Za svůj život jsem dostala tolik krásných dárků a ani jeden nekrásný. To mohu s jistotou říct. 😊 Nikdy se ke mně nedostala věc, kterou bych termínem „nevhodný dárek“ označila. Na internetu často vídám diskuze o tom, jak je někdo nešťastný z dárku, který dostal a také následné nabídky prodeje těchto věcí, které svým novým majitelům nepřinesly radost… ještě, že tohle neznám a i pro sedmé kabelkozrcátko najdu uplatnění. 😂 A pak… já bych měla tak černé svědomí, kdybych se nějakého dárku zbavila! Ooo, to si ani neumím představit. Ta věc by mě určitě chodila bubákovat do snů, až bych ji nakonec musela odkoupit zase zpátky. 😂 Jediné, co bych předala dál, by byly cukrovinky a slazené potraviny, protože přidaný cukr jsem před spoustou let vyškrtla z jídelníčku. Nutno dodat, že to ovšem mí blízcí vědí a tak už se mi dlooouho nestalo, že bych dostala slavnou Nutellu nebo Raffaelo.
U většiny věcí, kterými jsem byla obdarována, si naprosto přesně pamatuji kdy, k čemu a od koho to bylo. Samozřejmě, roky se nabalují a i já někdy zaváhám a v myšlenkách zatápu, od koho je ta růžová propiska a od koho zase hrneček… to bych kecala, kdybych tvrdila, že se to nestává, ale většinou se mi vždy vybaví tvář člověka, se kterou mám danou věc pevně spojenou. A to se mi na dárcích moc líbí – jejich úkolem není jen udělat chvilkovou radost… jejich úkolem je totiž i připomínat dárce a hezké okamžiky, které máte s tím člověkem spojené kdykoliv, kdy vám na tu věc sklouzne oko nebo kdykoliv ji používáte.
Jedním z nejpěknějších dárků, které jsem z krásného dárkového papíru vybalila, byla pícka na jablko. Dostala jsem ji od mamušky a je ručně vyráběná. Jestliže nevíte, co to pícka „na džabka“ je, nemusíte se stydět – ona ji nezná většina lidí, byť je to tak suprácká věcička. (Pozn.: Teď jsem si upa vzpomněla na VŠ studentská léta… furt jsem si kupovala jablka a s kámoškou jsme jim říkaly „džabka“… jééé, to budu muset dát do nadpisu. Džabka, džabka, džablíčka! Momentálně mě obklopila vlna nostalgie. 😁)
Každé Vánoce a i ve valentýnském období se letáky obchodů hemží fontánami na čokoládu nebo na sýr, ale taková pícka na jablko… tu jsem v nich neviděla snad ani jednou. No je vidět, že co nepůsobí na oko tak moderně a ještě se v tom dělá něco zdravého, to zkrátka masy lidí netáhne. 😁 A vlastně je to dobře, protože by se pak pece na jablíčka začaly vyrábět ve velkém a s tím nesouhlasím. Pro mě je pec na jablko takovým symbolickým předmětem, který by měl být vždy ručně dělaný, aby mohl dál předávat dobrou energii. Nevím, jestli to tak máte také, ale mně se i lépe pije z ručně dělaného hrníčku než z hrnku, který koupíte v každém Albertu. Vždycky si přestavuju, jak mistr keramik nebo mistrová keramičková (nová profese, hele 😂) s láskou tvoří svůj výrobek a napětím ani nedýchají, z toho, co jim pod rukami roste. Každé vytvořené věci dávají několik (snad i několik desítek) minut svého života a otiskují do ní svůj talent a píli. Při tom poslouchají Holubí dům od Schelingera, broukají si, ukusují Milu… 😄 prostě pohoda lahoda a tuhle pohodu lahodu pak to jejich dílko rozdává dál.
No a pícky na jablíčka… pícky na jablíčka jsou právě takovým lahoda pohoda výtvorem, díky kterému si uděláte lahoda pohoda atmosféru doma kdykoliv jen budete chtít. Já takhle lahoda-pohoduju už několik let, co pícku mám a je to prostě bájo.
Pícka na jablíčko je vlastně taková velká aromalampa s tím, že horní část je oddělitelná miska. Misku sundáte a dáte do ní jablíčko. Já ho vždy zbavím jádřince, slupku nechávám a pokrájím na menší kousky. Pak do misky naleju trochu vody a přihodím anýz, badyán, skořici, kardamom, hřebíček, fenykl, koriandr – buď jen jeden druh koření nebo klíďo píďo namíchám několik druhů dohromady. Mistička se zaklapne pokličkou, vrátí se zpět na své místo a do pece se vloží čajová svíčka. A co pak? Pak necháte čajovku hořet – klidně celé 3,5 h (obvyklá výdrž čajovek) a užíváte si úžasnou vůní jablíčka smíšenou s kořením. Joo, vlastně je pícka na jablka rovnou i tou aromalampou, protože vám krásně provoní domov. A až svíčka zhasne, tak naklušete se lžičkou a zdravé mlsání může začít. Jablíčko se zatím upeče, krásně změkne a natáhne vůni koření. Pod pokličkou vám prostě vznikne takový jablečný kompot. 😊 Já si upečené jablíčko překlepávám normálně do klasické misky a dávám s tvarohem, vločkami a kakaem. Když to vše zamícháte, vznikne vám výborný dezert – a když nepřidáte cukr, tak bez přidaného cukru a následně i bez výčitek. 😀
Sice se jí mezi keramiky a keramičkovými říká pec na jablka, můžete v ní ale upéct vlastně cokoliv. Dobře dobře, vepřové do ní nedávejte, ale beze strachu zkuste třeba i hrušku, švestky nebo třeba i pomeranč. Takovej pečenej pomeranč… víte jak je to dobrý? Mrtě mega moc! 😁 Za ty roky, co pícku mám, jsem zjistila, že ne každá jablíčka se v ní zvládnou pořádně upéct. Tvrdší odrůdy, jako např. Gala nebo Red Jonaprince v ní tolik nezměknou. Jak do pícky ale lupnete košíkáč, Jonagold, Šampion nebo zralej Idared, tak vás čeká jablečný kompotík jako od babičky.
Na internetu u pícek písávají, že se ani voda do mističky přidávat nemá, ale moc to nedoporučuju – zvlášť, pokud do ní říznete i to koření. Já to jednou zkusila a pak našla seškvařenou skořici a řeknu vám… dostat z bílé misky seškvařenou skořici, moje nervy! Moje nervy! 😂
Až se vás příště někdo zeptá, co byste si přáli za dárek, že potřebuje tip, tak neváhejte a toužebně si přejte jablkopícku. Pícka na jablíčko využití najde snad všude, kde se domů kupuje ovoce. Provoní dům lépe než ty chemické předražené Yankee Candles a ještě si pak slupnete na upečeném ovoci. Joo, jen pozor… to pečení je silně návykové, já jak nemám aspoň 4krát týdně pečjablíčko v misce, tak jsem celá nesvá. 😂
A kdybyste náhodou zatoužili pícku někomu dát, tak mu k ní dejte rovnou i instruktáž. Nebo to skončí tak, že v misce neskončí jablíčko, ale právě ten chemický vonný vosk. 😂
A tohle už je hotový jablečný „kompot“. Doporučuju jíst ještě horký, tak je to nejlepší! A pozor, sice to ohřívala jen čajovka, ale i ta čajovka umí misku a její obsah pořádně rozpálit.