A Vánoce jsou zase fůůůč ach jooo! Zase se mi hlavou honí otázka, proč safra ty nejhezčí okamžiky tak rychle utečou? Člověk se na to těšííí a pak fííí a je po všem a v hlavě už jen vzpomínky. O předvánočních přípravách už jsem na blogu psala, zbývá ještě zavzpomínat na samotné vánoční svátky a to, co následovalo. 😇
23. 12. jsme s brašulínem navečer tradičně zdobili náš vánoční stromek. Byl to pořádný tlouštík a měli jsme dost problém ho vůbec protáhnout dveřmi, byť jsme měli větve stažené upínacími gumami. Mamka přikázala nedávat na strom všechno co máme, ať je to prý moderně minimalističtější, dětičky si to ale opět udělaly po svém a ověsily strom takřka vším. 😂 Bojovka nastala, když jsem nemohla nikde najít svoje milované skleněné ozdoby labutě, které mi před lety koupila babička na vánočním trhu. Stromeček u nás vždy odstrojuje taťka, takže jsem na něj lamentovala a přehrabovala se ve strašné zimě v komoře v krabicích, abych ty nebohé labuťky našla. Po čtvrt hodině jsem to zmrzlá vzdala a šla se ohřát do chodby k radiátoru. Když mamka viděla to mé čiré zoufalství při hledání, tak se do pátrání zapojila taky… a to nevymyslíte… ty labuťky byly celou dobu v krabičce normálně mezi ostatními ozdobami, jen jsem prostě tuhle jedinou krabičku neotevřela. 😂 Při zdobení jsme s bráchou trochu netradičně nekoukali na žádnou vánoční pohádku, páč v telce zrovna začal teď už celkem retro pořad „Chcete být milionářem?“ s Vladimírem Čechem a tak jsme ho pobaveně sledovali a hádali odpovědi spolu se soutěžícími. Na tuhle „šou“ naše rodina před spoustou let furt koukala, tenkrát to byl velkej hit! 😂
Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli budeme mít k večeři kapra, páč nám ho každý rok dává zdarma tátův kamarád rybář. Letos ale táta nebyl na Vánoce doma, tak nemohl nic domluvit. Už to skoro vypadalo, že se bude muset rozmrazit kousek ryby z mrazáku, když tu najednou zavolal strejda, že rybáře potkal a že vzkázal, že si máme pro kapra dojít. Mamka si na to vzala kbelík a šla tedy k rybáři. Rybář je takovej nemluva, spíš ironik a celej život žije sám, tak je to na jeho povaze znát. Zeptal se prý mamky, zda bude chtít skelety a vnitřnosti, ta hned že jooo, že to na polévku potřebuje a vyprávěla mi, jakou měla radost, že už bude kapr zabitý. Jenže vzápětí se ukázalo, že to rybář myslí trochu jinak. 🙈🙉😂 Do kbelíku sice mamce hodil skelety a vnitřnosti, ale ze svých kaprů, které si zabil a nechal. Pro mamku plavaly 3 speciály v jezírku. 😂😂😂 Takže jí do toho už poloplného kbelíku hodil ještě 3 živé kapry se slovy, že to je i pro babičku a nakonec vylovil ještě štiku. Ta ale z kbelíku „odkráčela“ a tak na to šel rybář po svém se sekyrkou. Radši už tu nebudu zabíhat do podrobností, ale štika se rychle rozloučila se životem. Tuhle obří rybí nálož táhla mamka v kbelíku k babičce, protože to je jediná osoba u nás v rodině, která dokáže něco zamordovat. Upřímně, měla bych-li něco zabít, budu radši dobrovolně vegetariánkou. Babička je prostě ještě stará generace, pro kterou bylo zabít si zvíře prostředkem k tomu se vůbec k masitému obědu dostat. Pamatuju si, že jsem se jí jednou v rámci oral history výzkumu zeptala, co bylo v dětství jejím nejoblíbenějším jídlem? Čekala jsem něco, co děti rády jí – jahodové nebo povidlové knedlíky, škubánky s mákem, palačinky, krupicovou kaši… a víte, co mi babička řekla? No já měla nejradši jako dítě pečenýho králíka! To bylo něco, když byl na talíři! My furt jinak jedli bezmasé, jen v neděli býval králík. 😂 Taky neopomněla zmínit, že chodila s dalšími dětmi lovit z řeky raky, které potom ve vařené formě jedla a tehdy to bylo běžné. Hustý, co? Zvlášť, když je mý babičce 71 let, takže její dětství není žádnou dávnou historií. Můžeme být jen rádi za tu hojnost jídla, co je nyní kolem nás a co je tak lehce dostupná.
