127. Cestovníček: Jak jsme poznávali řecký ostrov Kréta

„Hele, já bych někam zas vyrazil… někam k moři!“ Seděli jsme s přítelem v parku a přemýšleli, kam se v roce 2024 vydat na odpočinkovější dovolenou k moři. V květnu nás čekala portugalská Madeira a v červnu/červenci zase italské Dolomity. Přítele vábilo znovu Španělsko, já jsem ale zamíchala kartami – tak co třeba Řecko? Tam jsme ještě nebyli! A tak jsme se oba nadchli do Řecka a o hodinu později do Kréty, která nás vábila svými ukázkovými plážemi a mě i historickými památkami – konkrétně legendárním palácem Knóssos. 😍

Tahle dovolená měla být odpočinkovější a více „válecí“ u moře, přesto jsme navštívili řadu krásných míst. Vypůjčili jsme si totiž na pár dní auto a Krétu projezdili v malém bílém Hyundayi. Předem ale varuji, že vypůjčení si auťáku, je na Krétě dcl drahá záležitost. Ostatně výčet nákladů za dovolenou se dozvíte na konci tohoto článku. Abyste nebyli ochuzeni o naše zážitky, sepsala jsem tenhle článek pro vaši inspiraci, kam zajet na Krétě. 🥰

Odlet z Prahy do Heraklionu – drama na letišti kvůli zavazadlům

Ráno jsme se sešli na pražském letišti a prošli letištní kontrolou. Poprvé jsme měli letět se společností EasyJet a to s jedním přestupem. První let byl do Milána a pak z Milána do Heraklionu – hlavního města Kréty. Myslela jsem si naivně, že tahle letecká společnost bude jako všechny ostatní, opak byl ale pravdou…

Pracovníci EasyJet k nám dotlačili výhružně vypadající kovový stojan s měřidlem zavazadel. 😬 Do letadla máte totiž povolené jen jedno zavazadlo konkrétních rozměrů, jakmile je větší hrozí vám, že ho naúčtují. 💰 Povolené rozměry zavazadla grátis mají všechny společnosti, ale ještě u žádné jsem nikdy nezažila, aby zavazadlo skutečně měřili. Z EasyJet se ale asi rozhodli levnější letenky dofinancovat skrz poplatky za větší batohy a kufříky. A tak nastal boj. Boj o to dostat se do letadla se zavazadlem, aniž bychom museli zaplatit neskutečně vysoké poplatky. 💪

Já měla malou krosničku, přítel batoh a kameru zvlášť. Bylo jasné, že to do miniaturního otvoru v měřáku zavazadel nemůže v životě narvat. 😵 Vyndal tedy z báglu hadry a začal si je na sebe všechny oblékat. Navrch si dal havajskou košili a do ní zapnul zbytek oblečení tak, že vypadal jako typický Čech – měl obří „pivní“ pupek. 😂 Musela jsem se strašně smát, přítel mi tímhle činem přivodil několik záchvatů smíchu. Ten pohled na něj! Hubené tváře, hubené ruce, hubené nohy a… obří pupek rýsující se pod havajskou košilí. 😅 Za takovou „vanu“ by se nemusel stydět ani Pepa z horní dolní, co každej den vysaje 15 půllitrů. 😂 No a já se rozhodla tam prostě ten batoh nabušit. 💪

Svým smíchem jsem nakazila i ostatní cestující. 😁 Smáli se na přítele i na mě. Jedna holčina vedle nás v obří mikině se k nám přitočila a že nám ukáže tríček. Postavila se a pod obří oversized mikinou měla nad zadkem přidělaný další batoh. 😄 Na záda si pak ofiko hodila druhý batůžek. Nebylo to poznat, protože oversized mikina její lest dokonale zakryla. Moc dobře už EasyJet znala a věděla baba jedna fikaná jak na to!

Na řadu jsme přišli úplně poslední. Přítele s obřím pupkem pustili, protože batůžek měl teď už jen malinký a na pupek nemohli nic říct, páč reálně nevěděli zda to jsou fakt špeky nebo má pupek vycpaný trenclema a fuskama na celej tejden dovolené. 😂 Horší to bylo se mnou. Batoh jsem měla sice textilní a myslela jsem, že ho tedy do měřáku namačkám, ale nešlo to. Nejdřív jsem myslela, že to vzdám, ale pak jsem se naštvala tak moc, že jsem do batohu zabušila kolenem a… narvala ho tam! Pracovník EasyJet mě přitom povzbuzoval a pak mi radostně pověděl: „No paráda, už to tam je, tak můžete do letadla!“ Radostně jsem popadla kšandu batohu a chtěla jít do letounu ale… batoh byl napresovaný a zaseklý v měřáku, takže celý měřák poskočil za mnou. Musela jsem ho z měřáku vyloženě silou vyrvat, páč to vypadalo, že jinak poletím i s měřákem na batohy. 🙈😂😂

