K tupouškovi pyšnému jsem přišla úplnou náhodou. Objevila jsem ho ve slevách v OBI, kam jsem ale původně neměla vůbec namířeno. Byl velmi, velmi, velmi horký letní den roku 2020 a já mířila na nádražíčko Roztyly, abych nasedla na bus a zajela na otočku do Benešova k jedné paní pro nádherné retro hrníčky. Jsem taková retromilovnice víte… takže když jsem ty nádhery oouškovaný viděla na FB v Marketplace, neváhala jsem a paní prodejkyni hned kontaktovala. NE, POŠTOU VÁM ROZHODNĚ NIC NEPOŠLU. Dorazila mi nepříliš milá odpověď od té paní a tak jsem si v hlavě urovnala priority a řekla si, že je pro mě lepší skočit na bus a pro ten retro poklad si dojet.
V sobotu toho dne, kdy jsme s paní měly domluvenou schůzku v Benešově, jsem brzo ráno dojela na ono roztylské nádražíčko a vyhlížela bus. Přijel o 2 minutky později a nastupovalo hodně důchodců. Tak jsem se slušňácky postavila na úplný konec fronty, byť jsem na zastávku přišla první a čekala nejdéle, a pomaličku postupovala kupředu. Lezu lezu lezu do busu, dávám nohu na první schůdek a najednou slyším pípnout SMS. Mozkem mi honem projelo: Nepíše ta nepříliš milá paní prodejkyně? Rychle jsem vytáhla mobil a tam stálo: Pardon, ale dnes nemůžu. Kollerová
Opařeně jsem čuměla na displej, až jsem si uvědomila, že stejně opařeně na mě čumí i řidič busu. Tak jedetéééé nebo nejededetééé? Probral mě řidič z mého opaření. Noo… vlastně nejedu, pardóóón! A vycouvala jsem z busu. Řidič musel být asi náramně pobaven, protože takového pomateného tydýta zajisté dlouho neviděl a dlouho zase neuvidí.
Co teď? Plány byly zmařeny a já měla před sebou celý celičký den a navíc tak dlooouhý, páč jsem si kvůli cestě pořádně přivstala, byť byla sobota (a v sobotu… to spím zásadně do půl jedenáctý 😂). Hned u metra a nádraží Roztyly stojí i velký OBI market a já mám tyhle hobby markety tak ráda! No, když mám tolik času… zajdu se tam mrknout! Aspoň si zlepším náladu, když mi ji ta paní svou nespolehlivostí tak srazila dolů. A tak jsem vyrazila.
Spousta věcí pro kutily, sekačky, krmení po zvířata… tyhle oddělení jsem minula bez povšimnutí a mířila k tomu svému nejoblíbenějšímu. Však o sobě OBI market sám hovoří jako o ráji zahradníků a já musím říct, že to ráj fakt je! Tolik kytiček na jednom místě! A… obrovský výprodejový stojan muhehehe 😂 U výprodejového stojanu nebo spíš regálu strávím vždycky moře času. Jsou tam zdevastované kytičky, takřka kaput chudinky, které se nestihly prodat ještě za svého „freš“ stavu a OBI zaměstnanci je svou péčí-nepéčí stačili takřka zlikvidovat. Některé jsou jen odkvetlé, jiné ovadlé, další otrhané, některé mají zažloutlé listy… a všechny křičí: Vezmi si měěěěěěěěěěěě, zachraň měěěěěěěěěěě, dej mi šanciiiiiiiiiiii!
Kdybych mohla, odvezu si každou návštěvu OBI celý ten výprodejový regál s sebou. Ale… bohužel, jsem limitovaná malými rozměry bytu a jen jedním oknem, kam se pořádně dostane sluníčko. Proto musím pečlivě zvažovat, koho si pustím domů. Výprodejové OBI stojany jsou ale mimořádně lákavé, co vám budu povídat! Dají se tak pořídit květinky se slevou až 70 %.
