Víkend 19. až 20. června 2021 měl přinést extrémně horké počasí a taky, že přinesl – bylo tak moc velké horko, že by se dal člověk dobrovolně pokropit vodou z projíždějící kropičky silnice i bez ohledu na to, odkud ta voda vlastně pochází. 😂 I přes ta horka jsem takovej „extrém“, že bych šla klidně i na celodenní túrku nebo na kolo. Ono je totiž všechno lepší než zůstat v pražském bytě, který je situován na jihovýchod a slunko tam pere půl dne. Však také kytičky moje balkonové zrovna zažívají zatěžkávací zkoušku a byť poctivě každý večer zalévám, od cca 17 h už vypadají dosti unaveně.
Ve středu se mi ozvala kámojda B., jestli spolu o víkendu něco nepodnikneme, když je v Praze. Dala jsem jí na výběr – úžasnou tropickou túru s Mišelínou nebo Dyzajn Market Léto a procházku Stromovkou nebo Třešňovkou. Třešňovku jsem neznala ani já sama, líbil se mi název a na FB na mě vyskočilo okénko s pozvánkou na akci Třešňobraní na Třešňovce a jelikož se mi ta akce zalíbila, tak jsem si ji i zapamatovala a měla takové to vnitřní nutkání tam zajít. Hádejte, co si kamarádka vybrala… kdo tipoval Dyzajn Market a procházku, ten vyhrál! Ach joooo, proč se mnou nikdo nechce na túúúru??? 😂
Ráno jsem si přivstala, abych stihla skočit do oblíbeného sekáče. To je taková moje radůstka – jít si občas o víkendu „zahrabat“ a objevit poklad mezi vygajdanými hadry za pár kaček. Navíc jsem byla zaúkolovaná mamčou, abych jí vyhrábla šaty na svatbu, kam půjde jako hostkyně. No, šaty se mi vyhrábnout nepovedlo, ale objevila jsem tam super tříčtvrťáky v safari stylu. Když jsem je viděla na ramínku, tak jsem se spíš v duchu tlemila, že je to hrůza, ale líbily se mi zipy a… pak jsem si je zkusila a ty vogooo, dobrýýý!!! 😂 K tomu jsem přihodila blůzku se safari zvířecím vzorem a outfit ze sekáče byl kompletní – a teď se podržte, každý kousek jen za 10 Kč, takhle se nakupuje! A jde to i bez kilometrových front do Primarku. Mimochodem, to šílenství kolem Primarku… to je fakt šílenství! Jak někdo může jít dobrovolně stát mega frontu na laciný hadry pochybné kvality?! Jenom hromadění a následné zanášení planety odpadem. A co si budeme povídat, textilní průmysl je jeden z nejvíce znečišťujících životní prostředí. V sekáči, když narazíte náhodou na kousek z Primarku, tak je to většinou už dost „jetý“ kus hadru, za který nechcete dát ani tu desetikačku, kdežto když tam narazíte na nějakou poctivinu „Made In France“, tak je to stále krásné oblečení bez chybičky, které bude dobře sloužit ještě dlouho a které i lépe díky kvalitnějším materiálům padne.
Kabinko-hrabáko foto. Za desetikáču dobrý, ne? A jak příjemný na těle! 😇
No a potom jsem s narvaným batůžkem upalovala na Dyzajn, kde jsem pod ohromným čarovným dubem čekala na kamarádku. Asi 10 cm mě minulo obří govno, co seslala k zemi paní straka z horní větve a já musela konstatovat, že jsem měla opět z prdele kliku, páč chodit tam pak celej den s govnem na hlavě… no to by byla nádhera! 😂 Ani hrozba dalšího padajícího govna mě ale nedonutila vyjít zpod dubového stínu, a tak jsem tam trpělivě postávala dalších 15 minut a u toho odhadovala, jak je ten dub asi starej, páč byl fakt tlustej. 😂
Když kámojda dorazila, šly jsem na obhlídku stánků. Pokud Dyzajn Market neznáte, tak někdy určo zajděte také na obhlídku, konává se zpravidla každého čtvrt roku dle ročních období. Jen kvůli tomu bych do Prahy teda nejela, ale pokud nevíte, co se dnem a chcete mezi zajímavé lidi, tak je DM fajn akce. Na stáncích prezentují své výrobky různí umělci a dyzajnéři. Hodně je zastoupená autorská móda, nechybí ručně dělané věci pro pejsky nebo květinové ozdoby do vlasů, domácí dobroty (řepánky, vegetariánské mňamky atd.), spousta stánků s různými šperky, bylinková kosmetika, ručně dělaná mýdla, keramika a porcelán, obrazy, výrobky z kůže, hračky pro děti a dokonce i květinový stánek se našel a tentokrát nově prodejna microgreens klíčků.