Už za 45 min letu hlásila pilotka přistávání do Milána. Nesnáším létání, šíleně se v letadlech bojím. 😬 Nejhorší je vždy vzlet a přistání, trpím u toho jak zvíře. Začali jsme letět skoro střemhlav dolů, až jsem si sama říkala, co to proboha je, že jdeme tak rychle letadlem dolů a ještě tak kolmo k zemi. 🙈 Vedle mě se modlila paní a svírala v ruce křížek, já se začala modlit taky a vyzývala všechny anděly strážné, aby stáli při mně. 🙏 „Ještě tak 30 metrů!“ zahlásil přítel a já zavřela oči a doufala, že to bude v pohodě jako jindy. Letadlo narazilo koly o zem, zatřáslo se a… šlo zase prudce vzhůru do oblak!!! Strašný! Aaaa! Noční můra všech letadlosrabů! 😰 Vylítli jsme tedy zase na oblohu, chvilku kroužili jak blbečci nad letištěm a spolu s námi dvěma už se modlila půlka letadla. 😅 A zase jsme šli prudce dolů na druhý pokus o přistání a… kupodivu byl dokonale hladký, ale nikdo pilotovi nezatleskal. Přítel suše konstatoval, že předtím určitě řídila ta pilotka a teď to natuty vzal do ruky pilot. Páč chlapi jsou přeci v tomhle vždycky lepší – to je jedno, že řídíte letadlo, podle statistik ženám nejde parkování autem, takže automaticky nezvládnou přece ani přistát s Boeingem. 🙄

Po děsivém přistávání, kdy mi bolestí málem explodovala hlava – ano, ani letecké špunty v uších mi tentokrát moc nepomohly – jsme se v Miláně vydali rychle na přestup na druhé letadlo směr Kréta. Ještě před kontrolou zavazadel skenery na nás naběhl týpek od EasyJet s jejich trapným měřákem. Nastala estráda nanovo. Batoh jsem asi 5 minut rvala do měřáku, nakonec se mi to povedlo a byla jsem vpuštěná ke kontrole. Přítel týpka trošku „ochcal“ a jeden menší batůžek hodil za sloupek, do měřáku narval ten větší a týpek ho pustil. Fuj, bylo to hrozně stresové. 🫣 Po kontrole zavazadel přes skenery jsme pospíchali k místu, odkud měl být odlet. Tam už personál kontroloval letenky a vpouštěl do letadla. Ani tady nás neminula kontrola velikosti zavazadel! Museli jsme jak trapáci rvát naše batohy již POTŘETÍ do měřáku na zavazadla. Zase jsme to zvládli, přítel opět s fikaným trikem, kdy batůžek hodil za sloupek, aby ho paní od přepážky neviděla. V letadle jsme si moc oddychli! Uuuf, zvládli jsme to! To byly nervy! Na podvody totiž vůbec nejsme, ale platit se nám nic navíc za naše skromná zavazadla nechtělo.

Přejezd do Chanie a první ubytování

Přistání na Krétě proběhlo hladce a na první pokus. Místo našeho přistání byl Heraklion, tedy hlavní město řecké Kréty. Letiště má ještě město Chania, bývalé hlavní město Kréty, kam létá o něco více spojů. Auto z půjčovny jsme měli dopředu zarezervované u krétské půjčovny aut JustRentals. Dali nám malého bílého Hyundaie a vypůjčení bylo vyřízené do 10 minut. Pak jsme konečně vyjeli na cestu směr naše ubytování nedaleko Chanie – znamenalo to přejet Krétu na její druhý konec.

Jelikož jsme přistáli opravdu pozdě v noci, byly všechny obchody zavřené. Měli jsme strašný hlad po cestě a smutně jsme vyhlíželi aspoň benzínky, zda-li by tam neměli něco k jídlu. No naštěstí jsme narazili na jednu večerku, kde jsme si rychle pokoupili pečivo a sýry. Většina obchodů totiž na Krétě zavírá už ve 20 hodin, tak pozor na to! My jsme moc zhýčkaní Albertama se zavíračkou v deset večer.

Naše první ubytování bylo nedaleko Chanie v takovém malém, ale pěkném apartmánu. Zrovna internetem létaly články o nebezpečném pavoukovi, který svým kousnutím v Řecku usmrtil muže. 😵 Ten pavouk prý rád leze do lidských obydlí a také do lidského oblečení a je v Řecku běžný. Takže jen co jsme se ubytovali, prolejzala jsem celý apartmán a kontrolovala, zda nejsou v místě žádní pavouci. 🕷️ Já z toho byla tak poprděná! Dokonce jsem příteli zakázala větrat a otevírat na noc dveře, takže i přes můj protest vohulil klimošku, že v tom vedru teda rozhodně spát nebude! 🙈

Pláž Stavros Beach a město Chanie

Ráno jsme se nasnídali a vyrazili na Stavros Beach pláž, která je u Chanie a velmi vyhlášená. Byla zde nádherná, křišťálově čistá voda. 😍 Od moře byl předěl a dalo se koupat v takové zátoce, kde bylo hodně mělko, ale zato úžasně teplounká voda – no prostě splněný sen pro někoho, komu je furt zima. A že mně furt zima je! Já prostě miluju horka! 🔥 Chybou bylo, že jsme si zapomněli opalovák, takže jsme hned první den na Krétě oslavili o pár hodin později v kůži v barvě uvařeného humra. 🦞 No nádhera! Vše mě pálilo, bolelo a… nejhorší to pak bylo večer ve sprše, páč když vám dopadne teplá voda na spálenou kůži, můžete se potento a chce se vám řvát na všechny palmové lesy široko daleko. 😱

Po setmění jsme zajeli do Chanie, což je se svými 55000 obyvateli druhé nejlidnatější město Kréty, které bylo do roku 1972 městem hlavním. Určitě si projděte historické jádro města, které tvoří mnoho uliček plných nejrůznějších krétských obchůdků a restaurací. Sešli jsme až k moři a omrkli z dálky maják, který upozorňuje lodě na přístavní město Chanii. Já zas byla jako v sedmém nebi a nejradši bych procházela krétskými obchůdky až do rána. 🥰 Všude na mě vykukovala modrá očka, symbol zvaný Evil Eye nebo také matóchandro, který chrání majitele před zlou mocí a uhranutím. Pokud budete na Krétě, musíte si něco se symbolem oka určitě odvézt. Nejlépe uděláte, když pořídíte nějaký šperk, abyste mohli mít ochranné oko stále u sebe.

