítele napadlo pustit do repráčku Ventolina, což je takový český hitmejkr. No dobře, je to solidní bizárek. 😂 Jakmile to pustil, musela jsem se řehtat na celej kemp. Jestli má Ventolin na něco fakt talent, tak je to rozhodně na psaní bizarních textů aneb „Davide, dej tu rybu do pytlíku!“ mě rozesmává ještě teď, jen si na ten song vzpomenu. 😅

Já si opejkala tradičně tofu, přátelé klobásky, přítel zabral půl grilu krůtími prsy a místo brambůrků nám rozdával listy mladého špenátu, který si v touze žít zdravě koupil. 🙈 Byla prostě sranda, jaká má být. 😁 Před půlnocí k nám přišel prazvláštní týpek oděn celý do maskáčového, zda prý by si na našem ohni pak mohl opéct špekáčky? Řekli jsme, že jasně, že už to stejně balíme. Týpek, ze kterýho táhl tvrdej alkohol na sto honů, spustil přednášku o tom, jakej je majitel kempu píííp, že mu nedovolil rozdělat oheň, že on je přece tramp už z třetí generace jeho rodiny a přijel si sem nostalgicky zavzpomínat a teď že trampové nejsou nikde vítáni a bla bla bla. 🙈 Mluvil celkem vulgárně a když začal s tím, že má šukalku a šibalsky na mě pomrkával se slovy „slečnooo, nebojte, to já nemyslel tamtooo, tak se říká pilce na dřevo, víte cooo“, tak jsem se rychle od ohně klidila spolu s ostatními do sprchy a pak spát do stanu. 😁

Teda mysleli jsme si, že budeme spát… jenže týpek prováděl kolem ohýnku něco, co vypadalo jak tanec afrických domorodců a z našeho mini ohýnku se rázem stala vatra, že jsem se bála, aby nám neshořel nakonec i stan, páč jsme od toho byli tak 5 metrů. 🙈😂 Trempík furt vulgárně nadával, řezal dřevo, jeho pes štěkal na všechny strany… až přítel o půl druhé ráno vylezl ze stanu a houkl na něj, že chceme spát a že si snad chtěl opéct pár špekáčků a ne tam x hodin křepčit u ohně. Snaha byla, ale moc to nepomohlo. Trempík se omluvil, ale dál tam dělal brajgl. No, moc jsme se nevyspali. 🥹

Ráno už jsme „trempa“ neviděli. Zbyl tam jen obří vypálený flek v trávě, ohořelá obří větev, začouzenej grileček, kterej zažil to, co dosud ještě nezažil. 🙈😂 Uklidili jsme nepořádek a přítel se šel omluvit majiteli kempu za to, co tam zanecháváme. Ten naštěstí věděl, že tam ubytoval podivína a tak nad tím mávl rukou. 😌

Druhý den jsme popojeli auty do vesničky Ráj a odtama se vydali směr hrad Houska. Píšu hrad, ale on je to správně hrad přestavěný na zámeček. Cesta k němu byla krásná, dokonale v přírodě, krásně jsem si přitom odpočla a nabila se dobrou energií. 😊 Potkali jsme i pěkné vyhlídkové místo Zkamenělý zámek, kde je krásný výhled na tamní lesy. Já jsem na Zkamenělý zámek nevyšplhala, mám totiž celkem závratě. Musíte totiž vylézt za pomocí lana na skalisko, ale pod vámi je docela sráz dolů.

Hrad Houska stojí také na skalisku a prý je to hodně speciální skalisko – údajně je v něm průrva a vstup rovnou do pekla. Nikdo kromě mě nestál o prohlídku interiérů, tak jsem se podřídila většině a Housku si prohlídla aspoň zvenčí.

Do vesničky Ráj jsme se vraceli částečně stejnou trasou a kousek po jiné, ale shodli jsme se, že ta stejná vypadala při návratu zase jinak, takže nás vůbec nenudila. 😊 V Ráji jsme zašli do tamní restaurace s pěkným venkovním posezením a dopřáli si obídek za odměnu. Já si vybrala přírodní plátek s chřestem a byla to fakt mňamka. No a pak už jsme se rozjeli všichni k našim domovům a ještě předtím si slíbili, že spolu zase někdy něco podnikneme, ptž to bylo moc fajn! 😍

Doma jsme se jen osprchli, napakovali auto fotovýbavou a vydali se směr Seč, kde nás čekalo další den focení a natáčení nádherné svatby. Ten večer jsme ještě stihli zajít na vyhlídková místa u zříceniny hradu Oheb nad sečskou vodní nádrží a užili si překrásný západ slunce. 🌅 A tak vám můžu doporučit pro návštěvu nejen Kokořínsko, ale i Seč a Oheb. Je to tam fakt nádherný! 😍