Víkend 18. – 19. 9. 2021 jsem měla hodně naditý. Zakoupila jsem si totiž vstupenky hned na 2 zajímavé festivaly osobního rozvoje, zdravého životního stylu i ezoteriky. První sobotní byl v Praze, na druhý nedělní jsem musela jet z Prahy až do Jihlavy. Jak to všechno probíhalo? Co mě potěšilo? Co se mi líbilo či snad nelíbilo? Co všechno jsem zažila? Tak o tom je dnešní deníčkozápisový článek. 😇
Festival Evolution v sobotu 18. září 2021
Na festival Evolution jsem v roce 2019 vyhrála vstupenku a díky tomuhle mému výhernímu štěstí jsem se dostala na senzační akci, na kterou se stalo mým zvykem chodit každý rok. Pořadatelé ji dělají 2× ročně, avšak na jaře na ni nemám potřebnou „chuť“, protože už bývá krásné jarní počasí a jsem raději venku v přírodě. Na podzim si ovšem Evolution nenechávám ujít a stejně tomu tak bylo i letos, kdy jsem si už v předstihu koupila vstupenku. Zeptala jsem se své kamarádky B. zda-li by nechtěla jít také, protože se mnou podobné akce už v minulosti navštěvovala, a ta nadšeně souhlasila. Podmínkou vstupu byl antigenní covid test, takže jsme si ho obě raději nechaly udělat, byť jsem si říkala, že to možná bude zbytečné – skupina lidí kolem osobního rozvoje má trošku osobitý postoj k celé covid situaci a je mi tím i dost blízká. 😊
V sobotu nádherně šajnilo slunko, tak mi bylo skoro až líto, že budu celý den zavřená v hale na Výstavišti, ale co… tyhle myšlenky jsem honem zahnala tím, že se určo něco zajímavého na festivalu dozvím a něco zajímavého třeba i uvidím nebo zažiju. U vstupu se nás jen optali, zda máme udělaný test či očkování a víc to neřešili. Uvnitř se odehrával respirátorový vzdor a… prostě jsem si připadala opět jako za starých dobrých bezcovidových časů, kdy se na vás lidé opravdu usmívají a vy ten úsměv na rtech reálně vidíte, aniž byste si ho museli domýšlet kvůli respirátorovému zakrytí. Původně jsem chtěla den začít kakaovým rituálem, ten se ovšem odehrával ve venkovním prostoru a B. remcala, že jí bude zima, takže jsem se podřídila a šly jsme spolu na přednášku Radky Klementové s názvem Vztahy tak trošku jinak.
Paní Klementová je sympatická a mluvná dáma, která si dle toho, co povídala, asi prošla spoustou vztahů a chvíli trvalo, než se k ní dostal ten pravý. Položila nám hned v úvodu otázku: Co vás dělá šťastným? Nejčastější odpovědí na jejích přednáškách i u klientů je prý: děti. K tomu hned dodala, že by to ovšem nemělo být tak, jakože nás těší např. úspěch dětí, ale to, že nás těší, jak jsme je vychovali. Zkrátka je důležité, aby nás těšilo něco, do čeho jsme dali sami energii. Vrátíme-li se ke vztahům, pak je důležité umět spolu komunikovat a říct si, co chceme a co nechceme. Vztah je zkrátka o soužití dvou bytostí a každé nedorozumění je jen doklad toho, jak špatně spolu ti dva v páru komunikují. Ano, právě toto nedorozumění lze brát za prohru a to za prohru zcela zbytečnou, byť častou. Ve vztahu je také důležité znát svou roli a dát si pravidla. Pokud mne něco zraňuje, pak to říct. Pokud se mi něco líbí, tak to říct… nic v sobě netutlat. Pokud už ve vztahu dojde k nějaké neshodě, pak by měla být řešena hned ten den. Nikdy bychom neměli sklouznout k srážení toho druhého, k urážkám, k naschválům. Osobní věci bychom si měli řešit sami a neptat se kamarádek nebo někoho blízkého z rodiny. Vnáší do toho totiž svůj pohled a své zkušenosti, přitom nezná skutečnost. Tuto skutečnost znají jen oba v páru a proto by si měli vše vyřešit právě upřímnou komunikací bez zatajování, vulgarit a nedejbože něčeho jiného, co akorát celý vztah pošle do kytek. Zajímavá byla také informace, že disharmonie přichází vždy po 6 týdnech, po 6 měsících, po 6 letech... zhruba tato období jsou pro vztahy zkouškou.