Jelikož jsme se s přítelem pustili do koupě bytu na hypotéku, byla naše dovolená tentokrát hoooodně lowcost. 😂😂😂 Pokud čekáte na závěr prvního dne na Krétě v podobě pořádné hodovačky v restauraci, zklamu vás. Jestliže můžete na něčem fakt dost ušetřit, pak je to jídlo, proto jsme se rozhodli si vařit většinu dovči sami večeře. Nelitujte nás, byla to docela zábava a dcl jsme si i pochutnali. Vařit na Krétě je radost díky dostupným surovinám v podobě chutných mořských plodů, ryb, oliv, dobré zeleniny i ovoce… jen teda kuchtit na 2plotýnkovém vařiči v apartmánu byla docela bojovka. Naštěstí jsem konečně uplatnila svoje zkušenosti z kuchtění v pražské garsonce, kde mám k dispozici dokonce jen 1plotýnkový vařič. (Teď vám asi došlo, proč se na blogu objevuje už jen tak málo nových receptů 🙈😂 ) První den jsme si tedy uklohnili tresku se zeleninou a špagetami (ano, právě by nejeden Kréťan omdlel – přijeli na Krétu a žrali italské špagety 😂) a ulehli jsme s plnými bříšky a s od slunce spálenými těly ke sladkému spánku.

Pláž Seitan Limania Beach s krétskými kozami a Marathi Beach v Chanii

Ráno se přítel probudil nemocný. 😰 Já ho varovala, klimoška je zrádná věc! Bolelo ho v krku a vypadal, jakoby měl každou chvílí umřít. Nasedli jsme do auta a jeli na snídani do hotelu, ke kterému apartmány patřily. Královsky jsme se nasnídali a pošmákli si na krétských snídaňových specialitách, jako byla kupříkladu zapečená rozšlehaná vejce s lokální zeleninou. Pak došlo k menšímu nedorozumění, páč snídaně měla stát jinak než stála, kdy nám ji nakonec týpek nechal za původně slibovanou nižší částku 5 euráčů, ale sdělil nám, že to byla nějaká chyba a že snídaně jinak stojí víc a příště si i víc zaplatíme. Tak jsme jako správní čeští šetřílci usoudili, že za snídani nepotřebujeme dát každé ráno 4 kila a radši jsme si další den snídaňovali klasicky z nakoupených dobrot ze sjůprmarketu. 😅

Naskočili jsme do našeho autíčka a fičeli směr vyhlášená krétská pláž Seitan Limania Beach. Jedná se o odlehlou plážičku mezi skalnatými útesy, kam se sjíždí spousta ale opravdu spousta lidí pro její vyhlášený půvab. Přítel, nadšený fotograf, tam prostě musel být a vyblejsknout si ji, a to i přes varování, že tam budeme nasáčkovaní jako sardinky v konzervě. 🐟

Zaparkovali jsme auto na neplaceném parkovišti nad pláží, a to po úmorném boji o volný flek. Parkoviště není moc velké a furt sem přijíždějí další a další auta, takže je pak problém se na něm vůbec otočit a zase odjet. Když jsme vystoupili z auta, byly všude kolem nás krétské kozy. 🐐 Roztomilé krétské kozy jak ze starých řeckých bájí – s moudrým a trošku vychytralým pohledem, delší srstí, dlouhým vousem, hbitými kopýtky, která si snadno poradila s ostrými kameny na krétských útesech a… jak se také brzy ukázalo i s kapotami zaparkovaných aut!!! 🤪

„Panebože, ty kozy skáčou po autech!“ 🫣 S hrůzou v očích jsem pozorovala jak statný kozel šplhá po kapotě a po střeše zaparkovaného auta. Nové auto bez jediného škrábanečku se nyní prohýbalo pod tíhou kozla. Plechová střecha se pod kopýtky doslova prolamovala. Podívali jsme se na sebe s přítelem a vzápětí jsme už seděli v autě, startovali Hjundájka a mizeli fuč – přece nenecháme nové a vypůjčené auto celé pošlapat kozama! 🙈😂 Zaparkovali jsme ho do prudkého kopce na okraji silnice a já radši strachy každé kolo vypodložila balvanem. To tak, aby nám Hjundajíček nakonec sjel z kopce a skončil na pláži! 😅

Pak jsme se vydali na Seitan Limania Beach a povím vám, byla to docela hardcore cesta. 😵 Rozhodně tam nechoďte jen v žabkách nebo plážových pantoflích – teda pokud si vyloženě nechcete nabít kokos. 🥥 Připravte se na pořádně strmou cestu dolů po špičatých a klouzavých šutrech. Dolů k pláži se dostanete tak po 15 minutách chůze.