Bílé stánečky a spousta šikovných lidí, kteří přijeli ukazovat své výrobky a nápady = to je prostě můj oblíbený Dyzajn Market. 💛
Musím říct, že výběr času pro sraz – tedy 13:30 – nebyl při daném počasí moc šťastný 😂 Na plácek před holešovickým Výstavištěm to fakt pralo a málem jsme s kamkou uhořely. Na respirátor nebral nikdo ohledy a na rovinu… všichni na respirátory srali. Bylo to jak za starých bezcovidových dobrých časů. Zjistily jsme, že nejlépe je na hajzlících přímo v budově Výstaviště, ale po čůrací pauze jsme sebraly znovu odvahu a vylezly na rozpálený plac plný bílých stánků. Stánky sice poskytovaly přístřeší, přesto jsme horkem tály. Kámoška B. zatoužila po osvěžující limonádě a tak jsme zamířily k limonádovému baru. Barmani se hned chopili příležitosti a s otázkou, co si dá kolegyňka na mě zavolali, byť bylo jasné, že když stojím dál od stánku, tak nic nechci. No, nehodlali se vzdát, lákali mě na koktejlovou třešinku, ale nechtěla jsem ani tu a tak mě za trest postříkali vodou. 😂 Kámojda si pak vyžádala rosení i pro sebe a nechala si vodu nastříkat do vlasů. Nejedna ženská by ječela: Nééé, nééé, rozteče se mi mejkap, nééé, nééé, zplihne mi objem! Ale B.? Ta si o spršku ještě zažádá! 😂
B. se zalíbily u jednoho stánku mozajková zapichovátka vyrobená ze sklíček a koupila větrníkové pro kamarádku a ještě kočičku na pověšení pro další známou. Co zaujalo mne? Ze všech stánků se mi nejvíce líbil Couple Of Sand. Lenka a Jan tvoří pár a procestovali spolu spoustu zemí světa. Při cestování je napadlo, že by mohli písek z navštívených pláží přetransformovat do podoby šperku. A tak už od roku 2015 vyrábějí originální šperky s troškou písku z různých pláží světa. Když si u nich takový šperčík koupíte, tak vám ho dají hezky do pytlíčku a ještě vám k němu dají fotografii pláže, odkud písek ve šperku pochází. Já se zamilovala do šperku s růžovým pískem, byť vybírání bylo těžké. Kamarádka do mě hučela, ať si zase nekupuji růžovou a zkusím něco jiného, jenže… mně prostě ten růžový písek přitáhl a tak to má být – to, co vás na první dobrou přitáhne, to berte! To je totiž určené vám! A tak jsem si koupila krásný stříbrný řetízek s přívěskem s růžovým pískem z pláže na ostrově Komodo v Indonésii. Pláž je růžová proto, že se bílá zrnka písku smísila s úlomky pravých červených mořských korálů. Když jsem tu pláž zahlédla na foto, hned mi bylo jasné, že se právě stala jedním z mých budoucích cestovatelských cílů – tam se musím jednou vydat a vidět to na vlastní oči! Je to trochu paradox – většina lidí si vozí písek z pláže z míst, která už navštívila. U mě je to teď díky šperku od Couple Of Sand naopak – písek se ke mně dostal dřív a já musím pláž teprve navštívit. No doufám, že tam nepojedu sama a ukecám dalšího dobrodruha, co se mnou vyrazí do Indonésie! 💛😇
Po tý růžový pláži se budu jednou procházet! A v tom modrým moři smočím svoje tělo! Doufám, že se tam dostanu dřív než jako důchodkyně. 😂
B. žádný šperčík nenalákal, ale nalákaly ji poctivé domácí hranolky. Normálně bych se tomu podivovala – dát si teplé hranolky v takovém horku, ale po tom, co mi oznámila těhotenství a rozplývaly jsme se asi hodinu nad ultrazvukem, mi byly ty hranolky hned jasné. Jo jo, těhotenské chutě přišly a miminko si zažádalo o nálož domácích hranolek. 😂 Nabízeli klasiku – s kečupem, tatarkou… a taky tam měli připsáno, že k hranolkům mohou dát švestkový dip. No tak jsem B. vyzvala, ať zkusí něco nového a ona do toho nadšeně šla. Švestkový dip byl prý k hranolkům báječný, akorát… měl takovou zvláštní barvu a spolu s tou konzistencí to vypadalo trochu jako h… no posuďte na foto sami. 😂 😂
