99. Deníčkozápis: Pá pá 2023, jsi vřele vítán roku 2024!

Je to k nevíře, ale z kalendáře na mě čučí leden 2024 a pošklíbá se mi, že už za pár měsíců oslavím 32. narozeniny. Neeee, posouvám se dál na stupnici od bodu mladice k bodu babice. 😅 Samozřejmě to byl hloupý vtip, každý věk má samozřejmě svá pozitiva. 😊

Nový rok přímo vybízí k rekapitulaci toho předchozího a že z toho předchozího je co rekapitulovat. 2023 byla slušná jízda na horské dráze. 😂 První půl rok byl totální propadák a doják a psychickovyčerpávák, druhý půl rok už byla duhová jízda po sluníčkovém nebi zakončená skvělými vánočními svátky. 

Pravidelní čtenáři blogu už vědí, co se v té první polovině roku dělo, na sepsání dalšího dění jsem jaksi nenašla čas, což mě mrzí a pokusím se to napravit! 😊

Duben – červen

V dubnu jsem oslavila smutné narozky a také opět zabalila svých pět švestek do krabic a přesunula se zpět do Prahy. Byt mi uvolnila kámoška a jsem jí za to velmi vděčná. 20 metrů čtverečných mě nejdřív dohnalo k slzám stejně jako bolest v duši, co jsem si s sebou do Prahy dovezla. Po 2 měsících pojídání vzduchu, čtení seberozvojových knížek, myšlenek na házení si mašlí a nezamhouřeného oka jsem se jednoho dne probudila napajcovaná energií, jak když do sebe Pepek Námořník kopl konzervu špenátu. Vynesla jsem horu slaných papírových kapesníků do konťáku a mohla zase svobodně dýchat. 😍

Byteček jsem začala milovat a udělala si ho celý v růžové barvě, aniž bych tušila, že ten rok dobije svět stříbrného plátna panenka Barbie a růžová se díky ní stane barvou numero uno. Růžovou optikou jsem začala zase vidět svět kolem mě, byť jsem samozřejmě nezapomněla na to špatné, co se mi v předchozích měsících stalo. A zapomenout bych na to ani nechtěla, chybami se totiž člověk učí. 👍

V květnu mě poctila návštěvou moje milá mamča a vyrazily jsme spolu na Jesus Christ Superstar muzikál. Ještě teď mám husinu až na malíčku u nohy z toho parádního kulturního zážitku a jsem nesmírně vděčná za to, že jsem tenhle muzikál mohla vidět a poslechnout si úžasné pěvecké výkony všech aktérů na jevišti. Džízis měl sice krátké vlasy a po celém těle kérky, ale vůbec mi to nevadilo a bylo těžké od něj odlepit očka. 🙈😂 Myslím, že není vhodnější příležitosti než k tomu dodat: Jééééžiši Kristéééé, to bylo megaboží! 😍 

S mými túrokámojdami jsme vyrazily na turistický pochod Karlštejnská tlapička, kde jsem poprvé mohla ocenit krásu vyhlídky Svatý Jan pod Skalou. Nenechaly jsme si ujít ani slavný pochod Praha-Prčice, kde jsme zvolily krásnou 35km trasu a dosyta si užily celodenní ťapání prčickou přírodou a těšení se na plastový škrpálek, který se dává jako odměna za zdolaný pochod. Pro rok 2023 byl oranžový. 😊

Dalším příjemným výletem byla túrka směr slavná vyhlídka Máj. Napsala jsem v jedné FB skupině partě lidí, zda by mě nevzali s sebou a tak jsem vyrazila se skupinkou túronadšenců, aniž bych kohokoliv z nich vůbec znala. Den začal trošku kovbojkově, páč mi málem skupinka ujela vlakem. Naštěstí jsem ale stihla doběhnout a zbytek výletu probíhal parádně. Počasí vyšlo sluníčkově a kromě krásné přírody a fajn spolupochodníků mi udělala radost i luxusní svíčková za odměnu v jedné trampské restauraci. 😋

V červnu za mnou do Práglu dorazila moje nej nej kamka M. (faktiš bééést kámoška foréééver lav jůůů 😁) a vytáhla mě na senzační muzikál Fantom Opery v pražské Goja Music Hall. Představení bylo tak famózní, že jsem potom tak 2 týdny pěla operní árie na celý činžák. Hádáte správně, sousedi to neocenili a tak jsem se dostala až na kobereček k pronajímateli a slíbila mu, že operní árie posunu o oktávu níž, abych nezněla, jak když nehtem jezdíte po okapu. 😂 Milým pohlazením na duši byla návštěva kočičí kavárny, ze které jsem si odnesla na tričku pár chloupků pro štěstí a zřejmě mi to štěstí v nadcházejícím týdnu opravdu přinesly. 😻

Na nejznámější sociální síti na mě vyběhl post s nabídkou sjíždění řeky Sázavy. A já najednou pocítila nesmírnou touhu tuhle řeku pokořit! Moje vodácké zkušenosti byly sice na bodu 0, ale chuť si zajezdit v kánoi byla silnější než strach ze cvaknutí se (povodácku překlopení se na loďce do vody). 😂 No a tak jsem vyrazila sjíždět řeku s partou lidí, které jsem nikdy předtím neviděla a kteří byli nakonec úplně skvělí a zažila jsem za ty 2 víkendové dny hodně srandy. 😊

