Stejně jako loni byly i letošní Velikonoce takovými neVelikonocemi. Vzhledem k lockdownu kvůli virové epidemii jsem nedostala ani jednou pomlázkou a tak si mohu o omlazení nechat leda tak zdát. Ach jooo a já bych to omlazení zrovna tak potřebovala, vzhledem k blížícím se 29. narozeninám. Jo jo, první vrásky mi dělají vrásky, ale to není téma dnešního písání. 😄 Chtěla jsem vám jen trošku přiblížit, co jsem těch pár volných dní robila a co jsem zažila.
V roce 2020 jsem zůstala na Velikonoce poslušně v Praze. Tehdy nás prosila vláda, abychom se zbytečně nikam nepřemisťovali, abychom náhodou nezavlekli vir ke svým rodinám. Strávila jsem ty slunné dny na kole a byla to náramná sranda. Jsem si tak frčela, najednou u mě přibrzdilo fáro plný kluků, z okýnek vyjely pomlázky a dostala jsem na zadek rovnou při jízdě. 😂 Na podobné komické situace jsem přímo magnet a vlastně jsem moc ráda, že je přitahuju, protože se u nich i pořádně zasměju – ať už v ten daný moment nebo zpětně, když na ně vzpomínám jako teď.
Letos jsem moc poslušná nebyla a frnkla jsem k našim, kde mám trvalé bydliště, takže s frnknutím nebyl problém a zavléct něco do rodiny nehrozilo, protože má nebohá rodina už vše prodělala i bez mého přičinění. Náááramně jsem se do té naší pidivesničky těšila, však jsem nikoho ze svých blízkých neviděla od Vánoc!
Bohužel, počasí nepřálo tolik jako loni. Přijela jsem už v úterý a ve středu si vybírala poslední den loňské dovči. V tu středu bylo přímo božsky! Neváhala jsem, naskočila na starého crossáka a vyrazila na objížďku přes vesničky a městečka v okolí. Povím vám, ještě dnes nemůžu normálně sedět – joooooo, první cyklovyjížďka vždycky končí otlačenou zadnicí. 😂 Ale to počasí bylo fakt božské! Jela jsem si jen v tílku a v kraťasech a trochu nebezpečně se zavřenými víčky, do kterých jsem nechávala opírat první silné jarní paprsky slunce. Díky lockdownu jsem nepotkávala skoro žádná auta, což je prostě pro cyklistu nádhera! Žádné čmoudící výfuky u nosu… jen čerstvý vzdoušek, zelenající se tráva, první rozkvetlé květinky podbělu, sluníčko nad hlavou, alabastrově modrá obloha bez mráčku… Jen jedna věc mé poklidné rozjímání na kole narušila – objev velkého sraženého divočáka. Bohužel, zvíře již bylo mrtvé, ale musím říct, že je to prvně, co jsem mrtvého divočáka u silnice zahlédla. Je to vždy smutné, kolikrát si říkám, co ti řidiči propánakrále dělají? Mrtví ptáčci, přejetí ježci, sražené kočky, ušáci na cimprcampr, pošlé srny v příkopech, rozjeté žáby… Některé dny je to na silnicích jako na pohřebišti a silnice jsou smutným svědectvím toho, jak spousta lidí (ne)řídí a (ne)dává pozor a (ne)dodržuje předpisy.
Pryč od smutného tématu, hurá k veselému. Už všude raší první bylinky! Na naší zahradě rozkvétaly první prvosenky jarní. Dříve jsem je sbírala a sušila, čaj z nich je výtečný. Roste jich ovšem stále méně a méně, jsou chráněné a také poskytují první skromnou potravu probuzeným včelkám, čmeldům a motýlům, proto jsem je letos neoškubala. Mamky zahrádka byla také samý květ – kvetly krokusy, bledule, sněženky… nádhera!
