Já bych chtěla konečně vidět ten slavnej Mácháč, jak tam všichni jezděěěj! 🙏 Žadonila jsem tak dlouho, až se přítel vzdal svého přání v podobě koupačky v jezeře Lhota a vyhověl mně. Na Lhotu se mi vůbec nechtělo. Jezero je to sice perfektně čisté, kolem všude krásná písčitá pláž a na pláži super beach bary, že si připadáte fakt jak někde u moře, ALE… sjíždí se tam všeci Pražáci a než k jezeru dojedete, tak propálíte celou nádrž benzínu v dloooouhé koloně čekající na parkoviště u téhle jezerní legendy. 🙈😅 Mácháč bude určo lepší!
V sobotu mě přítel vyzvedl u mě na bytě, pokoupili jsme chvatně nějaké jídlo v Albertu a napakovaní se vydali směrem kempík Preciosa u Mácháče. Já si původně přála klasicky stanovat, jak ostatně děláme skoro vždycky, přítel však toužil po větším luxusu a zabookoval nám chatičku. Představovala jsem si dřevěnou chajdu se střechou do A, takovou tu kempovou klasiku a docela se těšila. Však jsme takhle chatičkovali a buňkovali v kempech skoro každé léto v mém dětství. ❤️
Dojeli jsme na místo v 11 h a šli se nahlásit na recepci. Tam nám paní naúčtovala za pobyt v kempu na hlavu 4 stovky, poplatek městu a ještě stovku za parkování. Přítele zarazilo, že se platí parkovné kvůli stání auta prakticky v lese za kempem… v Itálii jsme si v kempech platili za auto jen tehdy, bylo-li přímo v areálu u stanu, ale pokud jsme ho nechali na parkovišti před kempem, tak bylo grátis. No jo, Mácháč, tady vás zkásnou jak jen to půjde ha ha 😂 Celkem jsme tedy za noc v chatičce se všemi poplatky dali 1100 Kč. 💰
Paní na recepci nám řekla, že naši chatičku teď uklízí uklízečky a že za hodinu máme přijít pro klíče. No tak jsme se uvelebili na hezkém místě u Mácháče na lavičce, pojídali srdíčkové banánové placičky (jsem se den předtím činila v kuchyni, abychom s sebou měli zdravou snídani 😋) a kochali se tím naším slavným vodním skvostem. Voda byla zelená a smrděla rybinou, všude rákosí, všude zelené řasy, na pobřeží bílá pěna… no ke koupání to moc nevábilo, my fajnovky z Prahy jsme zvyklí na něco jinšího, že jooo 😂😂 Navíc tam hrozně moc foukalo, po obloze se honily velké mraky a na kůži jsme měli pořádnou husinu. Tyyy jo, a to jsme si vybrali pro tenhle vejlet na Mácháč jeden z nejteplejších srpnových vejkendů!!! 🌅
Za hodinu jsme si šli pro klíče a paní nám řekla, že naše chatička ještě uklizená není, ať ještě chvíli počkáme. Houpali jsme se z nudy na dětském hřišti na houpačkách a nedočkavě pozorovali uklízečky, jak kmitají v chatkách a uklízejí je. No, zrovna nadšeně nevypadaly. Otrávené obličeje, ne zrovna rychlé pohyby a když se jich přítel zeptal, kdy by chatička byla dostupná, tak sotva odpověděly a jejich pohled vypadal tak, že by ho nejraději tím koštětem majzli po palici. 😂 Naši chatu uklidily až jako poslední a my se šli ubytovat skoro ve 14 h po 3h čekání. Tak jsem si do přítele hned rejpla, že to je teeeeda luxus a že bejt ve stanu, tak už ho máme dávno postavenej, jsme na pláži a nečekáme jak blbci na klíče. 😅
Přišli jsme k dřevěné chatce, která rozhodně nevypadala tak idylicky, jako jsem si ji představovala. Byla to velká chata se 4 dveřmi a každé ty dveře byly vstupem do samostatné jednotky. Takže v jedné chatě byly celkem 4 páry/rodiny. Jen co jsme otevřeli dveře chajdy, praštil nás do nosu pořádný smrad plísně. Hergot, tam to smrdělo ještě hůř než u rodičů ve starým sklepě! 😂 Vybavení chajdy mě taky rozesmálo – byly v ní dvě postele nad sebou, no to bude v noci teda romantika! 😂