Držela jsem tam zlevněný odkvetlý a polámaný ibišek a už už to vypadalo, že vyhrál. Najednou mé oko ale vyletělo na nejvrchnější příčku regálu a tam stál ON. Tupoušek! Ale to jsem ještě nevěděla, že je to tupoušek. Nápis na lístečku u květinky totiž sděloval, že je to Medinila, že má ráda hodně zalévání a že ji nemám jíst. Asi 5krát jsem květinu sundala z horního regálu, dala do košíku a zase ji vrátila. Nemohla jsem se rozhodnout. Odrazovalo mě to, že o květině vůbec nic nevím, ale přitahovala mě svými obrovskými žilnatými listy. A také ta cena… zlevněná byla skoro z 500 Kč… ty jo, tak drahou kytku bych si nikdy jen tak nekoupila… No a pak jsem se prostě rozhodla, vyčítala bych si, kdybych tam medinilu nechala stát.
U pokladny jsem za ni zaplatila tuším kolem stovečky a rovnou jí koupila i nový květináč. Nesla jsem si ji v náručí s velkou pýchou cca 3 kiláky až do místa, kde bydlím a pozorovala jsem dle reakcí kolemjdoucích, že ta moje květinka budí zájem. Jo jo, obří listy jí plácaly vzduchem jak sloní uši a pěkně pleskaly do kroku.
Konečně jsem v tom hrozném horku dolezla až do bytu. Za dveřmi postávala spolubydla, která si zrovna dělala beauty den a s turbanem na hlavě mi povídá: To už jsi z Berouna jako doma, jooo? A kde máš hrnky? A co to zas máš? No víte, ona už byla zvyklá, že domů pořád tahám nějaké květiny, takže jí medinila nějak moc nezaskočila. Se smíchem jsem jí vylíčila, jak se na mě paní s hrnky vybodla, jaké jsem měla štígro, že jsem si SMS nepřečetla až v buse a jak jsem výhodně rozfofrovala peníze původně určené na retro hrnky v OBI. 😂
Usedla jsem honem ke svému noťásku Igorovi a gůglila medinilu. Vyjela mi na obrázcích v celé své kráse. Oooo, aaaaa, oooo, aaaa, ta náááádherně kveteeeee! Málem jsem upadla do kómatu z té krásy. Pak moje oči sjely na exemplář, co jsem si přinesla a trošku jsem posmutněla. Oooo, aaaa, oooo, aaaa, to bude trvat ještě dlouho, než se tohohle dočkám. A v mé obavě mě utvrdily i další články, kde se psalo, jak je péče v bytových podmínkách o tuto květinu náročná a v drtivé většině končí smrtí medinily. Koukala jsem na tupouška, tupoušek koukal na mě… a já mu řekla: Hele, ty Tupoušku, ty mi teda bačkorama nezaklepeš. Ty budeš pěkně růst, kapiš to? A on tak nesměle kývnul listy jako… že teda jooo, ale že mi nedá nic zadarmo.
No a tak jsem vymyla prázdný obal od rozčesávače na vlasy, naplnila ho převařenou vodou a… a začala teda den co den rosit, když to má milostpán Tupoušek tak rád. Asi vám dle velkého písmena došlo, že tupoušek dostal jméno Tupoušek a že je to od léta můj parťák a že od léta až doteď stále žije i přes nepříznivé bytové podmínky. 😂 Díkybohu, že to zatím zvládá! Ale stal se ze mě otrok rosení… klidně bych se mohla rosením živit. Nepotřebujete něco orosit? Kdyžtak mě kontaktujte, možná vám dám i slevičku. 😄
Tupoušek nesnáší přemokření. Tupoušek nesnáší přesušení. Tupoušek nesnáší suchý vzduch. Tupoušek nesnáší ostré slunce. Tupoušek nesnáší stín. Tupoušek nesnáší běžná hnojiva a chce jen ta pro orchideje. Tupoušek nesnáší málo místa, páč strašně rád roste. Tupoušek nesnáší zimu. Tupoušek nesnáší vodu z vodovodu a sosá jedině převařenku. Tupoušek se nerad množí a namnožit ho je takřka nemožné. Tupoušek… Tupoušek je kytka na zabití, to vám teda povím. 😂 Oni ji v obchodech prodávají krásně nakvetlou ze skleníku, květ brzy odpadne a vy se pak dlouho snažíte, aby vám tupoušek vykvetl znovu a… aby vám hlavně nechcapl. Páč nechat chcapnot kytku za pětikilčo, to už trochu zabolí. Tupoušek nedostal své české jméno jen tak, ptž jím vyjadřuje, že ten, kdo si ho koupí je taky pěkně tupej tupoušek. 😂
Že má rád Tupoušek prostor, to jsem poznala hned záhy. Začal mě za poctivé simulování pralesní vlhkosti (😂😂😂) odměňovat dalšími listovými patry – teď má aktuálně o 2 patra listů víc, což v praxi znamená, že na výšku i na strany nabral +20 cm minimálně. A už tam zase vidím něco malého rašit. Že by další listové patro? Marjápano, já se snad za chvíli nevejdu ani do vlastního bytu, všecko místo připadne Tupouškovi hamižnému, panchartovi roztahovačnému.