Sympatická, povídavá… s těmi šestkami krizovými ve vztazích si myslím, že má pravdu… 😖
Druhá přednáška se týkala automatické kresby a vedla ji zkušená kreslířka Jarmila Beranová. Paní Jarmila je moc sympatická starší dáma s krásnou energií, které bych však občas dala volume trochu doprava. 😊 Je škoda, že některé zajímavé informace od ní zbytečně zanikají, avšak zároveň je cítit, že se hodně věnuje meditacím a proto oproti ostatním přednášejícím působila opravdu velmi zklidněně. Přednášku vedla v sálu, který sousedil s druhým, což bylo nešťastné, protože k nám pronikaly hluky a zbytečně rušily tak pěkné setkání s paní Beranovou. Ta začala hned tím, co je to vlastně automatická kresba. Jde o naprosté uvolnění a intuitivní pohyb ruky, kdy na papíru vznikají čmáranice i obrázky. Z těchto kresbiček lze vyčíst, co jejich autora trápí a jaký je. Dalo by se říci, že se člověk doslova vykreslí ze svých problémů. Každá emoce má svůj tvar a roli hrají i zvolené barvy. To například v psaném textu moc nejde, při psaní jsme daleko limitovanější než při kreslení. Automatická kresba by se neměla provádět při únavě a pokud se týká opravdu hlubokých problémů či snad nemoci, pak by se výsledné dílo mělo zničit. Vykreslit lze dokonce i bolest a pouhým čáráním se můžeme dostat k dobré náladě i k životnímu štěstí. Vůbec nejautentičtější automatickou kresbu jsme prováděli v dětství, avšak do té doby, než jsme nastoupili do školy. Tam nás nutili kreslit věci správně, nikoliv dle fantazie. Proč bychom nemohli nakreslit fialového slona? Proč nemůže být jablko hranaté? Škola vše zhatila a my se nyní snažíme vypnout ten náš rozumový mozek a zase jako v dětství nespoutaně prohánět pastelku po papíře. To, co nakreslíme na levou stranu obrázku, to odráží naši minulost a to, co nakreslíme na pravou stranu, tak to je zase naše přítomnost. Teplé barvy značí naši vnitřní vyrovnanost a radost, tmavé barvy smutek a izolaci. Paní Beranová nám chtěla na závěr přednášky pustit i své meditační povídání z CD, které vytvořila, a promítnout své nakreslené mandaly, bohužel ale nebylo skoro nic slyšet a tak nás aspoň pozvala na workshop automatické kresby, který o týden později pořádala v Praze.
Přednášku o esenciálních olejích jsem nemohla vynechat! Miluju aromaterapii a tak jsem zářila radostí, když jsem na programu uviděla přednášku zvanou Esenciální život vedenou Pavlou Rozinkovou. Sympatická Pavla, která nám prozradila, že má už dospělé dítě a nám spadla brada, protože dle vzhledu jsme jí s B. tipovaly tak na třicet, začala přednášku kolováním pravého pomerančového esenciálního oleje. Každý jsme si do ruky kápl kapičku a rozetřel v dlaních. Jééééééé, to vám byla nádherná vůně! Jako o Vánocích, se kterými mám pomeranče spojené. 😊 Pavla nás upozornila, že esenciální oleje jsou tak malé částečky, které námi proniknou skrze kůži i nos do celého celičkého těla. Proto ostatně působí tak příznivě při řešení různých problémů – ať už fyzických či psychických. Uvedla, že například 1 kapka mátového oleje má sílu 25 šálků mátového čaje a do celého těla se dostane během 20 minut. Vnitřní užívání olejů musí být ovšem prováděno velice opatrně, protože jsou nesmírně silné. Taková nevinná skořice v podobě oleje by nás dokázala vnitřně pořádně sežehnout! Velký důraz by měl být kladem na kvalitu oleje a zbytečně na nich nešetřit kačky. Pozor by si měl dát člověk i na původ bylin použitých při výrobě – nejlepší účinky mají ty, které byly sklizeny v místě, kde skutečně rostou. Přednáška byla sice pěkná, ale pro mě, která se aromaterapií už nějakou dobu zabývám, taková moc na povrchu. Já už bych uvítala nějaké echt zajímavosti. 😁
