V červnu roku 2023 jsem se hecla a odjela s partou lidí, které jsem vůbec neznala, sjíždět řeku Sázavu. Přišlo to ke mně jako slepej k houslím – prostě na mě vyskočila fajnově znějící nabídka od skupinky „Na výlety s Aničkou“ v jedné FB stránce pro aktivní lidi. No, tohle rozhodnutí mi následně dost změnilo život. Myslela jsem si, že tam třeba poznám fajn kamarádky a kamarády na túry a jiné akce, poznala jsem tam současného přítele, se kterým se mi život otočil naruby v tom dobrém slova smyslu. 🥰 Jsem ráda za svou tehdejší neovladatelnou chuť pokořit sázavský tok na kánoi! 😄
No a jelikož Anička pořádala i letos sjíždění řeky Sázavy, domluvili jsme se s přítelem, že s nimi nostalgicky zase pojedeme! A jak jsme si slíbili, tak jsme provedli a možná takhle budeme každý červen sjíždět řeku ještě v důchodu. 🙈😂
Z Práglu jsme vyjeli navečer v pátek 14. června, nabral nás a dalších 5 spolucestujících jeden z účastníků vejkendové akce. Auto měl fakt parádní a s přítelem jsme na sebe pomrkávali, že taková kára by se nám na cestu kolem světa náramně hodila! 😍 Je to takovej bejvák na kolech. Nás letos čeká zdolání italských Dolomit ve 20 let staré Fabii, tak doufám, že to nebude poslední cesta naší stříbrňačky. 😅 Kdyžtak už víme, jaké nové auto bychom chtěli – ten osmimístňák s postelí a ledničkou by se nám líííbil! Přemejšlím, že dnes zaběhnu do trafiky pro pár stíracích losů nebo investuju do sloupečku Sportky… 😅
Cesta ubíhala rychle, byť jsem se v zadní části auťáku docela potýkala s žaludkem na vodě kvůli krouhání spousty zatáček a doufala, že nezahájím vodácký vejkend šavlí do sedačky. To by mi náš šofér asi fakt nepoděkoval. 🙈😂😂
Naštěstí jsme na místo – tedy do kempíku v Ratajích nad Sázavou – dojeli v pořádku bez nepořádku v autě, se všemi se přivítali a začali stavět stany. To jsem tentokrát nechala na příteli, má v tom lepší praxi a u mě by hrozilo, že bude podlážka stanu místo stropu… jsem na tohle jako PAT, naštěstí přítel je šikovnější MAT. 😁
Po postavení stanu jsme rozdělali oheň, napíchali špekáčky a začali opejkat. No jasně, že jsem na klacku měla tofu, což budilo rozruch, protože bílá kostka vypadala mezi špekouny prapodivně. 😆 „A ty jsi jako vegetariánka?“ přilítl zvídavý dotaz. „Ne ne, nejsem, já jen nejím špekáčky a cokoliv jiného než tofu by se mi na klacku rozteklo nebo nedrželo.“ přiznala jsem. „No tak to jseš první člověk, o kterým slyším, že má rád tofu a přitom není vegetarián. Tofu je hnus.“ přišla klasická odpověď, na kterou už jsem za ty roky tofuování zvyklá. 😁 „Nooo, já tofu miluju, dělám si ho na všechny způsoby.“ s úsměvem jsem konstatovala. Ovšem když jsem své tofu dopekla a konečně ho s chutí ochutnala, tak jsem s nechutí polkla. Sakra! To je snad poprvé, co mám extra hnusné tofu! Jak kdyby mi to ten týpek přivolal! 😂 Snědla jsem ho, to já jídlo jen tak nevyhazuju, ale zeleninové tofu z DMka teda fakt nedoporučuju – je to kostka bez chuti a zápachu. Příště budu věrná tofu z Lidlu nebo z Alberta! 😁
Super večerní aktivitou bylo kreslení na trička. 😍 Každý jsme dostali bílého bavlňáka, fixy, spreje a barvy na textil a pustili jsme se do díla. Nevěděli jsme s přítelem co nakreslit, až jsme narcisticky nakreslili nás dva v loďkách s pivsony a pádly v tlapkách. Co může být na tričku za lepší motiv než my dva?! 😅 Celé naše umělecké tričko-dílko završil velký zelený nápis Ahoooj!, páč ahoooj k vodě prostě patří!
Šli jsme spát po půlnoci, přičemž se nám kolem stanu děly věci, které jsme neviděli, ale slyšeli. 😅 Pár lidí z party to přehnalo s pitím a rozhodlo se uspořádat k ránu diskotéku. Do toho nad námi jezdil vlak a vedle ve stanu kdosi brutálně „řezal“. No, aspoň jsem tentokrát od přítele neslyšela výtku, že jsem chrápala nahlas (jsem v tom přebornice), páč mě chrápací konkurence trumfla.