Na první pohled je to tam fakt magické. Uvidíte božsky sytě modré moře mezi 2 pořádnými útesy, ze kterých lidé skáčou do vody. 🌊 Pláž je písčitá s kamínky a… s kozími bobky. 🙈😂 Ano, všude po zemi byly kozí bobky, páč kozy po pláži všude chodí a sééérou. Lidí tam bylo… no prostě hlava na hlavě. Našli jsme si pidi místečko, kam jsme rozložili ručníky a chodili se na střídačku koupat do moře, páč vždy jeden držel stráž nad batohy, kdyby náhodou přišly kozy a začaly by hledat jídlo. Kozy jsou tam fakt drzé. Neustále chodí mezi lidmi, skáčou přes ně, hledají dobroty. Občas slyšíte hysterický řev některé z tamních na pláži vyvalených dam, ke kterým koza přišla loudit a které se z toho málem složily, páč asi dle jejich řevu viděly kozu poprvé v životě a pokládaly ji za nebezpečného tyranosaura. 😂

Pokud jde o mě, kozy jsem si hladila a rychle jsem se stala jejich oblíbenkyní. 🐐 Přítel trnul hrůzou, páč měl s sebou drahou foto-kamero výbavu a bál se, že mu ji kozy sežerou. Co bylo fakt blbý, tak to bylo to bobkování koz všude kolem a ještě se občas ozvala pořádná sprška, jak čůraly do písku. 🙈😂 No abych to zkrátila, pláž pěkná, ale nestálo to moc za to. Smrad z moče a bobků, kvantum lidí, malý prostor ke koupání i k ležení na pláži, loudící kozy… za hodinku a půl jsme to vzdali, sebrali se a začali lézt do toho pořádného krpálu nad pláží, abychom už byli pryč. Auto u silnice nám kozy naštěstí nepošlapaly a nebyl na něm ani jeden dolíček, takže jsem si fakt oddychla. Naskočili jsme do něj a jeli směr další pláž…

Marathi Beach v Chanii byla takovou pohodovou rodinnou písečnou pláží. Bohužel k večeru už nebylo zrovna vedro, takže jsem se ke koupání musela trochu nutit. Navíc jsme tam byli skoro sami, což úplně nemám ráda. Plácala jsem tam aspoň z písku hrad a srdíčko, zatímco přítel tvrdě chrněl vedle. Večer jsme zajeli opět do Chanie a znovu se prodírali davy turistů, co si stejně jako my vychutnávali příjemnou večerní atmosféru v krétském stylu. ☺️ Přítel si koupil gigantickou krétskou kopečkovou zmrzlinu a mě zase přilákaly obchůdky se stříbrem. Od toho večera se mi na zápěstí třpytil jemný stříbrný náramek s modrým řeckým okem – amuletem chránícím před uhranutím a pomluvami. Stříbro nabízí poměrně levně, takže takový pěkný náramek s okem z pravého stříbra pořídíte za 10 éček. A pravý fakt je, můžu to po půl roce nošení potvrdit – je stále krásný a nemám žádný ekzém. 😁

Balos Beach – nejkrásnější krétská pláž

Tak kam dneska? Dneska pojedeme na Balos Beach, což měla být jedna z nejfotogeničtějších pláží Kréty a všichni průvodci ji zmiňovali jako místo, které nelze vynechat. Sedli jsme do auta a vyrazili, byl nádherný slunečný a horký den. Cestou jsme se stavili v lékárně, kde přítel Kréťanovi vysvětlil, že má v krku cirkulárku a ten mu prodal jakési eukalyptové pastilky s tymiánem.

Navigace velela odbočit vpravo, sjeli jsme na takovou menší silničku a dojeli ke stánku, kde obří pupkatý Kréťan prodával vstupenky na pláž. Jedna stála symbolické 1 euro a stálo na ní, že to je kvůli tomu, aby zaplatili úklid pláže po turistech. Myslela jsem, že už jsme u pláže, když nám účtují poplatek za vstup na pláž. Jenže navigace nám ukazovala jet dalších x kilometrů dál. No tak jsme jeli směrem, kam nám ukazoval ten týpek u stánku. Asfalt skončil a my vjeli Hjundájkem na cestu plnou kamenů. 🙈 Auto se hrozivě otřásalo a od kol lítaly šutry na všechny strany. Jeli jsme po úzké cestě ve svahu nad mořem, kde se sotva vyhnuly dvě auta jedoucí proti sobě. S hrůzou jsem se ptala přítele, jestli na tomhle nemůžeme vypůjčenou káru oddělat. 😬 No moc mě nepotěšil a navíc mi řekl, že se pojištění auta nevztahuje na jízdu po nezpevněné cestě a že už když nasedl do našeho auta, tak mu přišlo, že má něco s tlumiči a pokud na Balos Beach jezdí s tím autem každý turista, tak se tomu nediví.

Byli jsme v půlce cesty a několikrát jsem navrhla, zda se raději nevrátíme. Přítel byl ale odhodlaný cestu dokončit, když už jsme dojeli tak daleko. Konečně se před námi objevilo něco, co naznačovalo, že jsme v cíli. Týpek na nás mávl, ať zaparkujeme a dál jdeme pěšky. Vyšla jsem si tedy v pantoflíčkách v domnění, že jsme už opravdu u pláže. 😅

Šli jsme a šli až jsme došli k plnému parkovišti a teprve odtud vedla cesta k pláži. Následoval asi kilák a půl po kamenité cestě, kde jsem v třpytivých pantoflíčkách vypadala opravdu komicky. Asi jako když jdou turisti v kroksech na Sněžku. 🙈😂 Modlila jsem se za své pantofle, aby se mi za chůze nerozsypaly – přeci jen to byly boty za 150 kaček od Vietnamců. 😂 No a pak… pak se přede mnou zjevila Balos Beach a já na chvíli zůstala stát s otevřenou pusou. Bože, to byla nádhera! 😍😍😍 Nikdy jsem krásnější pláž neviděla! Cesta k ní bylo jedno velké utrpení, ale stálo to za to! 😅

Balos Beach je pláž s úžasně jemňounkým bílým pískem a božsky modrou, křišťálově čistou vodou. Není tam skoro žádná hloubka a voda je tam úžasně teplá. Hlavně si nezapomeňte vzít boty do vody, protože v moři je hodně balvanů a vstup je proto obtížnější. Byla jsem fakt moooc ráda, že jsem s sebou boty na koupání měla. Taky si vezměte jídlo a pití, protože na pláži jsou jen dva stánky s občerstvením a s pekelnou přirážkou.