Další přednáška měla zajímavý název – Magie v použití běžného dne a vedl ji tentokrát pan Miroslav Musil. Přednášejícího léčitele a znalce energií jsem vůbec neznala. Svým zjevem působil opravdu čarodějovsky a to podtrhl i silnější hlas a specifický smysl pro humor. Pan Musil nás učil posílat energii lidem skrze tzv. sluníčka. Z dlaní jsme vytvořili misky a soustředěním v nich nahromadili energii, kterou jsme pak posílali do nastavených dlaní souseda. Cítila jsem zvláštní hřejivé teplo, jakoby to opravdu fungovalo! Zatímco sluníčko posiluje energii a vše rozdmýchává, pak měsíc ji zase tlumí, uklidňuje, chladí. Když jsem měla v dlaních měsíc, najednou jsem cítila chlad! Posílat energii skrze sluníčko popřípadě zklidnění skrze měsíc lze i na dálku – prý stačí koukat např. na fotografii dotyčného a frrr s energií k němu. Jen pozor na to, že pokud je třeba cholerik, pak se jeho cholerické vlastnosti mohou sluníčkem zesílit. Energie je všude kolem nás a pan Musil je toho názoru, že bychom ji měli lépe využívat k našemu prospěchu. Ještě před posíláním sluníčka/měsíce bychom měli pořádně nahlas vzdechnout a tím vyčistit prostor kolem nás. Po poslání sluníčka/měsíce zase odklepnout rukama. Pan Musil na nás také vytáhl tibetské misky a zahrál. S B. jsme se pak dost natlemily, páč jsem to okomentovala slovy, že z té přednášky celá vibruju a vážení, vibrovala jsem až do večera a ještě druhý den. 😂 Moc zajímavý byl i příklad se zamrzlou vodou. Pan Musil nás vyzval k experimentu se 3 kelímky vody, které dáme zmrznout do mrazáku. Jednomu máme říct něco milého hezkým hlasem, druhému nic a třetímu bez lítosti: mrcho. Po zamrazení prý ve vodě uvidíme velké rozdíly ve struktuře ledu, což demonstruje sílu našich slov a energie, kterou vysíláme. Také jsme dostali tip na jedno mocné zaklínadlo z Babylonu, které zní: TZA AY YEZD WHEDN HAM KZY TRE THUMAROWAGEM AGNA GEM TOGLA YEDLAX
Tímto zaříkadlem lze na dálku někoho posílit. Stačí ho předříkávat a vysílat energii. Jen pozor, opět dokáže zesílit i to negativní. Co mě moc pobavilo byl způsob, jak pan Musil zjišťuje, jestli má strom dostatek energie, aby nás mohl nabít. Ono se totiž nemá jít jen tak k jakémukoli stromu, vždy je nutné se stromu předem zeptat. Jelikož strom neumí mluvit, tak nám pomůže hajzlpapír. 😂😂😂 Kus hajzlpapíru budeme držet v ruce u stromu a pokud se hajzlpapír pohybovat ke stromu ba se mu dokonce přilípne na kmen, tak strom nemá dostatek energie pro naše nabití. Jestliže se ale hajzlpapír od stromu odkloní směrem na nás, tak nás strom chce nabít. Tohle je moc důležité, páč kdo by se chtěl nechat nabíjet třeba od nemocného stromu? Jednak by nás mohl nabít něčím, čím nechceme a jednak bychom mu mohli vzít z poslední energie, co mu ještě chudákovi zbyla. Jen se tohle hajzlpapírotestování nesmí dělat ve větrném počasí. 😂 Úplně na závěr na nás pan Musil vytáhl tzv. spinování. Jednu ruku máme rozevřenou v dlaň a z druhé ruky máme vytyčený jen ukazovák a ostatní prsty sbalené v pěst. Vezmeme si například jablíčko a vyspinujeme ho pomocí obou ruk – tj. že budeme rukou s ukazovákem i otevřenou rukou jezdit souběžně nahoru a dolů kolem jablíčka. Jablíčko pak bude daleko chutnější a zbavené nedobrých látek. Takhle si lze prý vyspinovat celou spíž. 😂 Jen pozor na to, že pokud se rozhodnete spinovat něco fakt nezdravého (coca colu a další prefabrikáty), tak pak budete pít pěknej hnus, protože tato jídla a nápoje neobsahují nic dobrého a promění se vyspinováním v nedobrou hmotu. No, to zní vlastně ideálně – spinováním se člověk odnaučí papata fujtajbly. 😂😂😂