Jelikož miluju túrky, naplánovala jsem další výlet směr zřícenina hradu Krakovec, kde kázal Jan Hus. Vyrazila jsem na něj tentokrát jen s jednou túrokámojdou, páč ostatní neměly čas. Užily jsme si to maximálně, sluníčko totiž parádně svítilo a příjemně hřálo, tráva vábila k posezení a snězení svačinky, zrály červené třešně a my… my jsme si připadaly fešně! 😁

Červenec – září

Červnová voda mi do života vplavila lásku, aniž bych se vlastně pokoušela seznámit. S jedním vodákem jsme si padli do oka a dál si psali. Střihli jsme si salsu na střeše jednoho pražského obchodního centra, vyrazili společně fotit svatbu a… nakonec se spolu vydali do italských Dolomit, kde jsme si řekli, že je nám spolu hezky a že spolu budeme. 😊 Dolomity mě uchvátily svou velkolepostí a otestovaly i moje nervy. Ono zažít bouřku v horách rovná se dojít do cíle s bobky v gatích. 🙈😂 O Dolomitech bude na blogu ještě samostatný článek, který jistě potěší všechny milovníky cestování.

Z Dolomit jsem si dovezla parádní běhavku a tejden živořila na suchých houskách a pomerančovém džusu. 😂 Můj partner na tom byl úplně stejně. Vztah jsme tedy hned ze začátku náležitě prověřili – ať už tím, že jsem na treku byla bez zkrášlujících malovátek (čtěte bez standardního obličeje, zato s čarodějnickým ksichtem 😂), několik dní jsem se nekoupala, z vlasů jsem si jen vybírala listí, umírala hrůzou při bouři, vřískala na nebezpečném skalnatém úseku a nakonec se s přítelem pomalu prala o toaleťák. 🙈😂😂😂 Tohle musel zvládnout opravdu jen zamilovanej chlap. 😂

Jelikož se nám společné Dolomity líbily, koupili jsme spontánně letenky do italské Neapole s tím, že v září podnikneme velký roadtrip jižní Itálií a Sicílií. Následoval milý turistický výlet českou kotlinou, ze kterého jsem nakonec měla zánět močáku. Můj první zánět močáku v životě… gratuluji ti Mišelíno. 😂 Připadala jsem si jako Tom Hanks ve filmu Zelená míle a ječela při každé návštěvě wécka (ano, i v tomto případě lituju sousedy, jsem holt poněkud hlučnější bytost 😁) V Praze jsem v té době neměla obvoďáka, takže jsem skončila na urologii. Bylo to jak z nějaké české komedie – seděla jsem v čekárně s bandou starých chlapů, co měli problémy s prostatou a modlila se, aby mě nabroušená sestřička z té čekárny nevykopala. Odešla jsem s předpisem na antibiotika a na každou další dovču jsem už radši tahala Urinal Akut – páč co kdyby to zas přišlo, že jooo. 😁

V srpnu se mi ozvala túrokámojda, zda bych s ní nejela do italských Benátek. Řekla jsem si proč ne a koupila si s ní autobusový zájezd ze Slevomatu. V den odjezdu jsem netrpělivě kámojdu vyhlížela u autobusu a prosila řidiče, aby ještě neodjížděli, že moje spolucestující nedorazila. Skoro to vypadalo, že pojedu do města gondol sama samotinká. 🙈 Kámoška doběhla na poslední chvíli se slovy, že jí ujel autobus, do Prahy frčela autem, to nechala kdesi na okraji města a ani neví, jestli ho ještě najde a že autobus MHD, kterým následně jela, měl nehodu a tak musela běžet kus na metro pěšky. No hotová kovbojka! 😂 Benátky jsme si spolu i přes nepříznivé deštivé počásko užily a anooo, povozil nás na gondole švarný gondoliér. 😁 Jen to O Sole Mio nám nezazpíval, škoda!

Jen jsem dojela nevyspalá z nočního busového převozu z Benátek do Česka, hned jsem balila kufry směr Španělsko. No kufry… jeli jsme s přítelem dost lowcostově a cestovali jen s malým batůžkem, který lze vzít na palubu letadla bez příplatku. Asi vám ani nemusím říkat, že jsem byla dooost unavená. Zavařilo mi hodně i letadlo, ježišmandéééé já měla neskutečný bolesti v uších! A já se tak bála, že spadneme! Holt můj první let no. 😁

Také o Španělsku tu bude podrobnější článek, takže se nebudu více rozepisovat. Na veřejných záchodech bukurešťského letiště při přestupu ze Španělska směr Praha jsem potkala od pohledu dost nemocnou holku a v duchu mě hned napadlo, abych tak ještě od ní něco nechytla! Ruce jsem polila snad litrem dezinfekce a vrátila se za notného dezinfekčního odéru zpět k příteli. Úsměv mě ale přešel hned druhý den… probudila jsem se se solidní cirkulárkou v krku. Au au, to to bolelo! Měla jsem se na letišti preventivně tou dezinfekcí polít rovnou celá. 😂 Začala jsem si vařit šalvějové čajíky, stříkala si Stopanginy a nejrůznější preparáty do krku a… bylo to čím dál horší! 

