Loňský Ježíšek donesl pod stromeček voucher na lákavě vypadající menu v argentinské restauraci La Paisanita v pražských Dejvicích a právě v dubnu jsme se s přítelem rozhodli voucher uplatnit a nabaštit se argentinskými dobrotami. Jak to dopadlo? A jak dopadlo následné uplatnění dalšího vánočního voucheru na masáže v pražském masážním salonu Elite? No to se dozvíte dááál v článku! 😁
Recenze na internetu varovaly, že obsluha pražské argentinské restaurace neumí česky, krapet rozumí anglicky a nejlépe španělsky. No nevadí, holt se tam pokusíme domluvit kdyžtak rukama a nohama. 😅 Na voucheru stálo, že rezervace předem není nutná a tak jsme se s přítelem domluvili, že do restauračky vyrazíme hned po její otevíračce v sobotu ve 13 h.
Ten den jsem radši ani nesnídala, ať mám v břiše dostatek místa že jooo! 😂 K restauraci jsme dorazili po 13. h a už když jsem viděla narvané stolečky na ulici, cítila jsem problémek. Přítel si odchytl číšníka, zda budou mít volný stoleček, ten se tvářil chvíli jakože nerozumí, pak mu to ale došlo a vykázal nás s tím, že mají plno a ať si přijdeme za 2 hodiny. 🙈
A tak jsme hladoví chodili po Dejvicích a záviděli i bezďákovi suchej rohlík, kterej tam žvatlal. 😂 No přeci se teď nenajíme, když za 2 hodinky nás budou hostit! Po dvou hodinách mašírování kolem Vítězného náměstí jsme dorazili do restaurace a huráááááá, měli volných míst už dokonce víc. 😍
Sedli jsme si ke stolečku a ihned před námi přistálo meníčko. Vytasili jsme ovšem voucher, ptž ten jasně udával, co máme dostat. Číšník to pochopil, sbalil meníčko a zmizel. Zakrátko se objevil se 2 ooobr sklenkami bílého vína a zase zmizel. Měli jsme na hodovačku asi 1,5 hodiny, páč od pěti už jsme museli bejt zase jinde – na předem objednané masáži.
Hosté kolem nás dostávali talíře chutně vypadajícího jídla a my doslova šilhali hlady. Argentinské víno mělo teda grády na lačný žaludek, až jsem myslela, že spadnu pod stůl a normálně se tam vyspím. 😂 Půl hodiny bylo fuč a jídlo stále nikde… po 45 minutách naklusal k našemu stolu číšník s talířkem, na kterém byly takové 3 mini dortíky/zákusky, něco pověděl a postavil to na kraj stolu a čekal. Přítel nerozuměl, děkoval, natahoval se po dezertech. Zastavila jsem ho a povídám, že to je přece omyl, že my ještě nic nejedli a už máme na stole dezert! Číšník se zarazil, popadl dortíky a zmateně zmizel za barem. 🙈
Dalších 10 min se nic nedělo. Na jídlo už jsme čekali 55 minut… Oni na nás snad zapomněli! 😁 Začínala jsem být dost nervózní, abychom stihli sjednanou masáž. Po hodině před námi konečně přistál předkrm v podobě mističky s roztaveným sýrem a s mini topinkami a s talířkem se sýrovými kuličkami na špejlích. Pustili jsme se rychle do toho! Přinesli to v pravý čas, páč my měli takovej hlad, že jsme jim tam už málem okousali i stoleček a snědli argentinské sukulenty za oknem! 😂
Po předkrmu se doslova zaprášilo a takřka okamžitě s jeho dojedením nám na stole přistál úchvatně vypadající dlouhý talíř plný argentinských taštiček Empanadas. 😍 Vybrali jsme si různé příchuti a každá ta příchuť byla na taštičkách vypálená do těstíčka, takže jsme přesně věděli, co koštujeme.