V pořadí čtvrtá přednáška se mi skoro vůbec nelíbila, byť publikum bylo dle reakcí nadšené. V programu stál zvláštní název Upgrade 2021 a tuto přednášku měl vést Dzirasa Mark. Netušily jsme s B. o koho jde, ale řekly jsme se, že v hlavním sále bude určitě něco fakt na úrovni a poutavého. Sál byl narvaný doslova k prasknutí a tak jsem měla obr očekávání, kdo dorazí. Dorazil sympatický černoch Dzirasa Mark a obecenstvo na něj reagovalo neskutečně pozitivně. Působil na mě moc milým dojmem, celkově z černochů vždy vyzařuje taková zvláštní, hezká energie. Jeho povídání mě ovšem nijak nenadchlo, protože jsem žvanění na toto téma slyšela už milionkrát. Dzirasa nám pověděl, že před začátkem ani nevěděl, o čem bude mluvit a že na téma přišel krátce před zahájením, proto taky ten divný název v programu, páč pořadatelé nevěděli, co tam v zoufalství napsat. Jako téma si nakonec zvolil covid epidemii (ach jooo) a vylíčil nám, jak ho nejprve semlela, ale nakonec za ni děkuje, protože změna je v našem životě jedinou jistotou a může nás posunout dál. Povídání začal konstatováním, že se bojíme změny a nevíme, jak ji přijímat, přičemž poukázal na zvýšenou spotřebu alkoholu právě v době pandemie. Změna je dle Dzirasa příležitostí hledat svobodu uvnitř nás a pokud se do toho nepustíme, pak nás čeká jen život ve vzteku. Vůbec nejhorší je zemřít ve stavu neustálého čekání bez našeho přičinění se ke změně. Zdůraznil jednu důležitou věc – je v podstatě jedno, co děláme, důležité je, jakou do toho dáme energii. Samozřejmě velmi záleží na nás samotných, na našem hodnotovém systém, na tom, jak umíme mít rádi atd. Název Upgrade 2021 tak nakonec Dzirasovy myšlenky vystihl dobře – svět nám dal příležitost, je to šance konečně volit své myšlenky a zamilovat se do světa takového, jaký je. Měli bychom opustit rezistenci, naučit se být rádi a šťastni i doma, zvládnout svou pozornost a mentální pochody, naučit se cítit co nejlépe… pak budeme mít i více energie, kterou uplatníme v našem životě. To, co totiž cítíme tam uvnitř sebe, to se poté projevuje i v našich myšlenkách. Dzirasa na konci přednášky zdůraznil, že se nemáme zaobírat tím, co si o nás myslí druzí. Je těžké se toho zbavit, protože nás k tomu učili již na základce, ale jde to a věřte, že život je pak mnohem lehčí a svobodnější.
Dzirasa musí být velká celebrita ve světě osobního rozvoje, jinak si tu hojnou účast nedovedu vysvětlit.
Poslední přednáška se jmenovala Strava podle 5 elementů a vedl ji pan Peter Planieta. Ten zahájil povídání otázkou, zda si myslíme, zda je důležitější psychická nebo fyzická harmonie těla? Odpověděl hned záhy – jen ve zdravém těle může být zdravý duch, proto je naše tělesné zdraví přednější a navázaně na něj přichází i duševní spokojenost. Pan Peter se zaobírá čínskou medicínou, a tou byl ovlivněn i celý jeho výklad. Vůbec nejpřirozeněji a nejlépe papají malé děti, dokud je rodiče nenaučí na cukr. Cukr ostatně Peter označil za jeden z jedů, kterého bychom se měli zbavit. Nesouhlasí ani s konzumací ovoce, které by doporučoval nahradit zeleninou. Za dalšími „šílenostmi“, které bychom měli vyhodit z jídelníčku označil mléčné výrobky, maso, sůl, pečivo a některé tuky. Základem je dle Petera dostat jing a jang do rovnováhy. Potraviny totiž rozlišuje na jingové (např. zelenina) a jangové (např. maso, sýry…). Ženy jsou více jing, muži bývají zase více jang. Když má někdo jing a jang v nerovnováze, pak se to projeví i na jeho vzhledu. Např. moc jing žena je velmi štíhlá a je jí často zima na ruce a na nohy. Taková žena by měla ve svém jídelníčku zvýšit příjem jang potravin. Moc jang muž má zase červené tváře, může být zavalitý, zadýchává se. Tito muži zpravidla konzumují moc živočišných bílkovin a neuškodilo by jim přidat na jing zelenině. Peter nám povídal, že už když nás vidí, tak dokáže poznat i jen z barvy oblečení, jací budeme. Zajímavá byla jeho teorie o výhřevnosti některých potravin – čínská medicína hodně doporučuje konzumovat dlouho vařené polévky. Není proto divu, že lidé věřící v tento stravovací systém, jedí polévky vařené i 12 h. Dle toho, jak dlouho je polévka vařená, následně zahřeje tělo. Takže jednoduše – dáme-li si poctivou 12 h vařenou polévku, pak nám dá 12 h energie. Na závěr si Peter vytáhl na stupínek jednoho pána z našich řad a demonstroval na něm, které potraviny by pro něj byly dobré. Kdykoliv mu dal do ruky něco zdravého a zkoušel mu rozevřít prsty druhé ruky, pak to nešlo. A kdykoliv mu dal do ruky nekvalitní potravinu, pak chlapíkovi ruku otevřel bez problémů. Bylo to moc zajímavé a chlapík se sám divil, jak je to možné. Snad spolu nebyli v zákulisí domluvení. 😊 Určitě to byl zajímavý pohled na stravování, leč zůstanu u svého. To by nebyl život, kdybych si nemohla dát ani svoje milované jablíčko, borůvku, třešni, jahůdku… 😂
