Před 2 lety jsem byla na úžasné přednášce pana Rymera o vykuřovadlech a rituálu vykuřování. Do místnosti, kde nás čekalo zhruba 15 člověčích kousků, přišel menší a už od pohledu velice sympatický muž. V ruce držel keramické „cosi“ a v druhé svíral velký brk – snad pštrosí. Nemuseli jsme ho k ničemu vybízet, hned se ujal slova a vtáhl nás do tajů vykuřování.
Takové vykuřování, to je hodně stará praktika. Domovy se díky ní zbavovaly zlých sil, rodiny se bránily nemocem i proti neúrodě. Kouř může působit nečistě, ale není to tak. Dokáže proniknout do každičkého růžku místnosti a svým čadem vyhnat to zlé. Když bude hodně šedý, měli jste kolem sebe toho špatného až až a udělali jste jen dobře, že jste se do vykuřování prostoru pustili.
Vykuřovadla jsou hodně spojená s církví. Kadidelnice najdete v každém katolickém kostele a mocně se z nich čadí u důležitých obřadů. Když jsem babičce později vyprávěla, jak mě vykuřování nadchlo, pousmála se a dodala: No fůůůůj, to mně z toho bylo v kostele vždycky špatně a kadidlo nemůžu ani cejtit. Joo, kadidlo… kadidlo dostal dokonce darem i Ježíš, z čehož každému dojde, jak vzácné bylo a vzácným je dodnes.
Pravdou je, že pro vykuřování nemusíte používat jen kadidlo s opravdu typickou „kostelní“ a pro můj nos spíše orientální vůní. Dají se používat i části usušených rostlin – jako třeba bílá šalvěj ale i nám známý jalovec, badyán, hřebíček… a co já naprosto miluju, tak to jsou pryskyřice. Balíčky s vykuřovadly si můžete zakoupit – buď s jen jednou složkou nebo ve formě směsi. Já ulítávám na směskách, protože se mi líbí ta široká škála vůní, která z nich sálá. Jestliže ale nechcete utrácet, můžete si pryskyřici obstarat sami – taková borovicová, to je nádhera! A seženete ji v každém borovicovém lesejku v podobě zatvrdlých oranžových bochánků na kmenech stromů. Jen si na ni něco vezměte, kdyby náááhodou ještě trochu lepila… smola se z gatí dostává dolů těžko.
Tady se mi vybavuje jedna věc – a sice, až budete příště rozdělávat oheň kvůli opékání špekáčků nebo třeba v krbu, všimněte si, jak po vložení dřevěného polena dojde k jemnému provonění prostoru. Ano, i když dřevo pálíte, dochází v něm k roztékání zbylé pryskyřice, která pošimrá nos vůní přírody. Pozor, každé dřevo voní jinak, a tak vás pohladí jiná vůně při pálení smrkového polena a jiná vůně, když do ohně vhodíte polínko ze staré švestky.
To jsem se ale na hony vzdálila přednášce pana Rymera, kterou jsem zmínila v úvodu, že? No jo, celá já – vykecávačka samorostka Mišelína 😁 Zpět tedy k němu. Pan Rymer nám hezky vylíčil nejen historické a biblické spojitosti s vykuřováním, ale také názorně ukázal „jak na věc“. Pokud i vy toužíte zbavit svůj dům špatných sil nebo prostě jen milujete orientální vůně a chcete si domov krásně provonět, určitě pojďte do toho. Vykuřování totiž není žádná věda!
