Dopis Ježíškovi už nepíšu, byť bych v tom klidně ráda pokračovala. Jen by mi ho už neměl kdo odnést z okna, zatímco bych chrupkala v pelechu. A když by ráno nebyl stále zmizelý, určitě by na mě padl žal. Joo, proto už dopis asi nepíšu, mám prostě jen strach, že nezmizí… Kde jsou ty časy, kdy jsem očima hltala panenky a plyšáky v katalogu zásilkového obchodu Magnet a pečlivě je přemalovávala na dopis určený Ježíškovým očkům? Mamka vždy zdůrazňovala, že jeden velký dárek stačí, ale nikdy jsem neposlechla a vždy malovala a malovala, dokud nebyl prázdný papír posetý obrázky mých přání.
Byla jsem vyčůrané dítě a Ježíškovi jsem to opravdu neulehčovala. Pamatuji si, jak jsem s blaženým úsměvem na rtech ulehala do postele s tím, že jsem ten dopis ale fikaně schovala do nejbodlinovatějšího kaktusu na okně. Jestli ho opravdu odnáší Ježíšek, tak ho najde i v kaktusu… a jestli mě mamka podvádí, tak to druhý den poznám, až si bude tahat bodliny z ruky. 😅
Maminka si kaktusí bodliny netahala z rukou nikdy, a tak jsem neměla důvod v Ježíška nevěřit ještě spoustu let. A díkybohu, nenechala jsem se zviklat ani svými spolužáky na základní škole. Ježíškovo kouzlo mě neopustilo dodnes, byť už si na Ježíška hraju i já sama. Přesto, jak jsem výše psala, mám v období padání prvních vloček vždy chuť popadnout papír a zase malovat. Namalovala bych srdce, čtyřlístek a zelený lístek. Srdce by symbolizovalo lásku, čtyřlístek štěstí a lístek život v plném zdraví a rozpuku. Tahle přání má ovšem moc splnit jen opravdový nebeský Ježíšek, a tak na ně aspoň často myslím, aby se k němu skrze mou mysl donesla. Věřím, že na to nemyslím sama a je nás víc a pokud ne, pojďte na to také myslet. Ať Jéža ví, že i my víme, jaké životní hodnoty jsou vlastně úplně nejdůležitější. Zdraví, štěstí, láska jsou takovými věčnými dárky, protože si je věčně přejeme a věčně si je i přát budeme. Samozřejmostí však nikdy nebudou a v tom tkví kouzlo jejich žádanosti i síla našich přání zdraví, štěstí a lásku dostat. Pak jsou tu ještě dárky věcné.
Věcné dárky… zatímco si myslím, že věčné dárky mají tu moc nás udělat spokojenými už do konce života, věcné dárky činí člověka radostným v určitý čas a v určitou chvíli. Odráží se v nich to, jak nás obdarovávající zná a jestli nás chtěl skutečně potěšit. Já věcné dárky ráda dávám i přijímám. Ještě nikdy jsem nedostala dárek, který by mne zklamal, který by mne neudělal ani malou radost – ať už v daný okamžik nebo třeba za půl roku, kdy se vyskytla příležitost ho konečně použít. Vždycky, ale opravdu vždycky se každý hodil.
Když už jsem se před chvíli rozevzpomínala na dětství a vánoční přání, nemohu si odpustit se s vámi nepodělit o to, který dárek byl vlastně tím nejlepším. Vím to naprosto přesně a dokonce ho ještě mám kdesi ve skříni v domě u rodičů. Byl to krásný mikroskop, který mě jako dítě tak nadchl, že jsem se dala i do odchytávání vzorků v podobě vody ze záchodu do zkumavek a bez dýchání pozorovala, jak na sklíčku lezou nejrůznější mikrobrebery. Mikroskopu zdatně sekundoval i hvězdářský dalekohled, ale… mikroskop ho v oblíbenosti zkrátka převýšil.
Nový mikroskop jsem pod stromečkem letos neobjevila, ale lhala bych, že bych z něj neměla radost i teď jako dospělá. Zas bych chytala vodu ze záchodu do zkumavek! Zas bych dělala nálevy sena ve vodě a fascinovaně koukala na sklíčko, co za predátora na něm poleze, poplave, poplazí se… Zpět ale k letošním dárkům, abych to zbytečně nenatahovala, což už se ovšem stejně stalo 😂
Největším snem byl ručně dělaný lapač snů a do mé mysli se vkradlo i myšlení si na nějaký pěkný svícínek… třeba z polodrahokamu? Takový růženín, to by bylo bááájo! A stal se zázrak, v krabici, co připomínala box od velké pizzy, se skutečně ukrýval nádherný růžový lapač snů zdobený jemnými perličkami. Hmmm, zamilovala jsem se do něj na první pohled. Druhý zázrak se konal hned záhy, kdy na mne z krabičky vykoukl nádherný svícen z kusu jemně růžového růženínu, z kamene lásky a přátelství. Jako bonus jsem v balíčkách objevila i rodonitový náramek, jaspisový přívěšek na krk, šungitovou pyramidku a druhý svícen – tentokrát srdcovitý z kusu soli. Strejda se s podivem ptal: Na co to vlastně potřebuješ takové věci? Ale nevím, jestli ho má odpověď „na čarování strejdo“ nevyděsila víc než ty magické přírodniny, které jsem vytahovala z dárkového papíru. Velkým překvapením byl poté druhý lapač snů, který mi darovala kamarádka M. a který ručně dělala její sestřička.
Kouzelné kamenoidní dárečky doplnil ještě krásný diář plný motivačních citátů (už ho pečlivě používám pro zapisování všech svých nápadů a zážitků), zdravé dobrůtky v podobě sušeného ovoce a Míšiny čokolády s příchutí oliv a tabáku, dřevěný hlavolam (to mám zábavu na 100 let, ach Míša a hlavolamy, z tohohle boje vychází se vztyčenou hlavou vždy pan hlavolam 😁), půvabné povlečení s potiskem bylinek, vtipné bicyklodiní fusekle, sada osušek a ručníků (do výbavy od babušky, klasika klasik 💗), nové kosmetické zrcátko (možná mi konečně zodpoví, kdo je na světě nejkrásnější 😇), dva úžasně vonící parfémy a nějaké ty finance a stírací losy s přáním výhry a s dovětkem, že jestli vyhraju, tak se dělím 😂 Spravedlnost musí být!
Ještě pro potěšení – moje morčínka Brusinka při vánočním focení 😇 No nadšená z toho nebyla, ale dostala pak mrkvičku, takže mi fotící procedury odpustila.
A co vy, mí drazí, který dárek z dětství vás potěšil? Na který dodnes vzpomínáte?