Jaro pro mě začíná hned s prvním březnem. Ne, na jarní rovnodennost opravdu čekat nehodlám, můj mozek má prostě jiný názor – jen, co se v kalendáři usměje březen, už jede v jarním módu. A je úplně jedno, jestli je počasí stále únorové. S přicházejícím jarem prahnu po všem jarním. Začínám se obklopovat pestrými barvami, začínám se probouzet ze zimního spánku a pořádně procházkovat, začínám odlehčovat jídelníček, začínám prohlížet větvičky stromům a raduju se z každého pupenu, začínám cítit sílu slunečních paprsků, začínám vnímat moc prodlužujících se dnů, začínám toužit po obklopení se jarními kytičkami a ponoření se do jejich úžasné vůně.
Žádné květiny nevodí nosům tak báječně, jako ty jarní. Možná je to tím, že nám nosík přes zimu otupěl, protože těch přirozených vůní v zimním období zkrátka výrazně ubylo. To na jaře… na jaře voní úžasně i hlína! Vždycky miluju, když ztaje sníh, do země se poprvé pořádně opřou sluneční paprsky a okolí se ponoří do zemitého parfému. Hmmm, hlína! Hlína umí vonět daleko lépe než slavná Chanelka! Zpět ale k vůni jarních kytiček. Zabořit nos do chomáčku bledulek, to se rovná přímo nadpozemskému zážitku. A co teprve v pozdějším jarním období, když kvetou narcisy, tulipány, hyacinty, krokusy, irisy… To by nos nejraději poletoval od kytičky ke kytičce a pečlivě očmuchával.
Očmuchávání květin je moje parketa. Dělám to nejen na jaře, ale i v létě a na podzim. Vždycky přiskočím ke kytičce, mrknu, kdo mě může při této ryze osobní chvíli vidět, přivřu oči a nasávám. 😇 Nejvíc náladu zlepšující jsou květy, co se zrovna rozvinuly – ty mají vůni nejintenzivnější. Ty starší voní také krásně, ale jejich vůně je poznamenána tím, kolik čmuchalů už ke květu čmuchalo. Samozřejmě, čmuchacích člověčích závisláků, jako jsem já, asi nebude mnoho, ale i hmyzí čmuchalové umí udělat své. Byť jim jsou kytičky přednostně určené, protože pro ně představují zdroj potravy.
Když jsem tuhle procházkovala, zahlédla jsem v jedné zahrádce skupinku sněženek. Nebojte, nešla jsem je očuchat. Ale ta představa, jak se vloupám do cizí zahrádky, padnu na kolena a čmuchám ke sněženkám mě opravdu baví a rozesmává. 😂 Také reakce majitelů zahrádky by mohla být zajímavá. Vzali by pometlo a vymetli by mě? Nebo by zavolali fízly, že mají na zahrádce čmuchacího úchyla? Nebo by nad tím mávli rukou a dál by doma v teploučku sledovali běžící film? Možností je spousta, ale to se nedozvím, protože na očmuchávání cizích květin nemám potřebnou odvahu.
Jenže co dělat, když venku ještě moc květinek nekvete? A co dělat, když nemám vlastní zahrádku, kde bych mohl očmuchávat bez hrozby pometla na zádech? Odpověď je jednoduchá – mít tyhle jarní květinky doma. Tohle řešení si může dovolit každý a věřte, že k vám domů spolu s květinkami a jejich krásnou vůní vstoupí i skutečně jarní atmosféra. Jen ty včeličky nebudou moct přiletět a také se kytičkou potěšit. Jooo, včeličky si domů raději nepořizujte a zůstaňte u těch kytiček. Víte jak – všeho s mírou, i té jarní atmosféry.
Tenhle trik s pořizováním jarních kytiček praktikovala už moje mamuška a pro mě se stal takovou samozřejmostí – to píšu proto, abych si její moudré konání nepřisvojila. Já ho převzala a uchovávám ho jako tradici. Minou Vánoce a už v obchodech pokukuju po kelímku s hyacintem. Světe div se, shánějí se rok od roku lépe. Ano, můžete si koupit pugét růží, gerber, karafiátů… ale to jsou květiny mrtvé. Ty už budou hezké jen pár dní a pak navždy zmizí. Když dáte přednost na první pohled nevzhledné hyacintové cibulce s pár zelenými lístky zasazené v měkkém, nepříliš vábném květináčku, uděláte mnohem lépe – věřte mi. Tohle květinové „ošklivé káčátko“ se vám už za 2 týdny promění v nádhernou labuť.