Co mě ale nejvíc dostalo, tak to bylo kvantum česneku viničného, které nám vyrašilo pod hrušní a pod ořešáky. Česnek viničný vypadá jako pažitka, jen je o něco hubenější a méně křehký. Je to jedna z prvních rostlinek, která na jaře vyčuhuje ven. Zvířata ji milují, kdybychom měli třeba ovečky, už by bylo po česneku. 😁 Naštěstí ovečky nemáme, máme jen jednoho dubnového berana (mě 😂), který se do česneku viničného pustil sám. Ujíždím na něm už roky, určitě je to tak 6 let zpět, co jsem ho objevila. Když jsem byla malá, mamka mě od něj odrazovala se slovy, že to je psí pažitka. V překladu to znamenalo, že to není určené pro lidskou konzumaci. Na internetu jsem se ale o spoustu let později dozvěděla, že česnek viničný je naopak výtečnou zásobárnou vitamínů po dlouhé zimě, když ještě pořádně nic neroste a tak jsem si dodala odvahy a natrhala si ho…
Samozřejmě, že jsem si ho nenatrhala jen tak do vázy, ale za účelem sež… spapání. 😁 Všichni šílí po česneku medvědím, přitom mají na zahradách neméně skvělý česnek viničný. Na internetu jsem se dočetla, že pomáhá snižovat krevní tlak, čistí střeva, zlepšuje zažívání a má další spoustu benefitů. Co je dost zajímavé, tak to je to, že když ho spapá třeba ovečka, kterou následně porazí, tak je její maso cítit česnekem. Ano, je to stejné jako u klasického česneku – i česnek viničný dokáže měnit tělesnou vůni a také po něm parádně zavání dech. To znamená, že před randíčkem česnek viničný raději nepapkejte. 😂
Česnek viničný se používá stejně jako klasická pažitka – do polévek, do nádivky na Velikonoce, na chleba, do tvarohové pomazánky atd. Já ho mám ráda syrový v zeleninovém salátu a letos jsem si s ním dělala opět své oblíbené vaječné placky.
Co se týče první travičky, nezdráhám se jíst ani bršlici husí nohu nebo mladé mlíčáky či šťovík nebo lesní jahodník. Bohužel, na kopřivy bylo v oblasti s vyšší nadmořskou výškou asi ještě stále brzy, protože měřily sotva cenťák, a tak jsem je nechala naživu a nespásla je. 😂 Z mého travního hodování šílí mamka i babička, ostatní to berou s humorem a já to beru s humorem i zcela vážně. Prostě věřím, že i údajný plevel je prospěšný lidskému tělu a pak… kdo vlastně určil, co se jíst smí a co ne, když bezpečně víme, že to není jedovaté? Takže se taky nebojte a až někde potkáte česnek viničný nebo mladé lístky pampelišky, tak je berte a pak si z nich doma připravte něco fajnového k snědku.
Další dny mého velikonočního volna byly bohužel dost chladné. Na Velký pátek jsme s mamkou vyrazily na 13km výletík a vzaly s sebou i naší 14letou fenečku Tiffany. Už nemá moc sil na daleké pochody a tak mamka přišla se super nápadem. Z půdy přinesla starý golfáč, ve kterém vozila tehdy mě jako mimčo, ušila na něj speciální pelíšek a dopadlo to tak, že jsme naši psici vezli krásně na golfáči a mohla si užít den s námi. A že se jí to líbilo panečku! Pokud máte stařičkého nebo nemocného pejska, určitě se kočárku nebojte – dá se koupit i speciální psí, ale snadno ho vytvoříte i z použitého dětského kočárku a vyjde vás mnohem levněji. On i starý pejsek touží být se svými páníčky a ne pořád jen ležet doma v pelíšku u misky. Mamka se bála, co na to řeknou lidi… No, většina se na nás usmívala nebo se zájmem pozorovala. Jedni turisté na nás volali, že si z dálky mysleli, že vezeme děťátko a pak nestačili koukat. Já s mamkou jsem si dělala srandu z toho, že vzniknou po vsích drby, jaké má mladá Mišelína šeredné dítě. Naše fenka je totiž čínský naháč a tak z dálky díky holé kůži a čupřině na hlavě opravdu působí jako dítě. 😂 Jelikož nejsem ve vození dětí zkušená, neb žádné nemám, povedlo se mi naši fenečku vyklopit. Oooo, sypala jsem si pak popel pěkně na hlavu! A už si dám příště pozor na to, že když se kočárkem najíždí na větší kámen, tak hrozí, že se kolečko o kámen zastaví a přepravovaný pasažér, který není řádně připoután, pak letí vzduchem. Naštěstí tahle nepříjemnost naši fenku od kočárku neodradila a zbytek cesty na něm bez protestů dojela – zkrátka na úplnou pohodu. 😁
