Vánoce miluju. Je k tomu potřeba dodávat víc? Protože od mého převelmi pozitivního vztahu k Vánocům se odvíjelo i vše ostatní – extra přípravy. Už jen vybrat dárkový papír u mě znamená stát 25 minut u koše s roličkami papíru a porovnávat, který je krásnější… A co teprve shánění a vyrábění dárků, joooo, to jsem si pořádně užívala a „jela jako mašina“ do posledního adventního víkendu s hrůzou v očích, jestli vše vůbec stihnu 😄 Tenhle článek píšu s úmyslem poskytnutí malé inspirace pro další svátky – tak třeba vás některá z věciček nadchne tak, že ji využijete jako tip na dárek pro někoho srdci blízkému.
Dárečky pro kamarádku M.
První obdarovanou byla moje nejlepší kamarádka M. Jela jsem za ní přes půl republiky hned první adventní víkend a rovnou vezla dvě těstíčky vánočních dárečků. Jednu jsem udělala tematicky takřka celou s kočičími předměty, protože je moje milovaná M. kočkomilka a druhou jsem zase naplnila dárečky s námořnickým lookem, protože je moje milovaná M. také kotvomilka a námořníkomilka. 😂 Tematicky mimo je jen brožka se slavným Mercurym, ale nemohla jsem ji tam nepřibalit – a už je vám asi jasné, že kámojda je kočkomilka, kotvomilka, námořníkomilka a k tomu i Mercurymilka. 😂 Dárečky jsem shromažďovala celý rok, a tak mě uzavření obchodu nemohlo v nadělování nijak omezit. Jak jsem M. napsala i do přiloženého dopísku, koupě těchto dárečků byla podmíněna tím, že se mi při pohledu na ně M. hned vybavila.
Dárečky pro kamarádku B.
Další obdarovaná je vám už z předchozího článku známá B. Dáváme si jen malé radůstky a tou letošní ode mě byla roztomilá zarážka dveří ve tvaru sovičky. B. totiž zbožňuje sovičky a má doma spoustu sovích kamarádek na hrníčku, na ubruse a bůh ví kde všude ještě. No a od Vánoc k nim přibila i sovajda drždveřová 💓
Termín „hlavní dárky“ používám jako označení pro dárky určené mé nejbližší rodině. Do rodiny spadá mamka, táta, brácha, strejda, dvě babičky, kocour, kočka a psice. Během roku se snažím pozorně naslouchat a poslouchat, co by si tihle mí lidičkové přáli. Tipy si zapisuju. Také mi občas skočí pod nos nějaká inspirace z internetu a tu hned ukládám strategicky do rozepsaných e-mailů s červeným štítkem Vánoce 😇 Někdy umí překvapit i kamenné obchody a ledabylé pochůzkování po nich – to se tak touláte mezi regály a najednou pic! Dárek roku je před vámi, nakládáte ho do košíku a uháníte k pokladně. Tuhle radost ze super objeveného potenciálního dárku může překazit snad jen vysoká cena, mega hmotnost a obří rozměry. Přece jenom, když máte k dispozici pro převoz zakoupeného dárku jen důchodcovskou nákupní tašku na kolečkách jako já, tak si musíte nákup dobře rozmyslet. Občas si říkám, že by nebylo vůbec špatné mít to zařízené jako Santa Claus – písknout a k Tescu by najely rovnou sobi se saněmi, já bych naložila dárek a frrrr po obloze domů. Abych se moc nezakecávala, jak to mám ve zvyku, budu pokračovat rovnou po konkrétních bytůstkách, které jsem se letos pokusila dárkem potěšit a snad i potěšila.
