Do schránky pracovního emailu mi přistála zpráva s informací o tom, že naše firma nabízí možnost vybrat si jeden den volna za účelem vykonání nějakého dobrého skutku. Obvykle pracovní emaily moc nečtu, ale tenhle jsem shodou okolností otevřela a… hned mi svitlo! Byla bych nejvíc nejpitomější, kdybych takovou parádní nabídku nevyužila! 😇 A co víc! V e-mailu stálo, že se tento den volna dá využít také pro venčení opuštěných pejsků. Jakožto pejskomilovnice jsem zajásala podruhé! Pojedu venčit pejskyyyy! 😍
Moje radostné zjištění jsem hned napsala příteli, který si do konce měsíce musel vybrat pár zbylých dní dovolené a nevěděl, co s nimi a jak je využít. Z nápadu venčit pejsky z útulku byl nadšený a tak jsme se domluvili na čtvrtek 28. 3. 2024 s tím, že se mám po útulku, který by o venčení stál, podívat a případně vše domluvit.
Existuje spousta útulků s opuštěnými pejsky, většina už ovšem na svých stránkách upozorňovala, že o venčitele pejsků nemají zájem – na venčení mají totiž své lidi. Byla jsem z toho smutná… 😔 Ale zároveň jsem chápala i ty argumenty, že na lidi kolikrát není spoleh a půjčovat pejsky jen tak někomu, koho v útulku neznají, je tak trochu risk. Zatímco pražské útulky o venčitele nestály, objevila jsem několik mimopražských, které naopak venčitele vítaly. Jedním z těchto fajn útulků, co vítaly fyzickou pomoc dobrovolníků, byl Voříškov.cz.
Napsala jsem tedy do Voříškova email a obratem mi odpověděli, že budou moc rádi a ať k nim zajedeme. Přes registrační formulář jsme se přihlásili k venčení pejsků a ještě se s pracovníky útulku domluvili, že pejsků rádi vyvenčíme i víc – však jsem na to měla den volna, tak abych ho náležitě využila! 🥰
Povím vám… těšila jsem se na venčení pejsků z útulku jako malé dítě! 😍 Už dlouho jsem nezažila takovou vnitřní radost a těšení se. Sama bych si moc přála pejska, ale bohužel do podnájmu a microbytu v Praze si to nemůžu dovolit. 😔 Mívali jsme 15 let fenečku Tiffanku, avšak je již 2 roky po smrti a člověku tak nějak pořád chybí… rád by vyrážel na procházky se společníkem… bral ho na výlety… mazlil se s ním… dával mu zkrátka lásku a péči. Venčení pejsků z útulku je tak skvělá činnost pro kohokoliv, kdo po pejskovi touží, avšak nemůže si ho momentálně dovolit pořídit.
Frčíme do Voříškova, jdeme venčit pejsky!
Nasedli jsme ráno do auta a vydali se s přítelem směr Zbuzany u Prahy, kde sídlí útulek Voříškov. Bohužel nás trochu zdržely kolony, a tak jsme k útulku dorazili s malým zpožděním. Útulek Voříškov není nalepený na vesnici, ale nachází se v odlehlém místě mezi spoustou keřů, stromů, polí a luk a vede k němu polní cesta. Je to tam skvělé právě pro venčení, jelikož stačí opustit brány útulku a jste hned v přírodě. 😊 U útulku jsme nechali auto a šli dovnitř do komplexu, ze kterého se do všech stran ozývalo psí štěkání, vrčení, kňučení, vytí…
Když jsme dorazili až ke kotcům, uviděli jsme dvě další holčiny, kterým pracovnice útulku zrovna přidělovala pejsky k venčení. Jedna přiděleného pejska sotva udržela – tak moc se těšil na procházku, že doslova skákal a skoro běžel! 😁 My jsme v jednom z kotců zahlédli nádherného sibiřského huskyho a přítel mi hned říkal, že by si přál, aby nám na venčení přidělili zrovna sibiřana. 😊