Jelikož 7. dubna slavím narozky, tak jsem byla i pořádně obdarována krásnými dárky. To bych nebyla já, abych se nepochlubila. Od bratříka jsem dostala nádherný parfém, který má božskou orientální vůni. Vybírala ji moje mamka a když jsem ji vyzkoušela, komentovala ji se slovy: Jo, když jsem k ní čuchla, byla to přesně ta vůně, co si pamatuju z veřejných záchodků, tak jsem ti ji hned objednala. Takové z tebe cítím často. Nooo, má pravdu, mýdlové „záchodkové“ vůně naprosto miluju. 😂 Potěšil mě i velký kartáč na vlasy, se kterým jdou nádherně rozčesávat bez zatáhnutí. Penízky ty dostávám vždy a dávám si je pečlivě bokem s tím, že si za ně koupím něco pěkného – žádné, že je zamíchám do běžných peněz v peněžence a utratím za běžnosti. Také jsem v taštičce našla 3 stírací losy, na dva jsem nevyhrála a čokoládový Sazka jsem si nechala s tím, že každý den setřu jednu políčko a pořádně si los „vychutnám“. Jooo, to jsem celá já – napětí si rozkládám do delšího časového horizontu a měsíc mám naději, že možná něco vyhraju. 😂 Když se setře los hned do minuty, není to prostě vonšo. No a abych nezapomnělááááá, dostala jsem nový chytrý náramek Xiaomi Band 5. Z toho jsem fakt nadšená. Dlooouhé roky jsem měla Xiaomi Band 2 a sloužil mi výborně, ale postupně mu přestaly být vidět údaje na displeji na denním světle. Občas jsem se tak dostala do pozice tatara – to když za mnou přišel člověk, vidouce, že mám hodinky na ruce, s dotazem kolik je hodin a já musela trapně hledat mobil, abych se podívala, protože na mém náramku byl čas vidět až po setmění. 😂 Pětkový chytrý náramek už je navíc mnohem vychytanější – vypočítal mi i plodné dny ha ha 😂 A na pozadí jsem si mohla nastavit i vybraný motiv, u mě vyhrál pejsek pojídající kus melounu, protože to mě vystihuje nejlépe – jsem také melounožrout. Poštou mi prý jdou ještě nějaké speciální náramky v hezkém designu, co mi naobjednala mamka… už se na ně moc těším! Černý řemínek u hodinek je prostě nuda nudovatá.
Téééda, takových dárečků krásných, to si ani nezasloužím! 💜
Aaaa, já málem zapomněla na jedno velké drama. Po dvou letech jsem přišla za mamkou s tím, aby mi zkrátila vlasy. Jsem člověk, který by šel raději k zubaři než ke kadeřnici, takže si asi dovedete představit, jak moc velkou odvahu jsem k tomuto kroku musela sebrat. Chtěla jsem zastřihnout konečky o 2 cm, načež se mamka nahlas zasmála s tím, že bude muset vzít tak 30 cm. No šly na mě mdloby. Dopadlo to tak, že jsem o 30 čísel fakt přišla, protože už byly vlasy v délkách opravdu prořídlé – no jo, vlasy pod zadek, ty dostávají zabrat. Přivírala jsem si je nejen do zipu u sukně, ale také do dveří, mezi kotouče činek… prostě všude. 😂 Na novou délku „po zadek“ si stále zvykám a je to fakt nezvyk, mít takhle krátké vlasy ha ha. 😁 Snad brzo dorostou a navíc v lepší kvalitě, protože stále pokračuji v drožďové výzvě. Mamka celou stříhací story zakončila tím, že se dožadovala 900 Kč za ostříhání, páč tolik bych za dámský střih prý vykvajzla v salonu. No nakonec jsem nic platit nemusela a dluh splatila vytřením verandy. 😂
Návrat do Prahy probíhal v poklidu na velikonoční pondělí. Od rána hlásili, že má strašně sněžit a vichřit, ale naštěstí místy prokukovaly i sluneční paprsky. Překvapilo mě, že na hlavním nádraží v Praze byl otevřený obchod Tiger… no nalákal mě, zaplula jsem do něj a pořídila si dvě roztomilé maličkosti – květináč s ženskými prsy (jak kdyby ho odlili podle mejch ha ha 😂 musela jsem si proto kozatej květináč nutně koupit, jistě chápete 😂) a kartáček na nehty s roztomilým růžovým medvídkem. Překvapilo mě, že nejezdilo metro, takže jsem se s kupou tašek a s přepravkou s morčetem musela táhnout XC autobusem a přestupovat. Jen jsem dojela domů, začala venku pořádná „čína“. Přes sněhové vločky nebyly vidět ani domy naproti. No masakr! Zůstala jsem tedy doma, byť bych raději vyrazila na prochajdu a přesadila si rajčátka. Joo, to jsem zapomněla zmínit – moje milovaná babička mi předpěstovala sazeničky balkonových rajčátek odrůdy Vilma, tak jsem si ty malinký zelený pidižvíčky přivezla do Prahy a rozsadila do kelímků. No snad pěkně porostou. 😊
Jsem zvědavá, jaké budou Velikonoce za rok. Za rok mi bude třicet a to už tou omlazující pomlázkou fakt potřebuju dostat na pérdel! Přece si nebudu platit botox, když se jde omladit tak snadno. 😂