Mezi přednáškami jsme s B. brouzdaly mezi obrovským množstvím různých stánečků a kochaly se výrobky a zajímavými produkty. Zastavily jsme se u stánku paní Beranové a já si koupila dvě pohlednice a 4 placky s jejími krásnými mandalami. Pohlednice jsem následně poslala babičkám poštou i s písáním a o placky jsem se rozdělila s mými nejbližšími kolego-přáteli další víkend. Nechyběl ani stánek Leros, kde jsem si koupila bylinný čajík a podržte se – krásný čajový adventní kalendář, jupíííí, Vánoce se blííížíííí! Druhý adventní kalendář jsem koupila jako dáreček pro moji kamarádku M, za kterou jsem druhý den jela do Jihlavy. Nejvíce jsem se těšila na vykuřovadla a u tohoto stánečku jsem si koupila vykuřovací směs archanděla Gabriela a oblíbené palo santo. Také mám krásný nástěnný kalendář pro další rok od Lucie Ernestové, mé oblíbené kreslířky. B. si ještě dopřála v kavárničce oreo dortík a pak jsme šly na sklonku dne společně na tramvaj. Cestou jsem na fontánu položila mnou malovaný kamínek a druhý dala B. s prosbou, aby ho někde umístila, až pojede domů na druhou stranu Prahy. Ujel mi samozřejmě autobus, takže jsem pak letěla skoro potmě dva kiláky domů a doma jen nakrmila morče, sebe a šla spát. Už táhlo na 22. h a já měla budík nastavený na 3:20…
Mišelína sockaří a krabičkuje – mé luxusní dýňové placky. 😍
Festival ezoteriky a zdraví Jihlava 19. září 2021
Ve 3:20 mi zazvonil budík na mobilu a do očí mi samy vhrkly slzy. Nééé, prosím spát! Prosila duše, prosilo tělo, plakaly oči… ale nebylo zbytí, vyskočila jsem z postele a běžela se dát do gala, zamaskovat make upem kruhy pod očima, napakovat batoh dýňovými plackami, co jsem si upekla už v pátek předem s sebou a tradá ven. Bus mi jel po čtvrté hodině ranní. Všude byla hrozná tma a nikde ani živáčka – takhle jsem Prahu viděla snad poprvé! Řidič mi přišel dost zaskočen, když mě zahlédl samotnou na zastávce a škubnutím ke mně odbočil. Nastoupila jsem, na metro stanici vystoupila a šla na metro. Cestou se mi strachy trochu sevřelo srdce, protože ve vestibulu metra se hádali nějací Rusáci a když jsem procházela kolem nich, zmlkli a začali si mě odshora dolů prohlížet. Možná si mysleli, že jsem nějaká štětka, protože tak časně ráno, v leopardích šatech, s červenými drápky a vyšperkovaná ženská asi není moc častý jev. Modlila jsem se, aby metro přijelo co nejdříve, ale tak 5 minut jsem tam čekala. Rusové se začali zase hádat naštěstí, byť se na mě stále otáčeli. Metro mě pak odvezlo až na Florenc, kde jsem položila další malovaný kamínek a čekala půl hodiny na RegioJet bus. Cesta busem ubíhala rychle, byť to z Prahy do Jihlavy přeci jen trochu trvá. Tím, že ale bylo šero, tak jsem klimbala v polospánku a část času v busu jsem zaplácla snídáním mých dýňových placek. Kamarádka M. dorazila souběžně se mnou do vestibulu jihlavského nádraží. Jak ráda jsem ji viděla! Zlato moje největší. Není důležité mít v životě mnoho přátel, stačí mít jednoho skutečného, za kterého byste dali i ruku do ohně. M. je pro mě skutečně velmi blízkým člověkem a beru ji jako svou sestru. Má teď v životě nepříliš šťastné období, což bylo i důvodem, proč jsem za ní osobně přijela. Takové věci se mají řešit osobní návštěvou a ne přes messengery. Bylo a stále je mi z jejího vyprávění ouzko a bolavo. Nemám právo tu sdělovat cokoliv veřejně z jejího života, chtěla bych k tomu jen dodat, že věřím, že se toto děje jen proto, aby se následně měla už dokonce života jen a jen dobře. Aby potkala člověka, co umí i dávat a ne jen brát a druhé osočovat.
