Mé zásoby mateřídoušky z léta 2020 stále ještě nevyschly a tak jsem vzhledem k blížící se nové bylinkové sezóně přemýšlela, jak tu moji holku mateřídouškovou ještě využít a do čeho ji lupnout. Jelikož mi zrovna došel chléb, hned se mi nad hlavou rozsvítila žárovička – co takhle zkusit upéct mateřídouškový chléb? 
Nápad, co mě napadl, mi zněl fantasticky. Jooo, to bude určo super takový mateřídouškový chleba! V představách už jsem se viděla ráno, jak si královsky mateřídouškáč snídám a jak mu to s mými oblíbenými míchanými vajíčky svědčí. No, na nic jsem nečekala a šlo se na věc. Recept jsem si vymyslela – jak jinak, však jsem experimentátor – buď to vyjde nebo to nevyjde. Kdo se prostě bojí, ten nesmí do lesa – a to platí i ve vaření a v pečení. 
Ječnou mouku jsem doma koupenou neměla, ona se i hůř shání. V běžných obchodech ji jen tak nekoupíte, musíte pro ni do zdravé výživy. Co jsem ale doma měla a vždy v zásobě mám, tak to jsou ječné kroupy. Kroupy jsou v podstatě zrno, které je zbavené vnějšího obalu, ale stále celozrnné – jak jsem se na netu dočetla, takže se nemusíte bát, že byste konzumovali něco „mrtvého“ a nevýživného. Vytasila jsem svůj elektrický kávový mlýnek, na kterém kávu zásadně nemelu, páč jsem nekávovač, ale zato na něm melu všechno možné i nemožné – a tím možným a nemožným jsou myšleny právě i ječné kroupy. O kávovaru jsem psala i tady, kde jsem ho vychválila, tak jestli sháníte super výkonný mlýnek na vše, tak tenhle model od Sencor mám ozkoušený a fakt si poradí i s ječmenem. 
Měla jsem koupené ječné kroupy lámanka (to jsou ty nejmenší), ale nevyšlo mi množství, takže jsem k nim najemno namlela ještě kroupy střední. Jelikož by vám ječmen nevykynul, je nutné k ječné mouce přidat i pšeničnou. Já dala špaldovku s tím, že ta teda také nijak super ultra nekyne – no jo, je to prostě těžká celozrnná mouka. Těsto mi nakynulo asi o 25 %, což si myslím, že je pěkný výsledek vzhledem k použitým druhům mouky.
Rozhodně nečekejte nadýchaný bochánek. Tenhle bochan se svou texturou nejvíce podobá raženému chlebu – takovým těm chlebům ve tvaru kostky, kde je dobře vidět, že jsou celozrnné. Má tendenci být drobivý, ale zase je dostatečně pevný na to, aby se na něj dala v pohodě namazat třeba pomazánka. Co je ovšem nejbáječnější na tomhle ječném bochánku? Nejbáječnější je rozhodně jeho božská vůně. Ječmen mi vždy voněl nasládle a ve spojení s mateřídouškou – ooooo la láááá, nádhera! Více mi chutnal až druhý den, zřejmě se v něm přísady rozležely.
Až ho budu příště dělat, dám do něj o jednu mrkev víc. Teď jsem ho pekla s jednou najemno nastrouhanou, ale dala bych klidně dvě velké. Ona ta mrkev dost pomáhá chléb zvláčnit, tak proto. Také mu dodává správně sladkou chuť, ale nebojte, zas tak sladké to není.
No a pak ještě jeden fígl jsem na tomhle chlebu ozkoušela v praxi. Jednou jsem na nějakém hezkém blogu o pečení (bohužel si nepamatuju, jak se jmenoval, ale ta rada mi utkvěla v paměti) četla, že když budete péct chléb v páře, tak bude mít krásně vláčnou střídku a extra křupavou kůrku. No rozhodla jsem se to vyzkoušet právě u tohohle ječného chlebáka, protože vzhledem k celozrnnosti použitých druhů mouky jsem cítila, že by mohl být až moc suchý. Bloggerka tehdy radila dát při pečení do trouby hrnek s vodou, která se bude odpařovat a vytvářet potřebnou páru. No, nechtěla jsem riskovat výbuch hrnku a vymyslela jsem to následovně – na dno trouby jsem lupla jeden hlubší plech na pečení a ten naplnila do poloviny vodou. Troubu jsem následně nechala rozpálit a na druhém plechu vyloženém pečpapírem jsem do trouby vložila ječný chléb – v tu dobu už se po otevření z trouby řinula kvanta páry, takže parní efekt byl vskutku dokonalý a myslím, že i daleko větší, než při odpařování vody z jednoho hrnku. Během pečení bylo nutné jednou vodu dolít. Na konci pečení jsem už nic nedolila a nechala chléb dopéct už bez páry. Výsledek? Extra ale fakt extra křupavá kůrka (jako na mě až skoro moc ) a opravdu vláčná střídka chleba. Takže to funguje a doporučuji zkusit a udělat si na to vlastní názor.
Upečený chléb jsem zvážila, protože mě zajímalo, kolik takový bochánek váží. Je to opravdu hutňouš a podržte se, celkem měl hmotnost 784 g. Navíc dokonale celozrnný a díky mateřídoušce zajímavý, takový byste si jen tak nekoupili! 
Jo a pokud nemáte nasušenou vlastní mateřídoušku, tak se dá samozřejmě běžně koupit ve zdravé výživě nebo v bylinkářstvích/kořenářstvích. Její příbuzný je tymián, takže kdybyste opravdu mateřídoušku nechtěli kvůli tomuhle kupovat, tak tymián je naprosto běžným kořením a můžete použít ten. Mateřídouška má ale lepší vůni. Podobnou ale lepší.
Ňamky, co tam nutně musí být:
- 370 g ječné jemné mouky
- 145 g špaldové hladké mouky
- 1 velká mrkev
- 2 lžíce oleje
- 1 balíček suchého droždí
- 3 lžíce hnědého lněného semínka
- 2 lžičky UMEocta (nebo běžného octa)
- 1,5 lžičky soli
- 5 lžiček rozdrcené mateřídoušky
- voda
Bez těchhle pomocníčků se neobejdete:
- 2 plechy na pečení
- struhadlo
- mísa
- mlýnek na namletí ječných krup
- pečpapír
