Z úterý na středu 8. května jsem měla pernou pracovní noc. 😵 Do prodeje šly nové Apple iPady a já souhlasila s nočním listingem nových produktů na e-shop. Tahle kašpařina se dělá kvůli značce Apple každý rok – Apple představí nové produkty, pak až zpřístupní podklady a e-shopy mezi sebou soupeří, kdo dřív nabídne jabkojdní produkty v předobjednávce zákazníkům… Čím dřív je to na e-shopu, tím líp, ptž Apple fanoušci nehodlají čekat a po uvedení přístrojů je rovnou objednávají… 🙈
No a tak jsem pracovala v úterý běžných 8 hodin přes den a od 16 h nastoupila na druhou šichtu a textovala až do čtvrt na pět do rána. Zpráskaná jsem pak dolezla do postele a aspoň 4 hodinky si zdřímla, víc mi zmatené tělo nedovolilo, páč se už na osmou budilo jako obvykle. Následoval středeční státní svátek a zaměstnavatel mi dovolil vybrat si náhradní volno za noční práci ve čtvrtek 9. května.
Jak s volnem naložím? Byl to všední den a většina lidí seděla v práci, takže využít volno pro výlet s přítelem nebo s kámoškou bylo nemožné. A pak mě napadlo, že bych mohla jet venčit pejsky z útulku! 🦮 V dubnu už jsme takto s přítelem venčili pejsky z útulku Voříškov.cz, teď na mě vyskočil na FB příběh od útulku Naděje pro čtyři packy, kde útulek vyzýval případné zájemce o venčení pejsků právě na čtvrteční dopoledne…
Honem jsem gůglila, kde útulek sídlí – Bystřici u Benešova jsem neznala. Našla jsem si autobus z pražských Roztyl přes Benešov až do Bystřice, krásný přímý spoj s dojezdem za necelou hodinku! Paráda! 😍 Jen to znamenalo, že budu muset zase brzy vstávat a že spánkový deficit nedoženu. 🙈 Ale to nevadí, pejsci mě určitě nabijí pozitivní energií! No a tak jsem paní z útulku napsala a domluvila se na čtvrtečním venčení. Jupííí!
Vstávání bylo drsné, já trochu gumová… 😅 Vošplíchla jsem si obličej ledovou vodou, aby mě to trochu probralo, hodila do batůžku láhev s pitím a rejžový chlebíčky a zalitovala jsem, že jsem nestihla kvůli zavřeným obchodům ve svátek nic koupit pejskům. Snad mi to prominou! 🥹 Do Voříškova jsem vezla pár pytlíků sušených masíček a chlupáčům z Naděje pro čtyři packy nic, až jsem se kvůli tomu cítila provinile!
Uháněla jsem busem do Bystřice a těšila se z toho, jak nádherně slunečné počasí mi na venčení pejsků vyšlo! Mooooc jsem se těšila! Byť jsem se maličko bála, aby mi na venčení nedali obřího vlčáka, jako byl třeba Wulfy z Voříškova. 😅
Bystřice u Benešova se ukázala jako malinké ospalé městečko. Vystoupila jsem z busu a nikde nikdo. Našla jsem si mapu a vydala se k útulku, který měl být necelé 2 kiláčky od Bystřice schovaný na kraji lesejku. Šla jsem si hezky po cestě mezi poli a už v dálce jsem viděla staveníčko. Hmmm, to bude asi ten útulek. U stavení se pásli koníci a slyšela jsem psí štěkot, byť žádné kotce, jako mají třeba ve Voříškově, jsem nezahlídla.
