115. Cestovníček: Na kole a e-longboardu z Prahy do Karlštejna 35 km

Hlásí krásné počasí, co budeme dělat o víkendu? No jasně, že vyrazíme na kolo! 😍 Můj milovaný bicykl Kristián už se na projížďku vyloženě těšil! Loni jsem ho nestihla moc prohnat, letošek by pro něj mohl být na projížďky kolem Prahy šťastnějším obdobím!

Trasu našeho vejletu vymýšlel tentokrát přítel, respektive ji navrhl, protože vymyšlenou ji měl už dávno. Již na podzim mi básnil o suprové cyklostezce z Prahy směr hrad Karlštejn a musím říct, že mě tím nadchl a chtěla jsem si trasu na kole projet s ním. 😊

Bohužel přítel kolu moc neholduje, zato rád jezdí na elektrickém longboardu. Na kole jsem tedy frčela sama, zatímco on proháněl své prkno na kolečkách. 😁 Na cyklostezce jsme budili nezvyklými vozítky rozruch – přítel měl samofrčící skejt, který mu závidělo nejedno dítě a já zase frčela na retro bicyklu v zářivě lososové barvě. 😅

Večer před odjezdem jsem nafoukala vyfouklého Kristiána, který měl skoro prázdné duše. 😬 Vyleštila jsem ho a ještě mu pořádně namazala řetěz. No byl z něj opět učiněný krasavec radost pohledět! 😍 Bydlíme teď spolu ve 20 metrů čtverečních velké (nebo spíš malé 😂 ) garsonce a je tu občas mezi námi boj o prostor pro život. Nejednou jsem ho nechtěně sestřelila zadkem při úklidu nebo vaření na zem a s hrůzou v očích ho sbírala, omlouvala se mu a prohlížela, zda se mi neodřel. 🙈😅 Jo, život s kolem zaparkovaným vedle kuchyňské linky není vždy úplně jednoduchý. Každopádně je takový bicykl v kuchyni fajn na věšení utěrky a košík na řídítkách mi nejednou posloužil jako odkládací místo pro rozšpiněné hadry na cvičení. 🙈😂

Ráno jsem snesla Kristiána ze třetího patra po schodech dolů a pěkně se u toho zapotila. 🤭 Váží skoro 16 kilíček, což není málo. Popojela jsem na nejbližší stanici metra s výtahem, protože jsem se bála jet s Kristiánem po eskalátorech. 😁 Zas takový Herkules nejsem, abych ho dokázala udržet dolů z prudkých a rychle jezdících schodů nemalé výšky. Výtah mě tedy zachránil a já čekala na soupravu metra. Kola smí jen do označených vagonů, nejlépe do toho posledního. Zrovna jsem měla smůlu a chytla vlakovou soupravu se 3 dalšími cyklisty. 🚴 Poslední vagon jsme doslova zablokovali bicykly a z posledních sil se drželi za madla v metru s tím, že jsme přidržovali zároveň i kola, aby nám na sebe nespadla. 🙈 Do toho všeho se do našeho vagonu probojovala paní na vozíčku, takže jsem Kristiána stočila do pozice L, aby se paní vešla, a v duchu jsem se modlila, abychom už byli na Smíchově. 🙏

Hurá, Smíchov! Popadla jsem kolo a vynesla ho po schodech nahoru a pak ještě po jedněch. V mobilu jsem měla nastavenou trasu v mapách, kam až mám dojet. Přítel na mě totiž čekal až u Vltavy na druhém břehu od Smíchova. Nasedla jsem na kolo a pomaličku jela ze Smíchova na Barrandovský most, přičemž mě jímala hrůza z každé okolo projíždějící tramvaje. 😨 Jeden úsek mé trasy byl v podstatě silnicí s tramvajovými kolejemi bez možnosti jet si v bezpečnějším pásu a tak jsem bedlivě střežila silnici, abych nenajela na koleje a také se furt ohlížela za sebe, aby za mnou nevyjela tramvaj a nedotlačila mě až do Hlubočep. 😂 Kdo mě zná, ten ví, že na ježdění na kole v provozu v Praze fakt nejsem, takže jsem měla z téhle a při téhle cestě solidně nervy na dranc. 🙈😁