Ráno jsme se navlíkli do našich supertriček a popojeli vláčkem do Kácova. Tam jsme převzali vypůjčené červené kánoe, zavřeli věci, co neměly uplavat, do barelů a spustili lodě na řeku. Sázava sotva tekla a spíš připomínala zelený rybník. Aby nám to vůbec jelo, museli jsme skoro furt pádlovat, což jsem si pochvalovala, páč aspoň trošku zaposiluju na ruce a nebudu je mít jak želatinu, že jooo! 😂
Z prvního jezu jsem měla trochu hrůzu, ale dobrý, ustáli jsme to. Kupodivu se pár lidí od nás ze skupinky cvaklo a bylo nutné vylejvat z kánoe vodu. No, nezáviděla jsem jim! Po pár kilometrech jsme se stavili na jídlo, k mé smůle v kiosku s nabídkou smažených fujtajblů. Nooo Mišelíno, dnes bude dietka! Páč hrany se smažákem z Makra bych nesnědla ani za zlaté pádlo! 😂 (to jsem byla ještě hrdá a odhodlaná, páč mě moc netrápil hlad)
Sázava nás zavedla do Českého Šternberka, kde se nad řekou krásně vyjímal známý hrad. 🏰 Dodala jsem si odvahy a vylovila mobil z barelu, páč tohle jsem si musela natočit do dalšího videosestřihu! Pod hradem jsme vytahali kánoe z vody s tím, že má být ve Šternberku obchod s potravinami. Hurá! Tak já se nakonec i najím! 😁
Došli jsme s přítelem do jakéhosi obchodu, co si říkal Koloniál a vypadal jak z komoušských vosmdesátek. 🙈😂 Ceny tam byly nahajpované tak, že i Warren Buffet by se ošíval. No, ale když je hlad a když je to široko daleko jedinej obchod, nedalo se nic dělat. Koupila jsem si 100g plátkovej eidam za pětapáďo… a co k němu? Pečivo už bylo vyprodané a jediné, co zbylo a pečivo trochu připomínalo, byly kmínové tyčinky od Bohemia Chips… No, všechno lepší než smažák a hrany z Makra projetý na starým přepáleným oleji, co pamatuje ještě loňskou vodáckou sezónu. 😂
Zatímco přítel si užíval velkou točenou grepovou zmrzlinu, já jsem královsky pod hradem obědvala eidam s kmínovejma tyčkama. Ale povím vám… už jsem měla takový hlad, že bych bejvala i okousala loď, abych se ho zbavila, takže tyčky s eidamem třicítkou fakt bodly! 😅
Vydali jsme se dál na cestu a sobotní putování po vlnách Sázavy jsme zakončili v našem kempu v Ratajích. Na hodinu jsem vytuhla ve stanu, jak jsem byla z celého dne grogy. Ono se to nezdá, ale pádlování dá zabrat! Večer jsme opět ohýnkovali a opejkali a povídali si a zpívali do rytmu kytárky a taky jsme postrádali 2 členy naší skupinky, kteří odjeli na nákup do Tesca a nakonec se vrátili až o půlnoci. Jestli v tom Tescu vůbec něco koupili zůstane navždy tajemstvím. 🙈😂
Na chvilku nás od ohně vyhnal déšť, naštěstí ho ale neuhasil a my se za půl hodinky vrátili. To už bylo asi půl jedný. Seděli jsme u ohýnku za doprovodu kytary a najednou se u nás objevil frajer jen v trenclích a jestli se k nám může přidat, že na něj byla žena zlá a tak utekl k jinému ohni. 😂 Jak se jmenuje jsme se nedozvěděli, ale stihl nám povyprávět o tom, jak ho přitahují ženy nad 50 a čím víc vrásek tím víc Adidas. 😂 Tím jsme si všechny holky kolem ohně oddychly, že existují i tací, kterejm se stará ženská líbí… osobně doufám, že do doby mých padesátin vymyslí i omlazující stroj, páč je sice hezký, že se dožíváme stále vyššího věku, ale co z toho, když člověk vypadá jak seschlá mrkev. 🙈😂 Týpek si s námi zazpíval Medvídka od Lucie a ztratil se opět v černotě kempu. Snad to nebyl jen přelud nebo nějaký místní duch zavražděného mladíka, kterého kdysi zapíchla padesátiletá přítelkyně při stavění stanu. Ano, tušíte správně, Věřte nevěřte byl svého času můj nejoblíbenější TV pořad. 😆
