125. Cestovníček: Údolím řeky Šembery na rozhlednu Skalka

„A nechcete někdy vyrazit na výlet společně s námi?“ napsala mi do Messengeru kamarádka, se kterou jsem zatím chodila jen na holčičí túrky přírodou. Myšlenka jít na pěší výlet v párech se mi moc zalíbila a tak jsem naběhla na přítele, ať mi dá datum, kdy může a kdy chce na párovou turistiku. Volba padla na neděli 10. listopadu a do plánování vejletu jsem se pustila já. 😁

Měla jsem víc nápadů, kam vyrazit, nakonec jsem do společné chatovací skupiny uvedla dva i s rozpisy trasy a dopravy na místo i z místa zpět do Prahy. U všech vyhrál tip na výlet číslo 2 – a sice jít pěší výlet údolím řeky Šembery přes rozhlednu Skalka až do Mukařova.

V neděli ráno byla v Praze ukrutná mlha, že nebyly skoro vidět ani ty tramvaje. 😬 Popojeli jsme na Masaryčku a z ní potom vlakem na Český Brod. Na Libni se k nám přidala kamarádka s partnerem a nastala seznamovačka. Já neznala kamarádky partnera, kamarádka neznala toho mého, naši partneři se mezi sebou také neznali a já neznala partnera kamarádky a partner kamarádky zase neznal mě. Složité, co? 😂 No za dvě minuty byla seznamovačka za námi a už jsme si pěkně povídali, jako bychom se znali mnohem déle. 😊

V Českém Brodu jsme chvilku tápali, kde začít trasu, protože přítelovy chytré hodinky se nemohly zorientovat, nakonec ale přeci jen ukázaly, že jsou fakt chytré a vymotaly nás z ulic městečka. 😅

Pokračovali jsme po příjemných cestách až k Mlýnskému rybníku a užívali si ryze podzimní den plný sluníčka ale i ledově omrzlé trávy. Tenhle víkend byl totiž mimořádně chladný a zatímco o dva týdny zpět jsme šli v tričkách s krátkým, tak teď jsme pochodovali v zimních bundách nabalení jak pumpy. 🥶

Povídali jsme si zrovna o domácích mazlíčcích, páč s přítelem budeme mít už brzy koťátko… partner kámošky nám říkal, že by si jednou přál ovčáka, když tu najednou se u nás jeden ovčák vypadající jak kopie komisaře Rexe objevil. 🐕‍🦺 Nesl obrovský snad metr a půl dlouhý klacek a položil ho před nás. Přítel mu ho začal házet a vlčák ochotně s „klacíčkem“ aportoval. Až jsem se bála, aby pesan nepřišel o zuby! Po chvíli dorazila jeho majitelka: „Tak teď už se ho nezbavíte, kdo mu hází klacek, ten je jeho oblíbenec!“ No měla pravdu, protože pejsek doslova hypnotizoval každý přítelův pohyb a v jeho očích byl vidět obrovský zápal pro aport. Když jsme odcházeli, bylo mi ho až líto – zůstal stát sám s klackem na louce a smutně za námi hleděl.

Údolí řeky Šembery jsme nejdřív trapně minuli. Mou chybou – zadala jsem totiž cestu k zřícenině hradu Šember, ale ta vedla mimo nejhezčí část údolí s řekou. No tak jsme vylezli k hradní zřícenině, ze které se toho moc nedochovalo, ale kvůli pěkné a silné okolní energii se tam vyplatí vydrápat. Nechtěli jsme se vracet zpět a tak jsme to na pankáče slezli dolů od zříceniny až k řece, kolem které vede také turistická trasa.

Šembera je nevelká říčka s mírným tokem, ale je zajímavá tím, že její koryto plní mnoho zeleným mechem porostlých balvanů. Vypadá kouzelně obzvlášť nyní na podzim, kdy žluté listí vytváří krásný kontrast s šedivými a zelenými kameny, skrz které zurčí čistá a ledově studená voda. 😍 Kolem řeky je také trampská osada.