Základní výbava vykuřovače nebo vykuřovačky není příliš objemná. Nutná je kadidelnice nebo vykuřovací miska, dále uhlík, písek nebo sůl a samotné vykuřovadlo. Kadidelnice a vykuřovací misky pro někoho nemusí být levnou záležitostí – cena těch nejprostších začíná na 4 stovkách, co jsem tak měla možnost vidět. A nabídka je často velice omezená – třeba já, já jsem si přála kadidelnici v růžové barvě a houbelec boubelec, nebylo možné takovou sehnat. Pro mě to ale bylo důležité, protože je to barva, která mne harmonizuje a tak jsem si poradila sama. Koupila jsem si keramický obal na květináč (cenová položka do 100 Kč) a bylo vyřešeno. 😂 Pokud vám tedy nevadí alternativní řešení, sáhněte po obalu na květináč i vy. Do kadidelnice (nebo obalu na květináč) je nutné dát něco, co nevodí teplo. Tím něčím je písek nebo sůl. Výběr záleží na vás. Prodávají se pravé himalájské písky s příměsí polodrahokamů, takže si můžete pořídit i takovýto „speciál“, který má díky polodrahokamům i další účinky. Kdo chce však ušetřit a kdo se snaží žít ohleduplněji k přírodě, nechť si raději nabere do kadidelnice náš český písek nebo drobňoučké kamínky vylovené z říčky. Já jsem volila solnou cestu a pořídila si hrubozrnnou mořskou sůl. Půl kila obyčejné bílé vyšlo na dvacku a vystačí na dlouhou dobu. Sůl nebo písek nasypte do vykuřovací nádoby, na tuto solnou nebo pískovou podušku se bude následně pokládat rozpálený uhlík. Uhlíky sůl nebo písek za čas ušpiní a tak je potřeba tuhle izolační složku vyměnit za novou.
Uhlíky jsou jistě známé všem milovníkům vodní dýmky. Nemusíte si kupovat speciální na vykuřování, stačí vám balení těch do dýmky, které bývá levnější. Pokud nemáte žhavičku, volte raději ty o něco dražší – samozápalné (to si fakt pohlídejte, protože obyč uhlík nad zapalovačem nezapálíte, kluci na VŠ kolejích, co si rádi dávali vodní dýmku, to řešili tak, že uhlíky rozpalovali na plotýnkovém vařiči, je to funkční řešení, ale já osobně bych se s tím „prdět“ nechtěla 😀). Uhlík sevřete do kleští a zespoda zapalovačem podpalte. Začne do všech stran prskat malé oranžové jiskřičky, které signalizují, že se zapálení zdařilo na jedničku. 😊 Nekupujte si jich raději přespříliš do zásoby – obzvlášť, máte-li doma vlhko, vlhkostí se totiž může stát, že vám pak nebudou chtít chytat. A ještě jeden poznatek za dobu vykuřování mám – jako nováček jsem si nakoupila uhlíky s co největším průměrem, aby co nejdéle hořely. No, zpětně musím říct, že to moudré nebylo. Bohatě stačí malé uhlíky s dobou hoření kolem 20 minut – přeci jen za těch 20 minut těch zlých sil stihnete vyhnat dost a obzvlášť v menších místnostech nebude za chvilku moc vidět. A teď si představte, že vykuřujete celou hodinu a déle. 😄
Rozpálený uhlík položte do středu vykuřovací nádobky a nyní na něj můžete slavnostně položit několik kousků pryskyřice z balíčku (nebo jiného typu vykuřovadla). Pozor pozor, čím víc toho na uhlík dáte, tím silnější bude vůně. Ze začátku proto dávkujte skromněji, ať nezfetujete půlku domácnosti. 😂😂😂 Ne, nebojte, tímhle se nezfetujete, jenom se mi vybavila moje bývalá spolužačka, která má s vykuřováním zkušenosti a která jako vykuřovadlo zvolila šantu… no dopadlo to tak, že se její kocouři váleli na zemi v úplné rozkoši, protože šanta je pro ně pořádné afrodiziakum. 😁
Když jsem vykuřovala poprvé, byla jsem překvapená rychlostí mizení pryskyřice. Dáte kousek na uhlík a za minutu je roztavený. Samozřejmě to ale na uhlík nemusíte sypat nepřetržitě. Prostě tam rukou, malou lžičkou nebo pinzetou občas něco přihoďte a nechte čadit.