Ezofest Jihlava byl nedaleko autobusového nádraží a začínal po deváté hodině. Já už byla v Jihlavě na sedmou, takže jsme měly dostatek času si s M. v klidu popovídat. Fest se odehrával v takovém jihlavském kulturáku, kde se dle M. prý často konají maturitní plesy. U vchodu po nás nikdo nechtěl žádné prokazování se testem (jak já tyhle svobodné duše miluju!) a s úsměvem nás vpustili dovnitř. Čekal nás jeden menší a druhý větší sál plný zajímavých stánků s magickými a rukodělnými věcmi od svíček přes kreslené obrazy po polodrahokamy a celkem 3 sály, kde vždy probíhaly přednášky. Program byl velice nabitý a bylo z čeho vybírat. Celou akci moderoval Slávek Boura, což nás s kamarádkou M. fakt rozesmálo. Je to prostě devadesátková legenda ten Slávek a přijel tam sice v kvádru na slušňáka, ale na hlavě měl solidního rozcuchaného vrabčáka a trochu mi připomínal pohádkového hejkala. Co se týče moderování, tak se mi k tomu nakonec hodil, byť jsem si Slávka nedokázala nejprve na ezofestu představit. 😂
První přednášku vedla Jana Niessnerová a byla o čtení z ruky tzv. chiromantii. Nikdy jsem nevěděla, ze které ruky mám budoucnost číst, tak už to vím. Pokud jste stejně jako já praváci, pak se vždy čte z pravé – pravá odráží současnost a budoucnost a levá ukazuje to, s čím jsme se narodili a jaké máme předpoklady. Pokud jsou si čáry na obou rukách podobné, tak se příliš od toho vrozeného neodchylujeme, což je dobře, protože žijeme život bez přetvářky. Paní Jana s námi následně procházela všechny základní linie a čáry na ruce a podávala výklad, co z nich můžeme vyčíst. Jenže já jsem hlava děravá a tak jsem si zapamatovala zas jen pár údajů. 😁 Paní Jana nám řekla, že si z toho nemáme nic dělat, protože ona se to v podstatě učí mnoho let a celý svůj život. Na závěr nám prozradila 4 základní pilíře vztahu z pohledu ženy a z pohledu muže – když jsou tyto pilíře naplněny, pak může vzniknout skutečně pevný a láskyplný vztah. U ženy je to: komunikativnost partnera, schopnost přinést do života nějaký typ jistoty (např. dům jakožto zázemí), umět řešit problémy a um zahrnout ženu něžnostmi. A co potřebuje nutně ve vztahu muž? Aby z domu udělala hřejivý domov, aby mu strojila, co má rád (např. jídlo), aby byla společenská a… aby měla ráda sex a nedržela ho chudáka v nucené sexuální abstinenci. 😂 Ony ty její tipy působí trošku v takovém tom světle „podřízená poslušná žena“, ale tak to myšleno nebylo, nesmí se zapomenout, že kvalitní vztah je o hlubokém duševním poutu k tomu druhému a pak… pak je vlastně dávání takových rad zbytečné, protože když člověk opravdu miluje, pak toto všechno dělá rád a je to samozřejmostí.
Škoda, že jsem význam čar na ruce zas zapomněla! 😂
Druhá přednáška měla název Jaké by to bylo uznat, že věk je jen číslo a hodinku k nám na toto téma hovořila Helena Korandová. Přednášku jsme si vybraly víceméně na poslední chvíli a trochu jsem pak i zalitovala, protože mě přednáška zas tak moc nenadchla. Začali jsme čekáním na paní Ív, což jsem pochopila, že je zdejší jihlavská ezocelebrita, která ostatně festival pořádá. Ív měla zarezervované místo na lehátku, kde ji měla druhá paní během celé přednášky „omlazovat“ pomocí dotyků na určité body těla. Ív ale dobrou čtvrt hodinu nešla, tak paní Korandová vytáhla z našich řad jinou dámu a ta si pak zabalená v dece na lehátku užívala omlazující masáž. Helena už dál nečekala a pustila se do výkladu. Našemu tělu máme nejlépe každé ráno poděkovat, aby vědělo, že ho posloucháme a nejsme jen v hlavě. Před spaním bychom se zase měli obejmout – myšleno sami sebe obepnout rukama a opět si vyjádřit lásku. Každá vráska, kterou máme na obličeji a na těle je jen zarytým úhlem pohledu. Musíme si uvědomit, že můžeme kdykoliv cokoliv nezávisle na tom, kolik je nám let, protože věk je pouhé vědomí, které máme. Až budeme ráno stát před šatní skříní, zeptejme se těla: Hej tělo, co by sis chtělo dnes obléknout? Měli bychom se naučit být skutečně a bezprostředně sami sebou. Sem na svět jsme se přišli radovat, ne se stresovat a ubližovat si. Důležité je projevování vděčnosti, protože kde je upřímná vděčnost, tam můžeme i čekat, že nám bude naděleno více. Z Helenina povídání bylo také zajímavé to, že nenazývá bolest bolestí, ale intenzitou.