Přítel mi už nevrle volal, že čeká a kde jako jseeem… Ach jo, moji odvahu usednout na bicykl na Smíchově a jet mezi tramvajemi asi neocení, takže jsem se ani nepokoušela o nějaké zdlouhavé vysvětlování důvodu mého 10minutového opoždění. Setkali jsme se na zastávce Pobřežní cesta, odkud jsme vyrazili na naši 35km tour de Karlštejn. 😊

„Máš nějaký měkký kolo!“ volal za mnou přítel. „No tak mi ho prosím dofoukneš?“ optala jsem se. Je fakt, že nemám v rukách tolik síly, abych dokázala kola nafoukat na doraz. Večer mi pumpička doslova vyskakovala z rukou, jak se mnou bojovala. 😁 Podala jsem mu svou mini lejdýs verzi pumpičky a záhy jsem myslela, že mě s ní majzne. 😂 „Co to máš proboha za strašnou pumpičku?“ Odpověď, že je to dárek od tatínka a nemá mi ji hejtit, ho musela uspokojit. 😅 Osobně můžu říct, že je to sice malá dámská pumpička na kolo, ale už mi tolikrát vytrhla trn z paty, že na ni nedám dopustit. Jediná její chyba je, že není růžová ha ha. 😂😂

No a pak už jsme konečně vyjeli a uháněli po suprácké cyklostezce. Úsek kolem Vltavy je opravdu parádní, akorát ho sjíždí tolik lidí, že jsem na bicyklu div nejela v koloně a jen nepopojížděla. 🙈😂 Holt teplé, slunečné víkendy zjevně táhnou. Lidi tam jezdili na kolečkových bruslích, na kolech vypůjčených i vlastních, na skatech…

Pokračovali jsme kolem Malé vodní elektrárny Modřany, PP Modřanské a Komořanské vodní tůně až k občerstvení s úžasným názvem Konec žízně. U občerstvení jsme zastavili, protože vábilo posezením v látkových lehátkách. Přítel si koupil malinovku, která byla opravdu luxusní – za 55 Kč dostal malinový mok se spoustou čerstvých malin a máty. Tomu se říká vytuněná malinovka! 😁

Když jsme se zrelaxovali na lehátkách, vyrazili jsme dál. Přejeli jsme most a dostali se do Zbraslavi. Tam jsme chvilku pokračovali po silnici, ale záhy jsme se dostali opět na cyklostezku. Cesta probíhala poklidně. Na každém kopečku jsem musela na přítele čekat, protože jeho elektrický longboardový kámoš nezvládal kopce vyjet. 🙈 Respektive by to údajně zvládl, ale sežral by na to veškerou energii z baterie a já bych pak musela vzít přítele na nosič, což se mi nechtělo. 😂 Sice mám posilování ráda, ale takový náklad by se určitě mému bicyklu Kristiánovi nelíbil. 😂

Ten den jsem měla velké štěstí, po roce se mi podařilo na zemi najít ztracenou dvacku! Jakou já mám vždy radost, když najdu na zemi nějakou korunku… 🤑 Schovávám si ty peníze pak pro štěstí. 🍀 Už v dětství jsem takhle sbírala ztracené deseťáky a dvaceťáky, od dob jejich zrušení je však možnost najít na zemi nějaké ty kačky skoro nulová. Lidi, ztrácejte peníze o trochu víc, ať máme my nálezci častěji radost! 😂😂

Chtěla jsem po příteli, aby mi natočil videjko, jak frčím na kole a stala se taková úsměvná věc. Když mě nahrával, frčel na longboardu a nedával pozor, kam jede… no dopadlo to tak, že mu longboard zmizel z cyklostezky do kopřiv a ztratil se v porostu. 🙈😂 Přítel naštěstí včas seskočil a neskončil v žahavém porostu spolu s longboardem.