Odcházeli jsme až se západem slunce, který byl nad mořem, ale i tak nádherný. Hned po západu ale začala být pořádná zima a cesta k autu byla minimálně na půl hodinu. Pantofle naštěstí zvládly i zpáteční cestu a auto se nám taky nerozsypalo, ale měla jsem celou tu jízdu z toho akorát nervy na dranc. 🙈

Falasarna Beach – pláž, která nám nebyla souzena

Slunce zmizelo za barikádu mraků a my rozpačitě koukali z balkonu našeho ubytování na oblohu a směrem k moři – rozežene se to a bude nakonec hezký den? Přítel tentokrát vybral pláž Falasarna Beach, na kterou na internetu vyskakovala samá megapozitivní recenze. Frčeli jsme tedy směr Falasarna a nebe začínalo mít čím dál tmavší barvu. Když jsme na Falasarnu dorazili, začalo hustě pršet a přihnala se pořádná bouřka. 🙈 Nekecám, seděli jsme v autě přes 5 hodin a čekali, až bouřka odejde a udělá se hezky. Kvůli pláži jsme jeli přes hodinu a propálili dost benzínu, takže jsme si ji chtěli pochopitelně aspoň na chvíli užít. Spolu s námi na parkovišti stálo ještě 5 aut s turisty, co se stejně jako my nehodlali vzdát a trpělivě čekali. 😁

Blesky lítaly kolem nás a ozývaly se hrozivé rány hromů. Totální apokalypsa! Všude se valily proudy vody… Když to po 5 hodinách ustalo, zašli jsme konečně na pláž. Ta byla plná těžkého, mokrého písku a navíc tam strašně foukal vítr. Sedli jsme si jak ztroskotanci na ručníky na prázdné obří pláži a ze všech stran nás bičoval studený vítr a do očí lítaly hrsti jemného písku, který vichr hravě odnášel. 🙈 Vzdali jsme to po půl hodině a celí zmrzlí sedli do auta a jeli zpět na ubytování. Falasarna nám zkrátka nebyla souzena. Zaryla se mi do paměti jako nudná rozsáhlá rodinná písečná pláž bez nějakých zajímavostí. Na Balos tohle rozhodně nemělo. Ale vlastně jedna věc mě tam zaujala… poprvé v životě jsem viděla pouštní lilii. 😍 Nádhernou jemnou rostlinku se zeleným stonkem a něžnými bílými, střapatými květy.

Elafonissi Beach – pláž s růžovým pískem… nebo ne?

Na seznamu přání, co na Krétě navštívit, jsem měla od samého začátku legendární Elafonissi Beach. Tolik jsem o téhle pláží četla! Tolik fotografií jsem viděla! 😍 Je totiž specifická tím, že ji pokrývá jemně růžový písek, což mě neskutečně vábilo.

Na internetu byla četná varování o tom, že k Elafonissi Beach vede nezpevněná cesta a máte k ní vyrazit v trekovkách. Musela jsem se tomu fakt smát. Cesta k Elafonissi je naprosto na pohodu a normální. Probohaaaa, to k Balos Beach to bylo šílený, před Balos by měli všude varovat! 😂

Nejprve jsme prošli kolem obřího olivovníku a poté pokračovali přes mělčiny až do vzdálené ze břehu neviditelné části Elafonissi Beach. Přebrodili jsme kvůli tomu vodu až po prsa a nesli si batohy nad hlavami. V zadní části Elafonissi měl být totiž písek nejrůžovější. Když jsme tam konečně došli, čekalo nás zklamání. Písek tu nebyl ani tak růžový jako černý. Fakt, nekecám. Zemi pokrýval klasický písek pískovitý a mezi ním dost černých zrnek, takže dojem byl takový, že jsme spíše na černé pláži než-li na růžové. Koupání tam bylo božské, užívali jsme si ho, ale teda růžový písek? Tak ten jsme fakt nenašli. 🙈

Pokud odejdete od pláže, uvidíte velké množství bílých pouštních lilií. Byla jsem z nich totálně paf, obletovala je a fotila si je. Proboha! Jsou tak zvláštní a tak krásné! Nechápu jak na té vyprahlé souši dokážou takové křehké rostliny prosperovat a dokonce nádherně kvést. 😍

Se západem slunce jsme se brodili zpět. Na pár místech jsme objevili malinký náznak růžového písku, ale opravdu jen náznak. Musela bych to dost přibarvit v Photoshopu, abyste si fakt mysleli, že je pláž růžová. 😅 A dělat to nebudu, nechci přispívat k tomu, že o Elafonissi budou kolovat lži a lidé se tam poženou za něčím, co tam vůbec není. Jak jsem psala, pláž je to krásná, ale nejezděte tam jen kvůli růžovému písku, ať nejste zklamaní.

Návrat do Heraklionu – hurá do prozkoumávání hlavního města Kréty

Naše dovolená se přehoupla do druhé poloviny a my se vydali z Chanie zpět do Heraklionu. Další ubytování s velkým předstihem zabookované přes Booking jsme měli nedaleko centra města. Auto jsme ten den vrátili a přijali ho bez sebemenších řečí a aniž by ho nějak víc prohlíželi. Po zbytek dovolené jsme jezdili autobusy. MHD funguje v Heraklionu skvěle a cesta vás tojí 1 až 2 eura v závislosti na tom, kam až jedete. Lístky si můžete kupovat v automatech na některých větších zastávkách nebo s menší přirážkou u řidiče. Řidiči uměli všichni anglicky, takže nebyl problém s komunikací.

