122. Cestovníček: Botanická zahrada, letohrádek Hvězda a Bílá hora

Občas za mnou někdo dorazí do Prahy na návštěvu, a to si přímo žádá vyrazit na výlet po Praze! 😍 Co vám budu povídat, v Praze žiju už 7 let, ale běžně se procházím jen kolem bydliště a do/z práce. 🙈 Návštěvy jsou proto ideální příležitostí, jak naše české velkoměsto lépe poznat!

Tentokrát za mnou přifrčela do Práglu mamča. První den jsme měly vyrazit na pochod, ale chcandilo od rána až do večera, a tak jsme skončily v Ikee, což mamka coby nepražačka uvítala – však Ikea je legenda stejně jako Karlův most a když žijete na druhým konci republiky na venkově, je pro vás švédská Ikea zlatým hřebem matičky Prahy. 😂 No nic, odnesla jsem si aspoň nové struhadlo. Ano, v Ikee prodávají struhadla. To struhadlo už mám potřetí. Je to nejlepší struhadlo ever, jen vydrží tak rok. Ano, strouháním mrkve se dá roztrhat nerez. Fakt. A už se dál neptejte, končím. 😂

Druhý den bylo počasí o maličko lepší. Žádný zázrak teda, ale už se dalo chodit Prahou bez nabrání si do tenisek. Mamča je milovnice květin, však sama má květinové jméno, které její zálibu potvrzuje. No a jelikož jsme už v botanické zahradě Troje byly dvakrát, vybrala jsem tentokrát botanickou zahradu Na Slupi a sama jsem byla zvědavá, co tam uvidíme – páč je otevřená zdarma veřejnosti a já měla pochybnosti, jestli to zdarma nebude znamenat zahradu s pár kopřivama. 😅

Přijely jsme na Karlovo náměstí a mamka rozhodla, že se nejprve najíme. No tak jsme skončily u Vietnamců a já si užívala phóčko s krevetami a mořskými plody vedle akvária s gigantickou rybou. Jezdila v akvárku tam a zpátky (jinak to tam teda vlastně ani nejde 😅) a smutně na mě poulila oči, jako by říkala: „Tak ty mi žereš kamarády?“ No připadala jsem si pod tím rybím dohledem hodně nepříjemně a krevety jedla jen, když se ryba v akvárku zrovna otočila zády ke mně. (Má ryba vlastně záda? 🙈😂) Příště si dám radši tofu, sojové boby mi snad výhružně nafackovat nepřijdou. 😂

Když jsme splnily obědovou povinnost, odvalily jsme se s plnými pupky na ulici a sešly pod kopeček k botanické zahradě. Brána byla doširoka otevřená a tak jsme vstoupily. Vstupné se opravdu neplatilo a navíc nás hned potěšily pestrobarevné květy rododendronů a azalek, které zrovna předváděly světu svou krásu! Dobře jsme si to s mamčou načasovaly! 😍

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze není extra veliká, ale je to takový úhledný parčík s mokřadem, skalničkami, růžemi, zajímavými stromy a keři všeho druhu. Pěstují tu také bylinky a zeleninu – tohle teprve rašilo v označených záhoncích. Botanická zahrada Na Slupi potěší i milovníky kaktusů a nadšence do šutrů, protože kromě malé písčité pouště je tam i geovýstava. Pokud byste chtěli vidět i skleníkové kytkoskvosty, tak to už si budete muset vstupné koupit. Není drahé, avšak doporučuji do botanické zahrady zajít v období, kdy tam budou mít nějakou výstavu a tím i pestřejší program a možnost si nějakou kytičku odkoupit. 🌼

Když jsme odcházely, chtěly jsme ještě skočit na záchodky. Našly jsme je hned, ale dámské byly uzavřené… No tak jsme šly hrdinně na pánské, což mně problém nedělá, ale mamka trnula hrůzou, páč tam dle ní nemáme co dělat. 😁 A že páni zrovna ty záchody potřebujou, co? Můžou to bez starosti pustit za každý keř, ale my ženský to máme komplikovanější (pokud teda nevlastníme čůrokap, který mi dal na Vánoce přítel a který umožňuje fikaně v pánském stylu čůrat na keříky ze stoje 😂 ). Samozřejmě, že na ten pánský záchod stihl přijít nějaký chlap a divně čučel, co tam děláme. Kámo, promiň za šoka, ale fakt jsme musely!

Popojely jsme metrem k Petřinám a prošly se k letohrádku Hvězda. Mamka o něm roky básnila, páč kdysi na základce o něm napsala referát do školy, ale nikdy letohrádek na vlastní oči neviděla a moc se na něj těšila. 😊 Dle mě vypadá nejkrásněji právě zvenku díky svému hvězdovitému tvaru, mamka se ale rozhodla, že musíme nutně na návštěvu dovnitř. U starší sympatické paní jsme koupily vstupenky a šly omrknout vnitřek Hvězdy.

Uvnitř byla expozice o historii letohrádku Hvězda – informační panely, modely stavby, vystavené sochy. Co mě ale daleko víc zaujalo, tak to byla rozhodně štuková výzdoba na stropě, od které jsem nemohla odlepit oči. Zatímco jiné historické budovy bývají uvnitř celé barevné, letohrádek byl celý elegantně bílý, což výzdobě ze štuků dávalo krásně vyniknout. Nadčasové a noblesní, člověk by na to mohl koukat hodiny! 😍 V přízemí letohrádku je potom model bitvy na Bílé hoře a v podkroví zase velký sál s dřevěným stropem, kde se konají různá vystoupení a asi i svatby. Výhled z okýnek nějaký byl, ale chtělo by je to vyčistit, páč takhle působila, že na ně od dob renesance ještě nikdo nesáhl a pokrývá je historický muší trus. 😂

Z letohrádku jsme pak pokračovaly parčíkem směr Bílá hora. Místo se sice jmenuje tak, že byste čekali druhou Sněžku, ale pohorky můžete opravdu nechat doma. 😁 Bílá hora je jen takový pidi kopeček – šly jsme po cestě mezi voranicemi a došly ke kamenné mohylce schované za mohutným keřem šeříku. Tohle místo je tu k upomínce slavné bitvy uskutečněné 8. listopadu 1620. Od mohylky je pěkný výhled na letohrádek Hvězda a také na Divokou Šárku.

No a do Divoké Šárky následně vedly naše kroky. Chtěla jsem mamce ukázat vyhlídku s poetickým názvem Dívčí skok, kam mě na podzim vzal přítel a kde se mi to moc líbilo. 😊 (I když teď si říkám, jestli mi Dívčím skokem nechtěl přítel něco naznačit… no budu doufat, že mě ještě plné zuby nemá… 🙈😂) Na vyhlídku je o něco větší stoupání než na Bílou horu, trošku si zafuníte, ale není to nic zničujícího. No a z vyhlídky krásně uvidíte letohrádek Hvězda zase z druhé strany a památník bitvy na Bílé hoře. Občas také prolétne velké dopravní letadlo, které míří na přistání na letišti Václava Havla.

Následoval návrat zpátky a tím byl náš nedělní výlet u konce. Pokud tedy hledáte tip, kam v Praze na menší výlet, tak doporučuju právě spojit botanickou zahradu Na Slupi, letohrádek Hvězda, Bílou horu a Divokou Šárku.