Po chvilce za námi sympatická paní z útulku přišla a oznámila nám, že budeme venčit právě husky slečnu Šanty! 😍 Přítel se radoval a já se těšila, až se poprvé v životě seznámím s huskym. Co jsem tak dosud slýchávala, jsou to silní a vytrvalí psi, milující dlouhé procházky ve svižném tempu. Když Šanty zmerčila, že přichází její chvíle a bude vypuštěna z klece ven, začala srandovně výt a prosit a skákat na klec a vrtěla ocasem na všechny strany. 🐶 Paní jí připnula kšíry a upozornila nás, že Šanty je trochu liška podšitá a umí se z kšír vyvlíknout, tak ať si dáváme pozor a kdyžtak použijeme stahovák. No a pak Šanty vyběhla z kotce a nadšeně nás táhla za sebou ven z bran útulku. 😍
Venčení 4leté husky slečny Šanty jsme si fakt užili! Byla nádherná a nejradši bych si ji hned odvezla domů! 😍 Krásná stříbrná huňatá srst, úsměv na tlamce, chytrý pohled, pořádná výdrž, zájem o vše, co se kolem ní šustlo. Skákala po hraboších, kteří jejím nemotorným psím tlapám hravě utíkali, čmuchala ke všemu, co potkala a taky to poctivě značkovala… Přítel nám sotva stačil a volal, ať zpomalíme, já a Šanty ovšem milujeme rychlé procházky, takže nás nebylo možné zastavit. 😅 Udělali jsme si s Šanty pár snímků na vyhlídce a vyrazili zase směr útulek. Na venčení jsme měli hodinu, proto jsme se museli vrátit včas a povím vám, s pejsky ten čas letí dvojnásob rychle!
Vrátili jsme s těžkým srdcem Šanty a dostali jsme černého krasavce Maka. Tenhle pejsek dělal v kotci pěkný vyrvál, až jsem se trochu bála, co vyjde ven – jestli toho dragouna zmákneme. 😂 Paní Maka okšírovala a dala mu také náhubek. Dostali jsme pokyn, abychom se zásadně vyhýbali psům, Mak je totiž neměl rád a setkání s dalším pejskem by mohlo vést ke rvačce. Bohužel prý Mak otáčí agresivitu k páníčkovi, proto dostal i náhubek. Po těchto informacích jsme trošku vyděšeně polkli a doufali, že nás Mak nesežere. 😅 Holt tohle k pejskům z útulku také patří – každý má nějakou minulost a ne vždy to byla hezká minulost, takže si nese i nějaké ty šrámy na své psí duši.
Mak vyběhl celkem elegantně z kotce a ochotně s námi vyrazil na další prochajdu. Tentokrát jsme si pejska mohli užít déle než hodinu, proto jsme se vydali na delší procházkový okruh. Mak se jevil celkem jako pohodář, ale informace od paní z útulku jsme nebrali na lehkou váhu. Na jednom poli jsme uviděli týpka s menšími pejsky bez vodítka. 🙈 Stáhli jsme si Maka k sobě na cestu a měli oči na stopkách, aby nám pejsci někde nepřekřížili cestu. Po ujití delšího kusu cesty se před námi objevilo zaparkované auto a u něj stál ten týpek z pole. Do auta zrovna skočil menší tmavý pejsek. Doufala jsem, že pán zavře dveře, ale neudělal to, stál u nich a pozoroval nás. 🙈 Pozdravili jsme a šli tedy kolem něj s tím, že snad nenechá svého psa vyběhnout. Když jsme míjeli auto, Mak lehce otočil hlavu a mrknul se do dveří káry… v tu ránu se ozval hrozivý psí štěkot a vrčení – v autě byl v přepravce zavřený jezevčík. Čekala jsem drsnou reakci i od Maka, ale Mak se spíš lekl, hodil na mě vyděšený pohled „Co to kurňa je v tom autě?“ a já jen konejšivým hlasem řekla: To nic Maku, to byl pejsek, pojď dál. A Mak poslušně šel jako ten nejvzornější pejsek v okolí. 😊
Po venčení Maka už bylo pravé poledne a vyjeli jsme tedy na oběd do nedaleké vietnamské restaurace, kde jsem si pochutnala na výborné thajské polévce s krevetami. Pak jsme opět naskočili do auta a vrátili se do útulku, kde nás čekalo další venčení pejsků.
