30. Posílání balíčků, dopísků… také to tak milujete?

Stejně jako ráda dopísky a pohledy dostávám, tak je také píšu a posílám. Je to takový můj odpočinkový rituál. Teď zrovna v neděli pršelo a další neděli měl být svátek maminek. Vytáhla jsem tedy barevné fixky a propisky, balicí papíry, krabičku a pustila se do chystání zásilky. Pokojem mi hráli naplno Nedvědi a za jejich Valčíčku a dalších srdcimilých pecek jsem pokreslila celý balíček srdíčky a ještě před tím jsem ho celý naplnila dárečky. Tentokrát jsem pro mamku sehnala speciální hlízy jiřin s obřími květy a chybět nesměly ani tradiční Orion Pralinky. Také jste mamince dávali v dětství to stejné? Já si pamatuju, že jsme ve škole vždy jako děti vyrobily srdíčková přáníčka a cestou na autobus jsem se stavila v samce a koupila Pralinky. Netuším, jestli je má mamča fakt tak moc ráda nebo to nadšení z nich hrála s tím, že nechtěla, abych utrácela za dražší bonboniéry, pravdou je, že je mám se svátkem maminek spojené dodnes a… a tak skončily slavné Orion Pralinky i tentokrát v balíčku. 😇

Od mamči jsem se navíc dozvěděla, že babičce pomřely její oblíbené gloxínie a co ten nahoře chtěl/nechtěl – v sobotu jsem čistou náhodou potkala v obchodě dvě hlízy gloxinií… Na poště jsem koupila bublinkovou obálku a šup, už jsem hlízy balila hned po balíčku pro mamču s myšlenkou na to, že snad babičku nečekaná zásilka potěší. 

Vždycky je sranda jít s mými „výtvory“ na poštu. Nejednu pošťačku jsem svými pokreslenými a pomalovanými balíčky pobavila. Jooo, přece nebudu posílat obyč bílou obálku, néééé? Taková obálka, to je prostoru pro kreativní vyjádření! Tu kytička, tu srdíčko… šup s tím na to. Blbé je, když nejdete na poštu, ale posíláte přes schránku nedoporučeně. Když totiž prší, tak chodí často zásilky polorozmočené a k adresátům se dostávají rozmazané, fňuk. 😢 Mám zrovna to „štěstí“, že dopis zpravidla posílám za deštivého počasí a ještě s ním musím běžet 2 km k nejbližší poštovní schránce. Mám ten pocit jenom já, nebo je těch schránek čím dál méně? No, možná je to právě tím, že lidé nic neposílají… a tak je pošta reguluje, ach jooo.

Ooo a poštovní známky, ty tu nesmím zapomenout zmínit! Vždycky se těším, kterou z šuplíčku vytáhnou a prodají mi. Nejhorší jsou ty s letadly, loděmi atd. – z těch bývám zklamaná. Baví mě kytičkové, houbařské, vánoční, velikonoční, dětské, zvířátkové… Nejvíc mě vždycky zklame, když jdu posílat něco vánočního, vím, že je v oběhu už vánoční edice a… prodají mi zase letadlo, ach jooo! Moje mamka, která v dětství známky sbírala, ve mně vyvolala určitou úctu k známkám a… dopadlo to tak, že když mi přijde obálka se známkou, tak známku otrhám a ten otrhánek se známkou si nechám, i když známky normálně nesbírám. Prostě nemám srdce známečku hodit do koše i s celou obálkou. Možná tedy jednou svým vnoučatům odkážu nadité známkové dědictví. Ono je také dost pravděpodobné, že za těch 50 let už budou ta má vnoučata znát poštovní známky jen z výuky dějepisu a klepat si na čelo stejně, jako si klepeme dnes my, při představě vyslání vzkazu na nožce poštovního holubáka. 😄

Na poštu jsem s aktuální gloxíniovou a jiřinkovou zásilkou pro babičku a mamču běžela radši v pondělí odpoledne. Bydlí v malých vesničkách a ta pošta tam rozhodně nechodívá do druhého dne. Jaké bylo moje překvapení, když se za přepážkou objevil pan mladý pošťák! Čekala jsem opět nějakou usměvavou pošťandu zralého věku a ejhle… on takovej mlaďoch! Povím vám, tentokrát jsem ty pomalované balíčky lovila z tašky krapet se červenajíc. 😄 Ještě, že ten respirátor část ksichtu schoval. 😂 Pošťák neřekl nic, ale bylo na něm vidět, že je překvapen, co mu to tam přistálo… „A chcete tu krásu poslat prioritně nebo ekonomicky?“ Zaraženě a bezradně jsem se na něj podívala a povídám: „Tak… tak normálně, hlavně ať to někdy dojde.“ A on se zasmál a slíbil, že tohle dojde zaručeně. 😁

Víte, co mě na tom celém taky moc baví? Právě to napětí, zda zásilka dorazí a představuju si reakci adresáta. Vypakuje babička ze dveří pošťáka se slovy, že si rozhodně nic neobjednala? Nebo jí bude hned jasné, odkud vítr vane a balíček přijme? Nebo se pošťák ani nedozvoní, protože bude babička sledovat Prostřeno se zvukem „na plné koule“? A co mamka? Stihne si balíček převzít ještě v otevíračce pošty, až přijede z práce? A co se bude dít po rozbalení? Budou obě zklamané? Nebo jim to udělá radost? To jsou všechno otázky, na které se dozvím odpověď jen částečně někdy později. Ale je hezký si v hlavě vytvářet různé situace a potutelně se při tom usmívat – těch variací, jak to všechno bude a jak to dopadne, je tolik. Taky se může zásilka po cestě nečekaně ztratit a… ne ne, na to radši nemyslet, tenhle scénář se nevyplní na 100 %! 😄

