Přijela za mnou do Prahy moje nej nej nej kamarádka, takže jsem pro ni musela vymyslet (a moc ráda jsem to dělala!) program, kam vyrazíme. 😊 Kromě klasiky, jako je Václavák, jsme se vydaly úplně jiným směrem – směrem do pražské Libuše. V Libuši totiž sídlí Sapa, tedy takové malé vietnamské město v Praze. Každý, kdo miluje vietnamskou kulturu, kuchyni i levné nákupy, by sem měl minimálně jednou za život zajet! 😍
Sedly jsme na bus a do Sapy frčely skoro hodinu. Byl prosinec před Vánocemi a říkala jsem si, jestli to v Sapě nebude hlava na hlavě. No nakonec jsme byly překvapené, lidí tam bylo tak nějak normálně a spíš i míň.
Jelikož jsme do Sapy vlezly jiným vchodem, než jsem znala, chvíli jsme se tam zmateně motaly. Musela jsem vytáhnout mobil a mrknout do map, protože jsem chtěla s kamarádkou dojít na konkrétní místo – k budhistickému chrámu. Nejdřív to skončilo fiaskem i s mapou v ruce, protože jsme omylem došly na nějaké modlitební místo, kde však po Buddhovi nebylo ani památky. Kolem nás byly zubožené a rozbořené domky, kvanta odpadků a rozmlácené auto tak, že se po zemi válely všude střepy. 🫣😬
Rychle jsme to otočily a metly jinam. Však co když tam na nás vyběhnou nějací vietnamští gangsteři? 😵 To auto se tam rozhodně nerozmlátilo samo! Na to tam naběhla pěkná grupa týpků s bejzbolkama! Dobře, opusťme mou fantazii a vraťme se k hledání chrámu. 😅
K budhistické svatyni jsme došly tedy až na druhý pokus. Ještě nás stihla zastavit vietnamská babča s nabídkou něčeho… a já fakt nevím, co to bylo, protože jsme jí absolutně nerozuměly. 😅 U růžového buddhistického chrámu jsme postály pár minut. Je to tam hezký. Před chrámem sedí obří zlatý Buddha obložený květinami, všude kolem jsou barevné lampiony, u zdi stojí další zlaté sošky s Buddhou v mnoha podobách.
Rozloučily jsme se s Buddhou a šly okouknout nabídku prodejních hal. Kromě drobných obchůdků je totiž v Sapě obří hala plná různého zboží. Vlezete do ní skrz dveře s dlouhými plastovými pruhy a pak už jen procházíte úzkou uličkou a očumujete tamní nabídku. Vesměs tam nabízí oblečení, obuv a hračky. Hala má několik vchodů a je fakt obrovská.
Pak jsme šly do Tamda Food, což je v Sapě největší obchoďák. Je to v podstatě takový vietnamský Makro se zajímavější nabídkou asijských potravin a produktů. Má 2 patra a najdete tam fakt všechno možné. Sjíždějí se tam hlavně Vietnamci, kteří z Tamdy vozí potraviny do svých večerek. Když máte IČO a zařídíte si Tamda kartičku, můžete v Tamdě nakupovat za výhodnější ceny. Když podnikatelé nejste, tak neva, v Tamdě můžete nakupovat taky, akorát za běžné ceny. Obě ceny jsou vždy uvedené u každého zboží.
Jestli milujete krevety, ryby, mořské řasy a jinou havěť, tak v Tamdě tohle všechno pořídíte za fajn ceny a ve větších baleních. Taky tam mají na výběr z kvanta asijských nudlí, koření, sójových i jiných omáček.
Z Tamdy jsme vyrazily na jídlo, páč byl čas oběda. Sapa je doslova královstvím všech možných vietnamských restaurací. Už jsem tam byla několikrát a skoro vždy jsem skončila v mém oblíbeném bistru Pho Bun Ca Nam Dinh, které se nachází ve staré gastro uličce uprostřed Sapy. Tohle bistro je hned zkraje uličky a má jen pár stolů k sezení, ale fakt se tam vyplatí počkat, až se uvolní místo a usadí vás.
Vybrala jsem si z obsáhlé nabídky lákavě vypadajících polévek Bánh Da Cua. Klasické vietnamské Pho si dávám všude, ale v Sapě nabízí těch polévek daleko víc. Bánh Da Cua byla gigantická polévka s plochými nudlemi, krabím masem, krevetami, vepřovým obaleným v betelových listech a samozřejmě s poctivým horkým vývarem. 😋 Ježišikristéšmarjápano! To bylo totální nebe v hubě! Mlaskala jsem si teda pořádně! Věřte mi, nikde jinde nedostanete tak dobrou polévku jako v Sapě. Odpusť mi to maminčino polévko s knedlíčky, vietnamské polévky jsou prostě bez konkurence a naprostými vítězkami. 😁
Užívala jsem si tu božskou chuť polévky a kamarádka byla taky v sedmým nebi. Najednou se u nás objevila paní kuchařka a ptala se nás, jak nám chutná. Vůbec jsem takový zájem nečekala a navíc mě vytrhla z mého blaženého opojení, kdy jsem vnímala opravdu jen tu chuť na jazyku a svět kolem mě přestal existovat. „Eeeeh, je to vynikající! Výborné!“ 😆Paní Vietnamka-kuchařka se blaženě usmála a šoupla před nás červenou omáčku, že to bude ještě lepší. Uchichtla jsem se a se slovy, že já pálivé nerada, jsem odmítla. Omáčka vypadala totiž svou červenou barvou dost vražedně. Já vím, že Vietnamci se chilli nebojí, ale my Češky máme jemnější jazýček – nám stačí špetka chilli a už jen brečíme, soplíme, rudneme… 😂
Platit se tam dá jen hotově, tak si nezapomeňte vzít cash. A nebojte, české koruny berou, nemusíte shánět vietnamské dongy. Jen se připravte na to, že bistérka nejsou žádné luxusní restaurace. Vypadají jak prosklené stavební buňky a mají šoupací dveře, pár stolečků a židlí, malý prostor, žádné WC… luxus nebude kolem vás, luxus ale dostanete v misce nebo na talíři. 😍
Napapané k prasknutí jsme se odvalily pryč a prošly Sapou na bus zastávku. Doufám, že se do Sapy zas brzy podívám, je tam ještě kupa jídel, co musím ochutnat! 😂
Mapa: https://mapy.cz/s/pagatobapa
– Bod číslo 8 je restaurace Pho Bun Ca Nam Dinh, bohužel tato provozovna není oficiálně označená v mapách (dle názvu se jí nedohledáte)