Každou taštičku jsme přefikli na půl a spravedlivě se s přítelem rozdělili, abychom všechny ochutnali. Hmmmmmm, dobrůtka to byla! ❤️ Taštičky mají křehké nadýchané těstíčko s hezky zdobně provedeným okrajem a jsou bohaté na náplň. Měli jsme sýrové, šunkové, masové, s olivami… K taštičkám nám naservírovali i zeleninový salát, který se k empanadas výborně hodil. Taštičky jsou díky těstu v ústech takové suché a až moc slané, ale když je jíte se svěží zeleninou, chutě se báječně vyrovnají.
Bohužel pro nedostatek času jsme meníčko museli vyluxovat v krátkém čase. Snažila jsem se vnímat všechny chutě a užívat si atmosféru podniku, kde se hovořilo španělsky a na pozadí hrála latinskoamerická hudba, ale holt času to chtělo ještě tak o hodinu více.
Přítel do mě strčil, že máme posledních 7 minut a pak musíme běžet na metro a jestli si dezert nenecháme zabalit s sebou? Přišlo mi ale škoda si ho nedopřát tam… a tak jsem ho přesvědčila, že to zvládneme sníst. Přiskočil k nám číšník opět se 3 dortíčky/zákusky a přítel už zase děkoval a chtěl se do nich pustit, já jsem ho znovu zadržela se slovy, že ve voucheru máme psáno, že dostaneme pouze dva. No jasně, že se ukázalo, že nám je ten číšník jen přinesl ukázat a ať si prostě dva z nich vybereme… Vybrali jsme si aljafores politý bílou a tmavou čokoládou. Jedná se o šíleně sladký argentinský dezert připomínající tvarem dortíček nebo muffin – pod vrstvou kvalitní čokolády je drobivé těstíčko a mezi ním je promazání vrstvou karamelu. No já, která běžně nejím sladké, jsem myslela, že mám cukrový kolaps. 😂 Ještě teď, když si na aljafores vzpomenu, tak mám pocit, že přibírám. Nicméně chtěla jsem to zkrátka ochutnat, protože do argentinské restaurace nechodím běžně.
K dezertům nám přinesli nože a vidličky a tak jsme mysleli, že je máme nožem a vidličkou jíst. Způsobně jsme tedy do dezertů zakrojili nožík a zabodli vidličku a… zakrátko k nám přiběhla zřejmě majitelka argentinské restaurace La Paisanita a anglicky na nás spustila, že tenhle typicky argentinský dezert máme jíst jen a pouze tak, že ho vezmeme do rukou a budeme do něj kousat… že jsme ho nožem a vidličkou akorát znetvořili a celý rozlámali… Vyděšeně jsem tedy zahodila příbory a pustila se do toho rukama a pusou jak ve středověku. 😁 Byla jsem totálně opatlaná od čokiny a karamelu, ale budiž, paní nás nechala být a sedla si ke svému stolečku, kam jí obsluha už připravila obří salát.
Bohužel se k nám po snědení menu nikdo nehlásil a my potřebovali nutně odejít. Chtěla jsem jim tam ze slušnosti nechat dýško, ale přišlo mi divné ho položit jen tak na stůl a odejít… Voucher si naskenovali do čtečky už po našem příchodu a tak bylo jídlo v podstatě zaplaceno. Odešli jsme tedy s přítelem pryč, byť musím říct, že mi to přišlo takové zvláštní… připadala jsem si trochu jako zloděj, co se najedl a utíká. 😂
No a že jsme panečku utíkali! Doslova jsme na metro běželi, abychom stihli další část dne – thajskou masáž v salonu Elite na Václaváku.