Dárky pro maminku
Co dostala:
V průběhu roku mamka prohlásila: Jééé, já bych si tak přála palačinkovač! Dělala bych si na něm pořád ty dobré pohankové palačinky. Ježíšek Míša hned v červenci zpozorněl, vše zapsal a spokojeně se až do listopadu usmíval. Dárek pro maminku k Vánocům vyřešen! Ha! Pak ale maminka prohlásila: Hmm, jsem to zvážila a ten palačinkovač už vůbec nepotřebuju, stačí mi pánev, ono to na ní jde také dobře. A Ježíšek Míša byl v zadeli. Sakra, sakra, sakra! Co teď? Ještě, že Ježíšek Míša nikdy nekupuje velké dárky s předstihem a tak nemusel řešit, komu jinému palačinkovač zabalit pod strom. Hmm, jak by se asi tvářil náš kocour, kdyby dostal palačinkovač? 😂 Byla tu ale ještě jedna věc, o které mamka furt mluvila s touhou ji vlastnit… polévkovar! Nooo, oproti palačinkovači stál podstatně víc, ale Ježíšek Míša se rozhodl polévkovar zakoupit s tím, že bude týden obědvat čočku (čočka vždycky zachrání díru v rozpočtu 😅 strategii čočkování mohu všem doporučit, ušetříte a ještě navýšíte spotřebu luštěnin a splníte sen výživovým expertům). Polévkovar putoval z internetového obchodu domů pěěěěkně dlouho, až jsem se bála, aby nedorazil na části, ale naštěstí přišel krásnej a kompletní, kluk jeden polévkovarovej. A pak už to šlo s nápady samo – k polévkovaru přibyla spousta zajímavého koření a polévkových voniček na ovonění a ochucení, boxík na koření, dřevěné mini kolíčky z DMka na uzavření načatých pytlíčků s kořením, polévková kuchařka… Každý rok dávám navíc vyvolat fotografie společných zážitků a ty pak zakládám do zakoupeného alba. I letos jsme toho s mamkou zažily obě hafo a tak album 2020 nesmělo chybět. A na závěr jsem mamince koupila legendární román Hana od Aleny Mornštajnové, na který pějí čtenáři a čtenářky na internetu chválu za chválou…
Jaké byly reakce:
Polévkovar – řekla bych, že udělal fakt velkou radost a… už jsem měla i čest ochutnat dvě v něm připravené polévky, které byly opravdu báječné. No, tak snad mamku ten elán do zdravější stravy nepřejde a polévkovar bude vařit polévku za polévkou a ne lapat prach 😁
Koření – asi dobrý, hlavně se líbil boxík pro uložení koření. Mamka není moc experimentátor a z koření zná tak majoránku a skořici… Dejme jí čas, doufám, že strach z koření překoná a zkusí trochu experimentovat. Však o tom jídlo je – zkoušet a objevovat nové chutě i vůně. Dost už bylo majoránky! (nic proti majoránce, ale pískavice a spol. má taky co nabídnout! 😁)
Album, knížka – oblíbené stálice, co dávám každý rok, takže nelze očekávat jásání až do stropu 😁 Obojí vyžaduje udělat si čas a na chvilku při prohlížení a vzpomínání nebo při čtení vypnout. Tyhle dárky mamča zhodnotí až… až si udělá ten čas a vypne 😊
Dárky pro taťuldu
Co dostal
Obdarovat chlapy prostě není nic jednoduchého, na tom se asi shodne většina z nás. Obzvlášť nejhorší je to, když dotyčný nemá skoro žádné koníčky a nebo má koníček, ale vše co k němu potřebuje, už si samozřejmě koupil a v top kvalitě. Letos jsem vydala cestou taťky životní profese a pořizovala tematicky vše s námořnickým motivem. Také jsem všude možně sháněla foto jeho lodi ve vysokém rozlišení s tím, že tátovi nechám udělat velké 1000dílkové puzzle s motivem právě jeho kocábky. No, byl to celkem oříšek, protože loď už neexistuje (byla stará, tak šla do šrotu), ale nakonec se mi foto podařilo sehnat – požádala jsem o pomoc muzeum v Děčíně, které shromažďuje zajímavosti o plavbě na Labi. Přes muzeum jsem získala kontakty na další muže, co jsou prý nadšení loďaři a lodě fotí a… jeden moc hodný pán měl opravdu foto, které jsem nutně potřebovala. Šťastná jako blecha jsem vyřídila objednávku puzzlete a rovnou přikoupila i speciální kovový rám na puzzle. K tomu jsem tátovi vytvořila námořnický balíček s různými dobrotami od legendárního zelí proti kurdějím přes mořskou havěť v konzervách po námořní rum s etiketou, kterou zdobila zlatá kotva. Nechyběly ani sušené rybky, které jsem sehnala v obchodu s ruskými specialitami. Bez nějakých měkkoušů se to také neobešlo – kotvové boxerky a kotvová/loďová trička byla samozřejmostí 😊
Po sušených rybkách se jen zaprášilo, ale do zelí se táta nějak nehrne ha ha 😂
Reakce?