Nové ubytování nás nejprve zklamalo, dostali jsme pokojík zbudovaný snad ze sklepa, s miniokýnkem a s teráskou pod úrovní vstupních dveří do objektu. 😬 Navíc byl pokoj přímo vedle prádelen a kumbálů s uklízečkami, takže tam bylo brutálně rušno. Přítele to hrozně naštvalo, protože na fotkách na Booking bylo samozřejmě nafoceno úplně něco jiného a tak nám u majitele vyhádal lepší pokojík. 💪 Přesunuli jsme se do prvního patra a dostali velmi příjemný pokoj na úrovni, kde jsme měli umyvadlo dokonce v koupelničce a ne u postele, jako tomu bylo v tom prvním pokojíku. 😂 Zjevně na přivítanou nám tam nechali na stole ještě malou karafu s řeckou silnou pálenkou, už když jsem si k tomu čuchla, pomyslela jsem si, že to je hodně silný dryák co možná za chvíli rozpustí i to sklo. 😂 My, takoví abstinenti, co bychom s tím dělali!

Nasedli jsme do autobusu a popojeli do Heraklionu. Prošli jsme si historické jádro města. Chvíli jsme obdivovali vzhlednou fontánu Morosini Fountain na Lions Square (Lví náměstí). Dalším zajímavým bodem naší procházky po krétském hlavním městě byla katedrála Catheral of Agios Minas, která je sídlem arcibiskupa Kréty. Katedrála je zasvěcená mučedníkovi svatému Minasovi, který je zároveň patronem Heraklionu a stavbu dokončili roku 1895. Samotná katedrála je volně přístupná, takže jsme si ji zašli prohlédnout i zevnitř. Zdobení vnitřních prostor je pompézní a opravdu dechberoucí, přičemž nechybí ani barevné vitráže vytvářející dokonalou hru světel. 😍

U katedrály většinou postávají žebráci. My jsme chvilku seděli na nedaleké zídce a pozorovali žebráka „v akci“. Klečel na zemi a snažně prosil o almužnu. Kupodivu mu do kelímku lidé peníze docela sypali. Jakmile jich nahromadil víc, běžel je poslušně odevzdat ženské, co se ukrývala za rohem naproti katedrále. 🙈😅 Pán byl zjevně žebrák podpantoflák a bezdomovecké domácnosti velela rozhodně daná Kréťanka v letech. Navíc byl pán samá kost a kůže, zatímco paní měla pěkných pár kilčo nadváhu. Zajímavá dvojka!

Od ortodoxní katedrály jsme zamířili k pobřeží. Také Heraklion má svůj maják, není ale vůbec hezký. Můžete k němu dojít po takové dlooouhé betonové zdi s širokým chodníkem. Čekala jsem na konci něco víc zajímavějšího, ale bylo tam jen pár rybářů. Co mě na tom zaujalo asi nejvíc, tak to byl veřejný turecký záchod – pro Evropanku opravdový bizár. 😅 Kdo to ještě nezná, tak je to taková mísa s dírou umístěná na zemi a právě do té ďoury se vykonává potřeba. Přítel si tam ze mě udělal srandu a chtěl mě do místnosti s tureckým hajzlíkem zavřít, naštěstí jsem mu ale vyklouzla. Ony tyhle staré turecké záchody také dost nelibě voní. Přemýšlím, co je horší… jestli Toi Toika nebo turecká toaleta… 😅

Cestou k majáku dojdete k velké pevnosti zvané Koules, kterou zde vybudovali staří Benátčané na ochranu přístavu. Tato pevnost je zde už od 14. století a dotváří nezaměnitelnou podobu heraklionského starého přístavu.

Toho večera jsme také nekuchtili nic v naší kuchyňce, ale zašli jsme konečně do pořádné krétské restaurace. 😍 Seděli jsme ve venkovní zahrádce s malými lucerničkami. Číšník byl neeeeskutečně milý a když zpozoroval, že mezi sebou mluvíme česky, přišel se blejsknout a pronesl pár vět v češtině. Spadly nám brady, tohle jsme opravdu nečekali! Přítel se ho hned ptal, kde se to naučil. Číšník se zeširoka usmál a rozpovídal se o tom, že studoval na výměnném pobytu Erasmus v Praze na Karlově univerzitě a že se tam česky leccos naučil. Začal nám jmenovat oblíbená česká piva a ptal se, odkud vlastně jsme, takže když jsme zmínili Prahu, zářil jako hvězdička na nebi. ☺️

Dopřáli jsme si k pití krétskou retsinu, což je víno s příměsí pryskyřice. Takové suché, řízné, ale osvěžující a dobré. No a k jídlu jsme zvolili krétské souvlaki, což jsou takové vynikající masové špízy. 😋 Podávají je s pitou, opečenými brambory, zeleninou s balkánským sýrem a samozřejmě nechybělo ani legendární řecké tzatziki – tedy bílý jogurt s nakrájenou okurkou a s česnekem. Když jsme dojedli, přistál před námi dezert, aniž bychom si ho objednali. Byla to pozornost restaurace a musím říct, že to na mě udělalo velký dojem. Do přítele jsem při placení šťouchla, ať mu dá pěkné dýško. 😅 Tak milá obsluha se jen tak nevidí, posezení v restauraci pro mě bylo nejen gurmánských zážitkem.