No takže mordování kaprů bylo na babičce. Klobouk dolů před ní. Vyřídila je v koupelně a kompletně zbavila šupin a vnitřností. Mamka už jen odnesla připravené kapry na smažení a pečení domů. Já si kapra nedělám v trojobalu, ale jen dietně peču s kmínem a k tomu si dělám svůj vlastní fitness bramborový salát. Fitness proto, že v něm není majolka, ale bílý jogurt. Část brambor taky nahrazuji vařenou červenou řepou, salát je potom na talíři dokonale růžový. 😌 Zatímco ostatní jsou po pár lžicích klasického salátu vyřízení, protože jim je těžko, já se můžu svým růžovým ládovat a ládovat. Je to fakt znát, jogurt je prostě na trávení snadnější. Přiznám se, že si salátu vždycky dělám plnoooou mísu a ještě ho dojíždím jednou večer po rozbalení dárků (takovej půlnoční žrací rituálek 😂) a další den k obědu a další den k obědu. 😂😂😂
Letošní Štědrý den jsem měla díky mé nej nej nej kamarádce M. hezky tradiční. Přikázala mi totiž, že hned ráno mám rozbalit 2 srdíčky označené dárečky, které byly v tašce dárků od ní. Příkaz jsem splnila a z barevných papírů na mě vyskočila sada na lití olova a dvě lodičky. Nastala sháňka po hořáku, protože nad plamenem svíčky se olovo nahřát nedá, ale naštěstí ho strejda měl a večer do nesl, takže jsme se mohli pustit do odlévání naší budoucnosti.
Abych ale nepředbíhala, nejdřív jsme se pustili do štědrovečerní večeře. Mamčina vynikající rybí polévka mě opět přivedla málem do extáze. Ti kapři nepoložili svůj život zbytečně, díky vám hoši! 😂 Pak se podával kapr se salátem a poté jsme se pustili do tradičního stírání malých losíků, které každoročně dávám pod každé prostírání na stole. Samozřejmě nechyběla pod talířem ani šupina a tu už mám hezky pěkně v peněžence, aby přitáhla prašulky. 😊 Na losu měl výhru jen můj bráška, vyhrál grandiózních 20 Kč, tak si může koupit třeba pytlík těstovin aspoň no. 😂 Pak jsme šli odlévat olovo, což jsme nikdy nedělali a byli jsme moc zvědaví na věštby. První jsem šla já. Do hrnce jsem nalila studenou vodu, dala olověný plíšek do takové speciální lžičky a držela olovo nad hořákem. Olovo se okamžitě roztavilo a začalo mít rudou barvu, načež mi strejda řekl, že už je to mooooc a ať to hodím do té vody. Jen jsem to udělala, ozvalo se zasyčení a z hrnce vylítly kapky roztaveného olova všude po kuchyni. 😂😂😂 Nejdřív mě málem kleplo, když jsem viděla kus olova na své sukni, ale naštěstí to šlo snadno sloupnout. Na dně hrnce na mě koukaly dvě spojené kuličky a ještě takový plíšek, co se oddělil. V návodu psali, že si každý člověk musí určit sám, jaký tvar v odlitku vidí a dle toho si najít v přiloženém seznamu výklad. Já jsem v kuličkách viděla jasné maliny/lesní jahůdky, a tak jsem si to vyložila jako, že budu mít letos velkou úrodu – ve všem, na co sáhnu. V odděleném plíšku jsem neviděla nic, zato mamča mi podsouvala, že tam vidí lezoucí miminko po čtyřech. 😂😂😂 Tady by chtěl asi někdo vnoučááátka nebo si to neumím jinak vysvětlit, ale pobavila jsem se dobře. 🙈😂 Pak šli odlívat i ostatní. Mamka si odlila prý hůl, což znamená, že k tomu, co si přála, vede ještě dlouhá cesta a bude potřebovat občas podporu. Strejda v tom svém viděl růži, což znamená zpečetění lásky třeba svatbou (tak třeba ho to popožene ha ha 😂), jeho přítelkyně zase ve svém odlitku spatřila šperk, tak jsme to vyložili jakože znak prosperity, bohatství a krásy. Bratřík ve svém prapodivném klikyháku viděl fotbalistu, ale jak mamka konstatovala: Ten vidí fotbal úplně ve všem, z tohohle se nedá nic vyvěštit. 😂😂😂