B. exkluzivní hranolky se švestkovým „srajda“ dipem 😂
Když jsme už obešly všechny stánečky a nemohly vedrem vydržet, navrhla jsem, že bychom mohly zkusit to Třešňobraní v sadu Třešňovka v pražských Hrdlořezech. Naskočily jsme na tramku, bohužel neklimatizovanou, a napůl udušené respirátorem jsme si to frčely na Palmovku. Tam jsme přeskočily na další tramku a měly co dělat, abychom se udržely na plastových sedačkách. Smály jsme se, že budeme mít mokrý zpocený zadky a pak filozofovaly nad tím, kolik zpocených zadků na těch sedačkách ten den už klouzalo před námi. Ou jééé, ty sedačky by si zasloužily pořádnou desinfekci! Dát je pod mikroskop, tak určitě uvidíme jednu pořádnou mega bakteriovou párty 😂
Na Vysočanské jsme skočily ještě na bus a nechaly se odvézt na zastávku Balkán, kde jsme vystoupily a mapa na mobilu ukazovala, že stačí přejít silnici a jsme v Třešňovce. Před očima jsem ovšem viděla jen zarostlá křoviska nevábně vypadajícího charakteru a vpravo přes silnici strašil Kaufland. Přeběhly jsme punkově bez přechodu velkou silnici a vyšlapanou cestičkou intuitivně šly s tím, že přece 1500 třešní, které údajně v Třešňovce rostou, nemůžeme minout. Aaaa, po cca 6 minutách chůze jsme se octly v třešňovém ráji! Byla to nádhera! Všude samé třešně – velké vzrostlé staré stromy i maličké nedávno vysázené. Některé stromy už byly obalené červenými třešničkami, jiné měly zatím zelené – ty budou až pozdní a dozrají odhadem na začátku července. Jen jsme tam vlezly, propadla jsem žravému záchvatu a požírala třešeň za třešní. Hmmm, to byla dobrota! A z každého stromu chutnaly třešinky jinak.
Samotné Třešňobraní se nás moc netýkalo, protože jsme dorazily až po divadelním představení a komentovaných procházkách sadem, ale i tak jsme si to tam užily na max. Stejně jde nejvíc o ty třešně, že joo? Díky té akci si přímo na místě můžete za 50 Kč zapůjčit žebřík a zadarmo si natrhat třešní kolik jen chcete. My si žebřík nepůjčovaly, nám stačila naše výška, abychom si mohly natrhat do pusy na ochutnání. Náušnice z třešní by byly hezčí jako dárek od Jakuba, bohužel se tam žádný Jakub nepohyboval a tak jsem si ty náušnice musela utrhnout sama. 😁
Akci Třešňobraní pořádala iniciativa Na ovoce – pokud neznáte, určitě jim jukněte na web. Podílí se na záchraně sadů a její členi dali do kupy i mapu, kde jsou zakreslené stromy a keře, ze kterých si mohou lidi volně trhat plody. Za to vše jim ode mě patří velké díky. Na internetu jsem se dočetla, že Třešňovka byla velmi zanedbaným sadem a podařilo se ji obnovit poměrně nedávno za nemalý peníz. Vysazovány jsou nové stromky třešní a pár uschlých torz stromů je tam necháno záměrně, protože slouží jako hmyzí hotely. Cítila jsem se tam jako v ráji a kámojdě hned říkala:
Tohle je prostě sen. Takový sad bych chtěla jednou taky vysázet, ovšem jabloňový. 💗
Jestliže někdo z vás také tak miluje stromy jako já, určitě se zapojte do hlasování do ankety Strom roku. Hlasuje se pomocí SMS v ceně 30 Kč a získané peníze půjdou právě na stromy – péči o ně a výsadbu. Já dala hlas Zpívající lípě v Telecím, kterou jsem měla možnost už naživo vidět a… je to vskutku nádherný strom, který je plný života i přes své 600leté stáří.