Hyacint nepotřebuje žádnou speciální péči. Až ho přinesete domů, postavte si ho do hezkého obalu na květináč a zalejte ke kořínkům – nikdy né k cibulce, aby vám nechytla plíseň. Postavte ho v místnosti tak, aby ho mohlo pošimrat paprsky sluníčko a abyste ho zároveň měli stále na očích a mohli se kochat. A co pak? Pak už jen pozorujte to jarní kouzlo. Hyacint bude každý den o prst větší a… a pak na vás vykoukne hrozínek připravený k rozpuku.
Už kvítka pukají? Hyacint připomíná nádherné květy šeříku a šeříku je velkým konkurentem i co se týče intenzity vůně. Stále nad tím přemýšlím – co je krásnější? Vůně šeříků nebo vůně hyacintu? Je to tak silná a omamná vůně, která dokáže prostoupit celou místností. Těžko rozhodnout a chválabohu, že hyacint a šeřík kvete v odlišnou dobu, takže si člověk může naplno dopřát nejprve jednu a poté druhou vůni.
Někdo říká, že ho z hyacintu bolí hlava. Barbar! 😄 Z hyacintu nemůže nic bolet, hyacint svou vůní i vznešeností hladí, šimrá, líbá, objímá, hyacint netrestá. Jenom pozor, můžete si na něm snadno vypěstovat závislost. Tuhle jsem se přistihla, jak jsem na něm nosem přilepená pěkných pár minut. A nemohla jsem se odlepit, fakt ne! Navíc ta barva květů… to je pro oči doslova magnet. Koupit si můžete hyacint sněhově bílý, vanilkově žlutý, něžně růžový, tmavě růžový, fialkově fialový a dokonce i modrý, načervenalý nebo oranžový.
Občas dávám hyacinty i jako maličký dárek, když dorazím ke kamarádce na návštěvu. A vždycky mě zarazí, kolik lidí nemá o kráse hyacintu ani potuchy. Jééé, copak je to za kytičku? A co s ní mám dělat? A já se vždy usmívám a říkám: Nic, jen se z ní těš a ona tě za pár dní odmění nádherným květem a ponoří tvůj dům do krásného parfému.
K sepsání tohohle hyacintího textíku mě vlastně dovedla určitá nedobrá zkušenost. A sice ta, že jsem už nejedenkrát viděla odkvetlé hyacinty hozené v popelnici. Proč? Proč? Proč? Potěšili vás, vás lidi, květem a vy jste se jich potom tak šeredně zbavili? Hyacint patří mezi květiny, co mohou rozdávat radost každý rok – každé jaro. Stačí jim k tomu dát příležitost. Až vám váš hyacintí krasavec odkvete, tak vezměte lopatku a normálně ho zasaďte venku do půdy. Pokud nemáte zahrádku, nebojte se ho zasadit i v parku. Klidně punkově – do prostředka. Nikomu tím neublížíte a na jaře možná uděláte radost těm, co květiny milují – milovníkům lidským i hmyzím. Hyacint se na zimu stáhne do půdy a jeho cibulka si náležitě odpočne. Přesně za rok, až se teploty vyhoupnou výše, znovu vyžene lístky a poté i květ. A takhle tam může spokojeně kvést jedno jaro za druhým.
Pokud vás napadlo, že si ho necháte dál doma za oknem, pak věřte, že už vám nevykvete. Jeho cibule zkrátka potřebuje nabrat sílu pro další kvetení a nevysilovat se udržováním zelených lístků. Proto ho netrapte a dejte raději přednost vysazení ven do půdy. 😊
Hyacint je pro mě králem všech jarních květinek, ale stejně jako jeho si můžete pozvat domů na návštěvu i další krásné jarní květiny – tulipány, modřence, narcisky, irisky… Všechno jsou to cibuloviny a u všech budete s napětím čekat, až rozkvetou. A všechny poté opět vysaďte ven a dejte jim život. Ano, i květiny, které člověk pro vlastní potěchu zasadil do malých květináčků za účelem jarního potěšení, mají právo dál žit.
Je to pro ně vlastně takové vykoupení. Květinky s vámi prožijí své nejkrásnější období v roce – období květu, ale bohužel o trošku dříve, než jak by to byla matička příroda zamýšlela… avšak poté za něj dostanou svobodu a budou si už navždy naplno užívat sluníčka, krůpějí rosy, kapek deště i zimního snění. A tak vás znovu prosím, dejte jim tu svobodu, nemějte kamenné srdce a nevyhazujte je mezi odpadky.