V zoufalosti jsem začala obvolávat ORL, zda by mě někam nevzali, páč jak už víte, tak jsem v Praze neměla obvoďáka. Kvůli nateklému krku jsem přestala mluvit a skoro jsem se dusila, o neskutečné bolesti ani nemluvím. Dostala jsem se do tak blbé situace, že jsem kvůli bolesti ani nejedla a na sliny jsem si vyhradila hrníček, páč polknutí se rovnalo takovým mukám, až jsem se celá po těle třásla – radši jsem tedy sliny plivala do hrnku. (já vím, zní to nechutně, ale angína je holt bestie a donutí vás dělat věci, které byste za normálních okolností nikdy nedělali 😂). Chtělo se mi umřít, hlavně už aby ta bolest ustala.

Nikde mně nechtěli pomoct a tak jsem se v sobotu ráno vydala na Bulovku na pohotovost se staženou zadelí, že mě odtama vykopnou, páč lízt s angínou na pohotovost je taky pěkná blbina. 🙈 Když se něčeho hodně bojíte, zpravidla to pak je naopak úplně v pohodě. A upa v pohodě byl indický lékař na pohotovosti. Hodil mi očko do krku, řekl vyděšeně, že mám šíleně chycené mandle plné hnisu a předepsal mi antibiotika. Paní lékárnice, když zmerčila předpis a moji obludnou nemocí zmoženou tvář, po mně antibiotika div nehodila a mám pocit, že když jsem odcházela, tak se polévala dezinfekcí od hlavy po paty. 🙈 ATB zabrala až třetí den, ale jakou jsem měla radost! Konečně jsem mohla mluvit, dýchat, jíst! 

Radost mě přešla následující dny, kdy jsem se po antibiotikách solidně osypala a nyní již má nová obvodní lékařka (jooo, už jsem si ji sehnala) potvrdila alergii na penicilin. Týden jsem vypadala jako marťan a mé tělo zdobila asi miliarda červených pupínků. V posteli jsem proležela asi ty nejhezčí srpnové slunné dny, co v Česku byly a četla si zatím Kmotra, páč už za týden mě čekal odlet směr Neapol a mafiánská Sicílie.

Jen jsem se z angíny oklepala, už bylo září a my s přítelem seděli v letadle a letěli do Neapole. Ano, hádáte správně, i o této dovče mám v plánu tu zveřejnit samostatný článek. Bylo to megaparádní a na Sicílii budu vzpomínat s láskou a ráda bych se tam ještě vrátila kvůli Etně. Etna totiž zrovna polosoptila a tak na ni nebyl možný výstup.

Už nevím, který měsíc to přesně bylo, ale vyrazili jsme na 2 filmové hity roku 2023 – na film Barbie a na snímek Oppenheimer. Oba dva počiny byly excelentní. U Barbie jsme se řezali smíchy a z Oppenheimera jsem odcházela s placatým zadkem (páč sedět přes 3 h na místě je pro mě utrpení 😂) a s pěknou depkou a strachem z atomovek. 🙈😅

Nezanedbali jsme ani českou přírodu. S přítelem jsme si užili parádní víkend, kdy jsme zdolali horu Milešovku a další okolní vrcholy včetně Plešivce. Pěkně jsme si mákli (túra na Mildu měla kolem 35 km/den) a dopřáli jsme si stanování i večerní oheň a rozpékání hermelínů na provizorním minigrilovišti. Luxusní byl také můj tradiční každoroční výlet na Říp, který se s námi rozloučil pořádným slejvákem a duhou přes celou oblohu. 😁 K řípskému výletu nutno dodat, že jsme kvůli kešce sešli z ofiko turistické stezky a vydali se takovou podřípskou divočinou. Po cca 30 min chůze jsme začali řvát hrůzou – po nohách nám lezla miliarda klíšťat. 🙉😂 Honem jsme je ze sebe pomocí trávy sundávali. Musím se přiznat, že jsem byla ráda, že se klíšťat bál přítel stejně enormně jako já a nevyslechla jsem si tak kecy o tom, jaká jsem hysterka. 😂😂😂 Přítel z toho nakonec vyvázl bez klíštěte, já si bohužel jedno dovezla připité. Stejně ale nechápu to, že jsme dokázali vyváznout jen s jedním klíšťákem. Kdybyste jen viděli, co nám jich po těch nohách lezlo! To byl doslova klíštěcí horor! 😂

Říjen až prosinec

Předvánoční období, Vánoce a Silvestr

Snad jste i vy, mí drazí čtenáři, měli ty nejkrásnější svátky. Do nového roku 2024 přeji všem to nejlepší 💜 Žijte v lásce, ve zdraví, ve štěstí. Ať vaše rty vždy zdobí úsměv a u srdce vás příjemně hřeje. 💜