Na řadu přišlo venčení německého ovčáka Wulfyho. Projevili jsme o jeho venčení zájem i přesto, že potřebuje opravdu silné držení, jelikož je to statný pes. Paní z útulku nám ho šla okšírovat a Wulfy řval v kotci jako lev. 🦁 Dcl jsme se na sebe s přítelem vyděšeně koukali a já si jen říkala, zda si Wulfy neudělá z přítele pěkné sáňky. 🙈😂 Přítel dostal speciální bederní pás s kšíry kolem stehen, aby Wulfyho dokázal udržet, jelikož v ruce klasicky s vodítkem by to šlo opravdu těžce. Paní nás varovala, že Wulfy vyrazí po vypuštění tryskem z klece a bude „řvát na lesy“ a dorážet na psy v kotcích, ať ho hlavně pevně držíme. 🫣 Pro jistotu mu dala stahovák s tím, že až opustíme brány útulku, tak si ho přepneme na klasický obojek, aby se celou cestu chudák neškrtil. Několikrát nám zdůraznila, že až se budeme vracet, musíme ho znovu před branami útulku přepnout na stahovák. Také jsme dostali varování, že se máme vyhýbat psům.
Paní připoutala Wulfyho na vodítko vedoucí k pasu přítele a vypustila Wulfyho z klece. Ten tryskem vyrazil ven, až přítel vrávoral ze strany na stranu a snažil se Wulfyho udržet. Chvíli to vypadalo, že Wulfy vyhraje a přítel pojede po břiše za ním, avšak přítel do toho dal všechny své síly a ustál to.😅 Přiznám se, že jsem to nevydržela a při pohledu na přítele létajícího ze strany na stranu za ovčákem, jsem se začala nahlas smát. Paní z útulku celé drama pozorovala spíš bez dechu a napjatě, jak to dopadne.
Wulfyho jsme za branami přepnuli ze stahováku na klasický obojek a vyrazili na procházku. Pejsek si s sebou, ač to byl fakt obr budící respekt, nesl fotbalovou mičudu – celou procházku si mičudu střežil a nosil v tlamě. Bylo to tak rozkošné! 🥰Wulfy je opravdu něžný obr s dobrým srdcem! Mičudku si občas položil, aby se mohl vydýchat. Pak ji zase chňapl do tlamy a šel a šel. Přišlo nám, že je docela unavený, ale možná to bylo tou mičudou, kvůli které nemohl dobře dýchat. Mičudu jsem mu chvíli nesla v ruce, ale bedlivě si ji střežil. Po hodině jsme se vraceli zpět do útulku a s Wulfym jsme se rozloučili. Nikdy v životě jsem neviděla tak obřího německého ovčáka, jako je Wulfy. Snad si tohohle psího dobráka někdo adoptuje a dá mu lásku. ❤️
Jako dalšího pejska na venčení jsme dostali 4měsíční štěňátko – křížence pitbula a labradora. Malý fešák ještě úplně neuměl chodit na vodítku, procházka s ním byla hodně veselá a za odměnu. 😇 Za branami útulku jsme potkali paní, která přicházela s bráškou našeho malého štěnda… pejska nám předala a my šli nakonec venčit oba dva psí brášky najednou. 🐶😍 Pejsci se chtěli prát a zlobili, chňapali po vodítku, kousali nás do rukou, mazlili, lízali… Jeden mi chňapl můj dlouhý cop a chvíli jsem myslela, že mi ho snad urve a uteče s ním! 😅 S pejsky jsme zažili kopec srandy a k branám útulku nás donutilo jít zhoršující se počasí. Bylo po třetí hodině odpoledne a začalo bohužel pršet a hrozně foukat. Vrátili jsme pejsky, předali jsme pár sáčků se sušeným masem pro pejsky jako maličký dáreček, rozloučili se s paní a vydali se do Prahy.
Venčení pejsků z útulku Voříškov pro nás bylo nádherným zážitkem! Vřele tento útulek doporučuji k návštěvě – pomoc můžete nejen finančním darem, pamlsky pro pejsky a krmivem, ale také venčením opuštěných pejsků, kteří se doslova těší ven z kotce a užívají si možnost být venku v přírodě ve vaší společnosti. 😊 A když to půjde dobře, možná v útulku Voříškov najdete i parťáka, který s vámi odjede domů. Však najít milující domov je pro tyhle pejsky asi největší dar.❤️❤️❤️