Tady můžete vidět 20minutový uhlík, je to takovej pindík malej, ale rozpálit to teda umí pořádně! 😂
Při vykuřování můžete meditovat, psát, malovat, jógovat, srkat dobrý čajík, nechat se masírovat (když máte po ruce někoho ochotného 👐)… hodí se spíše klidné aktivity (hmm, možná by bylo lepší použít místo aktivity slovo pasivity 😀), u kterých necháváte odpočívat tělo i duši. Vůně podpoří vaši kreativitu i myšlení a tak mějte po ruce vždy sešitek a své nápady i pocity si poznamenejte – kdo ví, možná vám vonná pryskyřice vnukne do hlavy zlomovou myšlenku, která změní váš život k lepšímu. Byla by škoda ji zapomenout dřív, než dohoří uhlík…
Vykuřovadla ovšem můžete používat nejen jako prostředek harmonizační terapie, ale i za účely odstranění zla a všeho negativního ve vašem domě a třeba i k přivolání lásky. Pan Rymer nám vyprávěl, že je důležité vzít s úctou kadidelnici do ruky a vstoupit s ní do každé místnost v domě. Rukou vždy popožeňte stoupající dým do všech stran v místnosti nebo si na pomoc přizvěte pštrosí péro, které je na rozhánění dýmu velice šikovné. Při tomto rituálu nezapomeňte říci svou prosbu – například: Zlé síly, opusťte tento dům, zlé síly, běžte pryč. U toho se velice soustřeďte na to, co děláte, a koncentrujte svou mysl – jedině tak bude očistné vykuřování úspěšné.
Tohle vykuřovadlo mám moc ráda, je to ovšem opravdu „tah“, když se položí na uhlík 😂 Už když jsem ho kupovala, tak mě paní varovala: Ale pozooor, tohle je silák, ten se hodí pro pokročilé. 😁
Jestliže máte pocit, že se vám nedaří a „sedla si na vás ježibaba Smůla“, pak můžete vykouřit i sami sebe, budete však potřebovat pomocníka – někoho s čistou duší a s dobrým srdcem. Takový člověk si vezme kadidelnici sám do ruky a pírkem či rukou na vás bude směřovat stoupající dým. Při tomto rituálu je důležité, aby obě osoby intenzivně myslely na důvod svého konání. Jestliže vás půjde ošplouchnout kouřem naštvaný syn v momentě reklamy při sledování filmu v TV, moc to fungovat nebude. Opravdu si na to vyhraďte čas a berte to vážně, byť to může celé vypadat až moc legračně. 😇 Pan Rymer si takhle o přednášce vytáhl jednu posluchačku dopředu a už se holka nořila v dýmu, jak ji pečlivě vykouřil. 😁
A kde „nádobíčko“ na vykuřování sehnat? Teď, v době covidové, spíše ve specializovaných internetových obchodech – můžete zkusit vykuřovadla od pana Rymera, který je takovým průkopníkem vykuřování u nás. Existují ovšem i další obchůdky. Já si svá vykuřovadla zatím vždy koupila na různých ezoterických akcích – například na Ezoteře nebo na festivalu Evolution. Výhodou je, že si je můžete naživo rovnou i očuchat, prohlédnout a poprosit o radu při výběru. Já sama jsem typ člověka, co hodně dává na vizuální podobu vykuřovadla a na název, takže jak se tam objeví něco o lásce nebo o zmínka o středověku, hned to beru plus velkým plusem je i to, když má směs zajímavou texturu a barvy. Víte, co si ale myslím? Že by si vás vykuřovadlo mělo prostě samo přitáhnout, přivolat, přivábit… Takže až kliknete na nabídku obchodu nebo až budete stát fyzicky u stánku s vykuřovadly, berte spíše to, co vás jako první zaujme a zbytečně nepročítejte, na co je nejlepší. Oni ti nahoře vědí, co vy zrovna potřebujete a dají vám vědět právě prostřednictvím onoho prvního zalíbení a zaujetí. A pak platí i ono staré známé: Kdo moc vybírá, ten přebere.
O vykuřování a vykuřovadlech bych mohla básnit hodiny a určitě dám tomuto tématu na blogu ještě prostor, takže se můžete těšit na další čadící článek 😀 Teď mě ale omluvte, jdu si číst knížku za doprovodu vykuřovadla s magickým názvem Vůně nebes… hmmm, nebeská to vůně!