Návštěva jedinečné světové památky – starověkého paláce Knóssos

Coby vystudovaná historička mám pro staré památky obzvlášť velkou slabost. Hned, co jsme zvolili místem dovolené Krétu tedy ostrov, kde se zrodil samotný vládce bohů Zeus, věděla jsem, že musíme navštívit palác Knóssos. Přítel tohle vždy kvůli mně odtrpí, ale jsem ráda, že víceméně neprotestuje a na staré památky se mnou chodí. 😁 Pro mě jsou to vždy ty nejhezčí okamžiky z celé dovolené, miluju historii a když mám možnost vidět na vlastní oči ta jedinečná místa, kde se rodily staré kultury, jsem v sedmém nebi. 😍

Vstupenka do areálu paláce Knóssos bez průvodce vyšla na 15 euro za jednu osobu. Můžete si zaplatit i průvodce v angličtině, nicméně místa jsou dobře označená informačními tabulemi a vše se z nich dočtete. Samozřejmě také v angličtině. Přítel byl hrozně zklamaný z toho, že se z paláce moc nedochovalo, takže to tu musím zdůraznit: Jsou to opravdu jen pozůstatky stařičkého paláce z doby bronzové (19. st. př. n. l.), nečekejte palác v top stavu. 😁 Najdete zde dochované základy paláce, spooooustu šutráků, občas vykoukne celá zeď a nějaká ta malba na ní. Cedule vám odhalí, k čemu dané místnosti sloužily. Pro někoho jsou ty pozůstatky možná málo, ale i v tomto stavu má palác opravdu nevyčíslitelnou hodnotu. Ruiny paláce odhalili v roce 1878, ale rozsáhlé archeologické průzkumy začaly až od roku 1900 díky britskému archeologovi Arthurovi Evansovi.

I když kolem nás byla totálně vyprahlá příroda a zelené snad už jen zůstávaly mohutné jehličnany a olivovníky, začalo v době naší návštěvy paláce Knóssos pořádně pršet! 😂 Přišlo mi to velmi nezvyklé a myslím, že to tam zaskočilo skoro každého, deštníky jsme zkrátka neměli a tak jsme čekali pod stříškou, až to nejhorší přestane.

Od paláce jsme se nechali odvézt zpět do centra Heraklionu MHD busem a vydali se na další průzkum města. Vystoupili jsme omylem na špatné zastávce a šli přes nepříliš vábně vypadající heraklionské čtvrtě. Všude se válely odpadky a mezi domy byly natažené šňůry ověšené starými botami. V Itálii toto znamená, že je daná čtvrť pod nadvládou mafiánských klanů, pravděpodobně mafiáni řádí tedy i na Krétě. 🫣 Muži od těch domů na nás koukali zvláštními pohledy a já si moc přála, abychom se z odlehlých čtvrtí rychle vymotali a byli pryč. Prakticky jsme tu nepotkali kromě drsně vyhlížejících domorodců skoro nikoho. Většinou když se vzdálíte turistickým atrakcím a vyhledávaným místům, tak konečně uvidíte pravou tvář města. A Heraklion mimo historický střed přestal rychle v mých očích působit jako roztomilé a romantické městečko. 😬

Asi po hodině rychlé chůze jsme se dostali zpět do centra Heraklionu, kde už nám to bylo dobře známé. Jak já byla ráda, že potkáváme turisty! 😁 Přítel se odměnil další pořááádnou krétskou kopečkovou zmrzlinou a společně jsme si koupili i párové náramky na památku – náramky z korálků ze dřeva olivovníků ozdobené modrými řeckými očky.

Loučení se s Heraklionem a odlet do ČR

Poslední dva dny jsme strávili opět procházkami po Heraklionu a také jsme se vydali za město na pláž Amnissos Beach, kterou si přítel velmi oblíbil a trval na tom, že tam musíme zajet i další den. Amnissos Beach je skvěle dostupná z Heraklionu MHD autobusem. Už za půl hodinku stojíte na písečné pláži s fajnovým plážovým barem. Nevýhodou této pláže je značná větrnost a tedy i velké vlny. Zatímco přítel si to užíval i s koupačkou, já se raději myšlenky zajít se vykoupat vzdala. To tak, ještě se tam v těch drsných vlnách utopím! 🙈

Hráli jsme na pláži hry, vyřizovali záležitosti týkající se koupě bytu a hypotéky, slunili se a… koukali na přistávající letouny. Pro Amnissos Beach je totiž typické právě to, že přes ni létá jeden dopravní letoun za druhým a přistávají na nedalekém herakliónském letišti. Opravdu co 7 minut, to další letadlo. Každý, koho fascinuje letectví, si proto tuto pláž rychle zamiluje a přiznám se, že i já jsem dobu se zájmem pozorovala, jak se najednou letadlo vynoří z mraků a jde na věc.

U čeho jsem se fakt nasmála, tak to bylo tvoření srdíčka z písku, do kterého jsme pak vložili telefon a fotili se. Viděli jsme tenhle tríček na Instagramu a museli ho hned uvést do praxe. Když se nám podařila konečně vyfotit zamilovaná fotka, objevil se další pár, co to začal zkoušet nad naším pracně vyrobeným písečným srdíčkem také. Rozpoutali jsme tam zamilované instagramové focení! 😍