Na bráně visela informační tabule o otvírací době útulku a za branou na mě štěkali pejsci. Zvonek ale nikde, tak jsem si řekla, že mají pejsky místo zvonku a že štěkání určitě někdo uslyší. 😁 Po chvíli vyšla ze dveří slečna a volala na mě, že mi připraví pejska na venčení. Tak jsem chvilku čekala a pak jsem zahlídla malého roztomilého bílo-černo-hnědého pejska, co si to ke mně kráčel. „To je Karel, je v útulku teprve chvilku, proto má radši náhubek a dvě vodítka. Na jméno neslyší. Moc Vám děkujeme za vyvenčení!“
Čapla jsem Karla a vyrazila šťastná na procházku s tím, že se za 2 hodinky vrátím pro dalšího pejska. Karel se mi moooc líbil, miluju tyhle „jack-russell teriér“ typy pejsků. Ušli jsme asi 100 m a… Karel se posadil na zem a že dál nepůjde. 🙈😅 Pro pána, tak tahle verze mě nenapadla! Já spíš čekala trhana, kterému nebudu ani stačit! Většina pejsků z útulku se na procházku totálně těší, div nevyrazí vrátka kotce, ale Karel… Karel se blokl. 😂
Zkusila jsem jemně tahat za vodítko, ale nic. Karel seděl. Zkusila jsem za vodítko zabrat víc, ale Karel zapřel packy a že ne, že dál nepůjde. Začala jsem Karla prosit na kolenou: „Karleee, Karlíčku, pooojď, prosíííím!“ 🙏 Ještě nikdy jsem takhle žádnýho psa neprosila. Karel seděl. V batohu jsem měla jen vodu a pár suchých rejžových chlebíčků, ale na to pejska asi nenalákám… kterej pes by žral polystyreny z rejže bez chuti a zápachu? 😂😂
Sedla jsem si ke Karlovi doprostřed cesty na zadek, přitáhla si ho k sobě a začala ho hladit a povídat si s ním. „Tak ty jsi takovej malej lumpačík? Ty nemáš rád procházky? Míša se taaak těšila, že se projde s pejskem a ty nechceš chodit? Copak se ti stalo broučku, že nerad procházkuješ?“ Karel se ke mně namáčkl a nechal se při povídání drbat. Všimla jsem si, že se mu drbání pořááádně líbí, nastavoval hlavičku, ušiska, nožky, bříško… Seděli jsme tam asi 15 minut a jen tak se mazlili. Říkala jsem si už v duchu, že toho asi moc nenachodíme, ale že i terapie mazlením je dobrá – pro mě i pro pejska. 😅
Po čtvrt hodině mazlení jsem se postavila na nohy a zkusila zatáhnout Karla za vodítko. „Tak co Karle, zkusíme přeci jen tu procházku?“ Karel najednou vyskočil na tlapičky a šel… ke všemu čuchal, vrtěl vocasem, ťapkal si… Byla jsem překvapená! Tyyy jo, tak my se přeci jenom nakonec projdeme! 😅 Po půl kiláku sedl na zem a že ne, že dál nejde. Tak jsem ho zas chvíli mazlila a přemlouvala. „Dyť to bude fajn Karleee, pooojď, je tu super příroda, půjdeme to přece omrknout dál!“ Karel se nechal překecat a vyrazil. A teď už teda vyrazil pořádně! 😁
Když jsem viděla, že už si Karel procházku užívá, zkusila jsem se rozběhnout – schválně… poběží nebo se na mě vyflákne? Karel se potěšeně rozběhl a pelášil se mnou. No vida! Tak přeci jen je to procházkovací pejsek. Ušli jsme spolu nakonec 9 kilásků, hezky se pomazlili a udělali si spolu nějaká selfíčka. Už když jsem se vracela k útulku, tak jsem si říkala, že tohohle pejska budu vracet s těžkým srdcem. Že jsem si vždycky takového pesana přála… Malého, aktivního, mazlícího, hodného… ❤️
Došli jsme s Karlem k útulku, kde na nás přes branku zase štěkali všemožní pejsci. Přes zahradu šla jakási paní a volala na mě, zda jdu venčit pejska? Volala jsem na ni přes štěkání pejsků zpět, že už jednoho venčím, jdu ho vrátit a že vyvenčím dalšího. Paní se divila, co je to za pejska a pak si vzpomněla, že Karel je vlastně v útulku nový a ještě ho neznala.
Pak přišla slečna, kterou jsem znala už z rána a Karla si odvedla. Já jsem zatím čekala už na zahradě a mazlila 2 velké černé fenky. Jedna si lehla na zem a nechala se drbat po celém bříšku a náramně si to užívala – aspoň soudě dle jejího spokojeného výrazu. 😊 Slečna na mě volala, zda by mi nevadil větší pejsek. „No nevadil, když to nebude megaobří včák!“ 😁
Za chvíli se z vrátek vyřítilo obří černé psisko a div mě neporazilo! „Jmenuje se Dusty a ze začátku bude hodně aktivní.“ Dusty vyskakoval na branku a bylo vidět, že se maximálně těší ven na procházku. Dostala jsem k němu 10 m dlouhé flexi navíjecí vodítko a byla jsem za něj fakt ráda, protože mít Dustyho na kratším špagátu, tak spolu celou procházku vyloženě běžíme v tempíčku a já mám poloutrženou ruku. 😂
Dusty vystřelil ze vrátek a mířil v běhu na les. Běžela jsem za ním a fakt jsem se smála. 😁 Tak tohohle pejska prosit na kolenou nebudu muset! Ten spíš bude za chvíli prosit na kolenou mě, abych hejbla zadelí a byla trochu rychlejší! O mazlení moc nestál, lítal od keříku ke keříku, od stromu ke stromu, z kaluže do kaluže a užíval si své 2 h svobody!