Doběhli jsme na minutu přesně, ukázali vouchery a šli vyplňovat dotazníky, aby masérky věděly, kde chceme nejvíc masírovat. Já dostala voucher už na Vánoce od mamči a měla jsem mít antistresovou olejovou masáž s teplým pohankovým polštářem, rašelinový zábal na záda a extra masáž hlavy. Hmmm, těšila jsem se veeeeeeeeeelmi!!! 😍 Navíc masáž hlavy přímo miluju!!! Přítel si kupoval svůj vlastní voucher na masáž „pro gentlemana“ a poručil si klasickou thajskou masáž „nasucho“. Ještě jsem mu tuhle suchou masáž rozmlouvala, že to nebude mít tak pěkné jako olejem… přijde mi, že olej masáž vždy povznese o level výš… a navíc krásně voní.
Za pár minut si pro nás došly Thajky a odvedly nás do společného pokoje se 2 masírovacími stoly. Masérna vypadala moc pěkně. Co mě zaujalo byl fakt, že jsme v jedné místnosti, jelikož jsme neměli koupenou párovou masáž. Nějak ale asi pochopili, že jsme pár a dali nás automaticky k sobě.
Zakrátko přišly masérky a pustily se do své práce. Neuměly vůbec česky a jediné co zřejmě znaly bylo slovo „dobrý“, přičemž se nás takto několikrát během masáže ptaly, ale nejsem si jistá, zda by rozuměly, kdybych jim kromě „ano nebo hmmmmmm“ skutečně něco odpověděla. 😁
Měla jsem zabořenou hlavu v díře masírovacího lehátka a neviděla jsem, co se kolem mě děje. Masérka mě začala masírovat přes ručníky, říkala jsem si, že zřejmě z důvodu prohřátí svalů. Když už ale masáž přes ručníky probíhala 20 min, přišlo mi to podezřelé. Vedle na lůžku u přítele se ozývalo mlaskání, pleskání, stříkání, šustění… říkala jsem, co mi tam proboha s přítelem ta masérka dělá? 🫢
Po ručníkové masáži po mně začala masérka trochu šlapat, kopala do mě a zvedala mi nohy do výšky… no křupalo ve mně pořádně teda… pak konečně kápla olej za krk a masírovala mi šíji. No hurááááááá, tak přeci jsem se dočkala oleje! To však celé trvalo asi 3 minuty… Pak mě vyzvala, ať se otočím na záda, tak jsem si říkala, že se aspoň mrknu, co to tam provádí ta druhá masérka s přítelem. Než jsem se však stačila kouknout, přistál mi na obličeji velký těžký froté ručník a masérka pokračovala v masírování ramen a… pak už jsem jen uslyšela: Tepý šaj v rešepši, díky, našchedanou! a bylo po masáži…
…strhla jsem z ksichtu ručník a vyjela na přítele: Tebe masírovala olejem????!!! Přítel se na mě nevinně podíval: Jooo, masírovala mě olejem, já si říkal, proč mě masíruje olejem, když jsem chtěl klasickou prokřupávací thajskou masáž. Nasucho jsem polkla a vyjela podruhé: Co to tu furt šustilo?!!! Tys měl můj rašelinový zábal? A přítel opatrně: Nooo, já si říkal, co mi to dělá! Pobouřeným hlasem povídám: A tys měl moji extra masáž hlavy??!!! To už se přítel smál: Ty jo já myslel, že mi tu hlavu snad urve a nezůstane mi jediný vlas… to bylo šílený! 🙈😂
Ano, došlo vám to správně… masérky to popletly a mně dopřály masáž „pro gentlemana“ a přítelovi masáž „pro princeznu“. 🙈😂 Já odcházela rozlámaná, přítel naolejovaný až po špičku nosu. Na recepci jsme dostali zelený thajský čaj s mátou a trošku si postěžovali. Slečna nám pohotově předložila nabídku dalších masáží se slovy, že si můžeme vybrat jinou a zážitek si vylepšit (samozřejmě, že bychom si ji museli normálně zaplatit). 😅 Neodcházeli jsme naštvaní, ale spíš pobavení… však bylo toho dne třináctého! To aby se něco nepopletlo!
