106. Cestovníček: Z Berouna přes Sv. Jana pod Skalou po Karlštejn 18 km

Tentokrát jsem nechala plánování trasy pěšího výletu na příteli, který rozhodl, že se vydáme na Berounsko a Karlštejnsko. Jelikož je to naprostý ohníčkomilec a pyroman, hned mi nadšeně hlásil, že součástí výletu bude naše první letošní ohníčkování a opékání špekáčků. ❤️‍🔥

Jídlo jsme se domluvili, že koupíme až v Berouně, vezli jsme s sebou prakticky jen slavné PePo – páč bez něj bychom si toho moc neupekli. 😁 PePo je jistota plamenů. Vždycky si vzpomenu na dětství, jak dědeček nebo táta rozdělávali pracně oheň za pomoci rozfoukávání a štosu novinového papíru. Kolikrát to nechtělo vůbec hořet a skoro to vypadalo, že ty buřty skončí v pekáči v troubě. 🙈 Jo to s PePem tyhle trable nehrozí. Akorát s sebou musíte vláčet smrdutou krabičku s bílou drobivou hmotou. No ale zas lepší, než v lese shánět noviny a než nakonec odejít s prázdným žaludkem… 😅

Výlet jsme měli tentokrát zpestřený tím, že jsme s sebou táhli zrcadlovku. Přítel se rozhodl mi vysvětlit principy a zásady focení a testoval mě z nastavení ISO, clony i času závěrky. Moje první fotovýtvory byly spíš srandovní a vyhrály by první místo v poli abstraktní šílenofotografie. 🙈😂 Zlatej mobil! Tím člověk cvaká a cvaká a nemusí namáhat hlavu přemejšlením, jestli tam dát tuhle a tuhle clonu. 😁 Ale když zas člověk do problematiky focení nahlédne, tak zjistí, že je to celkem zajímavé!

Mám-li se vrátit k opékání špekáčků, tak kdo mě zná, jistě ví, že špekáček bych si jen tak nedala. 🫥 Vyřešila jsem to tak, že jsem zkusila na klacku poprvé v životě opéct tofu kostku a povím vám… ono to bylo fakt dobrý! Sice jsem měla strach, jestli mi ta bílá pěna nad ohněm spíš neshoří, tofu ovšem mile překvapilo! 😁 Když jsem ho pak baštila, přišlo mi dokonce přímo luxusní a přítelovi jsem nedala ochutnat ani drobísek, aby se náhodou nerozhodl mi ho pak sníst celé! 🙈😂😂 Možná ale sehrál roli fakt, že už jsem měla přímo gigahlad… a když je hlad, chutnala by snad i bezová větev. 🤣

S naším opékáním se pojí ještě jedna vtipná věc – a sice, že jsme s sebou táhli PePo, ale zapomněli jsme vzít jednu velmi důležitou věc… NŮŽ! Jak bez nože nařezat špekáčky? Jak ořezat do špice klacek na opékání? Jak si ukrojit chléb? Vezmu to od konce. Chléb jsem si musela trhat rukou z celé čtvrtky Šumavy, co jsem s sebou měla. Klacky ořezané do špice jsme tam naštěstí našli od dobrých lidí, co je tam nechali. No a špekáček jsme nakonec nařezali KLÍČEM OD BYTU. 🙈😂😂😂 Ano, my Pražáci si vždycky nějako poradíme! 😂

Pěší výlet Beroun – Svatý Jan pod Skalou – Bubovické vodopády – Kubrychtova bouda – Karlštejn 18 km

Do Berouna jsme dojeli vláčkem, z Prahy je tam výborné spojení a jízdenka vyjde s lítačkou na 50 Kč za osobu. V Berouně jsme se vydali mrknout na tamní hlavní náměstí. Městečko je to opravdu malebné a udělalo na nás dobrý dojem. 😊 Přímo na námku je malý Albert, kde jsme pokoupili jídlo na opékačku u ohýnku.

Město Beroun má dochované staré opevnění, kolem kterého se můžete projít. Naše trasa vedla po modrém turistickém značení kolem řeky Berounky, která byla plná divokých kachen a dokonce jsme viděli 2 nutrie. Jelikož jsem milovník těchhle velkých vodních myšek, sešla jsem k nim na břeh a jedna zvědavá nutrie se na mě přišla podívat ze vzdálenosti 10 cm, až jsem se bála, že mi hlodne do mobilu, kterým jsem ji natáčela. 😅

Jakmile jsme se vymotali ze sluncem prozářeného Berouna, octli jsme se v pěkném lesíku. Stromům se leskly kůry od vytékajících šťáv, staré podzimní listí zpestřovaly fialové kvítky jaterníku, které se mezi listím probojovaly, aby mohly nastavit svou krásu k slunci.