To nahoře jsou dle mě jasné maliny/jahůdky, takže hojnost a bohatá úroda… to pod tím je dle mý mamky lezoucí miminko 😂😂😂😂😂😂😂 To kolem naštěstí neurčovala a díkybohu za to, to bych se dozvěděla věci určitě! 😂
Lodičky jsme dle pokynů v dopise od M. pouštěly jen já a mamča. Mamce jsem zákeřně nechala obří loďku s obavami, že by se mi ještě snad mohla potopit a zaklepala bych letos bačkorama. 😂😂😂 Mamka mě za to propíchla ostrým pohledem. Nebojteee, nikomu se nám naštěstí lodička nepotopila. Obě naráz vypluly, dopluly do středu a pak se k sobě tulily a točily se pomalu dokola. Mamka spráskla ruce se slovy: Pane Bože, já se tě snad nikdy nezbavím! 😂😂😂 Načež jsme se ale z výkladového textu dozvěděly, že tulit se k druhé loďce neznamená, že jde nutně o lásku k tomu konkrétnímu člověku, kterému loďka patří, ale že to symbolizuje lásku celkově. To točení v kruhu ovšem problém být může, to totiž znamená, že se člověk nachází v něčem, z čeho nemá sílu (zatím) vystoupit a loďka mu dává najevo, že by měl sebrat síly a vydat se vstříc vlnám a širému oceánu.
Po pouštění lodiček jsme se všichni pustili do prskání prskavek, což už je u nás také takový tradičnější poštědrovečerní zvyk. Letos jsem koupila prskavky s vůní skořice. Každý jsme si jednu vytáhli, zapálili a pak si jen užívali vyskakování svítících hvězdiček. Skořicová vůně teda moc intenzivní nebyla, spíše jsem cítila typický prskavkový smrádek. 😅
Prskavky na Vánoce nesmí nikdy chyběěět! 😊
Dárky jsme rozbalovali v podstatě až do půl jedenácté – jako každý rok. 😂 Dárků bylo prostě hafo a u nás se rozbalují strašně pomalu. Na střídačku tahám po jednom dárku já s bráškou a vždy čekáme, až ho obdarovaný rozbalí a dostatečně se se svým dárkem seznámí a potěší. Hrozně mě potěšilo, jak ožila i naše stará psice Tiffanka. Bratr trval na tom, že musí být nutně u stromečku, ačkoliv mamka spíš lobovala za verzi nechat Tiffanku v klidu spát u bráchy v pokoji v jejím pelíšku. Přenesli jsme ji tedy i s pelechem ke stromku a dali jí její první dárek. Ačkoliv už jen leží a skoro nechodí, je slepá na obě oči a vážně nemocná, tak se vzpřímila a tlamkou začala škubat vánoční papír, bylo to moc dojemné! Dostala pár pamlsků a spokojeně s námi strávila v pelíšku celý zbytek večera, byť už další sílu na rozbalování jiných dárků nenašla. Své si užili také náš kocour Šulin a kočka Rozárka – z dárků byli tak nadšení, že neustále pobíhali mezi nimi a přes ně pod stromkem. Oba dostali nové deky na ležení, krásný pelíšek na radiátor a spoustu kočičích dobrot. Co se týče mě, tak mně Ježíšek také moc potěšil, dostala jsem totiž parádní puntíkaté hrnce (ještě jsem v nich nevařila, chodím je jen obdivovat do kuchyně, páč je mi líto je používat ha ha. 😂). Taky jsem dostala konečně pořádný pevný disk (firemní notebook je už chuďátko plnej mejch snímečků, je potřeba mu odlehčit 😂), senzační aromadifuzér v boho stylu i se sadou Saloos esenciálních přírodních olejíčků, krásný francouzský parfém Lanvin Eclat d’Arpége, skvělý retro nožík Mikov Rybička a zapomenout nesmím zmínit ani plyšové tuliprase do postele (prej místo chlapa, ať se mám k čemu tulit 😂).