Zabrala jsem si horní postel palandy, spát nahoře miluju! Však v tom mám díky vysoké posteli ve své garsonce už praxi! 😁 A rovnou jsem si ze srandy opět rejpla do přítele: „No to je luuuuxus, smrad jak v kobce, postele pro trpajzlíky nad sebou a ještě ze všech stran slyšíme, co zrovna sousedi dělají.“ 😂 Přítel se chechtal a že si to prej představoval taky trošku jinak. No, je lepší nikdy nemít žádná očekávání, páč pak nejsou žádná zklamání! I když já jsem teda zas zklamaná nebyla, spíš mě pobavilo, jak přítel mluvil o tom, jak si chce dopřát luxus a následně, když jsem viděla tu „luxusní“ realitu, nešlo se nesmát… 😂
Vyrazili jsme konečně na pláž, ta u kempu Preciosa byla písečná, ale taková malinká. Lehli jsme si na ručníky a počasí nás vůbec nenavábilo k tomu, abychom hupsli do mácháčské vody. „Nepůjdeme radši na šlapadlo?“ Přítelův nápad mě nadchnul! Joooo, na šlapadlo moooc chci! Naposledy jsem na něm jela ve 13 letech v kempu v Ostrý a od tý doby už nikdy. Bylo to tehdy tak super! 😍
Přítel se vrátil s tím, že nám šlapadlo zamluvil, ptž je to jediné funkční zrovna vypůjčené a 3 šlapadla na břehu jsou rozbitá. Překvapilo mě, že mají tolik rozbitých šlapadel a říkala jsem si v duchu, jak je možné, že jsou tak rozbitná a proč je v sezóně provozovatel neopraví a dobrovolně tratí na výdělcích. 🤔 Šlapadlo připlulo a co nevidím, hned do něj nasedli jiní lidé a odjeli! Přítel se běžel honem zeptat do kiosku, proč nám někdo frnkl se šlapadlem, když jsme si ho před hodinou zamluvili a trpělivě na něj čekali. Prý si zapomněli předat informaci a zatímco holčina z kiosku odběhla, kluk zatím šlapadlo pronajal někomu jinému. Zamluvili jsme si ho tedy podruhé. V tomhle kempu se na vše tak dlooouho čeká!!! 🙈😅
Po další hodině čekání jsme konečně ukořistili šlapadlo my a to rovnou na 2 hodiny. Bylo 16 h a mohli jsme po Mácháči kroužit do čtvrt na sedm. Vypůjčení šlapadla na 2 hodiny vyšlo na 500 kaček.
Šlapadlo se jmenovalo Jája (mělo to napsané na předku a moc mě to pobavilo 😁) a vypadalo lehce ošlapaně, ale stabilně. Vyjeli jsme na Máchovo jezero, přítel nám k tomu zapnul hudbu na repráčku a my si užívali spanilou šlapací jízdu. Mooooc tohle všem doporučuju! Je to fyzicky nenáročné a tak super! Krásně jsme z jezera koukali na hrad Bezděz na vzdáleném kopci i na ostatní okolní krajinu. Kolem nás jezdily plachetnice a windsurfaři. Naším prvním cílem na šlapadle byl Myší ostrov s takovým skaliskem, které je pozůstatkem hradu Myšlín. Nesmí se na něj vstupovat, což pro mě bylo zklamáním – je na něm velká cedule hrozící pokutou. 😬 Ostrov jsme aspoň obšlapali a jeli kolem pobřeží dál až ke Kachnímu ostrovu. Také na ten se nesmí vstupovat a to z důvodu ochrany ptáků, jedná se o ornitologickou rezervaci. 🦆
Šlapeme, šlapeme a najednou začalo u přítele šlapadlo divně vrzat a zadrhávat se. 😬 No doprčic! Co budeme dělat, když se nám šlapadlo uprostřed Mácháče rozbije? Představa upadlé šlapky na šlapadle mě fakt pobavila, to by byl gól! Snažili jsme se tedy šlapat opatrně a něžňounce, abychom došlapali šťastně až ke břehu. Najednou se vynořila velká výletní loď s názvem Máj a začala na nás troubit, ať se uhneme. Jela přímo na nás a nehodlala změnit směr. 😨 Začali jsme rychle šlapat a snažili se klidit z cesty. Naštěstí ke kolizi nedošlo a jsem fakt ráda, že se neobjevíme v žebříčků nejdebilnějších smrtí roku 2024.