Den jsme vychytali přímo úžasný, slunce božsky šajnilo, teplota letěla nahoru – až jsme museli odhodit svršky. Přítel mě pobavil tím, že se nabalil doslova jako balík a na březnový výlet vyrazil s termoprádlem pod svrchním oblečením. 😅 A tak jsme se krapet zdrželi tím, že se musel celý vysvléct a zase obléct.

Po cestě jsme se pohoupali na dětských houpačkách, zkusili si napumpovat vodu z místní studně a potkali i arboristu, co v ohromné výšce ořezával motorovou pilou stromy. Brrr, pěkně nebezpečné zaměstnání. 🙈 No a pak jsme konečně dorazili do vesničky Svatý Jan pod Skalou, kde je oblíbené vyhlídkové místo Křížek. Než jsme se ale dostali nahoru na Křížek, pěkně jsme se zapotili. Kopec není příliš velký, dejme tomu kilák, ale je docela prudký. Vyhlídkové místo za ten výšlap nahoru ovšem stojí. Před očima se vám ukáže krásný výhled do okolní krajiny i přímo pod vás na samotnou vesnici se sakrálními památkami. My jsme na vyhlídce tak 20 minut poseděli, popíjeli čaj z termosky a kochali se. 😍

Poté jsme se vydali dál po červené přes tzv. Propadlé vody. Bylo to do kopce a já si pěkně zafuněla, no jo, musím tu fyzičku ještě zlepšit. 😊 Následovaly Bubovické vodopády, které ovšem byly spíše vyschlé. Objevila se před námi voda, takový potůček stékající z malé skály… avšak po cca 7 metrech zmizel! Vodopády jsme si tak příliš neužili, páč tam vlastně skoro žádné nebyly. 🙈

Cesta nás zavedla ke Kubrychtově boudě, na kterou se přítel neskutečně těšil. V minulosti u boudy dokonce stanoval, takže moc dobře věděl, že tam najdeme pěkný plácek s ohništěm. 🔥 Ohniště tam je opravdu pořádné, pěkně obložené velkými balvany a k dispozici jsou i klacky a dřevo nanošené pod stříšku boudy. Kolem ohniště je několik velkých dřevěných lavic k sezení a špalky coby stoličky. K uhašení ohně se dá použít voda napumpovaná z tamní studny. Voda tam není pitná ani po převaření, takže kdybyste si tam v budoucnu chtěli udělat kotlíkový gulášek, vezměte si vodu do láhve.

Posbírali jsme třísky na roztápku a zatímco jsem si natáčela Kubrychtovu boudu, přítel rozdělal oheň. Dočetla jsem se, že Kubrychtova bouda dřív sloužila jako taková malá restaurace, později jako trampská nocovna, pak vyhořela a v 90. letech ji postavili znovu. Současná Kubrychtova bouda je zavřená, takže občerstvení si tam nekoupíte. To ale vůbec nevadí, protože velkorysé ohniště umožňuje něco si opéct nebo ukuchtit. Travnatý plac kolem Kubrychtovy boudy je navíc opravdu skvělý pro stanování, byť kolem vás asi občas projde nějaký ten turista.

U Kubrychtovy boudy jsme poseděli něco málo přes hodinku. Začínalo se již stmívat a dělala se pořádná zima. Vytahali jsme zase svršky z batohů a pořádně se nabalili. 😁 Uhasili jsme ohýnek, rozloučili se s Kubrychťárnou a vyrazili na cestu do Karlštejna. Kubrychtova bouda na mě udělala dobrý dojem a slíbili jsme si s přítelem, že se tam zase někdy vrátíme a něco si opečeme a možná tam i přespíme ve stanu. 😊

Do Karlštejna jsme dorazili už za úplné tmy a hrad sotva viděli. Moc jsme se tam ale nezdrželi a šli rychle na nádraží, které bylo až na druhém konci městečka. Z Karlštejna jezdí na Prahu vlaky do každou půlhodinu a dlouho do noci, je proto v podstatě jedno, v kolik na nádraží dorazíte – do Prahy se vždy snadno dostanete.