To je u táty hrozně těžké říct, jestli se mu to líbilo nebo nelíbilo 😀 Troufám si říct, že nápad s jeho lodí se mu líbil, ale do skládání puzzle se ještě nepustil – asi ho děsí ten počet dílků. Ale… přece bych mu nenechala udělat to dětské 50dílkové 😅 Nějaká ta obtížnost tam být prostě musí. Z balíčku si hned vytáhl sušené rybky a moc si je pochvaloval.
Dárky pro bratříka
To samé co u táty. Tady se dárky také nakupují přetěžko. A tak mě při cvičení jednou napadlo, že mu koupím velkej Playboy kalendář a na každou ženskou na tam nalepím stírací los. Jak jsem to vymyslela, tak to taky dopadlo. Pro kalendář jsem si do knihkupectví jela se staženým zadkem, naštěstí ho ale decentně zabalili, tak jsem nemusela jít přes půl Prahy s nahaticema, které by se mi ani nevešly do tašky – přeci jenom jsem vybrala 60cm kalendář a to už je pořádný rozměr. Losy jsem koupila v jedné trafice, kde jsem počtem 12 kusů po stovce asi dost vyvedla paní z míry. Každý jsem chtěla jiný a jí nešlo do hlavy, proč nechci do kopru ty z vánoční edice 😁 Zaplatila jsem, vylezla jsem ven a zjistila, že mi prodala o jeden méně… ale znovu už se mi do fronty jít nechtělo, tak jsem 12. los koupila jinde. Hmmm, to jsem zvědavá, jestli se stane z brášky milionář! Vybírala jsem šťastnou pravačkou, tak snad aspoň dvacku zpátky vyhraje. Ke žhavému a prachami naditému kalendáři ode mě dostal ještě klasiku v podobě kosmetiky a… hurá! Dárky pro bratříka vyřešeny!
Tenhle kalendář není plný zlatokopek, ale zlatonosek! Ne od slova nos, ale od slova nosit 😀 Kolik asi drahý bratříček vydělá? No přála bych mu milion, ale až tak v prosinci 2021, ať ho pěkně kalendář napíná až do poslední chvíle 😀
Reakce…
Jooo, smál se, když vytáhl nahatice zpod santovského papíru. A bylo vidět, že se mu líbí i losy, však ho teď čeká každý měsíc pořádný adrenalin – budou tam prachy nebo nebudou? 😏
Dárky pro psici
I naše psí princeznička byla hodná, což musel Ježíšek pod stromečkem ocenit kupou dárků. Jelikož je to dáma v letech a má citlivé zažívání a kožní problémy způsobené možná alergií na lepek, rozhodla jsem se jí upéct psí keksíky v bezlepkové verzi. Koupila jsem velkou parohatou dózu ve slavném Pepco obchodě, kilo mletého hovězího v Lidlu, pohankovou mouku a následně ještě vepřová jatýrka. První druh psích sušenek jsem robila z mletého hovězího smíchaného s 2 vejci, pohankovou moukou a majoránkou. No řeknu vám, vykrajovat vánoční tvary z hovězího masotěsta, to je teda MASO! 😂 Následně jsem dělala druhý druh – rozmixovala jsem jatýrka, přidala pohankovku, majoránku, vajco a lněné semínko a tvarovala „bobany“. Játrové sušenky jsou tvrdší, takže věřím, že fungují i jako super čistidlo zubního kamene a ty hovězí, tak ty se pečením dost zmenšily a pracně vykrajované tvary ztratily tvar – staly se z nich takové mutantí psí sušenky. 😂 Jestli se do toho budete pouštět, tak nečekejte libou vůni cukroví, byť to tak na plechu vypadá – tohle je prostě psí masové cukroví, to vonět jako vanilkový rohlíček nikdy nebude 😁 K tomu jsem psici dokoupila i sadu pro vytvoření ozdoby na stromeček – ne, že by měla něco tvořit, jenom do ozdoby pejsek otiskne své tlapky. Přišlo mi to prostě super, byť z toho mají užitek páníčci – v podobě věčné památky na svého psího parťáka.
Reakce?
Joooo, tak tady to byl velký úspěch! Játrovky jsou tvrdší, takže o ty tak nebojuje, ale hovězovky jí teda šmakují! 😂 I tlapičky už otiskla do ozdoby a paráda! Dokonce zbylo kousek hmoty pro obtisknutí nožek i pro mé morče, tak mám ozdobičku s otiskem tlapek mé kvíkalky Brusinky.
