Rolničky, kam se podíváš, Zázrak v New Yorku, Santa Claus, Grinch, Polární expres, Láska nebeská, Sám doma… Joo, tak přesně na tyhle filmy jsem se těšila i v letošním obdobím Vánoc a přesně tyhle filmy jsem nakonec vůbec nezkoukla. Byl to takový frmol, že ani nevím, zda je vůbec vysílali… Povězte, vysílali? 😅
Vykresluju si to v mysli vždycky až moc idylicky. Už na konci listopadu jsem se ve svých představách viděla u nazdobené jedle zabořená zadkem do sedačky, zasednutá naším chrnícím psem nebo burácejícím kocourem (on nepřede jako běžná kočka, on burácí jako dieselový motor 😂) a přiklopená hřejivou dekou s šálkem vánočního čaje v ruce při sledování pohádek a filmů plných Santů, Ježíšků, čertů a dalších potvor všeho možného nadpřirozeného druhu… Realita byla taková, že jen co jsem dorazila na svátky k rodičům, hned jsem se musela pustit do balení dárečků a balila a balila a balila a balila a balila a balila… a pak tu byl najednou Štědrý den a počet zhlédnutých vánočních i nevánočních filmů se rovnal nule. (já totiž nežiju s telkou a tak se mi naskýtá možnost vidět film na větší obrazovce jen jednou za rok na Vánoce, proto je pro mě „vidět film“ ve vánočním volnu tak životně důležité 😅)
První šance přišla hned s půlnocí. To jsem se ládovala zbytkem bramborového salátu u elegantního Kristiána, který letos běžel na ČT1. Jaké to překvapení! Každý rok mě mučí Přednostou stanice s Burianem a letos… letos konečně jsem se dočkala pravé noblesy! No přecpala jsem se u něj parádně, se mnou by si asi Kristián ten večer moc nezatančil. Buď by se mi rozpáraly na břiše šaty nebo bych si na salátem vycpaném pupku odnesla na parket při zdvořilé žádosti o tanec rovnou celý stůl. 😂 Adina to ale zvládla zase s grácií a Oldřich zpíval a šeptal a zavíral oči a odcházel a… a pak se ve svých lžích vymáchal a nakonec skončil u manželky. Jak jinak.
Druhý den jsem neměla, co na práci – balit už nebylo co. A tak jsem z TV programu (jo, z toho papírového magazínu, žádnej onlajňák, ale poctivej papírák, co má na zadní straně křížovku o ceny – mimochodem, tu jsem vyluštila a poslala, tak snad vyhraju 😆) vyčetla, že by měl být na dvojce nějaký Ježíš Nazaretský. Říkám si: Hmmm, film ze 70. let minulého století… a neznám ho… že bych na to koukla?
No koukla jsem a musím říct, že to byl nakonec nejlepší film z celých Vánoc. Kdo by to byl řekl, že na Lásku Nebeskou nakonec vůbec nedojde. Jo jo, Míša si seděla u obrazovky, na které Ježíš konal své zázraky a na které i nakonec zemřel, což jsem patřičně oplakala – a to nejsem věřící ani nadšenkyně do biblických příběhů. Byl to doják. Byl to fakt doják! Jestli jste takoví cíťové jako já, tak si k telce rovnou přistavte kamion kapesníků, protože budete řvát víc než při krájení cibule. 😭 Film byl rozdělený na 4 díly, takže měl celkem okolo 380 minut a povím vám, nelituju ani jedné minuty! Z mocně znějící filmové hudby se v noci odkopávám ještě dnes a v poznámkovníčku mám uvedenou Claudii Cardinale s tím, že se na ni musím víc podívat a něco si o ní přečíst. V Ježíšovi si střihla roličku a bylo to příjemné zpestření, přeci jen – hraje tam víc chlapáků než ženskejch. Poslední dva díly jsem stihla na ČT2, první dva díly jsem dokoukávala v online filmotéce ČT s mamkou. Nejvíc mě rozesmály mamky poznámky k filmu. Člověk by čekal při sledování nějaké vzrušení a nadšení a ona půl filmu prospala a ve zbylém čase zkoumala Ježíše, respektive toho, co Ježíše hrál, stylem: Má křivej nos. Podívej, má křivej nos. Má zkaženej zub, vidím to.😂 Nj mamuško, 70. léta byla holt doba, kdy se hledělo víc na um herce než na to, jestli má zuby jako perličky. A abych nezapomněla, přišel i táta, usedl vedle mě, chvilku koukal, jak Ježíše bičují a pak zmerčil, že brečím jak želva. Načež se ke mně obrátil a lítostivě povídá: Nebrééééč, však on vstane z mrtvýýýých! Musíš si furt říkat, že vstane z mrtvých! 😄 No, moc mi to nepomohlo a režiséra filmu Franca Zeffirelliho bych asi potěšila – však když vás dramatický film upřímně rozpláče, tak je to vlastně známka toho, že je dobře natočený, ne? Každopádně, táta měl pravdu – Ježíš fakt vstal a konal se happy end.
Z dalších filmů, co jsem měla čest v povánočním období vidět, stojí určitě za vypíchnutí snímek Nebožtíci přejí lásce od režiséra Billyho Wildera s Jackem Lemmonem v hlavní roli, který vás odnese z mrazivé ČR rovnou do slunné Itálie 70. let a pořádně rozesměje. Špatné nebylo ani Apartmá v hotelu Plaza, jen si dejte při sledování pozor – film je složený ze 3 povídek a když na chvilku věnujete pozornost jako já mluvící mamče, tak se pak nestačíte divit, jak to, že tam jsou nejednou jiné postavy! Oba filmy jsou ze 70. let, takže už takové oldies, ale právě kvůli tomu jsem na ně mrkla. Ty novodobé odrhovačky, co točí stále dokola Nova s Primou a pak je 6× opakují na vedlejších kanálech typu Nova Cinema atd., tak ty nestojí fakt za nic. Já mám prostě ráda poctivý film s poctivou zápletkou a poctivými hereckými výkony.
A co vy?? Co bylo hitem Vánoc na vaší obrazovce? Kdo viděl Ježíše? Kdo si taky zabulel? 😄