Šlapadlo naši rychlojízdu naštěstí přežilo, byť začalo vrzat ještě víc. 😬 Říkám příteli, co jako budeme dělat, když se nám šlapadlo rozbije? Nevěděl. S řešením jsem přišla záhy: „No už vím, ty kdyžtak skočíš do tý zelený smradlavý vody, čapneš ukotvovací řetěz šlapadla, poplaveš ke břehu a dotáhneš nás tam.“ Kupodivu se přítel nebránil a že to prý kdyžtak fakt doplave. No jo, takhle na ty chlapy! Dáte jim falešný pocit superhrdiny a oni klidně potáhnou šlapadlo za sebou přes celej zelenej Mácháč jen, aby svou princeznu zachránili! 😂
Šlapadlo naštěstí vše vydrželo. Vrátili jsme vrzavou Jáju a šli jsme grilovat. 🔥 V kempu byl zákaz rozdělávání ohně v podobě ohniště, naštěstí jsme s sebou měli malý přenosný gril. Utábořili jsme se u břehu, přenesli si ke grilu lavičku a pustili se do grilování lososa a hermelínu. Pokus o vytvoření topinek skončil na uhel spálenými skývami chleba, ostatní se naštěstí vydařilo a my se skvěle nabaštili při nádherné podívané na západ slunce nad Mácháčem. 🌅 Seděli jsme tam do noci a koukali na noční oblohu posetou miliardou krásně šajnících hvězd. V srpnu je vždy období perseid, tedy padajících hvězd, které můžete vidět ze zemského povrchu. Číhali jsme na ně ale za celou dobu se mi podařilo vidět jen jedinou padající hvězdu. Mihla se oblohou a překrásně zářila a… já si něco hned přála! 🌠
K půlnoci jsem se šla sprchovat do tamních sprch. V kempu Preciosa nejsou díkybohu na ty trapné žetony, kdy vám voda teče jednu minutu a pak musíte hodit další žeton, jinak si ani nespláchnete sprcháč z těla. Vlezla jsem za plentu a začala se sprchovat. Beru do ruky sprcháč, mačkám ho z tuby a… je nějaký divný… dávám ho na tělo a… sprcháč vůbec nepění… bez brýlí jsem slepota, dala jsem si sprcháč těsně k očím a začala se smát. Jéžišmarjá! Já se spletla a místo sprcháče si vzala z barevně sjednocené dárkové sady omylem tělové mléko! Tak tělovým mlékem jsem se teda opravdu myla poprvé! Nic jiného jsem s sebou neměla, takže tahle sprcha byla opravdu dost zvláštní! 🙈😂😂
Ulehla jsem do své palandy, přítel už podřimoval v posteli pode mnou. Jak na nějakém táboře! 😅 Zhasli jsme a šli jsme tedy na kutě. Jen jsem položila hlavu na polštář, co neslyším… soused řezal tak, že jsem myslela, že se prořeže do místnosti k nám! 🙈😂 Proboha, to je neštěstí, když někdo tak nahlas chrápe! No naštěstí se mi podařilo usnout ale… luxus se opravdu nekonal, zlatý spaní ve stanu!!! 😂
Druhý den jsme museli už v 10 h vypadnout z chatky, víc jsme zaplaceno neměli. Dohodli jsme se s přítelem, že vyrazíme na vejlet, páč se nám ani jednomu nechtělo trávit čas v zelené vodě Máchova jezera. Vybírali jsme mezi vejletem na hrad Bezděz a výletem na zříceninu hradu Jestřebí. Nakonec vyhrála zřícenina, páč je taková míň profláklá a na Bezděz vyrazím spíš někdy třeba s kámoškou, která stojí i prohlídku, pro přítele by byla prý prohlídka hradu za trest. Ach jooo, je to hradní barbar! 😅
Auto jsme zaparkovali v obci Staré Splavy, kde nás zkasírovali na parkovišti o 130 kaček. Právě obec Staré Splavy byla skvělým místem pro začátek výletu směr zřícenina hradu Jestřebí. Cesta byla příjemná, vedená lesem. V okolí Máchova jezera jsou samé borové lesy a povím vám, v horkých letních dnech je nádherné jimi procházet, páč překrásně voní rozpálená borovicová pryskyřice.