Helena přednášela a paní si užívala omlazování. 😇
O jedné hodině začala přednáška o čajích s Tomášem Koudou, který čajům už před lety propadl a umí o nich poutavě povídat. Procestoval spoustu zemí, kde se čaj pěstuje a tak můžu bezpochyby říct, že tento chlapík s vizáží připomínající egyptského faraóna ví, o čem mluví. Tahle přednáška byla zpoplatněná stokorunou a možná to způsobilo, že na ni přišlo celkem asi 6 lidí. Zpoplatněná byla proto, že její součástí byla degustace čajů. Tomáš před námi čaje připravoval a učil nás je správně degustovat. Čajík se nejprve nalévá do čichátka a z něj se překlopí do malé mističky. K čichátku se následně čichá, protože je z něj daleko lépe cítit vůně čaje a z mističky se poté čaj srká, převaluje v ústech a až pak řádně odegustovaný polyká. Byla to celkem sranda, protože já jsem fakt poleno a neuměla jsem čaj přelít z čichátka do mističky, aniž bych ho nerozlila po stole. 😂 Tomáš ovšem povídal, že dle pořádně mokrého stolu se poznají praví čajoví gurmáni. 😂 Testovali jsme například bílý čaj, čaj z květů čajovníku, zelený čaj a dokonce i černý (červený? teď nevím) uzený čaj! A právě uzený čaj u mě na plné čáře vyhrál. Měl krásnou plnou chuť a voněl jako uzená eidam třicítka z Tesca, hmmm, jak já miluju uzenej sejra! 😂 Bylo mi líto, že tam Tomášovi nepřišlo víc lidí, protože to bylo nesmírně zajímavé, leč jak pak sám říkal – lepší méně, protože měl co dělat, aby čajovou degustaci i s naší obsluhou a přípravou čajů zvládl vměstnat do vyhrazené hodiny. Tomáš pak nabízel k prodeji za zvýhodněné ceny čaje a také nám řekl, že nám nemůže doporučit žádný čajový obchod, protože v každém se najdou čaje dobré kvality i špatné kvality a to se týká i známého Oxalisu. Pozor máme dát hlavně na čaje kupované z Aliexpress, to je prý vysloveně drť smetená z podlahy. Na Jemču jsem se radši neptala ha ha. 😂
Můj čajový vítěz – uzený čaj! 😄
Na přednášku kartářky Helen Stanku jsem byla zvědavá, protože její jméno je dosti známé ve světě ezoteriky. Helen je krásná dáma s tmavými vlasy a příjemným projevem. Její přednáška se týkala opět magie a předcházela jí přednáška pana Miroslava Musila o energiích v použití běžného dne (ano, toho pána z festivalu evolution, kde nás učil posílat sluníčka a který mě rozvibroval i v neděli v Jihlavě a přišlo mi, že byl na chvilku zaskočen, když mě zahlédl v publiku, no jo i já se umím z Prahy přemístit během několika hodin do Jihlavy 😂). Helen si na stoleček připravila magická zrcadla a zapálila velké svíce. Povídání zahájila tím, jak je důležitá intuice a takové to „mít z něčeho dobrý pocit“, protože když intuici neposlechneme, tak brzo dostaneme po čuni. Helen nám řekla, že životní skleslost přichází na ženy kolem 35. roku života a na muže kolem 40. roku života – právě v tomto věku řada lidí tápe, co dál v životě a hledá nové zájmy, do kterých by vložila energii. Je nutné ovšem nezapomínat na to, že energie jde předně do toho, kde chybí. Dle Helen bychom si měli vytvořit energetickou kouli, což v praxi znamená vyladit se se všemi živly – např. vložit oheň do každé naší čakry a toto provést s každým živlem. I Helen nám doporučila používat zaříkadlo TZA AY YEZD WHEDN HAM KZY TRE THUMAROWAGEM AGNA GEM TOGLA YEDLAX a při jeho používání se postavit za konkrétního člověka a vytáhnout z něj vše špatné. Tyhle zlé vytažené věci se musí hodit do v mysli vytvořeného ohnivého kruhu nebo právě do magického zrcadla. Do vyprázdněného prostoru následně poslat člověku sluníčka s energií. Kdybyste to zkoušeli, tak po tomto úkonu nezapomeňte odklepnout rukama, abyste z nich sklepli vše špatné a zbytečně to nezůstalo na vás. Helen se svým povídáním dostala i k runám a poradila nám, že pro přivolání lásky máme používat runu M neboli Ehwaz. Pokud si chceme dopřát neviditelnost před ostatními, pak je dobré si vizualizovat runu ve tvaru mašličky Dagaz. K dalším runám se již Helen nedostala, protože její výklad ukončil Slávek s tím, že už musí jít vykládat další host.
Po Helen přišla na pódium Světlana Čiberová s přednáškou Překračování osobních hranic. Osobně jsem čekala trošku jinak laděné povídání. Světlana nám v podstatě převyprávěla svůj příběh s hubnutím a tloustnutím s tím, že co si nyní odepřeme, to se nám vše vrátí. Tělo vnímá jako naši přirozenou hranici, která nás nepustí dál. Ve změně nám nejvíce brání naše myšlenky a strachy. Tahle přednáška mi moc hlubších myšlenek nedala, ale zase jsem se u ní aspoň chvílemi zasmála, protože Světlana měla vtipně udělanou prezentaci.