Když odešel takřka nahý týpek, zjevil se další týpek a rozvířil diskuzi o točení filmů pro dospělé. Tady už jsem kulila oči, co všechno se dá v kempu v jednu ráno u ohně za doprovodu kytary a songu „Chci zas v tobě spát“ probírat. 😂 Dozvěděli jsme se, že kdyby měl někdy dceru, co by se stala pé-herečkou, tak by ji v tom podporoval, protože je skvělé, že holka dělá to, co ji baví. Jeho pohled na věc se nesetkal s porozuměním a chvíli jsem se bála, jestli od našeho ohně nebude odcházet s kytarou naraženou na hlavě. 😂
Ráno jsme se pobalili, pár z nás odvezlo naše věci v autech do Sázavy (tentokrát do města, ne do řeky 😁 ) a vrátilo se k nám vlakem. Stáhli jsme kánoe na řeku, vypluli a hned se zamokřili v prvním jezu toho dne. Naštěstí se nikdo necvakl, ale i tak loďky nabraly dost vody a bylo potřeba je odsát houbama. Museli jsme o houbu škemrat, páč naši nám z lodi někdo zčořil. Houby se prostě musej hlídat, ty maj na lodi cenu zlata! 😁
Cesta probíhala poklidně až na 2 momenty. O první rozruch se postarala jedna holčina z naší skupinky, která se rozhodla odhodit bikiny a proplouvala po Sázavě, jak byl chlívák řekl… s kozama ven. (zřejmě navázání na diskuzi u ohně o filmech pro dospělé a OnlyFans) Druhý rozruch vyvolala velká říční bitva mezi některými z naší skupiny, kdy se pár kánoí ze srandy cvaklo. No, jelikož mi byla furt zima a jelikož coby nositelka brýlí trpím permanentním strachem z jejich ztráty, modlila jsem se, abychom nešli také ke dnu a abych zbytek Sázavy nesjížděla poslepu. Páč já když ztratím brejle, tak jsem jako krtek – rozpoznám jen světlo nebo tmu. 😂😂😂
Zastavili jsme v jednom resortu na jídlo, konečně normální restaurace s normálními jídly! 😍 Poručila jsem si frankfurtskou polévku a svíčkovou. Ve frankfurtské mi plavalo asi 5 černých broučků a svíčková měla tak tvrdé knedlíky, že jsem málem zlomila příborák, ale povím vám, chutnalo mi náramně! Hlad je prostě nejlepší kuchař! 😂
No a pak už nás čekal jen závěrečný kousek řeky a vylodění se v městečku Sázava, kde jsme kánoe a veškeré vybavení vrátili. Rozloučili jsme se a odfrčeli zpět do Práglu.
V Práglu bylo opravdu megahorko a tak jsem navečer i přes veškerou únavu běžela do Alberta pro meloun. Nechala jsem si na sobě své krásné vodácké tričko s nápisem Ahoooj!, byť jsem si pomyslela, zda nebude nikoho ponoukat k tomu, aby na mě pokřikoval….
…jsem teda v Albertu a hrabu se v meruňkách. Bedlivě prohlížím, zda ve vaničce nejsou shnilé kusy, když tu najednou se ozvalo megahlasité: „Ahoooooooooooj!“ No šíleně jsem se lekla a zmateně sebou trhla, ještě že jsem na zem nemajzla meruňky! 🙈😅 Přede mnou stál blonďák s úsměvem od ucha k uchu a povídá mi: „Promiň, já tě nechtěl vyděsit! Jen jsem ti chtěl říct, že máš hezký brejle a slušej ti!“ Oklepala jsem se ze šoku a poděkovala. Týpek ale pokračoval: „Nooo a máš i super triko!“ Usmála jsem se a povídám, že mám za sebou vodácký týden. Týpek se ale zřejmě rozhodl, že mě odejít nenechá a začal se vyptávat na vše možné – od řeky, kterou jsem sjížděla až po obsah mého košíku a co jdu ještě nakupovat. Došlo mi, že to táhne směrem k seznámení se a jelikož jsem šťastně zadaná, tak jsem se poslušňácku snažila komunikaci utnout tím, že už bohužel musím jít. Ušla jsem asi 12 metrů a na celej obchod se ozvalo: „A jaaaak se vlaaaaastně jmenujeeeeš?“ Všichni rázem přestali bagrovat jídlo do nákupních košíků a upřeli pozornost na mě. No dopadlo to tak, že se všeci zákazníci Albertu ten den dozvěděli moje jméno a já pak stála schovaná za regálem a čekala, až týpek v modrém tričku zmizí, páč jsem se potřebovala trapně vrátit k regálům s ovocem, páč jak mě vyděsil, tak jsem si nevzala ani meloun a ani meruňky. 😂 Jooo, tak to byl teda epesní závěr za vodáckým víkendem, ze kterého jsem si nakonec odvezla nejen super zážitky, ale i nachlazení a bolestivý zánět hlasivek, který teď už několik dní kurýruju. 😰
Tak Sázavo, za rok se po tobě zase svezemeeee! 😍