Navečer jsem se vydala do Lidlu pro jogurt a nějaké další jídlo. Mapa mi ukazovala, že je Lidl blízko, ale jaký byl můj údiv, když mě mobil dovedl před uzavřenou, prázdnou prodejnu. Mého nešťastného výrazu v tváři a očí zabodnutých do výlohy prázdné prodejny si všimla krétská babička. Přišla ke mně a gestikulovala tak, že jsem pochopila, že mě chce k Lidlu dovést. Šla jsem tedy za ní. Vždycky na mě mávla u každé zatáčky, abych ji následovala. Přišlo mi to od ní neskutečně hezký… mohlo jí být tak 85 let, měla bílé vlasy, opálenou kůži a celá byla oblečená od paty až po krk v černém – zřejmě vdova. Dovedla mě k nově otevřenému Lidlu o pár ulic dál a já se jí snažila poděkovat, usmála se a šla spokojeně dál. 😊 Když jsem přišla domů, přítel se divil, že mi to tak trvalo… „To bys nevěřil, stařičká krétská babča mě zavedla k Lidlu, páč tu původní prodejnu zřejmě před časem zavřeli…“ Přítel se uchechtl a že kdybych měla data v mobilu, v životě se mi tohle nestane. No to ne! To by se nestalo! Nevedla by mě k Lidlu správná krétská čupr babička, co mi celou dobu něco povídala krétštinou, aniž bych jí rozuměla a pobaveně mě sledovala. Měla radost, že udělala dobrý skutek a já měla radost, že mi svou milou přítomností a ochotou zpříjemnila den. 😇

Co byl fakt průser, tak to bylo to, že poslední den našeho pobytu jsem se probudila s brutální bolestí v krku. 😨 Přítel už se na konci dovolené začal uzdravovat, mě nemoc teprve sejmula. Byla to taková bolest, že jsem musela před přítelem smeknout, páč měl to samé a dokázal s tím absolvovat tolik vejletů. Prakticky byl nemocný celý pobyt na Krétě. Ihned se mi ucpaly dutiny, nos jsem měla také plný rýmy, v krku cirkulárku zapnutou na nejvyšší rychlost…

Sbalili jsme si věci a měli frčet směr letiště. Najednou mi zrak padl na pálenku v karafě, co nám tam dali jako pozornost při ubytování. Ha, tak přece jenom jsem za ni nakonec byla ráda! Já velkej abstinent jsem si nalila pořádného frťana a kopla to do sebe. 🙈😂 No udělalo to své, tak hodinku mi bylo o něco lépe, alkohol zjevně spálil bakterie na dranc. Povím vám, chutnalo to jak extra silná slivovice a málem mě to porazilo, ale za ten aspoň krátkodobý efekt ve zlepšení mého stavu jsem byla šťastná jak blecha. Teď se tu trošku chechtám – snad to vůbec byla pálenka a ne nějaká krétská Okena. 🙈😂

Asi vám ani nemusím říkat, že cesta letadlem zpět do Prahy bylo jedno veeelké utrpení! 😬 Jednak mě naštvali hned v Heraklionu na letišti 2 kontrolami velikosti zavazadel a jednak jsem měla neskutečné bolesti, protože létat s rýmou je prostě neskutečná bolest. Vypadala jsem jako magor, musela jsem na sebe navléct 4 tílka a 3 šaty, aby mě pustili bez poplatku do letadla. Původně jsem to chtěla vzdát, bylo mi zle, rýma, horečka, bolest hlavy… přece se s nimi nebudu handrkovat, aby mě pustili do letadla… ale pak řekli, že za jedno zavazadlo v letadle si účtují 25 eur (!!!!!!!!!!) a hned jsem ochotně rozepínala batoh a hastrošila na sebe oblečení. 😂

Lidi na mě čučeli jak na totálního blbce a přítel se mi chechtal, páč tentokrát se mu podařilo projít kontrolou tak, že si na sebe oblečení oblékat nemusel, zatímco mě nechtěli do letadla jen tak pustit. Jen co jsem vyšla z letištní haly před letoun, vše jsem ze sebe svlékla a napěchovala to do báglu. Letadlo mělo prostory pro zavazadla poloprázdné, takže jsem se jen pousmála nad tím, jak se snaží nízkonákladové společnosti z lidí vymámit peníze navíc. To samé se opakovalo v Miláně, kde se mi už můj batoh podařilo do měřáku narvat. Vlastně jsem to tam spíš kolenem nakopala. 😅

Přistání v Praze bylo hladké a já se cítila tak šťastná, že jsme konečně zpět v domovině! Cestování mám moc ráda, ale po určité době se vždy těším na Česko jako malá. Přes týden jsem pak marodila a vzpamatovávala se z naší návštěvy Kréty. Že se vrátím s horečkou mě fakt ani ve snu nenapadlo! 😅

Stručné informace o dovolené na Krétě:

Trvání: 14. září až 24. září (10 dní)

Let: Z Prahy do Milána, z Milána do Heraklionu (a zpět)

Náklady za půjčení auta: 12000 Kč, půjčovné na 6 dní s plným pojištěním, půjčovna Just Rentals Heraklion (můžeme jedině doporučit!)

Strava: vlastní vaření z místních surovin, 500 Kč za restauraci/1 hlavní jídlo s nápojem

Letenky: s přestupem, kupované s půlročním předstihem, 5500 Kč/osoba tam a zpět

Ubytování: přes booking, rezervované cca s 4měsíčním předstihem, první u Chanie za 4400 Kč, druhé v Heraklionu za 8600 Kč/obě osoby

Benzín: cca 2000 Kč

Doprava: Všechny silnice na Krétě jsou nezpoplatněné. Pokud dojedete auto před vámi, zpravidla se vám uhne do strany, abyste ho mohli snadno předjet – taková místní specialita. (neplatí pro vozy, které řídí turisti, ti vás jen tak předjet nenechají 😅)

MHD: využito pouze po Heraklionu, cca 200 Kč/osoba

Vstupné: Knóssos cca 350 Kč, Balos Beach 23 Kč

Celkem za vše: 23 000 Kč/osoba i s jídlem a nákupem suvenýrů