U zříceniny hradu Jestřebí jsme byli asi za 2 hodinky. Vystoupali jsme k ní do menšího kopce. Je z ní zachovaná taková věž a do té věže můžete po schodech vystoupat až na horní vyhlídkovou plochu. Z vyhlídky uvidíte na protější straně hrad Bezděz a také okolní kopce. Nechala jsem tam putovní kamínek a zříceninu jsme si ještě celou obešli.
Přítel měl hlad, ale v obci Jestřebí je jen jedna restaurace a v ní byla samá zarezervovaná místa a ještě nabízeli poměrně drahá jídla, takže jsme se rozhodli dojít zpět do Starých Splavů a najíst se v nějaké z tamních restaurací.
I cesta zpět byla příjemná – tentokrát jsme šli po červené označené jako Máchova cesta. Zřejmě tudy chodíval Karel Hynek Mácha a psal tu svůj slavný Máj. Čekalo nás i dost stoupání, což v letním vedru znamenalo propocená trička. Potkali jsme za celou dobu jen 2 rodiny s dětmi, jinak ani živáčka. Jedna holčička mě hrozně potěšila, protože za mnou volala, že mám krásné vlasy. To bylo tak milé! 😍 Lesík v čase našeho výletu zdobily rozkvetlé fialové vřesy, byla to nádhera!
Po 2 hodinách jsme dorazili zpět do Starých Splavů a vybrali si tamní restauraci Sklípek. Meníčko měli pěkné, ale my zvolili klasiku v podobě svíčkové omáčky s hovězím a knedlíky. Mňam! 😋 Po celém dni chození, kdy jsem vůbec nejedla, svíčková teda fakt bodla! Jako od maminky nebyla, ale i tak mňam mňam… omáčková jídla prostě miluju.
Přítel dostal po obědě chuť na zmrzlinu. Říkám mu často „pan Zmrzlinka“, páč on si dává zmrzliny skoro furt a je to pro něj typické. Čekala jsem na něj před malou cukrárnou a musela jsem se chechtat, když na staříka za pultem vybalil, zda točená zmrzlina s názvem Irská káva obsahuje kofein? 🙈😂 Zmrzlinář byl zmaten, vykoktal ze sebe něco neurčitého… Přítel si nakonec kávovou zmrzlinu nechal natočit a já si do něj musela rejpnout. „Snad sis nemyslel, že by levná opočenská zmrzlina obsahovala opravdu pravý italský kafe?!“ 😂
Zbytek dne jsme prováleli na mini neplaceném plácku u Máchova jezera ve Starých Splavech a večer frčeli domů. Tak pá pá jezero! Loučila jsem se s Mácháčem pozorujíc naposledy jeho hladinu. S přítelem jsme se na sebe podívali a poznamenali: „No, byla to docela bída. Ta zelená voda… příště dáme jako správní Pražáčci jezero Lhota!“ 🙈😂😂
Informace o výletu z obce Staré Splavy na zříceninu hradu Jestřebí:
Délka trasy: cca 15 km
Náročnost: velmi lehká, jen mírné stoupání
Roční období: jaro, léto, podzim (v zimě je zřícenina uzavřena)
Zpoplatnění: zřícenina Jestřebí zdarma, parkoviště Staré Splavy 130 Kč v letní sezóně
Stravování: v Jestřebí jedna dražší restaurace, doporučujeme Sklípek ve Starých Splavech (denní menu měli i o víkendu, stálá nabídka za v pohodě ceny)
Mapa: https://mapy.cz/s/jajejedapu
Fotky k víkendu na Mácháči a k vejletu na zříceninu hradu Jestřebí:
Video o našem putování na Máchovo jezero a zříceninu Jestřebí najdete na mých profilech Samorostka Šarlatová na sociálních sítích: