Smutná nálada po úmrtí fenky Tiffanky, lehce naražené zápěstí, tvrdě naražená kostrč a nakonec ještě pořádná chřipajzna – toť 4 události, které mě trochu přibrzdily v psaní na blogu, ale nebojte, už jsem zase zpět v plné síle! (snad mi to vydrží aspoň týden ha ha 😂). Takže co jsem mezitím ukuchtila a nestačila sepsat recept? No jasně, grepové mleté maso podávané s rýží basmati! Tenhle brutálně grepový nářez tu prostě nesmí chybět!
Taková naražená kostrč dokáže panečku pořádně potrápit! Bolí vás p*del tak moc, že i sedět na měkkém polštáři je extrémním týráním. 😂 Zadnici jsem si narazila při mém neumětelském sjíždění kopečku na běžkách (na mou obhajobu, stála jsem na nich naposled ve 12 letech na lyžáku! Zasloužím si uznání aspoň za odvahu to znovu zkusit ha ha 😂) a následující skoro 3 tejdny jsem řvala bolestí i při běžné chůzi. Jako na potvoru mně neustále všechno padalo z ruky, takže jsem se musela furt shýbat. Uáááááá! To byl řev na celou místnost, když jsem zvedala třeba jen šálu, která mi vyklouzla ze skříně na podlahu.
Mamka povídala, že taková naražená kostrč je pro ženu nebezpečná věc a to samé povídala i lektorka jógy, takže jsem nakonec podlehla strachu a frčela na rentgen, zda s tím něco nemám. Rentgenářovi se po mém vstupu do kabiny doslova rozzářila očka (asi potěšen, že mu tam konečně neleze důchodkyně 😏) a po zjištění, co jsem to vlastně vyváděla, že mi má rentgenovat kostrč, se od srdce zasmál a konstatoval: Vy jste si slečno lidově řečeno pořádně narazila p*del! A pak že je běžkování nejzdravějším sportem! 🙈😂😂 To samé si neodpustil ani o půl hodiny později pan doktor, co mi záda prohlížel a poté, co jsem mu chtě nechtě ukázala tu pořádně naraženou p*del, spustil na celou ordinaci: No jooo, Vy ji máte celou modrou! Tak to jste si ji narazila opravdu pořádně! Bohužel se pustil do prohmatávání, což provedl dosti silnými stisky tak, že jsem řvala jako tur na celou ordinaci. Domů jsem odcházela s tím, že je možná naštípnutá kost a že si mám na tu pééérdel dávat studené obklady a sedět jen na měkkém. Skoro to vypadalo, že mě bude pééérdel bolet až do konce života, naštěstí však došlo po 2 týdnech ke zlepšení a po 3 týdnech už mám zadnici zase v TOP stavu. 😂
„Nejvtipnější“ bylo, že jsem dva týdny před incidentem s naraženou kostrčí objednala masáž, která vycházela přesně na třetí den od pádu na běžkách a rezervaci jsem nechtěla zrušit (páč Valentýn že jo, to jsem se prostě musela hecnout! 😁). Štěstí, že jsem nešla na prokřupávací thajskou masáž! To bych asi jen řvala bolestí od začátku do konce. Olejovou celotělovou masáž šlo přežít, ale jakmile se thajská masérka přiblížila ke kostrči, zatínala jsem zuby a doufala, že nezačnu ječet na celý masážní pokojík. Joo, na masáž zad v případě naražené kostrči fakt nechoďte, neužijete si to naplno a ještě furt budete poslouchat od masérky: Enjoy the relax! No jo, chuděra asi cejtila, jak jsem sevřená, ale když ono to prostě nešlo jinak. Kdyby jen věděla, jak jsem jí tam na lůžku chvílemi trpěla. 🙈
Když jsem se konečně vylízala z naražené kostrče, vlezlo na mě nachlazení či chřipka. Dvě noci jsem se proklepala v šílených zimnicích skoro bez zamhouření oka a 4 dny byla takřka bez hlasu, páč mi ti baciláci zaútočili na hlasivky. Spát mi nechutnalo, jíst mi nechutnalo, pít mi nechutnalo… hotová troska! Obličej jsem měla nateklý a připomínala spíš zavalitého žrouta Pandrholu. Mým dobrým kámošem se v té době stal Paralen. Ač nerada, sypala jsem ho do sebe s vírou, že mi pomůže nemoc zahnat, abych už o víkendu byla fit a mohla na pěškovýlet s E. Naštěstí nemoc ve čtvrtek polevila a povím vám… po tom všem si teď sakramentsky vážím zdraví! 😊
Jooo a ještě jedna soukromá tragédie se mi stala… urazila jsem ouško od mého milovaného puntíkatého litrového krajáče, který jsem dostala před lety od babičky. Tyyy bláááho, mě to tak mrzí! Kousky ouška jsem si schovala a zkusím je slepit… Snažila jsem se sehnat ten samý hrnek nový, ale bohužel, v obchodech už není dostupný a na bazarech je v nabídce jen v modré barvě. Tomu se říká extra velký pech! Svůj krajáč dál používám, ale bez ouška to není vonšo… jednak už není tak krásný a jednak musím horký hrnek přenášet v utěrce, aby mi nepopálil prstíky. Nezbývá, než se spokojit s tím, že střepy nosej štěstí – tak snad mi ho ouškové střepy opravdu zase pořádnej kus přinesou. 😊
A pak jsem druhý den ráno odtáhla závěs a co moje oči nevidí… můj „spratek“ měl upadlý kus hlavy… stále nechápu, jak se to stalo. 😔 Asi budu muset povolat do akce vykuřovadla a pořádně to tu vyhulit, aby se zlé síly odstěhovaly a neškodily mi tu. 😂
Co se týče receptu, nečekejte opět nic složitého. Musím vás ale upozornit na jednu věc – bude to opravdu hodně moc chutnat a vonět po grepu. To znamená, že bude mít pokrm grepově nahořklou chuť a grepově svěží vůni. Nejpracnější částí receptu je oloupání a odblanění grepů. Na grepech totiž nesmí zůstat ty bílé blanky, do kterých je zabalen každý z půlměsíčků. Pokud byste do jídla nakrájeli celé grepy i s blankami, tak by bylo jídlo extrémně hořké. Nebuďte tedy lenoši a grepy pořádně oloupejte a odblaňte. 💪
Ňamky, co tam nutně musí být (rozpis na 7 porcí):
- 1 kg mletého hovězího a vepřového masa
- 2,5 kg červených grepů
- 1 větší cibule
- 2 vejce vel. M
- kokosový olej
- 3 lžíce chia semínek
- 2 lžičky mletého kardamomu
- bílá sůl
- 2 lžičky celého růžového pepře
- 2 lžičky mletého muškátového květu
- 2 lžíce kávoviny Karo (nikoliv Caro!)
- 700 g rýže basmati
- voda
Bez těchhle pomocníčků se neobejdete:
- velký hrnec
- střední hrnec
- nůž, vařečka, servírovací lžíce, prkénko