Světlana a její líčení o tom, jak hubla a tloustla. 😁
Následovalo povídání cestovatele Jeníka Mráze, který procestoval na kole Favorit Francii a Španělsko a došlapal až do slavného Santiaga de Compostela, kam míří spousta poutníků. Poutavé a místy veselé povídání doplnil spoustou hezkých fotografií a sestříhaných videí. Původně jsem na tuhle přednášku vůbec nechtěla, ale musím uznat, že to bylo hezké zpestření dne a parádně mě to k večeru probralo. Jeník má můj obdiv, věčně měl kolo píchlé a nestíhal opravovat, moje cesta by asi skončila hned s prvním píchnutím, páč neumím spravit duši. 😂
A na úplný závěr přišlo loučení, Slávek Boura a ostatní dostali dárečky a my s kamarádkou zamířily na koncert Hudební svět Dejavu. Sympatická dáma a muž z tohoto hudebního dua nás vyzvali, abychom si my zbylí účastníci festivalu sedli do kroužku. Koncertík probíhal tak, že nám pan Petr Dežo K. Kučera vyprávěl příběh svého života a jeho povídání občas prostoupilo hraní na hudební nástroje. Hudební nástroje jsme dostali všichni, já a kamarádka M. jsme bubnovaly na šamanské bubny z jelení kůže. Bylo to super! Paní Ladislava Píseň Svobodová nás během Petrova povídání také obcházela se zapáleným palo santo dřívkem a dávala nám přivonět. Bohužel jsme se nemohly zúčastnit celého koncertíku a tak nějak trapně musely před koncem prchnout, protože by mi jinak ujel autobus do Prahy. Sedly jsme si s M. tak nešťastně, že byl zrovna za námi stůl a nedalo se jen tiše zvednout, obejít naše židle a zmizet. Když už nešlo déle čekat a koncertík se protahoval, tak jsme zkrátka během hraní odložily bubny na židle a středem utvořeného kruhu uprchly pryč kolem pána, který měl vedle sebe větší škvírku vhodnou pro úprk. 😂 Hodila jsem na paní Ladislavu lítostný pohled, snad pochopila, že jsme s M. neutíkaly proto, že by nás jejich vystoupení nebavilo. Jak ráda bych zůstala do konce, bylo to skvělé!
I na tomto jihlavském ezofestivalu jsme mezi přednáškami s M. okoukly nabídku stánků. Bylo toho tolik! A já byla rozhodnutá, že si musím něco koupit, abych měla památku na tento den. Nakonec to u mě vyhrálo srdíčko z pravého křišťálu, které jsem už vykoupala v řece Botič a nabila energií při úplňku v rybách. Také jsem si koupila esenciální olej Orient od Saloos, který má opravdu božskou orientální vůni, ideální na nynější podzimní počasí. M. si zase koupila zážitek v podobě vyvěštění budoucnosti z ruky a dozvěděla se dost zajímavé věci… jsem zvědavá, co se jí splní! 😊 I bříška jsme s M. potěšily. Původně měla na festivalu vařit jihlavská indická restaurace, ale žádný stánek jsme tam s indickou kuchyní bohužel neobjevily. A já zrovna jela bez obíka v krabičce, jindy jsem v tomhle vzorná! 🙈 Bylo tam jen občerstvení formou tortil a bagelů, spousta sladkostí a pak jedna jídelnička, kde nabízeli menu doslova hodné ezoterické akci – řízek, smažák nebo zapečené těstoviny a k tomu gulášovku. Nádhera na festivalu zdraví a osobního rozvoje. 😂😂😂 Po zjištění, že gulášovka není se salámem, ale fakt s kousky masa, jsme si ji každá koupila a k tomu nám paní dala krajíček chleba. Cena polévky byla lidová a hlad stále neukojený, takže jsem šla druhé kolečko kolem stánku s občerstvením s tím, že si musím koupit ještě něco. No nakonec mě zaujal caprese wrap s rajčaty a mozzarellou, který jsem si koupila spolu s citronovou vodou s veeelkou kanadskou borůvkou plavající uvnitř. Ta borůvka byla na závěr mého hodování doslova třešničkou na dortu, mňam! Kámojda M. si zase jako další chod zvolila mechový dortík v parádní zelené barvě ozdobený kytičkami.
Do Prahy jsem dofrčela na desátou hodinu večerní na byt se dostala až bůh ví kdy. Rovnou jsem zalehla a dospávala, však bylo co dospávat. 🙈 Obě akce byly super a už nyní se moc těším na další. A nějaká myšlenka z festivalů na závěr, kterou bych měla zdůraznit? Buďte autentičtí – dovolte si cítit to, co skutečně cítíte, mějte se rádi takoví, jací jste. Kašlete na to, co si o vás myslí druzí, dopřejte si žít opravdu svobodně.