Dárky pro babičky a pro strejdu
Babičkám a strejdovi s jeho přítelkyní dělám vždy něco handmade. Letos jsem vsadila na vanilkový cukr z pravého vanilkového lusku a k tomu jsem dokoupila srdcovou formu na bábovku, pohankovou mouku, fíky a bio prášek na pečení. Vše jsem narovnala do forem, přidala recept na fíkovopohankovou srdcobábovku a vznikly z toho úhledné balíčky, stačilo přidat máslo nebo olej a cukr a šup s tím do trouby!
Reakce?
No řekla bych, že super! Znáte to, babičky nerady mění zajeté věci a postupy, proto nová forma trochu zaváněla odložením do kredence… ale jedna babička už si bábovku upekla a druhá věřím, že dá srdcoformě také šanci. Minimálně doufám, že využijte při pečení ten cukr, co jsem dělala, protože ten teda voní opravdu báječně! Nedá se to s obyčejným vanilinovým cukrem ani náhodou srovnat. A výroba je tak jednoduchá – jenom rozemelete vanilkový lusk a v mixovací nádobě ho proženete spolu s krupicovým cukrem. Jeden kvalitní lusk stačí hravě pro cca 600 g cukru.
A co kocourek a kočička?
Ani na ty jsem samozřejmě nezapomněla. Hlavní dáreček přišel poštou a byla to výhra v jedné FB soutěži, kde se na nás usmálo velké štěstí – vyhráli jsme fontánku pro kočky. A k ní jsem jim dokoupila oblíbené pamlsky, nové misky a podložky pod misky.
Balení dárečků
Nesmím opomenout okomentovat ještě balení dárků. Víte, jaký papír jsem nakonec vybrala? No rozhodování to bylo přetěžké, ale nakonec jsem ho s kámojdou B. pořídila v pražském Lidlu a… zvítězil ten nejvíc osantovaný, co tam měli. Byl to tak velký americký kýč, že jsem se do něj celá zamilovala!
Kámoška mi navíc dala tip na ozdoby vyrobené ze studeného porcelánu a tak jsem si řekla, že tímto způsobem vyrobím také jmenovky. Studený porcelán je docela alchymie 😀 Vezmete hrnek kukuřičného škrobu (extra levný mají v Normě, což je super, pokud chcete dělat mega moc ozdob, 400 g vyšlo v prosinci 2020 na parádních 16 Kč), hrnek jedlé sody a hrnek vody. Vše ve stejném poměru smícháte na pánvi a na plotýnce pomalu ohříváte. Když tato směs dosáhne určité teploty, začne spojovat v těsto a vytvoří krásnou „modelínu“. Tu přendáte z pánve na vál a vyválíte a vesele vykrajujete. Kdo chce mít na ozdobách vzor, tomu radím placku překrýt krajkou nebo záclonou a přejet válečkem – na porcelánovém vyváleném těstě zůstane vidět vzor krajky/záclony. Já jsem doma našla svícínek s reliéfem a tak jsem jím vyválené těsto přejela a… huráááááá, jeho reliéf se do těsta krásně otiskl. Pak už stačilo jenom vykrajovátkem na cukroví vykrájet sněhové vločky, udělat brčkem dírky pro zavěšení na dárky a nechat den/dva uschnout. Studený porcelán schne na vzduchu, nic se nepeče. Na každou vložku jsem potom napsala jméno a originální jmenovky byly na světě! Jsou pevné, leč nesmí upadnout z výšky – přeci jenom ten porcelán nemají v názvu jen tak pro nic za nic 😊
Ještě jednu spešl ozdobičku jsem letos na balení dárků přidělala – pravé ruské bonbony Alenky, které jsem objevila v ruském obchůdku v pasáži obchodu Tesco u stanice metra Skalka. Mají tak půvabný obal!
Hmm, jaká škoda, že už je po Vánocích, dala bych si opáčko! Ale do dalších zbývá jen 11 měsíců, to uteče jako voda, jupííí! Jaký dárkový papír asi vyberu za rok? 😊 I když, možná by to chtělo pojmout víc ekologicky, vždy, když vidím tu kupu rozervaných papírů, trhá mi to srdce.