135. Cestovníček: Z Kutné Hory na zámek Kačina 26 km

Konečně hlásili parádně sluníčkový vejkend – jak ho využít? No jasně, že jsem obula svoje omšelé trekovky a vyrazila na túrku s mojí super kamarádkou. 😍 Sedět doma prostě není nic pro mě, nožky si žádaly pořádně vyvětrat! 😂

Sešly jsme se v Kutné Hoře, kam nám krásně jely vlakové spoje a dobře se tam dostanete nejen z Prahy. Tam jsme se rychle napojily na turistickou stezku a vyrazily na naši 26km trasu směr Kolín. Tenhle výlet měl být spíš o přírodě, chtěly jsme si ho na pohodičku užít. Celý týden jsem byla totiž nemocná – pálilo mě v krku, bojovala jsem s rýmičkou, vynechávaly mi hlasivky, takže jsem při mluvení zněla jak když někdo jezdí nehtem po okapu. 😂 Sobota byl první den, kdy jsem se probudila zdravá a hned jsem své tělo vystavila čerstvému kutnohorskokolínskému vzduchu.

Zpočátku jsme šly podél frekventované silnice, pak jsme se ale napojily na pěšinu. Všude kvetly šípkové růže a černé bezy, totální ráj pro nosy nás nealergiků! 😍 Fotily jsme si s kámoškou selfíčka a povídaly si tak, že jsem myslela, že mi opět hlasivky vypoví službu. Taková zátěž! 😅

Dorazily jsme k vesnici Svatý Mikuláš, kde jsme se zastavily u nádherného zámku Kačina. Prošly jsme si zámecké zahrady a obdivovaly jsme velkolepou zámeckou budovu obklopenou obřími, krásně zelenými zahradami. 🌳 Tu sobotu se tam zrovna konala svatba a musela jsem uznat, že si pro tak mimořádný den vybrali budoucí novomanželé opravdu nádherné místo.

Vydaly jsme se také k nedaleké zřícenině gotické střílny Libuše, ale těsně před cílem jsme to vzdaly. Tam byla tak vysoká tráva, že jsme dostaly strach z klíšťat a řekly si, že nám zřícenina nestojí za boreliózu ani encefalitidu. 😂

No a potom jsme si štrádovaly hezky přírodou po cestě značené v mapě mušličkami jako Svatojakubská. 🐚 Bohužel touhle trasou asi nechodí moc turistů, protože tam byla stejně vysoká tráva jako u zříceniny a tak nás stejně neminulo procházení vysokou trávou. „No já mám krevní skupinu Áčko, na mě jdou jak šílený!“ konstatovala kámoška během sundávání klíšťat, která po ní lezla. 🙈 S hrůzou jsem prohlížela svoje nohy, ale klíště ani jedno. Zřejmě proto, že mám nulku – kdo by chtěl sát nuly?! Klíšťata rozhodně ne! 😂

U Labe jsme našly vysekaný travnatý plácek a v klidu jsme se na něj rozvalily, že se naobědváme. No jasně, že jsem měla šumavu a eidam třicítku, bez těch by to na výletě nešlo, nejlepší jídlo! 😍 Užily jsme si čtvrthodinu klidu, když tu náhle… „Aaaaa po mně leze další klíště!!!“ No a bylo po klidné obědové idylce, protože kámoška si odmítala znovu sednout. Ach jo, klíšťata blbý, to je snad nejzbytečnější hmyz na celém světě! 😅

Došly jsme do Kolína a začalo pršet a… pršelo a pršelo… 🌧️ Kamarádka odjížděla spojem o něco dřív a já jí mávala na perónu za hrozné bouřky. Pršelo tak, že mě ani stříška nad peronem nebyla schopná ochránit. Naštěstí mi vlak přijel za čtvrt hodinky a bouře se zatím stihla vybouřit, dojela jsem domů už za slunečného počasí. Kamarádka to měla ale chudák big smolařka horší… bouřka šla totiž na její stranu a jen vystoupila v místě bydliště z vlaku, spustil se cajdák takový, že jí celou zmáchal. 🙈😂 Na WA mi dorazila její fotka a já se musela smát. To byl takový déšť, že věřím, že z ní případná další klíšťata spláchl dolů! 😂😂😂