Včera jsem dokončila večerní simulování pralesa (tj. vlhčení listů před spaním 😂) a zahlédla jsem, že mu nějak osychají konce listů. Hmmm, pátrala jsem po škůdci a kde nic tu nic… Kdopak mi ujídá Tupouška? Kterej sviňucha? Poslala jsem dotaz do FB skupiny a nedostala ani jednu odpověď. Co jsem také čekala? Však kolik lidí má doma tak drahou kytku? A kolik lidí se dostalo do fáze, kdy ještě stihlo řešit konce listů a tupoušek už nestál v květináči mrtev? Proto jsem písla i mé mamce, ta tupouška nikdy neviděla, ale znáte to – maminky vždycky dobře poradí.
A neleze po něm něco jo? Nemá náhodou svilušky? Podívej se pořádně! … Nemáááá, však jsem se dívala… koukám zase… jo počkéééj, po těch listech fakt něco leze, je to skoro mikroskopický a je to červenohnědý. A bylo jasno, mamka měla zase pravdu. Svilušky, vy megery! Tak vy mi budete jíst mého milovaného Tupouška? Já s vámi zatočím.
Nasadila jsem povinný respirátor a šlapala směr OBI – tentokrát se vystavit covid nakažení kvůli zdraví své květiny. U regálu s postřiky jsem prostála dobrých 15 minut a načetla informací, že by to dalo za 15stránkovou esej. Nakonec jsem uposlechla tip mamky na Fast-K a k tomu si přihodila i STOP svilušky postřik od Agra. Koukala jsem, jestli nemají i něco přírodního, ale na svilušky evidentně ne. A dát si kolečko ještě přes Hornbach a Baumaxx v této pandemické době, to už se mi zdálo až moc.
Vrátila jsem se v čase svačiny, kde už Tupoušek vyhlížel svačinové simulování podmínek pralesa, jak jsem si ho naučila. On ten můj frajer totiž dostává rosení ráno k snídani, v poledne k obědu, odpoledne k svačině a večer na dobrou noc. 😂 Tentokrát ale k svačině dostal trošku jiné roseníčko. Najednou se ocitl ve vaně a už jsem mu na listy stříkala ten elixír života pro Tupouška a elixír smrti pro svilušky. Z té vany na mě Tupoušek čučel dost vyčítavě. Ale… ale no tááák kamaráde, pro krásu a pro život se prostě musí občas trpět. Když oschl postavila jsem ho zpět do pokoje a za 7 dní nás čeká repete. Svilušky jsou prostě bestie, na ty jedna dávka stačit nebude. A já se teď modlím, aby to Tupoušek ustál. Páč on je skvěléééj a já si moc přeju, aby byl ještě dlouho živéééj… a jednou třeba i krásně rozkvetl. 💚
A to je ooooooon, foto pořízené po 2 týdnech soužití se mnou. Tady už byl Tupoušek přesazený a jeho listům se opět vrátil lesk. Teď už je to úplnej kolos, nicméně to vám ukážu někdy jindy.
Skanula vám slza? Neplačte, Tupoušek je bojovník, o Tupouškovi se tu ještě dočtete. 😊 A kdybyste se chtěli podělit o nějaké tupouškovské pěstovatelské postřehy, tak neváhejte a pište do komentářů. 💗