Po rozbalování mamka naběhla se šampáněm, že si ještě ťukneme. Coby hostitelka ovšem trochu selhala, páč nám nalila bublinky tuším z roku 2006 a měly dosti hnědou barvu a karamelovou chuť. 😂😂😂 Hlavně, že jsem v obchodě chtěla koupit nové a byla jsem pokárána, že nemám nic kupovat, že je toho šáňa plná komora… realita ovšem byla taková, že v komoře byly asi 4 lahve a z toho 3 řádně prošlé. 😂😂😂 No a potom už jsme se všichni rozloučili a babička se strejdou a jeho přítelkyní odjeli domů. S mamkou a bráškou jsme stírali každý svého losíka a já se šla o půlnoci koukat na film pro pamětníky s Vlastou Burianem a dopřála si tradiční půlnoční přežíračku v podobě dvou misek brambsalátu. Ještě než začal film pro pamětníky, tak jsem se dost nasmála, když jsem zaslechla hovor mé mamči s kočkou Rozárií. Rozárka se už totiž náležitě uvelebila na nové spací dece v kuchyni na lavici, ale mamka ji chtěla dát na noc spát k tátovi do kotelnopracovny, kam naše kočky na noc chodí, aby měly přístup ven se vyčůrat a vykadit. Mamka sladce povídá: Rozáááárko, ty lásko moje! Ty spinkáš na nové dece od Ježíška? a následně dodává už značně méně sladkým tónem hlasu: Pojď do kotelny na… svou starou hadru. Prostě se nešlo nezačít tlemit nahlas a když mě mamka zaslechla, tak propadla taky smíchu. 😂😂😂
Druhý den jsme brzy vstávali a jeli zase ke strejdovi, kde už byl i můj bratránek. Jelikož k tatínkovi jezdí jen na víkendy, tak si dárky rozbaluje dodatečně až po Štědrém dni. Mamka se mi tam hrozně vytlemila, páč když jsem vlezla ze zimy k babičce do domu, tak se mi orosily celé brýle a jen uprostřed skel zůstaly 2 průzory, což má drahá máááminka komentovala slovy: Hele Míša vypadá jako ta z country estrády… ta jak se jmenovala sakra?! Jmenovala se maminko Lenka Plačková a zrovna se tu bavím při čumendě na staré fórky z pořadu Ivana Mládka, to už je 20 let, co to běželo v telce? A fakt že jsme si s Lenkou podobné ha ha ha 😂😂😂 Následně jsme frčeli do Přelouče pro druhou babičku, kterou si na Vánoce vzala k sobě teta se strejdou, sestřenkou a druhým bratránkem. Celou cestu zrovna chumelilo a jelikož řídil brácha, křičela jsem často vzadu v hrůze z tý rychlosti. 😂 Dojeli jsme bez problémů, pobesedovali, zasmáli se nad skvělým toaleťákem u tety na hajzlíku (kdy se vám poštěstí utírat si zadek do pětitisícovek s T. G. Masarykem? 😂), sbalili babičku a frčeli zase dom. Brácha dělal při řízení kraviny a naschvál hodil smyk (blbééééc! 😂), takže akorát babičku poděsil a ta už k nám nechtěla jet ani na návštěvu. Zavezli jsme ji tedy k ní domů a společně si u ní rozbalili dárky. Od babičky jsem dostala zdravé ovesné kaše, Sonnentor bio čajík Zimní noc a nějakou tu kosmetiku. 😊
Další den jsem se dostala konečně k vánočnímu focení mého morčete Brusinky. Provádím to každý rok a pak porovnávám, jak mi ta holka moje morčecí zraje do krásy. 😂😂 Hledala jsem ve skříni kulicha na Barbie panenky, že bych ho Brusince napařila na gebulku, ale bohužel se kamsi ztratil, takže focení probíhalo tradičně v obklopení rolniček a diamantíků. Chtěla jsem si s Brusinkou udělat i selfíčko, jenže se mi jednou rukou špatně mačkala spoušť na foťáku. Vyřešila jsem to samospouští, ale to už začínala být Brusinka dost neklidná a záhy se ozvalo zlověstné prd-prd-prd a už se z ní sypaly bobajzy na všechny strany. Ty jseš teda modééélka, posereš se mi při focení bez bázně a hany! Lamentovala jsem a zametala ty hnědé výtvory. Naštěstí nějaká fotka vznikla, byť bylo u stromečku k tomu všemu i špatné světlo.