Červenou stezku nám přetnulo oznámení o těžbě lesa a zákazu vstupu, takže jsme museli improvizovat. Došli jsme až k ovocnému sadu ve Štíhlicích a skrze neznačené cesty putovali směr rozhledna Skalka. Cestou jsme samozřejmě zabloudili a dostali se hloubš do lesa, kde nás vyděsila kančí čelist ležící na zemi. 😬 Byla to už jen kost se zřetelnými zuby, brrr, děsivé! Mapy.cz nám ukazovaly, že jsme blízko cesty vedoucí tam, kam chceme… ale tu cestu jsme skoro neviděli. 😅 Možná tam kdysi nějaká vedla, ale teď už ji nikdo nevyužíval a tak zarostla. Prodírali jsme se do kopce mezi hustými smrčky a po několika minutách boje se smrkovými mokrými větvemi jsme se dostali do pěkného lesejku.

Konečně! Před námi se tyčila rozhledna Skalka u Vyžlovky nedaleko Jevan. Vstupné je volné a rozhledna je otevřená nonstop, každopádně v noci na ni nelezte, to byste viděli prdeček. 😅 Měli jsme štěstí, že mlha z rána zmizela. Modrá obloha a ostré slunce nám umožňovaly dohlédnout daleko. Z rozhledny Skalka, která je vysoká 25 metrů, je prý vidět i Milešovka v Českém středohoří nebo třeba Krušné hory i Krkonoše. No my nic z toho v dáli nerozeznali, chtělo to spíš dalekohled. Přítel mě navíc strašil, že je konstrukce rozhledny dřevěná a tedy méně odolná než kovová a u mě se projevily závratě, takže jsem nahoru i dolů lezla jako připosránek a držela se zuby nehty zábradlí na točitém schodišti. 😂

Jelikož bylo půl druhé a my krásně došli k civilizaci, rozhodli jsme se zajít na pozdní oběd. Zvolili jsme restauraci Pizzeria Vyžlovka, která je dle pozitivních recenzí široko daleko vyhlášená. Musím konstatovat, že jsem tu dostala snad nejlepší pizzu v životě (když teda nepočítám své domácí pizza výtvory, ty jsou prostě vždycky nejvíc nejdokonalejší ) a taky nejlepší domácí limonádu. Pizza byla plná žampionů, masa, sýra, tomatové omáčky i brokolice a limonáda zase opravdu obsahovala pravou čerstvou marakuju – to už se jen tak nevidí! 😅 Hned po usazení jsme dostali na stůl také rozkrájenou bagetu s italským máslíčkem, což je v téhle restauraci zvykem a je to jakási pozornost podniku, avšak s tím, že se platí couvert 12 Kč za osobu. Nadlábli jsme se tu fakt znamenitě a musím souhlasit se všemi pozitivními recenzemi – v české pizzerii Vyžlovka jsem za 209 kaček dostala takovou pizzu, že ta moje italská pizza z léta pojídaná v Dolomitech s cenou v přepočtu za 500 Kč by se mohla jít zahrabat. Jo, Češi to po italsku taky umí! 😅

Odvalili jsme se z pizzerie ven a překvapilo nás, jak se rychle zatáhlo a začala se dělat tma. Přidali jsme do kroku a prošli jsme k rybníkům u Jevan. Zrovna byly vypuštěné kvůli nedávnému výlovu vánočních kaprů, ale i tak vypadaly pěkně. 🎣 Kamarádky přítel nám vyprávěl, že v Jevanech měl vilu Karel Gott a bydlí tam i Lou Fanánek Hagen z kapely Tři sestry. Navíc přímo u jevanských rybníků prý vznikl videoklip k písni Svaz českých bohémů od skupiny Wohnout. Jevany jsou zkrátka velmi oblíbené místo zejména u celebrit. Koupit si tu vlastní bydlení je ostatně kvůli cenám vyloženě celebritovské. Jo jo, holt je to místo s dobrou dostupností nedaleko Prahy a tam si přeje bydlet kde kdo. 😁

Výlet jsme zakončili u Mukařova, kde nás na zastávce nabral bus mířící na Praha Háje. Bylo to akorát, protože jsme měli v nohách krásných 24 km, přicházela tma a navíc se zase objevila silná mlha, že jsme z okolní přírody už nic neměli. Tak snad podobnou párovou akcičku zase brzy zopakujeme, protože výletit ve dvou je fajn, ale čím víc dobře naladěných lidí se na vejlet vydá, tím víc se ta radost z vejletu násobí! 😊