Docela mě zaujalo, že v Třešňovce nebylo moc lidí – jen dvě rodiny trhaly třešně na žebříku, potkaly jsme s B. asi 2 zamilované páry, jednu paní a pak tam stál karavan, kde se prodávaly limonády a půjčovaly žebříky. Tak ohromný, krásný, 10ha sad v největším městě ČR a tak prázdný. Oslnivé byly i výhledy na město, jelikož Třešňovka je vrch, takže dává možnost pěkné vyhlídky zase z jiného úhlu na naši matičku Prahu. Co vám mám povídat, úplně to volalo po dece a knížce. Rozvalila bych se tam pod třešeň, zobala bych červené třešinky a hltala řádky nějakého napínavého příběhu.
Z Třešňovky se mi vůbec nechtělo odejít, ale bylo vidět, že kamarádku obdivování a ožírání třešní zas až tak nebere a že již byla z toho vedra unavená (nebo ji udolaly ty hranolky? 😂😂). Odešly jsme tedy ze sadu na Vysočanské se obejmutím a poděkováním za pěkný den rozloučily. Domů jsem pak frčela okrášlená třešňovými náušnicemi a s pořádným třešňovým pupkem, páč jsem tam pojedla snad tunu třešní. Lidé v MHD i cestou v ulicích pokukovali a já si říkala, jestli je napadne odkud jedu – jestli ty třešňové náušnice napoví, že ze slavné Třešňovky. Ale víte co – bůh ví, zda vůbec vědí, že nějaká Třešňovka je, protože ani já sama jsem to dosud netušila. Teď už to ale vím a vím, že se tam budu muset jet podívat i v květnu – tam se to musí pod bílými květy panečku pěkně líbat! 😂😘
V neděli bylo též úmorné horko, ale i přes to jsem vyrazila na 11km procházku, abych se prostě vyvenčila. Navečer jsem popadla deku a šla si číst knížku k tamním vodním nádržím, kde mi společnost dělaly labutě a divoké kačenky a občas otevřela hladinu rybka, co vyskočila a zase zmizela v hlubině nádrže. Deku jsem si rozložila krásně pod rozkvétající mladou lípou a tak mě při čtení těšila intenzivní lipová vůně. Číst si v přírodě je docela sranda… Po stránkách mi neustále pobíhaly mravenci a roztodivní broučci všech možných tvar těl. Nechávala jsem je kličkovat po popsaných stránkách a bavila jsem se škodolibě tím, jak nemohou zdolat vyvýšený střed knihy. Odejít mě donutilo až zešeřováni se oblohy a také povinnost jít zalít navečer balkon a vzpružit mé milované o život bojující kytičky.
Jooo, to je přesně ten můj výhled. Tady se zrovna „čistila“ labutí rodinka a pak celá vyplula na večerní projížďku po vedlejší větší vodní nádrži… Ten pár labutí už kolem nádrže žije skoro 5 let a možná déle, protože 5 let v Praze bydlím a co bylo dříve, to nevím. 😊
Už cestou domů… kolem velké vodní nádrže… kde se při západu slunce projížděla celá labutí rodinka. Krásné to bylo! 😍
Víkend to byl krásný, opět plný hezkých vjemů, nečekaných zpráv, nových pěkných objevených míst, milých lidí… a já se těším, co přinese zase ten další. Léto je nejkrásnější období v roce, užívejme si ho plnými doušky, než všechno zase uspí zima.