Už při výběru přání v obchodě jsem se nasmála… No jo, Mišelína… sexistické prasátečko. 😂😂😂

Jednou… dejme tomu v mých 13 letech… jsem v novém Brávíčku našla adresu na Robbieho Williamse. Tehdá jsem ho totálně žrala a měla jeho jméno, iniciály i obrázky snad všude. Jako správně zarytá a fanatická fanynka jsem se rozhodla napsat Robbiemu dopis do Anglie a vyškemrat od něj podpis. V Brávíčku radili přiložit do obálky Mezinárodní odpovědku, což znamenalo, že mi Robbie pošle na odpovědku dopis zpět, aniž by musel cokoliv zaplatit. Pokud si to pamatuju dobře, tak ta mrcha stála okolo 60 Kč, což pro mě – pro člověka s 80Kč kapesným na měsíc byly nehorázný prachy. Taky jsem se stráááášně styděla jít odpovědku koupit, a tak jsem ukecala kamarádku, která se sice taky styděla, ale vždycky se mi ji podařilo nějak „zlomit“ a nakonec mi vyhověla. 😂 Byla to doba, kdy se dalo dostat na internet jen v knihovně a i tam měla kámoška přístup díky členství. Ta hodná duše mi natahala na disketu (!!!! 😂😂😂) pár obrázků polonahýho a nahýho Robbieho, fotku růže a fotku letící holubice. 

Doma jsem to na našem kompu z diskety postahovala, holubici zvětšila na formát A4 (Anooo, rastr jako krááááva 😂😂😂) a tajně v noci vytiskla na barevné tiskárně. Tajně proto, protože barvy do tiskárny byly mega drahý a rodičům by se asi nelíbilo, že si tisknu barevně takovou… chujovinu. 😂 Tenhle holubicí potištěný papír jsem následně použila jako papír dopisní. To je romantika, co? Co bych pro Robbieho neudělala! Následně jsem si ještě za 12 Kč (Tak drahýýýý 😂) koupila v místním papírnictví fialovou gelovku se třpytkami a se švestkovou vůní, aby to měl Robbie fakt krásný. 😂 Dopis jsem psala chabou angličtinou a slovíčka hledala v papírovém Lingea slovníku, páč připomínám, že internet a překladač stále nebyl běžně k dispozici a v naší šetřílkovské domácnosti tuplem ne. I LOVE YOU ROBBIE, YOU ARE GREAT SINGER! tam ale rozhodně nechybělo, to mám živě před očima. 😆 No a když jsem to celé dopsala, napadl mě skvělej nápad! Já to nastříkám parfémem! Tehdy jsem měla jeden jediný „dospělácký“ parfém – Puma Flowing a strašně jsem ho šetřila. Ale Robbiemu… Robbiemu to tím parfémem pořádně navoním! A jak jsem si usmyslela, tak jsem také udělala. Akorát jsem to krapítek nedomyslela. Když na popsaný a potištěný papír dopadly kapky parfému, celý text se začal rozpíjet! Výsledkem byl fialový flek na papíře, kde po nástřiku parfémem vypadala i ta nebohá holubice jako Godzilla. 😂 Málem jsem se rozbrečela, ale nevzdala jsem to. Hned další noci po půlnoci, když všeci spali, jsem začala tisknout další holubí papír…😂😂😂

Celá tahle příhoda s posíláním dopisu Robbiemu dopadla tak, že jsem dopis opravdu poslala. Jo! Fakt odešel! Paní na přepážce teda chvilku nevěřícně koukala, kam to proboha posílám (složitá anglická adresa no 😂), ale pak to orazítkovala a dopis se i s tou drahou mezinárodní odpovědkou a i s dárkem pro Robbieho, který jsem do něj z lásky přibalila, vydal na cestu do Velké Británie.

Pak jsem tak čtvrt roku běhala k naší poštovní schránce a doufala, že přijde Robbieho odpověď. Ano, bylo to poprvé a naposled v životě, kdy jsem za dopis chtěla dopis zpět. Nikdy mi žádná odpověď nedorazila, ale kdo ví, třeba si ten exkluzivní výtvor Robbie zarámoval a má ho dodnes. 😂

Každopádně, jemu bylo tehdy okolo 30, mně okolo 13 a dnes mi je 29 a… a dost se tu teď při těch vzpomínkách směju. Opět pracuje má představivost a vytváření scénářů naplno. Jak se asi Robbie Williams, ten vyhlášenej rebel a v tý době závisláč na drogách tvářil, když z obálky vytáhl Pumou ovoněný dopis s potiskem holubice a s textem v chatrné angličtině psaným třpytivou fialovou gelovkou vonící po švestkách? A jak se asi tvářil, když na něj z obálky vypadla malá zelená dřevěná želvička? 😂😂😂😂😂😂 Ano mí milí, já Robbiemu Williamsovi koupila jako dárek v květinářství to, na co mi stačily poslední peníze – dřevěnou zelenou želvičku, která se lepívá jako ozdůbka na květináče, věnce atd. A jelikož jsem romantická duše, koupila jsem druhou i sobě s tím, že každý budeme mít tu svoji želvičku a to symbolicky zpečetí naši lásku – což jsem mu mimochodem do toho dopisu taky napsala. 😂😂😂😂😂😂 Tak a teď jsem tu definitivně chcapla smíchy, Mišelíno, tohle si mohla vymyslet fakt jen ty! Debilka už od dětství! 😂