Večer jsem pak rozbalovala 2 tašky plné dárků od mých skvělých kámošek B. a M. Musím se přiznat, že mě ty dárky úplně dojaly! Vše bylo tak pěkné… a vybírané tak, že mě to nemohlo nepotěšit. Takhle se prostě poznají praví přátelé – že o vás hodně vědí a když už vám dávají dárek, tak tuší, co by vám udělalo radost a co by se vám mohlo hodit. M. koncipovala dárky podle smyslů, takže jsem tam měla dárečky pro potěchu čichu, zraku, chuti… Ze všech musím vypíchnout úžasné vonné svíčky, dokonalé vánoční čaje, božský dvojstěnný hrníček se srdíčkem uvnitř a co mě úplně dostalo… tak to byla kniha plakátů k filmu Titanic! Pro mě doslova srdcová a sběratelská záležitost. Říkala jsem si, kde takový unikát M. vůbec sehnala? A v přiloženém dopísku jsem se dočetla, že ho nalezla jen tak náhodou v knihobudce a hned si vzpomněla na mě. Od B. jsem dostala zajímavý dřevěný handmade skládací magnetický rámeček a do něj úžasný obrázek s kohoutem a slepicí (milujuuuu kohoutyyy! 😍) a k tomu krásnou knížku Vánoční koleda od Charlese Dickense. 💛
Zbytek vánočního volna jsem proprocházkovala a pronávštěvovala. Silvestr jsem strávila komorně s mamčou a bráchou a zvířenou, byť přes den dorazila na návštěvu M. s malinkým synkem v kočárku. Malý tvrdě spal a tak jsme si mohly dlouho povídat, aniž by bylo nutné nad prďolkou dohlížet. M. jsem pak šla po setmění doprovodit pěšky do vedlejšího městečka a skoro poslepu (fakt byla tma jako v pytli) jsem dorazila domů. Na Silvestra jsem přichystala jako občerstvení zdravou pizzu z žitného těsta, mamka k tomu dodělala svoje klasické jednohubky. Večer jsme čučeli na Silvestr s Bohdalkou a o půlnoci si ťukli za doprovodu mamčina „Hepy ňů jóooork“ (😂😂😂 neumí anglicky no, tak jsem se jí za to přeřeknutí smála, načež mě druhý den furt zkoušela z ruštiny, páč RU neumím ani ťuk a na tom mi to mohla konečně vrátit 😂) a šli omrknout ohňostroje od sousedů ven. Venku jsme se fakt natlemili, lehká přiopilost udělala svoje. Běhala jsem tam v minišatech a jak mamka konstatovala „s holou p*delí“ po zahradě a snažila se vyfotit aspoň jeden rachejtlový květ na obloze. Jelikož mamka pyrotechnice nefandí, neměli jsme doma nic jiného než poslední 3 zbylé prskavky. Tak jsme si na zahradě vytáhli každej svoji a šli konkurovat sousedům aspoň takto… Sranda byla veliká, protože nám prskavky ve větru nešly zapálit a skoro jsme na tom oddělali zapalovač. 😂😂😂 Nakonec se nám to povedlo a tak jsem do okolních zahrad aspoň zakřičela mamčino: Hepy ňů jórk! a šlo se domů. S mamkou jsme pak ještě čučely na bednu, kde vystupovala jedna s dechovkových kapel a mamka při tom vzpomínala na Moravanku, jak se v dětství linula z okna od sousedů. 😂😂😂 Ačkoliv dechovce zrovna neholduji, tak zrovna po půlnoci a už v novém roce 2022 přišla sakra vhod! 😂😂😂