Je známé, že mnoho řidičů nemá kola, koloběžky a další vozítka na silnicích rádo. Také my se setkali s jedním takovým silničním agresorem. 😬 Užívali jsme si zrovna sjezd z kopce dolů a pohybovali jsme se po běžné silnici. Byla před námi zatáčka a auto nás nemohlo předjet. Neměli jsme se mu ale ani kam vyhnout. Ano, tušíte správně, jakmile nás frajer v autě předjel, stříkl vodu z ostřikovačů předního skla, zapnul stěrače a zle nás vodou s příměsí směsi na čištění skla nahodil. 🥲 Ach jo! Takovej kousek jsme jeli po silnici a neobešlo se to bez trapné agrese borečka za volantem!

Karlštejnsko a oblast u Mořinky a lomů Velká Amerika je také známá tím, že vábí machrořidiče z Prahy, co sem jezdí se svými lejdýs na výletíčky. A taky na mlaďoše za volantama, co mají stažený okýnka a vyhrávají na široké okolí při jízdě autem techno nebo hip hop. Los idiotos z první kategorie mě málem smetl, když se svou přítelkyní hodil cíleně floka v křižovatce, když odbočoval. Kola kvílela, štěrk lítal zvukem, borec túroval motor, abych si ho náležitě všimla. 🙈 Další auto si stáhlo okýnka nejen pro lepší rozptyl techna do všech končin karlštejnské přírody, ale také proto, aby na mě mohli z okýnka pokřikovat: „Děleeeej, jsi pomalá!“ Jo hoši, co si vozíte zadele v auťáku a jste bílí jak sejra páč celý dny sedíte u kompíků u her, chtěla bych na bicyklu vidět vás! 😂 A za trest za vaše pokřikování bych vás posadila na kolo bez sedla, ať si to pořádně užijete! 😂😂

S přítelem jsme se zastavili v Hlásné Třebáni v restauraci Česká hospoda na oběd. Jednalo se o stejkovou restauraci, což jsme nevěděli. Ach jooooooooo, já se tak těšila na poctivýho ptáčka s UHO a rejží! 😋 No nic no, musela jsem si vybrat ze stejků a volba padla na Tatranský stejk s brynzou a brambory, což se nakonec ukázalo jako skvělá volba. Akorát jsem ho pak v žaludku měla až do večera… 🙈😅 moje tělo už je zvyklé na skorovegetariánskou stravu a se zpracováním masa začíná mít docela problém. 😁

Přímou cestou k hradu Karlštejn se na kole nesmí, je to zakázané. My jsme se vydali na vyhlídku Císařská louka za Karlštejn, která nabízí úžasný výhled na samotný hrad a okolní krajinu. 😍 Tady jsme se rozplácli do trávy a užívali si zbytek výletu relaxací… Kristiánka jsem na přítelovu výzvu položila na zem na bok, u vyhlídky totiž foukal vítr a hrozilo, že by se mi kolo mohlo ze stojánku převrátit. Byli jsme v té trávě docela zajímavá trojka! 😅

Navečer jsme se zvedli, že pojedeme směr nádraží a domů z Karlštejna do Prahy se necháme dovézt vláčkem. Měla jsem teda ještě dostatek energie na jízdu kolem zpět, ale přítelův longboard by to už nezvládl, jelikož ho omezuje výdrž baterie. Zvedla jsem tedy kolo a… do kopru zelenýho, mně spadl řetěz! 🙈😂 Doufala jsem, že mi s nasazováním gentlemansky pomůže přítel, ale ten mi řekl, že nechce mít špinavé ruce, ať si to opravím sama. Zmocnil se mě feministický duch a řekla jsem, proč mi ženský ty chlapy vlastně máme… 🙈😂😂 No tak jsem zabořila ruce do šmíru a řetěz se pokusila nasadit. Nešlo to hnedka, protože retro bicykl Kristián má přes řetěz pevně našroubovanou kovovou krytku a těžko tam člověk strčí prsty. 😬 Nakonec se mi ale řetěz podařilo nasadit. Otřela jsem si zaprasené ruce do trávy, čapla kolo a vydala se na cestu k nádraží. Přítel si ještě cestou koupil zmrzlinku, tak jsem si ho ze srandy dobírala a utahovala jsem si z něj, že si ten můj Pražáček nechtěl ušpinit pacinky, aby mohl držet kornouteček. 🙈😂 Ten neřád se tomu gebil a přikyvoval na znamení souhlasu. 😁 A to byl konec našeho cyklovýletu v okolí Prahy.