I přesto, že bylo poměrně velké teplo a svítilo sluníčko, černý huňatý Dusty neztrácel energii a elán. Dopoloběhli jsme na tamní vyhlídku Žebrák, kde bylo kvanta kvetoucích maliníků. Výhled se mi moc líbil, Dustymu o poznání méně, protože jsem si dovolila se tam na chvíli zastavit, jenže Dusty o pauzu nestál. 😁 No a pak jsme se vydali dál a dál. U krmelce rostla zvláštní jemná avšak vysoká tráva a Dustymu se neskutečně líbila. Srandovně sebou do trávy praštil a začal se přetáčet na zádech a mávat packama směrem k nebi. Byl taaak rozkošnej! Musela jsem si ho u toho rochnění se v trávě natočit. 🥰
Čas plynul rychle, proto jsme to museli otočit směr útulek. Bylo mi jasné, že přijdeme tak o 20 min později a doufala jsem, že to vadit nebude.
Když jsme se vraceli, zaslechla jsem praskání větví. Podívala jsem se po směru zvuku a uviděla běžet srnu asi 70 m od nás. 🙈 Zřejmě pila u studánky, která se nacházela pod cestou. Hlavou mi problesklo: „Taaak, teď se holka připrav, asi pojedeš po břiše.“ Dusty srnku samozřejmě taky zpozoroval a naprosto upoutala jeho pozornost. Pár vteřin jsem napjatě čekala, co se stane. Vyrazí za ní jako to dělá většina psů? Pevně jsem držela vodítko. Dusty se najednou otočil na mě s výrazem: Tak coooo? Kde se couráš? A vyrazil svým pohodovým tempíčkem dál po cestě bez jediné snahy srnku ukořistit. Hmmm, hoooodnej pes! Faaakt hooodnej! Oddychla jsem si. 😆
S Dustym jsme spolu za 2hodinovou procházku urazili krásných 12 kiláčků.
Náš pozdní příchod nevadil. Slečna si Dustyho převzala a děkovala mi za venčení pejsků. Já zas děkovala za úžasný den, který jsem díky venčení měla. Tolik srandy, tolik dobrodružství, tolik krásné přírody kolem… odvážela jsem si v duši tolik slunce, že jsem z té dobré energie žila ještě několik dní. 🌞
Došla jsem pěšo zase do Bystřice a stavila se v tamním retro Copu. Ten obchod byl fakt, jak kdyby se zastavil čas! 🙈😅 Prodavačky vyššího věku v zástěrkách, staré regály, chybějící cenovky… připadala jsem si jak v dětství, když jsme chodili do sámošky pro rohlíky. Koupila jsem si jakési pečivo a plátkový sýr, můj oběd. Seděla jsem na zastávce a čekala na autobus směr Praha. Měla jsem samozřejmě nápad jít si sednout do parčíku, ale byl tam jakýsi ožrala a jen mě zmerčil, začal na mě volat. „Ahoooooj, jak se mááááš?“ Nooo, docela mi jeho podnapilý stav naháněl hrůzu a rychle jsem se z parku vytratila.
Bus mě vyplivl na Roztylech nedaleko Chodova, kde jsem dřív několik let žila… a jelikož jsem toho neměla ještě dost, šla jsem procházkou přes půl Prahy do současného bydliště. Ten den jsem nakonec nachodila 30 kilometrů ale únavu jsem skoro necítila i přesto, že jsem se po noční moc nevyspala.
Doufám, že se do útulku zase někdy vypravím a vyvenčím si ty úžasné pejsky! Věřte mi, je to fakt krásně a dobře strávený čas! A do pomoci útulku se můžete zapojit i vy – určitě budou rádi nejen za vyvenčení pesanů, ale i za nějaké dobroty pro ně. A kdo ví, třeba se tam do nějakého pesana zamilujete a získáte skvělého parťáka na spoustu let. 😍