Na Nový rok nesměla chybět k obědu tradiční čočka na kyselo a také nově vsazená Sportka. Jelikož jsem už v neděli odjížděla zase do Práglu, musela jsem se pustit do balení. No stálo mě to pomalu všechny nervy a do Prahy jsem jela opět s plným kufrem i plnou taškou na kolečkách. Mamka mě hodila ráno do České Třebové, odkud jsem měla frčet RegioJetem. Ten jsem si včas zabookovala, ale večer mi přišla SMS s tím, že se mění řazení vozů za lokomotivou a že můj vagon číslo 1 bude hned za lokomotivou. Naštěstí typ vozu nezměnili, páč já si schválně vybrala takový vagon, aby tam byla široká ulička a abych měla kam dát zavazadla. Stojím, čekám na vlak… vlak přijíždí… běžím k prvnímu vagonu za mašinou a co nevidím – na dveřích napsané číslo 2! Honem jsem koukla na vagon vedle a tam bylo číslo 9! Z vlaku vystoupil stevard, tak jsem se ho honem optala, kde je vagon číslo 1? A víte, co mi řekl??????? Že vagon číslo 1 je úúúúplně na konci vlaku! Málem mě kleplo! Morče v přepravce zavěšené přes prsa, na zádech plný batoh, v ruce plná taška na kolečkách a ve druhé ruce těžký plný kufr… Stevard mi řekl, že ke svému vagonu už běžet nestíhám, hodil mi tedy kufry do devítky s tím, že MÁM PROJÍT PŘES VŠECHNY VAGONY NA KONEC VLAKU AŽ DO SVÉ JEDNIČKY. Kristepane! 🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈🙈 Jelikož jsem v uličce s tím vším opravdu nemohla zůstat stát a do Prahy trvala cesta 2 hodiny, tak jsem teda zatnula zuby a šla pěkně vagon po vagonu… bylo to hroznéééé! Nejhorší byly business vagony, kde seděli kravaťáci a taková ta smetánka, co si připlatila za lepší místa a já tam přes ně lezla s tím svým nákladem… No koukali na mě dost nevraživě a co mi bylo líto, tak ani neuhnuli se svými zavazadly v uličce, takže jsem musela ta svoje těžká zvedat přes jejich kufry do výšky. Stačilo jen, aby si je na sekundu přisunuli blíž k sedačkám… no nic, tuhle ochotu tam nevykázal ani jeden cestující. 😂 Když jsem dolezla zpocená a zničená do své jedničky, tak jsem zjistila, že tam není jediné volné místo k sezení… byla jsem z toho zmatená, páč jsem měla mít sedadlo číslo 13 a to okupovala jiná ženská. Naštěstí šla zrovna kolem vlakvedoucí, tak jsem si ji stopla a ona mi sehnala příslušného stevarda, který zjistil, že se paní spletla a sedla si do jiného vagonu, byť na správné číslo. Taková náhoda! A tak se stalo, že jsem si konečně po 30 min jízdy vyčerpaná sedla a doufala jsem, že není Brusinka v přepravce moc pobouchaná a že to mé dárky v kufru přežily.
V Praze mi ještě před nosem frnklo MHD, tak jsem musela půl hodiny čekat na další spoj. Nemusím vám ani říkat, že jsem dorazila úplně zničená. Ach ty cesty vlakem! 😂